Reklama:

Soutěžní maraton Filipa Trojovského aneb 4 závody ve 4 týdnech

10.975 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Zvládnout čtyři velké crossfitové závody ve čtyřech po sobě následujících víkendech, to je hodně odvážný plán, který si před sebe nemůže položit jen tak někdo. Respektive může, ale neuspěje. Filip Trojovský ale zvládl celý svůj soutěžní maraton se ctí, i když přiznává, že to nebyla procházka růžovým sadem. Ale co tě nezabije, to tě posílí, razí Trojovský.

Čtyři závody ve čtyřech po sobě jdoucích víkendech. Snažil ses alespoň v těch úvodních trochu šetřit s vědomím toho, co tě čeká, nebo jsi šel skutečně každý závod na max?

Pokud chceš urvat kvalitní výsledek, tak musíš jít na max!

Klíčové tedy pak pro tebe bylo maximálně zregenerovat ve dnech mezi závody. Co jsi dělal, abys svou regeneraci co nejvíc podpořil a urychlil?

Když máte závody hned po sobě, člověk nic nového nenatrénuje, musí "pouze" udržovat to, co natrénoval, a kvalitně regenerovat. Takže hodně spát, rozumná suplementace, strava a trénink.

A jak vypadal tvůj tréninkový režim v těchto mezičasech?

První den po závodu jsem měl úplný odpočinek a dal jsem si saunu. Obecně saunu zařazuji pravidelně jednou týdně, stejně jako masáž. V období Open nebo závodního maratonu, který jsem absolvoval, návštěvy u maséra i v sauně navyšuji. Je obrovská výhoda, že v místě CrossFit Destiny a Fitness Boby máme saunu, takže není problém otočit pár rychlých kol kdykoli, navíc se mi po tom i lépe spí.

Tréninky jedeme s trenérem podle pocitu, hodně zařazujeme active recovery. Dá se říct, že opravdu naplno trénuji jen jeden den.

První ze série závodů, které jsi absolvoval, byl Superior 14, kde se soutěžilo ve dvojicích. Je závod dvojic fyzicky i psychicky stejně náročný jako individuální závod, nebo je práce v týmu přece jen trochu úleva?

Týmovka je vždy psychická úleva, je Vás totiž na problém (WOD) víc. Závody v týmu dvou lidí ale úplná pohodička nikdy nejsou. Samozřejmě vždy záleží na organizátorovi, jak postaví workouty, ale vzhledem k tomu, že pořadatel Superior 14 Michal Mička moc dobře ví, jak na to, bylo to fest náročné. Ale přece jen to byl jen jeden den, takže jsem si mohl v neděli odpočinout.

Čím ti dal nejvíc zabrat závod Superior 14?

Nejhorší byl první WOD. Tam jsem se nechal unést, přehnal úvodní veslo na 2 km a následujících 10 minut jsem trpěl. Myslím, že tady nás s Honzou Hanákem má chyba stála bednu. Na druhou stranu jsem se čtvrtým místem v kategorii elite spokojen. Byla tam velmi pěkná konkurence, proto jsem do toho před Regionals šel, a v podstatě nás z ČR porazil jen jeden tým. Jo, a navíc v 1 rep max na clean & jerk jsme byli nejsilnější! (úsměv)

Druhým závodem v řadě byly on-line Regionals, což mělo tu výhodu, že jsi alespoň nemusel nikam cestovat. Zvládnout jsi ale musel čtyři workouty ve čtyřech dnech. Zregeneroval jsi po havířovských týmovkách úplně, nebo jsi do Regionals nastupoval ještě v únavě?

Při Regionals jsem cítil psychickou pohodu, jelikož jet v gymu na kameru je jiné než jet na závodním place. Kvůli dostatečné regeneraci jsem měl tři dny před Regionals úplné volno, v pátek ráno jsme pak s trenérem vymýšleli strategii.

Jak ti sedly workouty, které byly v on-line Regionals, a jak sis je rozplánoval?

Workouty vypadly fajn, hodně se mi líbily. Prostě CrossFit, jak mám rád - těžká činka, těžká gymnastika. Dva workouty byly krátké, pak jeden 20 minut a jeden hodně těžký desetiminutový. Bylo potřeba si uvědomit, co po čem bude rozbité a co stihne třeba do pondělí zregenerovat.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem šel WOD 1 (krátký sprint do 2 minut) v pátek dopoledne a navečer jsem tam narval těžkou dvojku. U obou workoutů jsem byl s výsledkem spokojen, ale věděl jsem, že napodruhé bych je dal lépe. V sobotu ráno jsem odjel WOD 4 (AMRAP 5 minut) a navečer jsem chtěl jít dlouhý dvacetiminutový WOD 3, ale cítil jsem se hodně unavený, tak jsme se s trenérem rozhodli, že si dám odpoledne "rest" a stejně tak v neděli. V pondělí dopoledne jsem dal dlouhý WOD 3, odpoledne ještě jednou zkusil rychlou jedničku a zlepšil ji asi o 4 vteřiny. No a navečer mezi lekcemi jsem se hecnul znovu na WOD 4 a zlepšil se o 2 opakování.

S výsledkem na Regionals jsem kromě WODu 4 spokojený, navíc jsem se ze 140. místa z cca 43 000 atletů posunul na 78. místo na světě.

Kdybys srovnal únavu ze čtyř soutěžních workoutů Regionals ve čtyřech dnech s únavou z jednodenního, ale živého závodu Superior 14, co bylo únavnější?

Kdybych musel jet všechny čtyři workouty Regionals v jeden den, bylo by to určitě náročnější než závod v Havířově. Ale to já naštěstí nemusel. (smích)

Dalo by se předpokládat, že směrem k třetímu soutěžnímu víkendu v řadě už musela celková únava gradovat, ale ty jsi třetí závod, kterým bylo Italian Showdown, vyhrál. Jak ses před ním cítil? Unavený, nebo v dobré formě?

Závod Italian Showdown je hlavně zajímavý tím, že kvalifikace do něj probíhá přímo na place v Miláně v pátek, kde cca 1300 závodníků během dne projde třemi tříminutovými workouty s minutovou pauzou a podle výsledku jste teprve pozvání do samotného víkendového závodu. Takže nakonec závodí ze všech, kteří přijeli, 400 závodníků a zbytek jede domů.

Workouty jsou nicméně známé dopředu a pořadatelé vydali asi 14 dní dopředu také samotné workouty závodu. Nevím, proč to Italové s oblibou dělají, ale dělají. Já osobně to nemám moc rád, jelikož kdo má čas, nedělá nic jiného. (smích)

My jsme s trenérem čas vůbec neměli, jelikož jsme se připravovali na Regionals. Takže po Regionals byl cíl jasný, vyzkoušet si kvalifikační WOD a i ostatní závodní, ale spíš jen tak na 75 % abychom měli jasno a věděli, kde zatlačit. Navíc jsem ještě v pondělí jel Regionals a ve středu večer po práci jsme vyráželi do Milána na závody, takže času opravdu moc nebylo.

Jak moc unavující je pro tebe samotné cestování na zahraniční závody? A máš nějaké vychytávky, jak eliminovat únavu z cesty, aby negativně neovlivnila následný sportovní výkon?

Největší vychytávka je cestovat s lidmi, kteří jsou Vám blízko! S lidmi, kteří s Vámi sdílí nejen cestu, ale i nervy samotného závodu. A jsou ohleduplní k Vašim neurotickým náladám. Mám štěstí, že takové lidi kolem sebe mám, a rád bych jim touto cestou poděkoval. Protože oni utrácejí svůj čas, tedy to nejcennější, co máme, se mnou na závodech, přitom by mohli dělat něco mnohem smysluplnějšího. (úsměv)

Každopádně jsou určitě milou podporou. Ale zpět k Milánu. Čím tě tam překvapili příjemně a čím zase až tak moc příjemně ne?

Největším překvapením pro mě v Miláně bylo, že když jsem jel přímo na místě páteční kvalifikaci, cítil jsem se v ní moc dobře. Na rozdíl od tréninku, kde to bolelo mnohem víc. Jo a taky si mě pamatovala moderátorka soutěže Kiki Dickson (moderátorka CrossFit Games)! (úsměv) Jinak bylo všechno tip ťop, tak jak to na těchto závodech bývá.

S jakou chutí jsi jel na svůj čtvrtý závod do Budapešti? Chtělo se ti ještě, nebo už sis říkal: "Co jsem si to na sebe ušil?”

To jsem si přesně říkal. (smích) Ale jak říká můj trenér Martin Horniak: "Konec je, až je konec." A k tomu přidal: "Ber to jako trénink na CrossFit Games." (smích) A deset workoutů během víkendu byl solidní trénink!

Na European Masters Throwdown jsi skončil čtvrtý. Byla větší konkurence než v Itálii, nebo už o sobě dala vědět únava?

Nechci nic shazovat na únavu. Borci byli určitě lepší a zaslouženě byli přede mnou. I konkurence zde byla větší. U mě byl největší problém běh 3 km po 2 km na vesle. Obecně nejsem úplně maratonský typ, takže jsem tady skončil na 36. místě a už to bohužel nešlo vytáhnout výš. Kdyby tam běh vůbec nebyl, tak bych závod vyhrál. Ale na kdyby se nehraje a já zase začínám více běhat. Tohle je prostě CrossFit!

Ty už máš za sebou řadu zahraničních závodů, a tak můžeš dobře srovnávat. Který závod bys doporučil masters závodníkovi, který by chtěl vyjet na svou první zahraniční soutěž a rád by si z ní odvezl pokud možno co nejlepší dojmy?

Pokud chce někdo zažít největší a nejlepší závody Evropy, tak ať se vydá na Athens Throwdown nebo French Throwdown. V obdobném duchu jsou i holandský Lowland Throwdown, Cyprus Throwdown, German Throwdown nebo Italian Showdown.

Když se teď zpětně podíváš na svůj čtyřtýdenní soutěžní maraton, jak ho hodnotíš? Je to moc, nebo je to ještě málo? Přinese ti tahle zkušenost nějaké benefity?

Je to určitě moc, ale všechno to v konečném důsledku k něčemu zužitkuji. Jednou na to v Madisonu budu vzpomínat! (úsměv)


Foto:
foto č. 1, 2, 3 : Stefan Drgon (Stevie D Photography)
foto č. 4: Italian Showdown


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínIFBB Diamond Cup Skopje 2019: komplet...
amoresPE (14:15) • Ten Stanimir Etov vypada velmi dobree. Krizo by mal spozorniet. 🙂
magazínMichael Toscano ladí formu na profi d...
moab (08:38) • Nešlo by zobrazování fotek v galerii vrátit do původní verze? Ta byla sice hrozná (okno...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
ja.va (00:41) • Přiznám se bez mučení, že diskuze pod články na ronnie.cz navštěvuji jen kvůli radám mí...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
Jay32 (22:39) • já to vidím možná trochu jinak. Za prvé nechápu, proč jsou záběry na fotkách a videí po...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
eraZ (20:40) • Už pri prvotnom pohľade na fotky som mal ten pocit, že Lukáš mal najlepšiu formu. Teraz...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra