Petr Weinlich: Ptejte se mě... Odpovědi (II.)

Jednoznačně bych kombinoval pestrou a vyváženou stravu a k tomu kvalitní suplement od renomovaného výrobce přednostně z EU. A řídit se jeho doporučením.

Zjednodušeně řečeno - to, co Tě dovedlo do současné situace, je třeba změnit a vyzkoušet něco, na co bude tělo nově reagovat - ale je důležité zohlednit trénink, stravu a regeneraci KOMPLETNĚ.

Jiný styl cvičení, úprava metodiky - cviky, přestávky, cyklování přípravy, provedení opakování - tohle vše je to, s čím můžeš pracovat. Metod a směrů je celá řada - jen si projdi diskuse našich předních powerlifterů na fórech, třeba na Ronnie.cz.

Hrozně by se mi líbilo, kdyby tehdejší generace - pánové Minařík, Pek, Dantlinger, Tlapák, Veselý, nebo pak Dudarec, Jarek Sukup či Štefan Orosz - mohla daleko více inspirovat a ovlivňovat současné kluky v rozhovorech o svých trénincích a stravování, o přípravách nebo životě vůbec.

Musíš, nebo lépe měl bys lidi, které trénuješ, poznat, znát jejich silné a slabé stránky a pomoct jim a pracovat s nimi, věnovat se jim.

Ano, pomáhal jsem s přípravami kamarádům - Kviďák Hauer, Luboš Pásek nebo Roman Neudert - ale to jsme byli v každodenním kontaktu a znali se. Věděl jsem, jak cvičí, jak jí. Ale ta parta je pryč.

Když se starám o fitko - o svoje zákazníky, o běžný chod a provoz fitka a věnuji se svým zaměstnancům a kolegům a pak k tomu mám další svoje aktivity, tak ani nevím, kdy bych to stíhal. I tak mám pocit, výčitku, že bych to mohl dělat líp.

Když si vzpomenu na to, jak se mi věnoval Jarek Sukup, kolik mi řekl o kulturistice, stravování, o cvičení vůbec, tak si uvědomuji, jak moc mi dal. Jeho názory na fitko a vše okolo mě hodně ovlivňovaly i v mém podnikání. Bez něj bych nikdy nedosáhl výsledků na soutěžích.

A Evina? Jak ta ovlivnila z pozice člověka, kterého maximálně respektujete, a z role šéftrenérky celou naši generaci závodníků v letech 1998 - 2005? To si ani nikdo neumíte dobře představit. To je člověk, který stál za těmi všemi progresy a připraveností a prezentací závodníků na soutěžích - za těmi úspěchy, tituly a vítězstvími.

Proto, když si vezmu, kolik a jak se věnovali mně, vím, že bych nedokázal dávat tolik a tak jako oni. Nastavili mi laťku moc vysoko. :)

A co se týče přípravy závodnic? Zastávám názor, že fundovaně připravit závodnici na soutěže dokáže až na výjimky pouze znova žena - trenérka. Nejen sama závodnice, ale člověk, který má opravdu zkušenosti - závodní, trenérské, ale i jako rozhodčí. Ženský trénink a příprava mají řadu specifik a za největší opakující se chybu pokládám, když ženy trénují podle mužských tréninků a "zvyklostí" - a to vidím ve fitkách pořád.

Takže holkám jednoznačně doporučuji, aby nechodily ke kováříčkovi (ke mně), ale ke kováři - aby se sebraly a zajely za Evou Sukupovou do Plzně a to, co ona jim řekne, aby si vpálily do základové desky. Co by si člověk mohl víc přát než rady od někoho takového? Je to právě s ohledem na to, že vím, že tohle je pro ně to nejlepší. Co víc jim můžu doporučit? Rozumíte? Ona o kulturistice zapomněla víc, než já se naučil za celý život. :)

Ale toho spíš musím krotit, protože sám ví, co má dělat - má hrozně natrénováno a hrozně chce, takže jsem spíš taková brzda. A jeho hlavní trenér je spíš jeho paní. A dobrej trenér. :)

Přípravou sportovců v jiných odvětvích? Ani ne, spíš jim jen případně poskytuji konzultace jako třeba v létě s Vojtou Polákem - hokejistou, co se v rámci letní přípravy u nás chystal na sezónu. Trénoval v posilovně s naší trenérkou Soňou Blažkovou a spolu jsme pak řešili otázky okolo regenerace, stravování a vhodnosti suplementů.

Jak už jsem říkal, moje fitko a zákazníci v něm mě vytěžují víc než dostatečně a i další aktivity už stíhám s obtížemi a mám spíš výčitky, že se fitku nevěnuji dostatečně. Dotazy a přání kluků a holek, co ke mně chodí cvičit, jsou pro mě stejně motivující a důležité jako někoho chystat na závody.

Formy a postavy některých kluků ve physique jsou víc než dobré a je to kategorie, která je přijatelná pro širokou veřejnost - na rozdíl od sportovní nebo i paradoxně klasické kulturistiky. Rozhodně to nevnímám jako něco méněcenného.

Jaký mám názor na naturály? Jestli myslíš jako "naturály", co se distancují od SKFČR, tak si myslím, že je to velmi pokrytecké a problémy s dopingem jdou napříč všemi asociacemi - stačí se podívat na pozitivní nálezy na antidoping.cz a zjistíš, že tam v květnu 2015 figurují i muži a ženy z naturálního sportu, což už mi přijde hodně přes hranu. Jaká bude pak osobní zodpovědnost vedení naturálních asociací? Takže bych na jejich místě byl velmi opatrný s distancováním a vymezováním se třeba vůči SKFČR.

Jinak fandím každému, kdo nesedí na zadku a něco dělá. A klukům, kteří se v tomhle angažují (jako třeba Tom Procházka od nás z Karlových Varů), držím palce a obdivuji, že se snaží něco dělat pro ostatní - jako třeba kdysi Radek Čejka a jeho legendární GP kondičních kulturistů v Ústí nad Labem. To byla pecka a kolik kluků si to užilo! :)

Kulturistika žen je sport, který si zaslouží hluboký obdiv pro úsilí, obtížnost a námahu, kterou do toho holky vkládají, a ještě víc za to, co musí snášet od veřejnosti za to, že chtějí dělat svůj vyvolený sport. Myslím, že si každý může zvolit svůj směr. Druhou otázkou je akceptace veřejností - ale to se pak můžeme bavit o celé řadě sportů a na to má každý svůj úhel pohledu.

A jaké kategorii bych dal přednost? Myslíš jako bikiny, fitness a podobně? Když koukám na výsledky a teď jsem četl i popis jednotlivých kategorií, mají v tom sami rozhodčí trošku "hokej". Jako normální chlap bych řekl, že se mi líbí různé typy v různých kategoriích a zvlášť v okamžiku, kdy rozhoduje "promenáda v plavkách", záleží na tom, co z nich vyzařuje, jak se pohybují, na držení těla, celkově na osobnosti. Takže asi tak.

To si myslím, že je hlavní důvod rozdílné připravenosti na amatérských závodech. A s tím je spojený i počet startujících, jak jsem zmiňoval v předcházejícím článku.

Rád jsem dřepoval - vzadu nebo vpředu. To bylo vždycky o odhodlání a schopnosti se překonat.

Rád jsem třeba zařazoval do tréninku dřepy na počet opakování s 200 kg. A každý trénink zkusit o opakování víc. Tohle se snažit splnit je pak hodně náročné - a pochopíte, proč říkám, že je to o hlavě a schopnosti zajít dál… Nad některými rekordy jsem pak kroutil hlavou a málokdy se k nim přiblížil.

Přednožování s minimálními pauzami a s výdržemi v propnutí bylo vždycky lahůdkou. Ta intenzivní bolest, napumpování - vždycky jsem si vzpomněl na Arnolda a přirovnání euforie při cvičení k sexu.

Legpress byla výzva - sesbírat, co se najde ve fitku a vejde na stroj.

V předsoutěžním období se zvyšovala intenzita hlavně gigantickými sériemi a shazovačkami. Při sériích, kdy třeba začnete na dřepu 280 kg, uděláte 3 - 4 opakování, uberete na 240, znovu pár opakování, 200 znovu do vyčerpání, 160, 120, 80, 40… Takže třeba 30 opakování a 7x do selhání. Pak se nedivím, že Dorian psal, že zredukoval počet sérií v tréninku ze 3 na 1 - 2, protože víc se nedá dát na 100 % psychicky. Vůlí a odhodláním ano, ale tělo je zkrátka proti.