Reklama:

Radikální změna (XVI.):
"Zhubla jsem 100 kg za 2 roky."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Motivace

Radikální změna (XIV.): Ze 120 kg až na soutěžní pódia
[Text: Lenka Hejduková] Začnu slovy mého oblíbeného autora: Můj milovaný čtenáři, budu ti povídat příběh o dívce, která toužila, bojovala, až nakonec dosáhla všeho, o čem snila.

Jmenuji se Lenka, pro přátele Lenny. Tenhle článek chci věnovat svému příběhu. Nechci, aby to znělo tak, že je to jen o hubnutí. Ne, je to víc. Vím, po čem touží všichni, kteří se dívají do časopisů. Projíždějí si nekonečné fotky modelek, přemýšlejí nad tím, že třeba tak krásní nikdy nebudou. Že ty modelky jsou vždycky tak dokonale hubené, bez jakékoliv chybičky. Že jsou všemi milované. Užívají si luxusu a tak dále. A co mám já? Já mám mastné vlasy, jsem tlustá, nikdo mě rád nemá a jsem chudá jako kostelní myš. Tohle není pravda. Ve skutečnosti toho máme víc, než si myslíme, a jsme bohatší, než tušíme, krásnější, než se vidíme. Každý člověk má tendence se podceňovat.


Podařil se Vám také podobně skvělý výsledek? Chtěli byste i Vy motivovat ostatní čtenáře a čtenářky? Neostýchejte se nám ozvat na redakce@ronnie.cz, budeme rádi! Ukažte, že i Vy jste to dokázali!


Vrátím se teď zpátky do minulosti, když jsem byla dítě... Vzpomínám si, že jsem byla vždycky trochu oplácanější miminko než ostatní děti. Jenže jako dítě si neuvědomujete, že ta čokoláda, která Vám tak chutná, Vás časem může dostat do zdravotních problémů. Že Vás to může distancovat od okolního světa, bude nemožné si najít někoho, kdo se do Vás zamiluje. Znám to, prošla jsem si tou ostudou, když jsem se dopracovala k váze 150 kg. Jít po ulici pro mě byla ostuda. Lidé se za mnou otáčeli, ale ne kvůli tomu, že bych jim přišla přitažlivá. Spíš kvůli tomu, že takovou "lochnessku" v životě neviděli. A tak jsem už potom nikam nechodila. Měla jsem touhu umřít. Věděla jsem, že jsem si zničila život, a věděla jsem, že se řítím do něčeho, z čeho není úniku. Smířila jsem se s myšlenkou, že zůstanu tlustá...

Prošla jsem si ostudou, když jsem se dopracovala k váze 150 kg.

Ale někdy nám život postaví do cesty něco, s čím nepočítáme. I srdce slečny, která má silnou nadváhu, i tohle srdce se dokáže zamilovat. Nebo jsem si myslela, že jsem byla zamilovaná. Když jsem se vyznala ze svých citů, dostala jsem kopanec, který mě probudil. Něco, jako když Vás parta chlápků zmlátí a prohodí oknem. Nezažila jsem to, ale musí to bolet, no uznejte. Nezapomenu na ten moment. Najednou jsem si řekla, že dokážu všem, že zhubnout můžu. Že zhubnout dokážu! A všichni ti, kteří se mi smáli, si sednou na zadek. Rozhodla jsem se nepolevit, jít si za tím, co chci, co je pro mě důležité.

Pořád jsem nikam nechodila. Cvičila jsem, jedla jsem zdravě. Po třech měsících jsem si na to zvykla. Když jsem viděla výsledky, jen mě to motivovalo. Nemohla jsem přestat. V hlavě se mi přehrávaly obrázky dívky, kterou se chci stát. Pomalu jsem mohla zažívat ten pocit, jaké to bude. Jak konečně o mě budou kluci stát. Zhubla jsem za 2 roky 100 kg, naučila jsem se motivovat se. Naučila jsem se mít ráda, věřit si. Začala jsem se cítit lépe po psychické stránce. Konečně jsem chodila mezi lidi... Moji známí mě nepoznávali.

Za 2 roky jsem zhubla 100 kg.

Sice jsem se cítila lépe, ale kůže se nedá stáhnout, a tak mi na památku zůstala nechutná placka na břiše. Znovu jsem se musela potýkat s tou ostudou. Břicho visící jako placka. Před klukem se svléknout nemůžete. Zažívala jsem smutek, pořád mě to nutilo přemýšlet. Hledala jsem na internetu informace, listovala odkazy “co s přebytečnou kůží“, “hrazení pojišťovnou“, “plastická chirurgie“. Ceníky plastické chirurgie ukázaly částku, kterou jsem si nemohla dovolit. Psala jsem dopisy. Chtěla jsem od někoho radu. Nakonec se mi ozvala pojišťovna. Zašla jsem si za obvodní lékařkou, která mě poslala do fakultní nemocnice v Praze. Pan doktor na mě chvilku koukal a prohlásil, že tady ta možnost nebude.

Chtěla jsem, aby se na mě podívalo víc doktorů. To se taky stalo. Po společné konzultaci páni doktoři zaslali žádost na pojišťovnu. Netušila jsem, zda to vyjde. 14 dní jsem čekala jako na jehlách. Jednoho dne mi přišel dopis. V tom dopise byl termín operace, na kterou se mám dostavit, protože moje operace je schválena. Byl to jeden z těch nejlepších okamžiků v životě. A za to, že mě něco takového potkalo, můžu poděkovat štěstí, které stálo při mně. Teď se cítím lépe. Vypadám lépe. Důvod, proč to píšu, je, že chci být inspirací, oporou pro všechny, kteří se snaží zhubnout, ale nedaří se jim to. Chtěla bych jim poradit. Chci, aby věděli, že zhubnout se dá, jen stačí opravdu chtít. Přesvědčit o tom svůj mozek. Ten řekne “ano, pane", zasalutuje a udělá to. Za žádných okolností se nevzdávat. Mít víru v sebe sama.


Chcete-li Lenku sledovat, podívejte se na její instagramový profil @lenny_stories.




Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

11.08.08:20Hockey1000 - Tak tohle je hodně brutální proměna, ve výsledku úplně jin..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra