V americké literatuře narazíte na pojmy preacher bench a Scott curling bench. Historie šikmé opěrky pod lokty pro trénink bicepsů připomínající modlitební stolek je poměrně spletitá a dalo značnou práci ji rozklíčovat. A podobně je tomu s oblíbeným multipressem, po americku Smith machine.
Duchovním otcem prvního nářadí má údajně být jistý Harvey Easton, blízký přítel Jacka LaLannea a jeden z vlastníků činkárny Easton's Gym na Beverly Boulevardu v Hollywoodu (cca 1940, gym téhož jména existuje dodnes). Easton patřil k prvním osobním trenérům filmových celebrit a spolupracoval s takovými jmény jako Gary Grant, Gregory Peck a Kirk Douglas. Tvrdí se však, že už angličtí kulturisté z 30. let cvičili biceps s oporou lokte o šikmou desku! Ideu okopíroval další inovátor a trenér hollywoodských hvězd Vince Gironda (1917 - 1997) a zhmotnil ji ve své legendární činkárně Studio City v North Hollywoodu. Často se říká tudíž Girondova lavička, nicméně Gironda z úcty ke svému skvělému žákovi, který na ní exkluzivně trénoval, používal označení Scottova bicepsová opěrka. Sám Larry Scott (1938 - 2014) koncem 80. let tvar opěrky vylepšil a vyráběl inovovaný model, zatímco Joe Weider měl ve svém katalogu podobnou verzi s názvem Weider curling bench. Z opačné strany náleží Girondovi autorství bradel ve tvaru "V" pro trénink prsních svalů a některé modifikace cviků (např. Sissy squat, guillotine bench-press, drag curl nebo spider curl).
Na vybavení první sklepní činkárny HP-Clubu ve Felixově ulici v České Třebové se pamatuji dodnes, vždyť jsem jej spolu s ostatními kamarády vlastníma rukama vyráběl. Dřevěné stojany na kliky, které unesly 200 kg, hrazda na stropě, jednoduchá kladka, vratké stojany na dřepy, robustní lavička na bench-press a opěrka pod lokty na cvičení bicepsů, vlastně šikmá deska na tyči, která se zasouvala do stojanu na dřepy. V málem nábožném nadšení nad novým kusem nářadí jsme nevnímali, jak mírný sklon vyvrací lokty, nezajištěná deska se otáčí a tlak do podpaží vyrábí nehezké modřiny. Časem jsme desku zajistili kolíčkem a přidali pant na změny sklonu, tréninky však pořád nedávaly výsledek, jaký jsme čekali. Na snímku z roku 1972 níže cvičí autor vsedě na podobné desce.
S ohledem na konstrukci opěrky jsou zdvihy s oporou loktů nejhorším, nebo taky nejlepším cvikem na bicepsy. Plochá deska je naprostá hrůza a lepší je dělat klasické zdvihy s činkou. Ploché opěrky tlačí do loktů a zařezávají se do hrudníku. Dvěma klíči k tomuto cviku jsou poloha těla a tvar opěrné desky. Trénovat se má ve stoji, abyste mohli s těžkou váhou zapojit boky. Správná opěrka nesmí být plochá, nýbrž vypouklá - uprostřed musí vyčnívat zaoblení. Horní část, kde opíráte podpaží, má být taky zaoblená a dobře polstrovaná, nosný sloupek musí být vepředu, abyste do něho nevráželi třísly. Výrobci rovněž dělají desku moc dlouhou, takže o ni jednoručky dole narážejí. A nakonec, seriózní testy potvrdily, že nejsilnější aktivaci bicepsů vyvolaly zdvihy s oporou loktů a úzkým hmatem na velké čince, za nimi zůstaly zdvihy jednoruček vsedě na šikmé lavici, zdvihy s činkou ve stoji, zdvihy s kladkou ve stoji a koncentrované zdvihy s jednoručkou.
Když pánové Horace Smith a Daniel B. Wesson vyrobili v roce 1853 převratný typ opakovací pistole, vznikla světoznámá značka zvukomalebného charakteru, která pronikla do westernů, detektivek i filmů (u nás Limonádový Joe: "Pak promluví moje Smith and Wessony!") Ne, že by na tom záleželo, ale třeba Model 60 byl jako první na světě vyrobený z nerezové oceli! Jmenovat se třeba Halliburton a Brechenmacher, genialitě autorského nápadu by to jistě neubralo, toliko výslovnosti. Shodou náhod existuje v posilování zařízení, jakýsi zkříženec činky se strojem, využívající v nevídané symbióze kladů obou nářadí, jehož vžitý název Smith machine (u nás též multipress) má logicky pocházet od muže jménem Smith. Autorem nápadu usadit osu činky do svislých vodítek však je podle tradice nekorunovaný král fitnessu Jack LaLanne (1914 - 2011), jenž jej měl ve své první posilovně Jack LaLanne's Physical Culture Studio v Oaklandu u San Francisca. První prototyp zhotovil přibližně v letech 1936 - 1940 jeho kamarád, zručný kovodělník Paul Martin (budiž mu za to dík). LaLanne prý sám navrhl i další stroje - kladky na zdi s horním i dolním náhonem, kopací stroj na kvadricepsy, sklopný aparát na výpony, kladkostroj s plynulou změnou zátěže pomocí pružiny a zámku, univerzální sklopnou lavičku a navíjecí aparát na předloktí. Jména průkopníků známe, o patent se tehdy nikdo nestaral. Kdo mohl předjímat, že o půlstoletí později vznikne mamutí branže fitness vybavení s obratem bilionů dolarů? Shodou náhod jsem si vzpomněl na snímek ze studia siláka a trenéra Siegmunda Kleina (1902 - 1987) v New Yorku, na němž uděluje rady muži cvičícímu zrovna dřepy na ose činky ve vodítkách! Jelikož Klein převzal (přesněji podědil) studio roku 1925 od legendárního prof. Louise Attily (1844 - 1925), průkopníka celého hnutí physical culture, dalo by se předpokládat, že dotyčný stroj možná vymyslel sám Attila!
Manažer Vic Tanny's Gymu Rudolph "Rudy" Smith (1925 - 2010) původní (ale který vlastně?) jednoduchý mechanismus vylepšil o protizávaží na řetězových převodech a někdy od poloviny 50. let minulého století už jej vlastnily větší gymy v Kalifornii. Jen jako zajímavost, podle jiné verze na takovém prozatím bezejmenném stroji v gymu Berta Goodriche v Hollywoodu s oblibou trénoval herec Bill Smith a název stroje časem splynul s jeho jménem. Rudy Smith se narodil v Culver City (Los Angeles) 31. července 1925. Ve 40. letech krátce pracoval pro filmové studio MGM, od roku 1951 řídil posilovnu Vica Tannyho, kterou podnikavý Tanny "rozmnožil" do největší sítě tělocvičných zařízení v USA a na židli viceprezidenta posadil právě Smithe. Po 11 letech Smith otevřel vlastní posilovnu Herman Oaks Health Club, jíž se věnoval s manželkou Virginií. Klientelu tvořili nejpopulárnější herci od filmu a televize. V roce 1979 se rodina odstěhovala do San Clemente, avšak do byznysu se vrátili koupí Las Vegas Athletic Clubs v roce 1991. Z několika malých klubů se díky Smithovi stala nejmodernější tréninková zařízení v zemi. V roce 1996 byl Smith za svůj přínos branži odměněn cenou National Fitness Trade Journal's Lifetime Achievement Award. Ze světa fitness odešel 5. července 2010 v těsně nedožitých 85 letech.
K výhodám stroje Smith patří možnost naučit se velmi bezpečně základní techniku dřepů, bench-pressů a tlaků nad hlavu, případně jejich variace. Dále lze díky konstrukci stroje provádět dopomoc a záchranu vlastní silou, kvůli pevné rovině pohybu a bez potíží s vyvažováním činky se cvičenec naučí lépe procítit svaly. Následující negativní faktory se týkají především lidí trénujících na stroji Smith výlučně nebo dlouhodobě. Při bench-pressu se zátěž nachází v neměnné poloze. Ramenní kloub funguje ve třech rovinách pohybu, avšak během bench-pressu na stroji nedochází k maximálnímu zapojení ramenních stabilizátorů (čili svalů manžety rotátorů). Když se takový cvičenec se sílou vytrénovanou v jediném rozměru vrátí do třírozměrného světa (jsou důkazy, že kvůli limitované potřebě rovnováhy roste síla na stroji o něco rychleji) a vezme činku, koleduje si o zranění. Trénink s fixovanou dráhou pohybu opakovaně přetěžuje stále stejné svaly a struktury, vytváří podmínky ke vzniku mikrotraumatických poškození a pozdějším vážným zraněním. Během bench-pressu s činkou si tělo samo upravuje přirozenou dráhu pohybu, aby klouby ramen mohly efektivně pracovat. Tomu fixovaná dráha stroje brání a riziko neúnosně stoupá.
V mojí staré činkárně ve Felixově ulici, po dlouhé pauze v roce 2000 znovu obnovené a o deset let později natrvalo vyklizené, nechyběl ani stroj Smith (viz foto níže). Zhotovili jej šikovní řemeslníci z lokomotivního depa podle mých nákresů. Stojny kostry jsem vzepřel mezi podlahu a strop, na ocelových vodících tyčích klouzala bronzová pouzdra s volně uchycenou otáčivou osou. Pohyblivý rám stroje byl kvůli převozu místo svaření sešroubovaný, po čase se rozviklal a při pohybu drhnul. Stačilo milimetrové posunutí rukou mimo střed nebo silnější tlak jednou paží a jedna ze stran se zasekávala. Druhý problém se nalézal v příliš krátkých vodítkách, jež vyvracení podporovala. Z druhé strany mohu říci, že mne to až tak moc netrápilo. Práce na stroji jsem si hodně užíval, takže efekt "cesta je cíl" případné zklamání bohatě nahradil, což už tak u konstruktérů bývá, kdežto velké svaly následně vytrénují ti, které původ stroje vůbec nezajímá. Výše popsaný stroj v první posilovně Za vodou tyto vady neměl, a když jsme v 90. letech koupili profesionální multipress od renomované firmy Stanmark, vše se obrátilo jako v té písni: "Každá trampota má svou mez, kdeže nářky mé jsou dnes, zase můžeš jít dál..."
Víte, že...
