Začátek roku přinesl velmi smutnou zprávu. Ve věku 72 let zemřel závodník v powerliftingu a kulturista tělem i duší Václav Papírník.
Václav se narodil 4. ledna 1949 a prožil svůj život ve vesničce Starkoč u Náchoda, odkud podnikal výjezdy na soutěže po celé republice. Když v roce 1972 přišel na čas do svářečského kurzu do České Třebové (ohlásil se ještě do sklepní činkárny HP-CLUBU), připomínal nám svou postavou, úžasnou silou i svéráznou filosofií Franca Columba natolik, že jsme mu dali přezdívku „Východočeský Columbu“. Letos by tomu bylo 49 let, co Vaška znám, a dovoluji si tvrdit, že ve své době využil dostupnou metodiku, možnosti výživy a regeneraci na 50 % - 60 % (anabolik se nikdy nedotknul). Zato v houževnatosti, tvrdosti a v absolutním sebeobětování k dosažení cíle 100 % zcela jistě překročil. Stručný sumář jeho výsledků bude tudíž mít dvojlomný rozměr. Jsem přesvědčený, že kdyby místo v izolaci starkočské sokolovny mohl trénovat v kolektivu - aby se vyhnul chybám a udržel motivaci - byl by svůj nadprůměrný fyzicko-volní potenciál prodal za mnohem vyšší cenu. Vaškovi chyběla kritika a zpětná vazba, nerad (pokud vůbec) nacvičoval volnou sestavu a o lepší místa přicházel kvůli jejímu nízkému hodnocení. Jako powerlifter dřepující s rovným trupem zase nekladl důraz na spodní záda, takže jeho dřep byl kolikrát vyšší než mrtvý tah. Z druhé strany svalovou hustotou, vyrýsovaností a hlavně vytvarovanými kvadricepsy patřil u nás do hrstky nejlepších.
Václav Papírník, 2. místo, 1972
Nekompletní soutěžní kronika Václava Papírníka:
- přebory okresu UO: kulturistika - 6 startů, 1. místo 1973 a 1977;
powerlifting - 3 starty, 1. místo 1972 a 1976
- přebory VČ kraje: kulturistika - 6 startů, 1. místo 1973, 1976 a 1977;
powerlifting - 4 starty, 2. místo 1976
- přebory ČSR: kulturistika - 7 startů, nejlepší 4. místo z roku 1976
- mistrovství ČSSR: kulturistika - 2 starty, 7. místo z let 1976 a 1977
Václav Papírník, 1974
Pětkrát se zúčastnil „Ceny Orlických hor“ a v letech 1973, 1974 a 1983 vyhrál svou kategorii. Na „Ceně Prahy“ v roce 1972 vytvořil čs. rekord ve dřepu výkonem 190 kg (kategorie do 82,5 kg).
Přikládám vývoj v lehko-těžké kategorii, jejíž limit nikdy nenaplnil a kde míval 76 - 81 kg (bench-press jako první):
- 1972 - 127,5 + 170,0 + 180,0 = 477,5 kg
- 1972 - 135,0 + 192,5 + 210,0 = 537,5 kg
- 1975 - 140,0 + 195,0 + 190,0 = 525,0 kg
- 1976 - 140,0 + 185,0 + 180,0 = 505,0 kg
- 1978 - 155,0 + 205,0 + 200,0 = 560,0 kg
Protože vyrůstal na vesnici, jeho prvním tréninkem byla práce na hospodářství rodičů. Už odmala jej však přitahovaly čtyři základní fyzické vlastnosti: síla, vytrvalost, rychlost a houževnatost (odolnost + výdrž). Do 15 let se s pojmem kulturistika nesetkal, tvrdil ale „mám pocit, že kdyby kulturistika nebyla, tak bych si ji vymyslel“. Posilovat začal v roce 1964 na učilišti ČSD v Nymburce. Po vojně roku 1970 vážil 75 kg a dřepy dělal se 160 kg. Ve starkočské sokolovně si sám zřídil činkárnu, přičemž vše od činek přes stojany, lavice, stroje i drobné vybavení vyrobil z odpadového materiálu a tzv. načerno v lokomotivním depu v Meziměstí, “po částech odvozil vlakem domů” (zkuste si to představit, jak v taškách odtahal metráky železa) a tam smontoval, kotouče našel ve šrotu a jako nejtěžší použil kola z pásového traktoru. Mimo to denně dojížděl 40 km do zaměstnání (4 hodiny cesty celkem), večer vždy odtrénoval. Činky už měl napevno v krvi, netušil ale, že u nich vydrží až do nového tisíciletí…
Václav Papírník, silový trojboj, 1972
Už od začátku Vaškovi nejlépe šly nohy, a tak nahlédneme do jeho receptáře z roku 1973 (byl po operaci kolene).
- 1. extenze kvadricepsů na stroji, 5x 10 opakování se 110 kg
- 2. brzdivé dřepy do sedu na nízkou lavičku s dopomocí při vztyku, 5x 5 opakování s 240 kg
- 3. poloviční dřepy s činkou ve vodítkách, 5x 5 opakování s 280 kg
- 4. zanožování na stroji, 5x 10 opakování s 60 kg
Připojuji ještě rozpis na paže:
- 1. bench-press s EZ činkou úzkým hmatem, 5x 5 opakování se 113 kg
- 2. kliky na bradlech, 5x 5 opakování se 60 kg na opasku
- 3. stlačování kladky, 5x 5 opakování s 55 kg
- 4. zdvihy s oporou loktů, 5x 5 opakování
- 5. střídavé zdvihy s jednoručkami vsedě, 5x 5 opakování
Václav Papírník a Josef Hýbl
Stejně jako v tréninku se Papírník vyznačoval svérázným vztahem ke stravování, navíc patřil do „tvarohové generace“ 70. let. Přikládám rozpis diety z roku 1973.
- 04:30 hod. - 5 syrových vajec, půl litru mléka, Celaskon
- 09:00 hod. - maso, brambory, salát
- 10:30 hod. - 250 g tvarohu, půl litru mléka
- 11:30 hod. - 250 g tvarohu
- 12:30 hod. - 250 g tvarohu, půl litru mléka
- 14:00 hod. - zákusky, šlehačka, sýr
- 17:00 hod. - polévka, chléb, sýr, mléko
- 20:30 hod. - půl litru mléka, Celaskon, Erevit
Nejtvrdší přípravu kariéry zažil Vašek před mistrovstvím ČSSR v roce 1977. Cvičil jen třikrát týdně, ale dvojfázově - ráno vstával ve čtyři, nachystal si snídani (litr kakaa, 6 vajec, kilo ovesné kaše s medem), najedl se a od páté do půl sedmé procvičil prsa, ramena a záda. V zaměstnání čerpal náhradní volno a dojížděl až na devátou. Domů se vracel před 17. hodinou a večerní fáze obsahovala nohy, paže a břicho. Každé úterý chodil do sauny, ve čtvrtek nakupoval potraviny, o víkendech „relaxoval“ na stavbě rodinného domku ručním kopáním základů. Tak běžel čas čtyři a půl měsíce, bez partnera nebo trenéra, bez lékařského dohledu, bez jakýchkoliv doplňků výživy, bez nelegální chemické pomoci. Na přeboru ČSR skončil pátý za Jiřím Hovorkou, Robertem Dantlingerem, Milanem Svobodou a Pavlem Beránkem (všechno odchovanci velkých a známých činkáren). Poslední měsíc před mistrovstvím ČSSR už nebyl schopný takovým tempem pokračovat, trénink omezil na minimum, organismus si ale odpočinul. Na soutěži vážil 81 kg a v kategorii do 169 cm byl nejtěžší, nejvyrýsovanější a nejsilnější - vleže zatlačil 160 kg! Ani tato tři nej však nestačila na víc než 7. místo, přičemž předvedl svou vůbec nejhorší volnou sestavu…
Václav Papírník, krajský přebor, 1. místo, 1977
Posilovna v suterénu jeho rodinného domku odráží na všech strojích a zařízení manuální zručnost majitele. Osy jsou sice hrubší, stroje robustní, většinou nenatřené a bez chromu, ale vše chodí tak, jak autor plánoval. Jedno období Vašek experimentoval s hydraulickým odporem a vykoumal stroj s válci a písty, pak měl, tuším, ještě něco se stlačeným vzduchem.
V 90. letech Papírník dosáhl věku veterána, jeho váha stoupnula na 96 kg a trénink přešel do fáze vysokých počtů opakování.
Nahlédněme do modelu tréninku bench-pressu z roku 1992:
- rozcvičení - 3x 30 opakování, 55 kg
- rozcvičení - 3x 30 opakování, 80 kg
- test vytrvalosti - 1x max., 110 kg (rekord 32 op.)
- trénink - 1x max., 120 kg (rekord 20 op.)
- trénink - 1x max., 130 kg (rekord 15 op.)
- trénink - 1x max., 140 kg (rekord 9 op.)
Z obecně platných kritérií muže splnil Vašek všechna: postavil dům, zasadil celou alej stromků, nestal se otcem syna, nýbrž dcery Lenky, a též dědečkem vnoučka. Celoživotní svazek s kulturistikou nenasadil Vaškovi klapky na oči. Stále jej zajímala krása přírody, byl samovýrobcem potravin pro rodinu, konstruktérem posilovacích strojů (ten poslední slouží - jak jinak - na dřepy) i mechanismů všech typů, zastáncem ekologických myšlenek a posluchačem country. Po dosažení věku 60 let (2009) se začal věnovat soutěžím v bench-pressu kategorie masters a získal dlouhou řadu medailí a titulů z domácích i zahraničních klání.
Vašek trpěl v posledních letech řadou nemocí, měl silný diabetes a píchal si inzulín, jeho ledviny fungovaly špatně a srdce pracovalo sotva na polovinu kapacity. Někdy začátkem ledna letošního roku se nakazil koronavirem způsobujícím nemoc COVID-19, byl hospitalizován, a přestože se jeho stav objektivně lepšil, dostal zápal plic a v úterý 19. ledna večer zemřel. Čest jeho památce.
Poslední fotografie z léta 2012 zachycuje setkání dvou generací -
dvouletého fitnessáka Samuela Švuba a veterána Václava Papírníka.
Zdroj foto:
archiv Josefa Švuba
