Reklama:

Spartan Race Sprint (Kutná Hora) 2018 - reportáž a fotogalerie

6.647 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Pokud je člověk milovníkem historie, kultury, památek a extrémních překážkových závodů, tak byl poslední dubnovou sobotu v sedmém nebi. Sprintovalo se totiž v Kutné Hoře, a to přímo v pohádkových kulisách. Spartan Race přinesl nejkratší variantu svých závodů přímo do historického centra města.

Kutná Hora má cca 20 tisíc obyvatel. V sobotu však přibylo skoro 6 tisíc závodníků i s družinami, takže Kutná Hora najednou nabobtnala o skoro 15 tisíc lidí. Najednou byla skoro dvojnásobná. Ve městě jsou na turisty zvyklí, ale taková nálož najednou, to už je něco. Bylo to znát hlavně na parkovacích místech a v restauracích.

Většina ze závodníků nejsou profesionální sparťané. Vlastně ani s překážkovými závody nemají žádnou velkou zkušenost, a najdou se i tací, kteří nemají moc velké zkušenosti se sportem jako takovým (zejména z posledních let). Šlo totiž o nejkratší variantu překážkových závodů této série. 5 km s 20 a více překážkami. Ta láká i ty méně zkušené, kteří se chtějí rozhýbat, zažít nějaký ten adrenalin (následovaný tím tolik zprofanovaným endorfinem), a hlavně se pobavit s kamarády.

Kteří z nich se podívají i na další závody, případně na ty těžší varianty, je otázka. Otázka pro nikoho jiného než pro ně samotné.

Zázemí

Sparťané obsadili vlastně celé centrum města. Všude vlály jejich vlajky, duněla hudba a "AROO" bylo slyšet z každého směru. Být to o pár tisíc let dříve, tak by to byla invaze z Řecka jako dělaná (a asi by bylo na ulicích více krve).

Centrum závodu bylo na Palackého náměstí a závodníci se museli proběhnout starými křivolakými uličkami, aby se dostali na nějakou tu pořádnou překážku.

Z hlavní stage hrála hudba a speaker vždy před startem vlny rozhýbával závodníky. Obávám se, že většina závodníků by se na rozcvičku ve vlastním podání vyprdla a právě díky předcvičovateli s mikrofonem bylo o dost méně natažených lýtek a skřípnutých nervíků. Obzvláště na tomto závodě si všichni rozcvičku (kromě elity, která ji neměla) chválili a mnozí z nich nikdy lepší rozcvičku v životě nezažili. Je to zvláštní, ale když jsem se pár závodníků zeptal, co se jim na závodě líbilo nejvíce, tak mi někteří tvrdili, že to byla právě rozcvička, a hlavně "sahání na zadky" těsně před startem.

Zázemí pro závodníky bylo zvládnuté opět na jedničku. Převlékárny, masáže, sociální zařízení i úschovna byly dimenzovány dobře a k žádným větším problémům nedošlo (takové ty malé problémy jsou prostě klasika).

Bylo postaráno o jídlo i pití a nikde nedocházelo k nechtěnému shromažďování nespokojených zákazníků. To, že došla u WC voda? Chtěl bych vidět tu zásobu vody pro 20 tisíc lidí, kteří do sebe lijí pivo, limo, kávu, čaj a pořád běhají na záchod. To, že tu byli i zdravotníci s vybavením všeho druhu, ani říkat nemusím, bez nich by to ani nešlo (no vážně).

Trasa

Trasa vedla všude možně. Po dlažbě, kočičích hlavách, parkových cestičkách, vodou, blátem nebo pískem. Kdyby závodníci zavřeli oči, tak si můžou představovat, že přebíhají poušť (k tomu pomohlo i to rozpálené počasí) anebo se brodí dravou říčkou někde v Patagonii (a přitom nepotřebovali na závody ani pas, ani moskytiéru).

Trasu jsem si bohužel jen prošel. Proč jen prošel? To je na jiné povídání. Nepříjemně mě zarazila jen jedna věc, která je vlastně úplně logická. Tím, že se běželo městem a ještě mezi památkami, tak bylo všude plno lidí. Byli tu turisté a nebylo jich málo. A pak tu byly doprovody závodníků. Rodiny, kamarádi, závodníci, kteří už doběhli, a všichni chodili po trati a hledali své známé, tatínky, tetičky a kamarády, aby mohli povzbuzovat. A jak tak chodili, tak docela dost překáželi, a nejen sami sobě (což se jim dá odpustit), ale i závodníkům (to už se odpustit nedá). Občas holt museli závodníci zastavit, počkat, zpomalit, obejít, hlasem popohnat. A přitom by právě tohle měli dělat diváci.

Nakonec se trasa ze slibovaných 5 kilometrů natáhla na konečných 7,8 kilometrů s převýšením cca 400 metrů.

Překážky

Překážek bylo na trati přes dvacet. Přelézaly, prolézaly a podlézaly se zdi, balancovalo se, nosil se pytel s pískem, ručkovalo se, vytahovala se zátěž na kladce, plazilo se pod ostnatým drátem a pěkně namokro (v potoce), šplhalo se po provaze, házelo se oštěpem, bobovalo se (tažení naloženého "bobku") atd. A při tom všem bzučely nad hlavami drony.

Za ty roky, co jsem překážkově aktivní, jsem neviděl tolik zabodnutých oštěpů jako v Kutné Hoře. Těžko říct, jestli to bylo tou historií, která závodníkům při hodu dýchala na záda, nebo už to prostě za ty roky natrénovali, ale slamění panáci dostali pěkně do těla.

A také jsem za ty roky neviděl tolik zoufalých pohledů jako teď na multiringu (dobře, v Liberci vedle sjezdovky s pytlem na zádech, tam jich bylo asi víc), který byl hned po oštěpu. Kruhy na provázcích závodníci zvládali docela dobře, ale potíž byla se zvonečkem na konci. Zejména pro holky byl prostě moc vysoko. Když už si člověk dá tu práci a přehoupne se po všech úchytech a na konci prostě nedosáhne na ten prokletý zvoneček, tak padne hodně neslušných slov a na konci zbývá jen smutný kukuč a 30 angličáků. Ti vytrvalí se tam houpali sem a tam a snažili se sebrat zbytky sil na to vytáhnout se a dosáhnout, ale většinou to bylo marné. Málokdo to na konci dráhy dokáže ještě pořádně rozhoupat, jakmile ztratí tu prvotní hybnost.

Závěr

Když jsem se motal kolem závodů, tak jsem potkal plno turistů. V uších mi zněla němčina, angličtina, polština (to mám podezření spíše na doprovod závodníků z Polska než na ryzí turisty), španělština, nějaká ta japonština a asi i francouzština, ale za to jazyk do ohně nedám. Na tom není nic zvláštního, Kutná Hora je světově známá a ještě k tomu je součástí UNESCO. Ale ti turisté moc dobře věděli, co tam ti lidičkové dělají. Věděli, proč tam běhají celí mokří a od bláta, proč se houpou po provazech a proč se jim na obličejích střídá napětí, bolest, únava, radost a štěstí. Někteří z nich to také zažili a většina věděla, že je to ten Spartan Race, kde se skáče přes kaluže.

V krásnějších kulisách se ještě Spartan Race neběžel. Závodníci mnohdy nevěděli, jestli koukat kolem sebe, nebo na překážky před sebou (jak na překážky od pořadatelů, tak na překážky v podobě diváků). Každé závodní prostředí má něco do sebe. V přírodě jsou zase kopce, kopečky i kruté "stoupáky", je tam plno zeleně, vody, klidu a míru, ale město je zase plné ruchu, povzbuzování a umožňuje divákům více se zapojit a více podporovat závodníky. Je na závodnících, aby si vybrali to pro ně pravé prostředí. Komu se Kutná Hora nelíbila, může se těšit na letošní závody na Lipně. A komu se líbila, tak může doufat, že se příští rok zopakuje. Každopádně by to chtělo příště tematický upgrade. Kutná Hora je město stříbra, tak by medaile mohly být stříbrné.

Spartan Race Sprint (Kutná Hora) 2018 - nejlepší závodníci
p. muži ženy
1. Peter Žiška - 0:39:17 Zuzana Kocumová - 0:48:15
2. Pavel Hrdina - 0:39:50 Kristýna Hůrková - 0:51:14
3. Tomáš Tvrdík - 0:40:45 Blanka Plačková - 0:53:41


Spartan Race Sprint (Kutná Hora) 2018 - fotogalerie


Spartan Race Sprint (Kutná Hora) 2018 - statistiky



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra