Reklama:

Rozhovor s Borisem Oravou o metabolických typech (I.)

9.837 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Borise Oravu znáte z našeho webu jako neskutečně mnohostranného sportovce, který má za sebou úspěchy v kulturistice či powerliftingu, ale věnuje se také MTB, skialpiningu, freeridu, lukostřelbě, jezdí na kajaku a dělá mnoho dalších sportovních aktivit. Kromě toho je také nadšeným propagátorem výživy podle metabolických typů. Na toto téma jsme zaměřili rozsáhlý rozhovor, z jehož řádků se dozvíte celkový Borisův pohled na tento způsob stravování, ale také mnohé z Borisova života.

Aktuální forma Borise Oravy - dubnové otužování

Zároveň s rozhovorem jsme oslovili s prosbou o obecné vyjádření se ke konceptu metabolických typů také další odborníky na výživu, abychom Vám nabídli více pohledů na danou, ještě ne zcela prozkoumanou problematiku. Jejich příspěvky naleznete v článku společně s rozhovorem níže.


Michal Richter

Teorie stravy dle metabolických typů neboli metabolické typologie je na první pohled zajímavým konceptem, který se snaží o respektování individuality jedince. Své základy staví na kategorizaci lidí dle rychlosti "spalování" na pomalu a rychle "spalující". Zmíněnou rychlost "spalování" odvozuje buď z buněčné fyziologie, nebo z aktivity určité větve autonomního nervového systému (sympatikus / parasympatikus). Na základě přesného určení kategorie, do které jedinec spadá, je pak následně doporučen příjem jednotlivých makro- a mikroživin.

Z odborného hlediska je nutné podotknout, že pro teorii metabolické typologie neexistuje jediný relevantní důkaz (kvalitní studie) dokazující funkčnost celého konceptu. Absence kvalitních důkazů v odborné literatuře samozřejmě neznamená, že se jedná o vadný koncept. Již mnohokrát se stalo, že funkčnost některých výživových teorií vzniklých v praxi byla odbornými studiemi potvrzena až následně několik let poté. Nicméně obávám se, že koncept metabolických typů nebude zrovna ten případ, protože velmi nízkou váhu relevance této teorii velmi často dodává již v základu nesprávné používání odborných pojmů a nepochopení základní fyziologie organismu. Případně se jedná o dávání některých fyziologických a metabolických pochodů do vzájemné souvislosti, i když spolu absolutně nesouvisí.

Na základě mých teoretických znalostí a praktických zkušeností nemohu teorii metabolické typologie podpořit, nebo ji dokonce snad doporučit běžné populaci jako možný způsob stravování. Nahrává tomu nejen absence jakéhokoliv objektivního postupu, jak bychom měli u každého jedince určit správný metabolický typ, ale také robustní a kvalitní nutrigenomicky zaměřené studie nedokazují významný vliv genetické informace na vhodný typ stravování (viz např. Gardner et al., 2018. Effect of Low-Fat vs Low-Carbohydrate Diet on 12-Month Weight Loss in Overweight Adults and the Association With Genotype Pattern or Insulin Secretion: The DIETFITS Randomized Clinical Trial). Navíc teorie metabolické typologie nezohledňuje mnoho dalších a velmi důležitých individuálních faktorů (typ sportovní zátěže, úroveň sportovce, intolerance, věk, zdravotní stav atd.) pro optimalizaci stravování každého z nás.

Bc. Michal Richter, DiS.


Daniela Krčová

Stravování podle metabolických typů se opírá o teorii, že každý z nás tráví a metabolizuje stravu odlišně. Zároveň tento výživový postup tvrdí, že se hlavní živiny (bílkoviny, sacharidy, tuky) chovají u různých metabolických typů jinak. Cílem metabolického typizování je proto konzumovat potraviny, které jsou vhodné pro daný metabolický typ, a upravit poměr živin na nejbližší svému metabolickému typu (sacharidový, proteinový, smíšený).

Na rozdíl od většiny moderních diet (bezlepková, ketogenní atd.) bere metabolická typizace v potaz to, že nejsme každý stejný, a neháže nás do jednoho pytle. Nicméně stále se jedná o způsob stravování, který člověka nějakým způsobem kategorizuje. Nejedná se tedy o čistě individualizovaný (personalizovaný) přístup.

Nic jako univerzální výživový postup neexistuje. Vždy je potřeba přistupovat k člověku zcela individuálně, protože každý z nás reaguje na potraviny a složení stravy odlišně. I dva lidé ze stejné metabolické skupiny mohou různě reagovat například na konzumaci stejného množství rýže jinou glykemickou odezvou. Stejně tak jednomu z nich může vyhovovat větší množství ořechů, druhému to vyvolá trávicí potíže nebo alergickou reakci (reakce na konkrétní potraviny).

Metabolické typy mohou být proto pouze jedním z faktorů, na které brát ohled při sestavování individuálního výživového postupu. Specifické nutriční požadavky jsou totiž ovlivněny více než "jen" metabolismem / metabolickým typem. Mezi další důležité faktory patří i zdravotní stav, fyzická aktivita, věk, pohlaví, hmotnost a výška, složení těla (poměr mezi svalovou hmotou a tukovou tkání), stres, pracovní režim a mnoho dalších faktorů. Metabolické typy však mohou být pro člověka dobrým začátkem, jak získat individuální pohled na zdravé stravování.

Mgr. Daniela Krčová

Rozhovor s Borisem Oravou nejen o metabolických typech (I.)

Borisi, tvoji sportovní kariéru sledujeme na Ronnie.cz od doby, kdy ses připravoval na mistrovství ČR v kulturistice 2012. Tehdy jsi jej vyhrál s titulem absolutního mistra v kulturistice mužů. Postupně jsi ale od kulturistiky přešel na silový trojboj a pak k dalším sportům. Jak se změnil tvůj přístup ke sportu od časů, kdy jsi naposledy závodil?

Díky tomu, že pravidelně natáčíme videology na Ronnie.cz, tak tam lze krásně pozorovat můj vývoj. Dřív jsem žil kulturistikou, dělal jsem to jiným způsobem než ostatní a stále přemýšlel, jak se posunout dál, co zlepšit, a prorážel jsem si svou cestu. Možná díky této vlastnosti a přístupu jsem se v průběhu let, úspěchů i neúspěchů posouval dál nejen v kariéře, ale i ve způsobu života a přemýšlení. Specializace má své výsledky, ale i oběti a omezení. Život nabízí spoustu možností a je škoda nepoznat je a nevyužít. Každé období má svou náplň, cíl a poskytuje návaznost pro další. Mě bavila vždy spousta věcí, byl jsem vždy dost všestranný, mám rád adrenalin, dobrodružství, přírodu, obecnou zdatnost a dovednosti, které dělají chlapy chlapama.

Nikdy jsem nechtěl být jenom kulturista. Vždy mě inspirovali ti, co jsou něco víc.

Spolu se změnami v osobním životě jsem to začal naplňovat a měnit trénink pro tento účel, pro funkci a použitelnost. Ne pro vzhled a parametry, které nikde v životě nepoužijete. A to mě baví, přináší to výsledky v tom, co jsem chtěl (pohybový rozvoj a všestrannost), ale jako vedlejší efekt stejné nebo i lepší výsledky v tom, co byla pro mě priorita dřív (svaly, vzhled). A to při daleko větší psychické pohodě, bez omezení a nátlaku, s pestřejším životním stylem, daleko menším úsilím a větší svobodou.

Boris Orava jako vítěz klasické kulturistiky mužů nad 180 cm (později rovněž absolutní vítěz v kulturistice) na MČR 2012

Jakým sportům se teď věnuješ a jak aktuálně cvičíš?

Všemu, co chci, v rámci rozumných možností a podmínek. Podle sezóny, počasí, pocitu a nálady. To jsem napsal faktory, podle kterých si člověk musí vybrat. Protože nedá se dělat všechno, i když bych to rád dělal. Ale plním si svoje sny. Tím, že mě právě po téměř 20 letech, s šestiletým přerušením, kdy jsem se věnoval výhradně rodině a práci (bohužel daleko víc té práci), neomezuje specializace, dělám sporty a aktivity, o kterých jsem dříve jen snil. A zdůvodňoval si to, že na ně není čas. A díky zvolnění tréninku a jeho orientací funkčním směrem jsem mnohem všestrannější a pohybově na nejlepší úrovni za celý život. Minulý rok mě chytlo kolo MTB, traily, dirt a freeride. Takže první covidový rok jsem se vlastně vrátil k tomu, jak jsem trávil dětství, kdy jsme pořád jezdili na kole. Žádné bomby v tehdejší době na vesnici, ale nyní si to užívám jako dítě. Když byly zavřené posilovny, tak mi to vůbec nevadilo. Přišel jsem na to, že mě uspokojuje a funguje na mě jakákoliv aktivita a preferuji uniknout do přírody a využít možnosti, které se nabízí. A lákají mě ty zážitky, adrenalin je jako sex. A taky výhodou kola je spojení aktivity a užitkovosti jako dopravního prostředku. Takže místo autem raději jedu na kole, dám si trochu aerobní trénink, kterému jsem se dřív tak bránil, provětrám tělo i hlavu, místo nafty natankuji pivo (smích) a nemusím se stresovat v přetížené dopravě.

Kajak jsem však minulý rok kvůli tomu, a že bydlím mimo Prahu, nevytáhl. Ale to zase přijde. A jak podle posledního videologu víte, začal jsem střílet z luku. To je další z věcí spojených s přírodou, tradičními dovednostmi, bojem a lovem, které mě vždycky lákaly. Teď se zimními sporty to bylo komplikované, ale v rámci možností jsem si užil skialpy a freeride, což je skoro jediné, ale to nejlepší, co aktuálně ze zimních sportů šlo provozovat. Určitě bych rád podnikl pár podobných výletů jako loni Tatry před covidem, které jste taky mohli vidět ve videologu, a z něj se také hodně dozvíte k předchozí otázce.

Skialp a freeride v Jeseníkách v půlce února, Borisův vocal cover písně You Only Live Once

Už pár let cvičím průměrně 2 - 3x týdně, s restrikčními pauzami nového fenoménu (několik týdnů nebo i měsíců) nebo podle dalších aktivit. Obecně mi nejvíc vyhovuje trénink 3x týdně, rozdělený na nohy, prsa + záda a ramena + paže. Ale když je příležitost dělat něco zajímavějšího, třeba pěkné počasí, tak to využiji. Říkám si, že cvičit může člověk jakýkoliv den. Ale zažít něco, užít si pohyb v přírodě při krásném počasí, to už není každý den. A taky využívám cvičení venku vždy, když to jde.

Na rozdíl od minulosti tréninkový plán nemám, improvizuji, cvičím podle pocitu a tak, aby mě to bavilo. Jednoduché, funkční, pestré a přiměřené tréninky. Obvykle na začátku tréninku základní cviky, které jsou zaměřeny na dynamiku a výbušnou sílu. Pak střední síla vycházející opět ze základních cviků a koordinační silové cviky, kulturistická metoda a trochu pumpičky na menší partie. Základ je činka, aplikace základních cviků, hrazdy, bradla, jednoduchost vybavení a komplexnost tréninku. Využívám hodně cviky s vlastním tělem, především na břicho a core, které podle potřeby zařazuji k partiím. Zkrátka jde o pestré a funkční tréninky nepříliš velkého objemu, které mě komplexně a podle aktuální potřeby rozvíjí. Používám supersérie, jednoduché vybavení, zaměřuji se na kompenzaci, harmonický a komplexní rozvoj. Maximální sílu a velké váhy nedřu, to člověk nikde nepoužije a popravdě dlouhodobě na to není lidské tělo ani stavěné.

Mým cílem je komplexní rozvoj, a to od úrovně fyzických schopností, dovedností spolu s duševním rozvojem po úroveň poznání.

Funkční síla, dynamika, koordinace a silová vytrvalost je základem většiny sportů. Rozvoj maximální síly je důležitý, prakticky je to však most k výbušnosti, jehož základ už mám z minulosti vybudovaný. A vzhledem k tomu, že jsem spokojen, jak teď moje tělo funguje, držím se toho a nezacházím do něčeho, co by mi komplikovalo můj životní styl nebo způsobovalo problémy, které z těžkých a jednostranných silových tréninků pramení.

Na sociálních sítích i v tomto článku můžeme vidět fotky tvé současné formy, která dost možná předčí tvou postavu z doby, kdy jsi aktivně závodil. Přitom, jak sám říkáš, teď dáváš do tréninku mnohem menší úsilí než dříve a věnuješ se celé řadě aktivit. Forma pro tebe už není prioritou a je s trochou nadsázky jen vedlejším produktem tohoto přístupu. Jak to děláš, že i s minimálním úsilím máš takové výsledky?

Necvičím ani tak tvrdě, ani takové objemy a frekvence tréninku jako dřív. Chci, aby mě trénink stimuloval, ne zničil. Abych po tréninku, případně druhý den, byl schopen plnohodnotně dělat i něco jiného. Obvykle cvičím s jedním dlouholetým klientem a vyhovuje mi to. Je to víc na pohodu, a přitom ještě lepší efekt v poměru s úsilím než dřív. Tady se ukazuje, že kdo moc tlačí na pilu, tak to nejde tak dobře.

Většina lidí, i já v minulosti, je permanentně přetrénovaná.

Velké objemy tréninku, příliš velká intenzita a frekvence brání tělu jakoby se nadechnout a z původního cíle tréninku, což má být stimul, který vede k adaptaci, na kterou je však třeba energie, čas a určitá rezerva, se stává přetěžováním, na které tělo nemá dostatek prostoru a energie se adaptovat, a výsledky vůči úsilí se zmenšují. Taky je velký rozdíl, zda se člověk věnuje jenom cvičení, nebo i dalším aktivitám k tomu, kde potřebuje fungovat. Protože příliš bolavé a přetížené svaly po dobu regenerace moc dobře nefungují.

Dalším benefitem pro svaly, který dřív kvůli specializaci nebyl, je variabilita a různé zatížení z mých aktivit. Svaly kulturistickým tréninkem hypertrofují, trojbojařským tréninkem zvyšují sílu, ale působí na ně i jakákoliv další svalová činnost. Respektive na jejich vzhled, strukturu a hloubku.

A hlavní věc, která mě posunula a vše umocňuje, je výživa dle metabolických typů. Že jsem do hloubky pochopil, co přesně moje tělo, respektive můj metabolismus potřebuje. A samozřejmě i jiné metabolické typy, protože vždy jsem se věnoval poradenství ve výživě. A díky tomu už nějakou dobu vím, že každý je jiný a potřebuje něco jiného. Když dáte do vašeho motoru to správné palivo a příměsi, funguje jako závodní motor, který je vyladěný a netrpí. Je optimalizovaný na výkon a životnost a zvládne všechny možné situace. Metabolismus je náš motor, naše strava je palivo, superpotraviny a doplňky příměsi. A každý má jiný typ motoru a potřebuje odpovídající palivo, aby správně a efektivně fungoval. A to když víte a řídíte se tím, tak to funguje tak, jak můžete vidět u mě. Samozřejmě ne každý bude kulturista, ale své dispozice, potenciál a zdraví pak může každý využít na maximum.

Není důležitý absolutní výsledek ve srovnání s ostatními, ale posun každého v rámci jeho možností.

Cítím na sobě, že každá činnost má na mě velmi pozitivní efekt, třeba co se týče vzhledu, přestože to není cíleně jako dřív. A neztrácím svaly, když necvičím, ani když dělám vytrvalostní aktivity, jím málo nebo hodně. Hlavní je, že vím přesně, co jíst, a držím se toho. Čím jsem aktivnější, tím méně tuku mám. Když třeba po dvouměsíční pauze začnu pravidelně cvičit, svaly neskutečně reagují a po pár týdnech pravidelného tréninku to vypadá, jako bych se chystal na soutěž.

Cvičení je pro mě prostředek a kompenzace k tomu, co mě baví a co chci dělat. Není to cíl a hlavní priorita, jak vypadám.

Proto říkám, že je to vedlejší produkt a možná vůbec nejlepší "produkt", jaký jsem kdy měl. Možná je to právě díky tomuto přístupu. (smích) Objemy ani váhu neřeším, nesleduji se jako dřív, jídlo nepočítám. Vím přesně, čeho se držet, jakých poměrů a potravin. Jím obvykle jednou za den, někdy dvakrát. Řídím se hodně pocitem a vnímám, co mi tělo říká. Nic striktního nedržím, držím se pouze metabolického typu a přizpůsobuji to svému programu a potřebám. Když to pochopíte, máte obrovskou volnost, spoustu možností a nejste otrokem jídla ani svého těla. A nikdo pak nechápe, že máte úplně jiné priority a náplň života.

Ty jsi jako jeden z prvních kulturistů v ČR začínal s ketogenní dietou a v přípravě ji úspěšně používal. To vše v době, kdy se naprostá většina kulturistů stravovala běžnou sacharidovou stravou. V posledních letech ale pracuješ s teorií metabolických typů, kterou jsi zmiňoval. Mohl bys nám říct, jak a proč jsi od ketogenní a low carb diety přešel na teorii metabolických typů a jak radikální změna ve stravování to byla?

Poté, co jsem zjistil, že klasická kulturistická, vysokosacharidová a nízkotučná strava na mě nefunguje a vůbec není pro silové sportovce, jsem aplikoval ketogenní dietu, kterou jsem se "proslavil", a především ukázal, že přináší lepší výsledky. Fungovala skvěle na mě, mnoho klientů a podobných sportovců. Z toho jsem vycházel, ale časem jsem pozoroval, že úplně pro každého to není, pokud jde o úplně jiné lidi, sportovce zcela jiného směru nebo klienty. Potom jsem se setkal s teorií metabolických typů, která mi výborně zapadla do toho, k čemu jsem došel, ale ještě vycentrovala, upřesnila spoustu detailů a především rozšířila, jak pracovat úplně s jinými klienty a sportovci.

Úplně zásadní změna to nebyla, protože ketogenní dieta je podstatně blíž ideálnímu stravování bílkovinových typů než běžná strava. Avšak ketogenní dieta je radikální, ne úplně přirozený způsob stravování vhodný pro redukci tuku, nápravu metabolických poruch, ale není vhodná úplně pro každého a dlouhodobě. Bílkovinovým typům sedí, ale úplný ideál to ještě není.

Já jsem odjakživa šel mimo hlavní proud a nepochybně jsem se tehdy s ketogenní dietou vydal správným směrem. A když jsem poznal a aplikoval teorii metabolických typů, nastoupil jsem na tu nejlepší cestu, jakou jsem zatím poznal. Opravil jsem motor ketogenní dietou a s navazujícím pochopením metabolických typů a aplikací podle toho jsem ho vyladil na plný výkon a nyní plně využívám jeho potenciál. Co člověku připadalo těžké až nemožné, funguje lehce a za hranice, které si dokázal představit. Takovému poměru úsilí, výsledku, flexibility a variability bych nevěřil, kdybych to opravdu nepoznal a nedokazoval.

Úspěch je výsledek minus úsilí.

Hlavně to zapadá do sebe se vším, vše je propojené, vše spolu souvisí, na všem něco je a utváří to celek, ve kterém když se člověk zorientuje, pochopí spoustu věcí, dokáže s nimi lépe pracovat a vysvětlit je. Spolu s dlouhodobou prací s klienty mi to otevřelo cestu a pochopení ke všem, nejen mně podobným. Metoda "mělo by to fungovat, když to funguje mně" byla nahrazena úplně jiným přístupem ke každému člověku. A takhle pracují tisíci lety prověřené tradiční výživové a léčebné systémy jako tradiční čínská medicína a ájurvéda. Každý z těchto systémů vychází z typologie, jen z různých pohledů, ale se stejným výsledkem: typologie, nejsme všichni stejní. Pro stejný cíl má každý jinou cestu. Pro nastavení výživy není důležitý cíl, ale výchozí je typ člověka. Tradiční čínská medicína vychází z pohledu energií, ájurvéda z konstituce a teorie metabolických typů z biochemické rovnováhy metabolismu již na buněčné úrovni a v jeho řízení.

Mohl bys nám tuto teorii přiblížit, říct, z čeho vychází, co to metabolické typy vlastně jsou a kolik jich je?

Metabolický typ je adaptace metabolismu na určitou stravu. Lidé během svého vývoje byli vystaveni různým podmínkám dané oblastí a jí odpovídající stravě, která se v různých oblastech zásadně lišila. Strava, její složky, potraviny a mikroživiny působí na metabolismus a jeho řízení. Na to se jejich metabolismus přizpůsobil tak, aby danou stravu, která byla tisíce let stejná, co nejlépe využíval, trávil a byl v rovnováze. A to ve smyslu energetické rovnováhy a ve smyslu řízení odvíjející se od potřeb a situací.

Hlavní funkcí metabolismu je spalování (zajištění energie a její intenzity) a je řízen autonomním nervovým systémem, který řídí naše životní funkce a režim metabolismu (mobilizace energie, výkon, pohotovost či odpočinek, trávení a ukládání energie).

Strava má zásadní vliv na náš metabolismus spolu s dalšími faktory jako životní prostředí, emoce a stres, které však nemůžeme tolik ovlivnit. Jednotlivé makroživiny a mikroživiny ovlivňují spalování a řízení metabolismu. A strava našich předků se svými poměry a složením zásadně lišila. To u každé z těchto skupin, z nichž každá odpovídala určité oblasti, etniku a jejich způsobu života, způsobovalo určitou nerovnováhu jejich metabolismu. Na tu se však díky základní schopnosti života obecně, adaptaci, během dlouhodobého a stálého vývoje přizpůsobili. Evolučně se adaptovali tím, že si geneticky vytvořili určitou nerovnováhu metabolismu, tak aby s danou stravou, která na metabolismus působí určitým způsobem, byli v metabolické rovnováze.

Teorie metabolických typů vychází z biochemické nerovnováhy již na buněčné úrovni a z nerovnováhy v řízení metabolismu, jejíž příčinou je rozdílný vývoj lidstva, různý způsob života našich předků a jejich strava, která se zásadně lišila.

V některých oblastech byla možnost se živit pouze lovem. Odpovídala tomu strava založená hlavně na bílkovinách a tucích, ze kterých tito lidé museli přežít a získat vše potřebné pro organismus. Z obecného pohledu jejich strava byla nevyrovnaná, ale dokázali se na ni výborně přizpůsobit. Do dneška takhle žijí třeba eskymáci. V jiných oblastech se nemuseli namáhat lovem, ale mohli si v klidu pěstovat plodiny na úrodné půdě. K tomu posbírali spoustu plodů, které byly všude okolo. Měli tedy zásadní převahu sacharidů ve své stravě. Takže třeba úplný opak než jinde, který s sebou nesl úplně jiné působení. Každá oblast byla specifická tím, co nabízela, co umožňovala a jaký způsob života byl v ní nejjednodušší či potřebný. To vytvářelo zcela rozdílné kultury, tradice a způsoby stravování, na které bylo výhodné a nutné se přizpůsobit.

Adaptace je základní schopností života obecně co nejlépe se přizpůsobit daným podmínkám. A tím, že podmínky pro život v rámci jednoho druhu mohou být rozdílné, vzniká diverzita. Tedy jedinci jednoho druhu za určitou dobu vývoje v různých podmínkách nejsou úplně stejní. Jsou nejlépe přizpůsobeni jim odpovídajícím podmínkám, prostředí, způsobu života a stravě. Je to však dlouhodobý proces, který pomalu probíhá mnoho generací, než je druh plně adaptován na tyto podmínky. A tady vzniká ta diverzita v rámci jednoho druhu, která přetrvává. U lidí tomu odpovídá rasový a etnický původ, respektive metabolický typ.

Chceš-li být zdravý a výkonný, stravuj se jako tvoji předci.

Tehdy to bylo jednoduché. Lidé žili v určitých oblastech, určitými způsoby a měli určité způsoby stravování jim odpovídající. V rámci jedné skupiny byli velmi podobní, měli stejnou stravu a byl to jeden metabolický typ. Drželi se tradic a to jim stačilo ke zdraví, protože na to byli za dlouhou dobu stálých podmínek perfektně přizpůsobeni, dokud se nezačaly rychlým tempem měnit podmínky nebo míchat s jinými typy.

S vývojem civilizace, přesuny, válkami, vývojem technologií a zrychlováním všeho se však začaly výrazně měnit podmínky, míchat s dalšími typy a s tím se začala měnit i jejich původní strava, na kterou byli přizpůsobeni. Ovšem adaptace metabolismu je daleko pomalejší než exponenciálně rostoucí vývoj a změny civilizace. Náš metabolismus se nestačí přizpůsobovat rychle měnícím se podmínkám a nové stravě, životnímu stylu a hlavně všechny typy jsou už ve společnosti různě promíchané.

Dnes máme v našem genotypu po předcích různých původů obvykle všechny metabolické typy a záleží, po kterém předkovi a u koho se konkrétně projeví, respektive po kom konkrétní jedinec zdědí metabolismus. A tak bychom se měli stravovat. Je to dané a během svého života to nemůžeme změnit. Respektive adaptovat se během života na něco úplně jiného není možné. Neodpovídající stravou se prohlubuje metabolická nerovnováha, která je příčinou nejrůznějších problémů, počínaje únavou, psychickou nerovnováhou, obezitou, oslabenou imunitou až po civilizační nemoci.

Metabolické typy jsou v dnešní evropské společnosti víceméně rovnoměrně zastoupené. I v rámci jedné rodiny bývají nakombinované různé metabolické typy jejích členů, z nichž každý může dědit po jiném z předků. Také pro partnery je typické, že jsou opačné typy. Člověka přirozeně přitahuje protiklad a příroda si hledá rovnováhu. Tito lidé se obvykle skvěle doplňují, ale každý je jiný a má jinou stravu. To určitě znáte ze svých vztahů. (smích) Přestože jsme globalizovaná společnost, musíme vycházet z toho, že máme různé a široké kořeny, a zaleží, který z nich genetika a příroda vybrala jako ten klíčový pro daného jedince.

Teď si vysvětleme, jak biochemicky došlo k té adaptaci a vzniku metabolických typů. Spalování je základní metabolický proces, při kterém vzniká energie spalováním glukózy. Konkrétně molekuly ATP, která je palivem pro naše tkáně. A to znamená ne jen pro pohyb, ale pro všechny buňky a veškeré naše fungování. Je to tedy životní energie. ATP vzniká spalováním glukózy dvěma způsoby. Pomalým spalováním, což je aerobní spalování, tzv. beta-oxidace, při které se spalováním glukózy za přístupu kyslíku uvolňuje ATP pomalu, ale prakticky po neomezenou dobu. To uplatňujeme při aktivitách nízké intenzity, vytrvalosti a zajišťuje naše základní funkce. Druhým způsobem je rychlé spalování, anaerobní spalování glukózy, tedy bez přístupu kyslíku, tzv. glykolýza, při které se rychleji uvolňuje větší množství energie, ale po kratší dobu danou omezenými vysokoenergetickými zásobami a zvyšující se koncentrací odpadního produktu, kys. mléčné, která nám znemožňuje pokračovat stejnou intenzitou. Rychlé spalování potřebujeme pro vytváření většího množství energie najednou, intenzivní svalovou činnost (třeba silový trénink).

Máme tedy pomalé a rychlé spalování, která probíhají zároveň a poměrem, který je daný geneticky a ovlivňován stravou. Protože sacharidy stimulují rychlé spalování, bílkoviny a tuky stimulují pomalé spalování. Dominance jednoho způsobu spalování určuje i naše fyzické dispozice, zda jsou pro silové, nebo vytrvalostní sporty. Tady máme první dva metabolické typy, rychlé a pomalé spalování. Ale pozor, nepleťte si to s rychlostí metabolismu nebo tím, jak rychle spalujete tuk. To je něco jiného. Tady myslíme to, jakým poměrem získáváte energii. Protože pro náš život potřebujeme oba druhy spalování v rovnováze. Výrazný nepoměr spalování zapříčiňuje nedostatek energie pro naše potřeby a základní funkce. Pokud bude rychlé spalování moc dominantní, budeme vyčerpaní a nemocní. Potřebujeme stimulovat pomalé spalování, abychom dosáhli rovnováhy a zajistili dostatek energie pro všechno, co potřebujeme. A obdobně to funguje v opačném případě, pokud je moc dominantní pomalé spalování.

Hlavní příčinou zdravotních problémů, od únavy až po civilizační, dokonce i psychická onemocnění, je nerovnováha ve spalování a řízení metabolismu.

Zjistilo se také, že každý má trochu jiný poměr minerálů v buňce, daný geneticky. To je projevem adaptace metabolismu, vývoje, který geneticky upravil poměr minerálů v buňce pro snadnější udržení biochemické rovnováhy s určitou stravou. Takhle úžasně funguje příroda a evoluce. Ovšem ty procesy probíhají pomalu, mnoho generací. V buňkách různých lidí je například jiný poměr vápníku a hořčíku, sodíku a draslíku atd. Tyto minerály ovlivňují metabolismus, spalování nebo jeho řízení. Jejich poměry v našich buňkách tedy ovlivňují jejich metabolismus a tím předurčují metabolický typ. Protože cílem je vždy rovnováha, musíme ve stravě dodat hlavně ty minerály, které jsou v buňce zastoupeny v menším poměru, a omezit ty, které tam již jsou ve větším poměru, abychom dosáhli rovnováhy. Z toho také vyplývá, že každý má individuální potřeby a poměry mikroživin. Například hořčík. Už logicky z jeho názvu je jasné, že stimuluje oheň, tedy rychlé spalování. Metabolický typ rychlé spalování má v buňkách vyšší koncentraci hořčíku, což způsobuje jeho dominantní rychlé spalování. Abychom dosáhli rovnováhy, musíme dodat jeho antagonistu, kterým je vápník, protože ten stimuluje zase pomalé spalování. Ten je obsažen nejvíc v mase, proto je základem stravy rychlého spalování, a mohou to být také mléčné produkty.

Když se podíváme na počátek vývoje lidstva, kdy lidé dlouho žili v různých oblastech a stravovali se způsobem odpovídajícím dané oblasti, můžeme si vysvětlit adaptaci metabolismu na jejich stravu a vznik metabolických typů rychlé a pomalé spalování. Naši severští předci, kteří obývali oblast severní Evropy, kde bylo obtížné něco pěstovat a základ jejich obživy byl lov (bývalí lovci mamutů), tedy měli hlavně živočišnou stravu s převahou bílkovin a tuků. Tyto makroživiny stimulují pomalé spalování, a protože cílem je vždy rovnováha, jejich metabolismus se adaptoval a geneticky posílil rychlé spalování a stalo se dominantní. Tím při této bílkovinové stravě s malým poměrem sacharidů dosáhli rovnováhy, konkrétně vyrovnání spalování. Pokud zvýší příjem sacharidů, na který nejsou zvyklí, vyčerpávají slinivku, která musí vylučovat hodně inzulínu, aby snížili krevní cukr a vyrovnali glykemii, která pak je jako vlny na oceánu. Jejich slinivka na to není zvyklá, mají omezené možnosti vylučování inzulínu, protože jej nikdy tolik nepotřebovali. A zvýšený inzulín negativně působí na jejich tkáně a snižuje jim IQ. Jejich metabolismus je tímto vyrovnáváním zatěžován a to jim ubírá energii a způsobuje inzulínové poruchy, cukrovku a další její stádia.

Naopak těžké bílkoviny s vysokým obsahem purinů a tuky, které zpomalují jejich rychlé spalování, vyrovnávají jejich metabolismus. Puriny jsou dusíkaté sloučeniny, které mohou být pro někoho velmi škodlivé, potlačují rychlé spalování. Působí tedy na rychlé spalování velmi dobře, protože ho vyrovnávají. Efekt purinů a všech dalších látek se odvíjí podle toho, jestli daný metabolický typ vyrovnávají, nebo naopak. Důsledkem pak jsou jejich negativní účinky, které se projevují hlavně u dominantního pomalého spalování.

Co je pro jednoho lék, může být pro druhého jed.

Když se podíváme na jižní oblasti, kde byly výborné podmínky pro zemědělství a rostlinnou produkci či sběr, musí Vám být jasné, jak vznikl metabolický typ pomalé spalování. Největším podílem jejich stravy byly sacharidy. Aby metabolismus těchto lidí byl v rovnováze s jejich vysokým podílem sacharidů ve stravě, které stimulují rychlé spalování, evolučně jim zesílilo pomalé spalování.

A tady končí většina neúplných teorií metabolických typů, kde se rozlišuje pouze sacharidový, bílkovinový a smíšený typ, kdy je spalování vyrovnané. Ovšem to nestačí, protože ve hře je ještě autonomní nervový systém, který řídí metabolismus. Dobře to lze pochopit podle vývoje této teorie a různých badatelů z oblasti biochemie, ale i psychologie, který trval od začátku 20. století a do kompletní podoby se dostal až téměř u konce 20. století. O tom mám prezentaci na svých seminářích. Protože jedna část badatelů vycházela ze spalování a druhá z autonomního nervového řízení. A fungovalo to neúplně, dokud nedošlo ke spojení obou přístupů.

Tam, kde je nerovnováha, to určuje metabolický typ a přístup. Pokud je spalování vyrovnané, rozhoduje autonomní nervový systém, tedy řízení metabolismu. Přestože i v tomto pohledu dostáváme další bílkovinový a sacharidový typ, je tam jiný rozhodující faktor a některé zásadní rozdíly oproti bílkovinovému rychlému spalování a sacharidovému pomalému spalování.

Autonomní nervový systém (ANS) řídí to, co nemůžeme vědomě ovlivnit. Řídí náš metabolismus, základní tělesné funkce (dýchání, tepová frekvence, trávení…) a ovlivňuje také naše psychické funkce. ANS se dělí na sympatikus a parasympatikus, z nichž každý stimuluje různé metabolické funkce. Díky tomuto řízení jsme schopni reagovat na různé situace, vyvářet energii, ukládat ji, trénovat, odpočívat, koncentrovat se nebo prožívat emoce. Část lidí nemá tak výraznou nerovnováhu ve spalování, ale právě v autonomním nervovém systému. Což vytváří nerovnováhu v řízení metabolismu, kdy převažuje sympatikus nebo parasympatikus, respektive jejich funkce a režim metabolismu.

Dostáváme další dva metabolické typy sympatikus a parasympatikus, kde je rozhodující acidobazická rovnováha (pH). Přesněji řečeno, jakou reakci vyvolává strava v organismu. Poměr makroživin pro ně není rozhodující, proto se nepřesně označují jako smíšené typy. Přesto jejich strava v ideální podobě odpovídá bílkovinovému či sacharidovému typu, ale mají daleko větší toleranci a rozhodující pro ně je, jak strava ovlivňuje jejich pH. Pro vysvětlení, pH krve je stálé, bavíme se o minimálních odchylkách, které se ale dají změřit (tuhle metodu používali někteří badatelé). Kdyby se pH výrazněji změnilo, znamenalo by to smrt. Organismus má za úkol udržet stálé pH, ale je nucen ho vyrovnávat, což jej zatěžuje. Na to má naše tělo několik způsobů. Překvapivě tím hlavním je dýchání a výměna iontů skrz plíce. Proto přirozené a životní prostředí má obrovský vliv na naše zdraví. Jaké myslíte, že je prostředí ve městech a budovách? A jak myslíte, že působí rouška? Stravou však také můžeme ovlivnit naše vnitřní pH a podle toho působit na autonomní nervový systém, který je řízen acidobazickou podstatou.

Podle metabolického typu má náš organismus sklony ke kyselosti, ta stimuluje sympatikus, nebo k zásaditosti, která stimuluje parasympatikus. A pozor, na každého působí různé potraviny v závislosti na prostředí metabolismu jinak. Například maso se obecně označuje za kyselé, což neplatí pro každého. Pokud rozhoduje ANS, tak to platí. Pokud rozhoduje spalování, je to obráceně. Stejně tak u ovoce a zeleniny, které jsou obecně považovány za zásadité, respektive že mají zásaditou reakci v organismu. Každé prostředí vyvolá jinou reakci. Zásadní je, k jakému pH má sklon konkrétní metabolický typ, a měl by jíst ty potraviny, které u něho vyrovnávají pH. Protože, opakuji, cílem je vždy rovnováha. Tzn. potlačit dominantní a stimulovat oslabené.

Rychlé spalování má sklony ke kyselosti organismu (logicky tím, co vzniká jako odpadní produkt při glykolýze, kys. mléčná), protože glykolýza je v převaze. Na něj působí maso zásaditě, tedy vyrovnává jeho pH, a proto mu dělá dobře. Na parasympatikus, což je druhý bílkovinový typ, působí maso kysele, protože je rozhodující ANS. Parasympatikus však stimuluje zásadité prostředí, má tedy sklony k zásaditosti. A maso na něj působí dobře, protože jej vyrovnává (zásadité prostředí vyrovnává kyselá strava). Proto má stravu podobnou jako rychlé spalování. Sympatikus, který je druhý sacharidový metabolický typ, má kyselé prostředí, které ho stimuluje, a maso na něj působí kysele. Proto by měl mít spíše sacharidovou stravu z hlediska makroživin, podobnou pomalému spalování. Všechno zapadá do sebe.

Ovšem dostáváme se k zásadním rozdílům. Zinek potlačuje rychlé spalování, proto je pro metabolický typ rychlé spalování vhodný. Ale stimuluje parasympatikus, proto se mu metabolický typ parasympatikus musí vyhnout. Proto obvykle nemá rád a neměl by mořské plody, které zinek obsahují. A naopak pro sympatikus je zinek důležitý, protože stimuluje jeho potlačený parasympatikus. A co pomalé spalování, je pro něj zinek zásadní? Není, mělo by jej omezit, protože stimuluje pomalé spalování a potřebuje opak, stimulovat rychlé spalování.

A podobně je to s dalšími minerály a mikroživinami, z nichž každá působí na spalování a ANS určitým způsobem. Každý ze dvou sacharidových a bílkovinových typů má ještě svá specifika v příjmu mikroživin a výběru potravin, které mají zásadní vliv na správné složení, skladbu a principy stravování každého typu. A z toho vyplývá, že každý má individuální potřebu jednotlivých mikroživin. Něčeho potřebuje víc a něco by měl omezit nebo se raději vyhnout. Proto má každý z nás různé chutě a přirozeně by si vybíral jiné potraviny. Ano, všechno souvisí se vším.

Chuť je jeden ze základních instinktů, který nám říká, co je pro nás vhodné a co ne, tím, že se nám to příčí.

Mohou být výjimky, ale obvykle to sedí přesně s metabolickým typem. Samozřejmě pokud jíte sladké, budete mít na něj čím dál větší chuť. Ale to není instinkt, to je vynucené. Ale i tak někdo snese trochu sladkého, někoho to metabolicky úplně rozhodí (únava, překyselení, trávicí problémy) a přirozeně by po tom ani nesáhnul. Dáte si raději libové kuřecí prso (pro jiného vysušené), nebo šťavnaté (pro jiného tučné) stehno s kůží? A nebo nejlépe krvavý hovězí steak, ze kterého by jinému bylo týden těžko? Sáhnete raději po ovoci, nebo bůčku? Sladké, či slané? Co víc škodí, cukry, nebo tuky? To vše se odvíjí podle metabolického typu. Někomu citrón udělá velmi dobře, vyrovná jeho pH. Někomu způsobí pálení žáhy, tedy překyselení. Citrón působí na někoho silně kysele, na jiného silně zásaditě. Musíme vzít v úvahu, jak na něj působí a jaké má prostředí. Pak ho buď vyrovnává a je vhodný, nebo ho ještě víc vyvádí z rovnováhy a vhodný není. To platí třeba pro mě (rychlé spalování). Citrón působí kysele a rychlé spalování má sklony ke kyselosti. A teď moje zkušenost... Protože všichni tvrdili, jak je citrón prospěšný, kupoval jsem si nestříkané citróny a pil často vodu s citrónem. Míval jsem časté pálení žáhy a pocit těžkosti. Ale netušil jsem z čeho, všichni přece tvrdili, jak je citrón vhodný. Jak pro koho… Když jsem narazil na teorii metabolických typů, která vylučuje citrusy pro bílkovinové typy, ihned jsem ho přes veškerá univerzální tvrzení stopl. Začal jsem pít čistou vodu a problém byl okamžitě pryč. Vše platí pro někoho a je důležité selektovat, co platí pro Vás a co pro jiný typ. Spoustě z Váš určitě nedělá problém spořádat velkou porci těžkého masa a bude se cítit po něm skvěle, zatímco po velké porci sacharidů Vám bude těžko. A někdo naopak.

Každý to má jinak právě podle metabolického typu. A není to o množství, kolik gramů rýže atd., ale o poměrech. Například pokud já si dám 100 g rýže, vím, že k tomu musím zhruba 500 g masa a tuků stejně jako sacharidů. Někdo si dává tatarák na chleba, já si dávám chleba na tatarák. (smích) A je to pro mě naprosto přirozené. A podobně nezáleží na množství, ale na poměrech. Množství pak určuje kalorický příjem, ale ten musí být postaven na správném poměru pro každý typ a obsahovat i odpovídající poměry mikroživin. Tělo Vám to říká chutí a tím, jak se po jídle cítíte a jak ho trávíte. Proč je většina kulturistů často unavených a musí si dávat před tréninkem nakopávače? Protože mají obvykle moc sacharidů, a přitom jsou bílkovinové typy. Nejradši by si dali hovězí, ale doslova tlačí nízkotučná kuřecí prsa. Není to o překonávání, že teď mám dietu a pak si můžu dát, co chci. Musí to jít přirozeně a musí to být dlouhodobě udržitelné. Stačí poslouchat a vnímat svoje tělo, které nám všechno říká mnoha způsoby a projevy lépe než tabulky a doporučení.

Potřebuje rychlé spalování suplementovat hořčík? Měl by každý brát zinek? Působí vitamín C na každého pozitivně? Jsou půsty dobré? Mohl by každý být vegetariánem? Nemělo by se jíst pozdě večer? Je dobré trénovat nalačno? Je snídaně opravdu základ? Je vitamín K2 zásadní pro všechny? Dát si protein, nebo gainer po tréninku? Čím nejlépe doplnit energii? Pivo, víno, nebo slivovice? (smích) Pro každý metabolický typ je jiná odpověď.

Je třeba pochopit, že každý je jiný a na každého může působit stejná strava i potravina úplně jinak. To i vysvětluje změny trendů a oficiálních zdravotních doporučení, které se mění zhruba každých 20 let. Nejprve nízkotučná lehká strava na konci 20. století se základem komplexních sacharidů, "tuky jsou špatné, a hlavně ty nasycené"... Výsledkem byl nárůst cukrovky a civilizačních chorob. Potom to změní a řeknou "cukry jsou příčinou", jezte hodně bílkovin a zdravých tuků… Úplný opak vzápětí. A zase to platí pro někoho. Někdo je zdravější a někdo je pro změnu více nemocný.

Neexistuje univerzální pravda, není každá zdravá potravina opravdu zdravá pro každého a není stejná strava zdravá pro všechny. Nejhorší jsou obecná tvrzení a doporučení. Jen se podívejte do minulosti, jak se mění.

Každý výživový specialista tvrdil: "Citrón je zdravý, pijte vodu s citrónem." A jiný: "Ráno vodu s octem a solí." Další říká: "Sůl je jed." "Avokádo je zázračné." A Ministerstvo zdravotnictví: "Potřebujeme zvýšit jód kvůli narůstajícím problémům populace se štítnou žlázou, budeme jodizovat sůl. Chybí nám vápník, doporučujeme hodně mléčných výrobků. Fluor je součástí zubní skloviny, která chrání zuby před kazy, budeme proto přidávat fluor do pitné vody a do zubních past. Cukrovkářům nahradíme cukr umělým sladidlem bez kalorií." A zlepšuje se něco?

Na všem a také za vším něco je. Ale důležité je rozlišit, co platí pro koho. A hledat celou pravdu, pochopit, jak funguje organismus jako celek. Co, jak a v jaké formě působí a jaké to má skutečné účinky či dopady na každého z nás a společnost.

Každý odborník má obvykle svůj názor a přesvědčení. Ale ty nemusí fungovat a být tím nejlepším pro každého. I já jsem kdysi tvrdil, že ketogenní dieta je nejlepší a každému to doporučoval na základě svých zkušeností a výsledků. Ale každý se může mýlit a jen hlupák nikdy nezmění názor. Byl to vývoj, kdy jsem nastoupil na ten správný směr, ale mluvil o tom, co funguje na mě. Z toho jsem vycházel a bylo třeba dozrát a pochopit, že nejsme všichni stejní. Porozumět a naučit se pracovat nejdříve se sebou samým, abych mohl získat přehled a nástroj na ostatní. Na základě svojí cesty a poznání jsem došel k teorii metabolických typů, která vše vysvětluje a jasně definuje. Dává mi největší smysl a souvislosti se vším, co jsem poznal. Rozlišit a zařadit člověka a podle toho k němu přistupovat je nejdůležitější. Pak dokážeme nastavit směr jeho výživy, léčby nebo cestu k cílům. Takto funguje tradiční čínská medicína i ájurvéda. I v psychologii a v sociálních vztazích je to podobné. Jinak budete přistupovat a jednat s lidmi různých psychologických typů, které odpovídají i této metabolické typologii. Zvolit správný přístup, znát postup a dokázat jej aplikovat je klíčem k úspěchu.

Myšlení a duševní rovnováha je obrazem rovnováhy metabolismu. Stejně jako duch a tělo spolu souvisí a jedno ovlivňuje druhé.

Ve druhé části rozhovoru se dozvíte více o jednotlivých metabolických typech,
jaký má tento přístup přínosy, a mnoho dalšího.


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínLegion Sports Fest Pro 2021 - výsledk...
MartinG (21:08) • Absolútny súhlas s Mikuc, lepšie by som to nenapísal. Regana vidím v budúcnosti dosť vy...
magazínLegion Sports Fest Pro 2021 - výsledk...
Neutralni typ (20:37) • Nevim pripomina mi Kucla, je to tim jaky hype kolem nich komunita vytvorila a ja jej ne...
magazínLegion Sports Fest Pro 2021 - výsledk...
Mikuc (19:08) • Koukni na něj pořádně, má všechno, dokonce i lýtka!, žádný defekt, ani na něm žádná sva...
magazínLegion Sports Fest Pro 2021 - výsledk...
Neutralni typ (18:29) • Paradoxne nejvi prekvapili 212 borci, ne jen Clarida ale i Burton, ktery mohl byt klidn...
magazínLegion Sports Fest Pro 2021 - výsledk...
Neutralni typ (17:05) • Jinak kazdy v tom Grimesovi vidi nejaky megatalent, ale me neprijde, nevidim na nem nic...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2021 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2021 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie