Reklama:

Závodník o berlích
ovládl Spartan Race!

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Když Maroš Kudlík odběhl svůj první Spartan Race a přitom některým svým soupeřům ukázal záda, stal se hvězdou závodu, a to ani nemusel vyhrát. Proč? Protože tenhle závodník rozhodně nepostrádá kuráž, zato postrádá nohu. Celý závod včetně všech jeho překážek tento sparťan tedy absolvoval o berlích.

Ke sportu měl Maroš blízko už od dětství. Rád čutal do míče, s kamarády venku za domem hráli hokejbal, bavil ho basketbal, kterému se chtěl více věnovat. Pak ale přišla nemoc a vzala mu nohu. Vzala mu nohu, ale nikoli lásku k pohybu. Maroš si tak s podporou rodiny a přátel nadále užívá radosti, kterou mu sport přináší, a je inspirací mnohým.

Maroši, vaše absolvování Spartan Race vzbudilo mezi ostatními účastníky, diváky i vzdálenými pozorovateli pořádný rozruch a obdivné facebookové příspěvky na vaši adresu nebraly konce. Čekal jste takové reakce?

Nic takového mě ani nenapadlo. Představoval jsem si, že mi možná dva tři lidé pogratulují, až se dostanu do cíle, ale to bylo tak všechno. Takové ohlasy jsem nečekal ani náhodou, bylo to neuvěřitelné.

Neuvěřitelný byl i váš výkon, který by ale bez přípravy nebyl možný. Vím, že vaším hlavním tréninkovým prostředkem byl CrossFit, kterému se věnujete asi půl roku. Co vás přivedlo právě k tomuto sportu?

Mně bylo téměř jedno, co budu dělat, potřeboval jsem se hýbat. A protože jeden můj kamarád chodil cvičit do tělocvičny Black Cross Gym, vzal mě tam jednou s sebou a od té doby tam chodím pravidelně.

Jak často?

Trénuji třikrát týdně, mé tréninkové dny jsou pondělí, středa a pátek.

CrossFit je velice pestrý, takže nabízí řadu cviků, s kterými nebudete mít problém, ale obsahuje i dost těch, které pro vás budou zřejmě vzhledem k vašemu handicapu neprůchozí. Už jen takové švihadlo asi musí být asi docela výzva, nebo se pletu?

Přes švihadlo jsem skákal před pár hodinami, takže to zvládám. (smích) Nejdřív jsem se mu tedy vyhýbal, protože jsem přes něj nikdy předtím neskákal a neuměl jsem to, ale když jsem viděl, jak skáčou ostatní lidi v gymu, lákalo mě to a řekl jsem si, že to také musím zkusit. Ze začátku to samozřejmě moc dobře nešlo, podařilo se mi skočit třeba jen 2x, maximálně 3x a víckrát už ne, ale teď už to celkem jde. Samozřejmě to bylo pro nohu obtížné a já se rychle unavil, a i když stále ještě nedokáži skákat moc dlouho, je to už o hodně lepší.

Vida a já myslela, že to bude složité kvůli rovnováze.

Ne, se švihadlem to problém není, to spíš velká činka je pro mě oříšek, takže vzpěračské cviky jsem zatím nezkoušel. Jsou ale věci, o kterých jsem si myslel, že pro mě nebudou, a teď je dělám. Buď jsme je s trenérem dokázali upravit tak, aby pro mě byly vhodné, u některých ani úpravy nebylo třeba a stejně jsem je zvládl.

Vaší crossfitovou doménou by ale zřejmě mohla být hrazda. Díky tomu, že chodíte o berlích, budete mít asi ruce pěkně namakané.

Díky berlím mám asi v rukou trochu větší sílu, ale mám pocit, jako bych ji neuměl pořádně využít, takže i na posílení rukou budu muset zapracovat, aby byly ještě funkčnější.

Na Spartan Race jste měl ale sil dost. Co vás vlastně přivedlo k rozhodnutí zúčastnit se tohoto překážkového závodu?

Přišel s tím stejný kamarád, který mě vzal poprvé do gymu. Prý: "Jdeme na Spartana a hotovo." "Ty ses zbláznil!? Vždyť tam umřu!" argumentoval jsem já. Kamarád mi pak ale ukázal nějaká videa právě z té Nitry, a když jsem viděl ty překážky, představoval jsem si, jak bych je zdolával já, a nabyl jsem dojmu, že bych to mohl zvládnout. A jak jsem tak nad tím přemýšlel, zalíbilo se mi to a já souhlasil.

Byl jste před startem hodně nervózní?

Když jsme stáli na startovní čáře, byla tam taková předzápasová nervozita, ale ta začala po startu opadávat a po první překážce zmizela docela. Pak už jsem se soustředil na trať, na své tempo a další překážky.

Která překážka vám dala na Spartan Race nejvíc zabrat nebo která vás na první pohled nejvíce vyděsila?

Dopředu jsem věděl, že problém by mohl být šplh na laně, protože mě každý strašil tím, že lano bude od bláta, a tak bude klouzat. Když jsem ale začal šplhat, překvapilo mě, že to celkem jde, a vyšplhal jsem asi do tří čtvrtin... Pak jsem ale sklouznul, a tak jsem musel dělat angličáky. (smích)

Jaký máte vztah k angličákům? Pro mnoho lidí nejsou právě oblíbenou disciplínou.

No, je pravda, že na Spartanovi se mi dělaly dost těžko. Vyšťavil jsem se na šplhu a angličáky mě dorazily úplně. K tomu pak následoval hod oštěpem, který mi také nevyšel, a tak jsem zase dělal angličáky, což už byla docela krize. Lapal jsem po dechu a musel jsem na chvíli trochu zpomalit, protože jsem se bál, že bych mohl odpadnout. Běžně mi ale angličáky nijak nevadí. Jsou cviky, které mám rád, které mám velmi rád, a pak jsou ty ostatní, které je prostě třeba udělat. Nemám žádné neoblíbené cviky, i s angličáky jsem v pohodě.

Byla pro vás angličáková nálož po šplhu a oštěpu vůbec největší krize na trati?

Velmi nepříjemná byla i křeč do nohy, která mě cestou postihla, takže mě musel kamarád Peťo, který mi dělal doprovod, ještě s jedním závodníkem odnést na kraj trati, abych nepřekážel. Peťo se mi snažil křeč rozmasírovat, ale trvalo snad 10 minut, než jsem se byl schopný na nohu postavit. Byla to největší křeč, jakou jsem kdy v životě dostal, netušil jsem, že křeč může tak bolet.

Tak to byly nepříjemné chvíle, které ale, věřím, byly kompenzovány příjemnějšími momenty. Co pro vás z celé soutěže bylo největším zážitkem? Byla to celková atmosféra, moment, když jste proběhl cílem, nebo snad plazení se blátem?

Dalo by se říct, že všechno dohromady. To, že jsem absolvoval závod, že jsem se dostal do cíle, ale i to, že tam byli naprosto skvělí lidé, jak závodníci, tak diváci. To bylo něco úžasného! Když mě ostatní závodníci předbíhali, povzbuzovali mě, případně se ptali, jestli s něčím nepotřebuji pomoct, když byli diváci u trati, také mi hlasitě fandili... Peťo říkal, že v takovou chvíli jsem vždycky zrychlil, jak mi to dodalo energii. Já si toho ani nevšiml, ale je fakt, že to bylo nesmírně povzbuzující a velmi motivující, prostě zážitek.

Neposteskl jste si někdy během závodu, když jste viděl, jak překážky překonávají ostatní, že to mají výrazně snazší, když mají obě nohy?

Ne, takhle jsem vůbec nepřemýšlel. Byl jsem si vědom toho, že na tomhle Spartanovi jsem schopný zvládnout všechny překážky, když budu mít dost sil.

A co takhle si pořídit nohu náhradní? Oscar Pistorius nebo německý skokan Markus Rehm, to jsou sportovci, kterým také chybí končetina, ale díky protéze dokázali proniknout dokonce i do světa vrcholového sportu. Nepřemýšlel jste někdy o protéze, tedy pokud je její využití ve vašem případě možné?

Já jsem protézu zkoušel, ale moc mi nevyhovovala. Zaprvé byla hrozně těžká a zadruhé, tím, že nemám ani kousek nohy, musím si ji upevňovat k pasu a to je zejména v letních dnech dost nepříjemné a nepohodlné. S berlemi se cítím o mnoho volnější, jsem také rychlejší, prostě jsem na ně zvyklý.

V tom případě by se hodily nějaké závodní odlehčené berle z karbonu... (smích)

A ještě odpružené a s podsvícením. Image berle! (smích)

Jasně a s gravírováním ve tvaru spartanské masky, to by bylo nejvíc cool. (smích)

Já už přemýšlel nad tím, že bych chtěl černé berle, takové frajerské, ale nevěděl jsem, jak toho docílit. Lakovat jsem je nechtěl, protože barva by se z dřevěných berlí postupně ošoupala, ale třeba s odlehčeným hliníkem by to snad nějak šlo.

Tak se uvidí, třeba někdo něco takového vyvine. Ale zpátky k vám. Byl pro vás tento Spartan jednorázovou akcí, nebo je to závod, který byste si někdy v budoucnu rád zopakoval?

Říkal jsem kočkám od nás z gymu, že na příští Spartan sám nepůjdu, jedině že půjdou také. Myslím, že už je to hotová věc, takže se stačí jen zaregistrovat.

Takže s jídlem roste chuť?

Tak nějak. Původně jsem si myslel, že si to jednou zkusím a bude mi to stačit, ale nějak se mi to zalíbilo. Další můj start na Spartan Race bude s největší pravděpodobností v září.

Tak to máte čas ještě trochu potrénovat.

Chtěl bych. Chtěl bych zvládnout šplh na laně, to je můj cíl.

Tak ať svého cíle dosáhnete a ať vám pohyb přináší spoustu radosti.

Foto:
č. 1, 5 - Maja Gajdáčová
č. 2, 3, 4 - Martin Cintula, www.creativephoto.sk


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínIFBB Diamond Cup Skopje 2019: komplet...
amoresPE (14:15) • Ten Stanimir Etov vypada velmi dobree. Krizo by mal spozorniet. 🙂
magazínMichael Toscano ladí formu na profi d...
moab (08:38) • Nešlo by zobrazování fotek v galerii vrátit do původní verze? Ta byla sice hrozná (okno...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
ja.va (00:41) • Přiznám se bez mučení, že diskuze pod články na ronnie.cz navštěvuji jen kvůli radám mí...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
Jay32 (22:39) • já to vidím možná trochu jinak. Za prvé nechápu, proč jsou záběry na fotkách a videí po...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
eraZ (20:40) • Už pri prvotnom pohľade na fotky som mal ten pocit, že Lukáš mal najlepšiu formu. Teraz...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra