Položili jste si někdy otázku, kdo stál u zrodu kulturistiky a silových sportů, jak je známe dnes? V historii se mihlo několik
"siláků", které jste jistě zaznamenali. Mezi ty nejstarší můžeme zařadit Herkula, Davida a Goliáše nebo Samsona. To jsou ale spíše bájné postavy. V seriálu Zapomenutí siláci se podíváme do období vzniku těžké atletiky na českém území, tedy na konec 19. a počátky 20. století. Představíme si několik českých, ale i zahraničních siláků, kteří by dnes byli nejspíš úspěšnými strongmany,
někteří z nich by ale mohli pomýšlet i na nejvyšší příčky na soutěžích kulturistů.
Konec 19. století v českých zemích
Na konci devatenáctého století se siláci představovali hlavně ve varieté, která byla velmi oblíbená. Jejich vystoupení budila senzaci a publikum tleskalo a tleskalo. Mezi nejoblíbenější vystoupení patřilo zvedání živých zvířat, roztrhnutí řetězu nadechnutím hrudního koše či zvedání osob z publika s použitím pomůcek
i bez nich. Poslední zmíněná disciplína měla hned několik označení, říkalo se jí živý most, lidský most, živý kolotoč či římský sloup, ale i dalšími názvy.
Při takovém obyčejném "lidském mostu" se na tyč, na které byla na obou jejích koncích sedátka, posadili dva muži a silák je zvedl
nad hlavu úplně stejně jako klasickou činku. Samozřejmě, že čím více osob se na činku dokázalo dostat, tím větší ovace od publika byly slyšet.
Dalším kouskem, kterým siláci bavili publikum, byl takzvaný živý most. Ten předváděli například v Americe bratři Saxonové. Šlo o dřevěnou konstrukci, která vypadala jako klasický most, jenže prostřední část drželi nohama dva bratři Saxonové.
Po takovém mostě se dokonce projelo auto! K vidění byly také disciplíny, které jsou známé i dnes ze závodů strongmanů,
jako například přemisťování těžkých balvanů, kolejnic, ale třeba také tahání vozů i vagónů.
V Praze se největší slávě těšilo karlínské divadlo Varieté, ale také menší cirkusy, které měly jinou podobu, než známe dnes. Cirkusy lákaly na výjimečnou podívanou a siláci dbali na to, aby nabídli publiku něco, co ještě nikdy nevidělo. V cirkusech se odehrávaly první řeckořímské zápasy, ale také vzpěračské
"závody". Siláci, kteří v těchto cirkusech vystupovali, byli prezentováni jako veliká senzace a byli považováni téměř za hříčku přírody.
Okolo roku 1890 se začal věnovat řeckořímskému zápasu v žižkovském Sokole Fridolín Hoyer, muž, který je pasován na zakladatele těžké atletiky u nás. Fridolín Hoyer vystupoval spolu se svým kamarádem Josefem Balejem. Díky náročnému tréninku zvedali oba o několik tříd vyšší břemena než siláci z jiných cirkusů,
a tak sláva Hoyera s Balejem rostla. Hoyer dokonce dokázal pětadvacetkrát zvednout ve vojenském pozoru bez předklonu nebo záklonu 50kg činku. V roce 1894 si Hoyer s Balejem a ještě dalším silákem Soukupem založili 1. těžkoatletický klub Žižkov, který se během dalšího roku přejmenoval na Klub Atletů Žižkov (K. A. Žižkov).
Začátek 20. století v českých zemích
Koloseum v Lunaparku Eden
Na přelomu století už se v českých sportovních klubech začínaly vytvářet kluby
těžké atletiky, kde se cvičenci věnovali vzpírání, řeckořímskému zápasu i boxu. Přestože každý vynikal
v jednom z těchto sportů, zdokonalovali se ve všech. Největšími hvězdami
silového sportu se u nás stali dva velcí rivalové Gustav Frištenský a Josef
Šmejkal. Sekundovali jim tři Gustavovi bratři, ale také například Antonín Jirsa či Karel Fejtek. Ve světě patřili mezi velmi oblíbené a slavné siláky Estonec Jiří Lurich nebo Josef Steinbach. Roku 1908 založil Fridolín Hoyer Hoyerovu školu pro všestranný výcvik těla, jeho první tělocvična byla na Karlově náměstí a později také na Václavském náměstí. Bylo to takové první fitness centrum v celé střední Evropě, kam chodily cvičit filmové i pěvecké hvězdy, ale také například policisté.
Dále se siláci představovali v karlínském divadle Varieté, ovšem roku 1922 byl
otevřen také Lunapark Eden, v jehož Koloseu se odehrávaly velké zápasy v řeckořímském zápase.
Vystupovali zde jak Frištenský, tak i Šmejkal, Steinbach a další. Díky organizaci Gustava Frištenského se obrovské množství zápasů odehrálo také v Lucerně.
Pokud Vás náš stručný přehled začátků těžké atletiky zaujal, můžete se těšit na náš nový seriál Zapomenutí siláci, který budete moci sledovat pravidelně od příští středy, a postupně se seznámíte s Gustavem Frištenským, Fridolínem Hoyerem, Jiřím Lurichem, Josefem Šmejkalem, Josefem Steinbachem, manželským Duem Harding, Antonínem Jirsou a Františkem Frištenským. Odkazy na jednotlivé díly najdete v doplňovaném záhlaví článku.
Seriál vznikl ve spolupráci Ronnie.cz a Svazu kulturistiky a fitness České republiky.
Na konci devatenáctého století se siláci představovali hlavně ve varieté, která byla velmi oblíbená. Jejich vystoupení budila senzaci a publikum tleskalo a tleskalo. Mezi nejoblíbenější vystoupení patřilo zvedání živých zvířat, roztrhnutí řetězu nadechnutím hrudního koše či zvedání osob z publika s použitím pomůcek
i bez nich. Poslední zmíněná disciplína měla hned několik označení, říkalo se jí živý most, lidský most, živý kolotoč či římský sloup, ale i dalšími názvy.
Při takovém obyčejném "lidském mostu" se na tyč, na které byla na obou jejích koncích sedátka, posadili dva muži a silák je zvedl
nad hlavu úplně stejně jako klasickou činku. Samozřejmě, že čím více osob se na činku dokázalo dostat, tím větší ovace od publika byly slyšet.
Dalším kouskem, kterým siláci bavili publikum, byl takzvaný živý most. Ten předváděli například v Americe bratři Saxonové. Šlo o dřevěnou konstrukci, která vypadala jako klasický most, jenže prostřední část drželi nohama dva bratři Saxonové.
Po takovém mostě se dokonce projelo auto! K vidění byly také disciplíny, které jsou známé i dnes ze závodů strongmanů,
jako například přemisťování těžkých balvanů, kolejnic, ale třeba také tahání vozů i vagónů.
V Praze se největší slávě těšilo karlínské divadlo Varieté, ale také menší cirkusy, které měly jinou podobu, než známe dnes. Cirkusy lákaly na výjimečnou podívanou a siláci dbali na to, aby nabídli publiku něco, co ještě nikdy nevidělo. V cirkusech se odehrávaly první řeckořímské zápasy, ale také vzpěračské
"závody". Siláci, kteří v těchto cirkusech vystupovali, byli prezentováni jako veliká senzace a byli považováni téměř za hříčku přírody.
Okolo roku 1890 se začal věnovat řeckořímskému zápasu v žižkovském Sokole Fridolín Hoyer, muž, který je pasován na zakladatele těžké atletiky u nás. Fridolín Hoyer vystupoval spolu se svým kamarádem Josefem Balejem. Díky náročnému tréninku zvedali oba o několik tříd vyšší břemena než siláci z jiných cirkusů,
a tak sláva Hoyera s Balejem rostla. Hoyer dokonce dokázal pětadvacetkrát zvednout ve vojenském pozoru bez předklonu nebo záklonu 50kg činku. V roce 1894 si Hoyer s Balejem a ještě dalším silákem Soukupem založili 1. těžkoatletický klub Žižkov, který se během dalšího roku přejmenoval na Klub Atletů Žižkov (K. A. Žižkov).
Víte, že...
