Reklama:
100 % Whey Protein v akci 2+1 ZDARMA
Výjimečná akce na špičkový britský syrovátkový protein s trávicími enzymy. Více zde.

Spartan Race Super (Mallorca) 2019 očima vítěze Tomáše Tvrdíka

4.083 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Tomáš Tvrdík, sportovec podporovaný také společností Nutrend, zahájil letošní sezónu na Mallorce a bylo z toho hned 1. místo. Sám Vás provede celým závodem.


Spartanská sezóna 2019 je zahájena. S mou cyklistickou minulostí jsem si tak trochu symbolicky zvolil začátek sezóny právě v cyklistickém ráji na Mallorce, takže jsem spojil tréninkové soustředění se závodem Spartan Race Super, který se konal 9. března 2019 na vojenské základně nedaleko hlavního města Palma de Mallorca. Závod byl zařazen do španělské národní série, což mu dodalo na prestiži a přilákalo sem velmi slušnou konkurenci z celé Evropy. Mimo jiné myslím, že tu byli 4 medailisté z mistrovství Evropy Spartan Race let minulých. Teď už ale na start samotného závodu...

Jakási elitní skupinka z elity, do které nepatřím, se řadí na start přednostně, a tak si musím následně své postavení trochu vyloktovat. Ani přesto to není žádná hitparáda. Hned po startu se to potvrdí. Odstartuji dost špatně, odhadem až někde za dvacítkou, a tahle chyba pak stojí zbytečné úsilí navíc. Po startu široká cesta a jen různé přelézačky, kde ale když neběžíte úplně vepředu, ztrácíte drahocenné vteřinky. O to víc se musím na široké cestě zmáčknout, abych se posunul co nejvíce k čelu, než se cesta zúží a poběží se ve vláčku. Bolí to, ale podaří se mi ještě před náběhem do prvního prudkého kopce, kde se škrábeme nahoru místy i po čtyřech cestou necestou (tedy jen necestou), posunout do první desítky. Hrabu se do kopce, který mi vůbec nechutná, ale daří se mi držet tempo s těmi nejlepšími přede mnou. Na vrcholku se snažím roztočit nohy na úzké cestičce, což jde dost ztuha. Začíná seběh a my odbočujeme opět mimo cestu, kde je spousta volných kamenů, které ještě k tomu v trávě nejsou vidět. To si okamžitě vybírá svou daň, když na jeden z nich šlápnu, a už ležím. Dávám oči v sloup, sám pro sebe si nadávám něco o lemplovi, rychle se zvedám a pokračuji v seběhu, kde mám ještě asi třikrát namále. Kolem sebe slyším a vidím, že nejsem zdaleka sám, komu dělá problém udržet se na nohou. Před koncem seběhu mi zamotá hlavu válení sudu pod ostnáčem a už jsou tu Atlasovy kuličky z betonu. Tam a zpět plus 5 anglických a hned jsem zase o místo více vepředu.

Chvilku nato následuje sandbag. Do křoví s pytlem na zádech mizím asi 7. a po chvilce se z křoví jen trochu jinde vyloupnu, myslím, na 5. místě. Následuje dlouhý výběh po relativně širší cestě, kde před sebou vidím všechny, které ještě potřebuji předběhnout. V čele je Alberto Soley, za ním další dva Španělé (jeden z nich ale vzhledem k téměř průhledné tělesné konstituci vypadá, že bude mít problém s jakoukoliv překážkou kromě běhu) a Michal Rajniak. V tomto kopci možná na Michala něco málo stáhnu, ale určitě neztrácím. Následuje opět prudký a technický seběh necestou až ke křížení se silnicí. Máme za sebou asi 35 minut, tak tam lupnu sacharidy, a už začíná výběh číslo 3. Hned na jeho začátku se snaží zamíchat kartami slack line, ale v první pětce se jí to nedaří, když ji i já dávám díky @olympiaspartantraining. 5 - 10 vteřin před sebou vidím Michala a v kopci se mu pomalu, ale jistě přibližuji, až mě má na zádech. Ještě než začne seběh, už kouká na záda on mně. Asi mi na ně kouká víc než pod nohy, protože po chvilce slyším hrnoucí se kamení a tuším jeho pád.

Terén je fakt nebezpečný, naštěstí Icebugy, když člověk zrovna nešlápne na nějaký volný šutr, drží znamenitě. Pod kopcem mi Paťo Milata hlásí, že Soley po pádu musel odstoupit, a to znamená, že v tu ránu jsem na virtuálním pódiu, a navíc oba soupeře vidím před sebou v prudkém skalnatém kopci, kde se nahoru a dolů nosí řetěz. A ano, je tu i už vzpomínaný pan poloprůhledný, z boku nejsem vidět a schovám se i za sloupek dopravní značky, a světe div se, řetěz, který váží zhruba to, co on, ho velmi výrazně zpomalil. Takže tohoto půlpána s řetízkem na ramenou minu ještě cestou do kopce a vcelku dost se přiblížím i v tu chvíli vedoucímu borci cestou z kopce. Následuje lehčí klesání a spíše rovinatá pasáž, kde těsně před námi natahují pásku a trať nám asi o 500 m a 3 překážky zkrátí. Jak se později dozvídám, kvůli nějakému naštvanému psovi, který si svou frustraci vybil na bezbranné ovci. No, každopádně lepší, než kdyby se potkal s námi.

Po chvíli přibíháme k nošení vojenských baterek. Čapnu dvě a jako s igelitkami z nákupu běžím za Josém, který je bůhvíproč nese na rameni. Tato taktika se ukazuje jako horší, protože na konci nošení jsem asi tak 3 vteřiny za ním, a než doběhneme přes louku na cestu, má mě v patách. Nechávám ho diktovat tempo až k nošení klády, kde ho předběhnu, ale odhazujeme nastejno, tak ho zase nechávám běžet, protože mu to docela jde. Do kopce mě trošku natahuje, ale na vršku je twister ručkovačka, se kterou není takový kámoš jako já. Dává ji, ale zvoní až po mně, a to začínal dřív. Ha, říkám si, překážky nejsou jeho silná stránka. Ujímám se tedy vedení, ale mám ho v patách. Přichází čas na druhou porci sacharidů, tentokrát s kofeinem, abych ve finiši, který, tuším, už není zase tak daleko, neusnul.

José tedy opět přede mnou až na ručkování, které zvládám rychleji, a tím pádem si můžu dopřát ten luxus, že jako první skáču do čisté vody v bahenním valu, a pak ještě jednou a hurá na Z-wall. Ruce suché, boty mokré. Naštěstí zvládám vcelku s přehledem a po zazvonění mám zase trochu náskok, ale stále se necítím na útok, a proto běžím o něco volněji a nechám se znovu předběhnout. Tím pádem po krátkém prudkém kopečku přibíhám k oštěpu v těsném závěsu druhý. Beru oštěp, vyvažuji a jsem připraven házet, ale čekám, jak dopadne soupeř. Tomu se oštěp nezabodne a padá na zem. Takže je to tady. Rozdýchávám okamžik pravdy - dám a mám to víceméně v kapse, nedám a... ale žádné nedám.

Házím oštěp, zabodává se a drží a já beru do zaječích. Už je to jen z kopce a po rovině, běžím co nejrychleji, co kdyby ještě přišlo nějaké překvápko kromě toho, co jsem viděl ve festivalce před startem. Festivalka už je na doslech a už i na dohled. Velké áčko pěkně po síti, abych nedopadl jako Ryan Woods, a následuje nošení kyblíku s kamením. Prudce po betonu nahoru a cik cak křovím dolů. Poté zvedání závaží přes kladku - lehké jako obvykle, podplazit obrněný transportér a šupky dupky do vody. No a je to tu, už jen kluzká stěna s lanem, efektní skok přes oheň a jsem v cíli! Sakra, já to dokázal! To, co jsem se neodvažoval (na rozdíl od jiných) vyslovit nahlas, že tu chci bojovat o vítězství, a z čeho jsem byl lehce nervózní, se naplnilo! Všechen ten mordor v zimní přípravě je přeci jen někde vidět! V cíli mi tleskají mamka s taťkou a ten můj zlobivý Matýsek a já jsem z toho až dojatý, ale pozor, nebrečím, to zase ne. Takže toliko můj mallorský Spartan Race, teď konečně můžu začít zase trénovat a užít si ještě týden na Mallorce.



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 103 sekundami?



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra