Reklama:

Michal Kulštejn:
"Není pro mě prioritou zvítězit."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Michal Kulštejn má za sebou náročných 12 měsíců. Vloni na podzim startoval na Arnold Classic Europe, následně se soustředil na zakončení dvouletého studia Trenérské školy na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a do toho pracoval na publikaci Sacharidové vlny, která se krátce po svém vydání stala bestsellerem. O Michalově sportovním, studijním a také pracovním životě jsme si společně povídali v polovině srpna.


Michale, poslední soutěž - Arnold Classic Europe - jste absolvoval vloni na podzim, co přišlo ve Vašem sportovním životě po ní, přestávka a odpočívání, nebo jste tréninky nevynechal a pokračoval hned dále?

Španělská soutěž odstartovala naprostý shon v celém časovém programu. Měla potvrdit teorii cyklování sacharidů, kterému jsem se věnoval ve škole (při studiu trenéra I. třídy na FTVS UK v Praze), což se nakonec podařilo a já mohl dokončit závěrečnou práci a knihu, na níž jsem již delší dobu pracoval. Dalším hnacím motorem samozřejmě byla přivezená motivace na další závody v následujícím roce. To znamená - žádná tréninková pauza nenastala. Naopak se „rozjela“ ta pravá tréninková intenzita, kterou jsem znal z dob juniorů. Pauza přišla až po narození dcerky na konci října, místo tréninku jsem tehdy nesl na bedrech týdenní starost o domácnost a dvouletého syna. Co je ve skutečnosti náročnější - zda trénovat, nebo být 24 hodin denně jediným rodičem - si netroufám tvrdit. Tímto vzdávám hold všem samoživitelkám (samoživitelům).

Motivace na následující rok... Takže další soutěž se blíží, jaká to bude?

V současné chvíli jsem již přihlášen na obě mezinárodní klání konající se na podzim tohoto roku - opět Arnold Classic Europe v Madridu a Olympia Amateur Europe v Praze. To by mělo být na podzim vše a poté plánuji přípravu na Arnold Classic Amateur v USA a Olympia Amateur v Barceloně. Rád bych spojil soutěžení s příjemným cestováním. (úsměv)

Dobrý plán. To mě tak napadá, jak vlastně vypadá Vaše forma v průběhu roku? Jste ten typ sportovce, který je perfektně připravený na soutěži, ale jinak nechává formu nepříliš udržovanou, nebo se naopak snažíte držet v mezích po celý rok?

Vždy se snažím vypadat jako sportovec, což neznamená „vyrýsovaný“, ale ani „tučný“. (úsměv) Od dob juniorů jsem vyzkoušel a oblíbil si mnoho jiných sportů, které mě neustále držely v kondici. Nikdy bych nevěřil, jak náročná je jízda na koni. Z hor jsem přesedlal na kolo, což vyústilo až do soustředění s takřka profi cyklisty „někde v Toskánsku“. Tehdy jsem vypadal jako kulturista z Mauthausenu, a to zvláště proto, že celé popisované období bylo podtržené veganským směrem, kterým jsem se v té době řídil. (úsměv) Bavil jsem se všemi možnými sporty a samozřejmě školou.

Jak jsem již zmiňoval, z loňské soutěže jsem si přivezl obrovskou motivaci a místo pauzy jsem pokračoval v tréninku. Samotná příprava pak v únoru dostala tu největší podporu, a to podepsáním sponzorské smlouvy s Nutrendem. Tehdy nastaly pro můj tréninkový systém takřka ideální podmínky a já mohl zařadit maximální úsilí s maximální podporou. Vyústěním byla má rekordní váha 100,5 kg při 10 % tuků a výšce 178cm. Popravdě řečeno, na physique už je to moc, navíc mi váha bránila v dalších sportech, jako je běh a hlavně CrossFit. V této oblasti jsem měl s vysokou váhou velké problémy, a to nejen na hrazdě, ale především s dýcháním. Tréninkový směr jsem proto ukončil a zvolil lehčí tréninky s kratšími pauzami, času zbylo dost i na odpočinek. Do přípravy jsem vstoupil s cca 95 kg a 12 % tuků.

S jakým cílem tedy budete po své úpravě tréninkového systému na závody odjíždět? Máte medailové ambice?

Na rozdíl od minula už vím, do čeho jdu, tedy i formu budu schopen více přizpůsobit požadavkům kategorie mužského physique. Jestli si věřím na umístění? To nevím, nedoufám, ale rozhodně dělám a budu dělat vše, aby to tak dopadlo! V čem jsem si ale jist, že tato příprava mi přinese další zkušenosti z oblasti výživy a diety, které budu moct předat dál. Pro mne není prioritou zvítězit, ale užít si atmosféru a potkat se s lidmi se stejným zaměřením.

I letos bude kategorie physique velmi nevyzpytatelná, konkurence nabývá takových rozměrů, že já sám jsem zvědavý, jak to míní letos pořadatelé a rozhodčí řešit. Nemyslím si, že postavit 45 závodníků v jedné kategorii na pódium umožní rozhodovat spravedlivě. Například letošní jarní klání na Arnold Classic Amateur v Ohiu bylo pro mě naprostým překvapením. Loňský vítěz Arnold Classic Europe z Madridu ve physique mužů nad 178 cm se nedostal ani do 26. místa. Přitom si troufám tvrdit, že hned druhý v pořadí měl formu daleko za ním a hlavně jeho vizuální prezentace byla ještě horší.

S nevyzpytatelností hodnocení máte pravdu. Přejděme nyní k další části Vašeho života: letos na jaře jste úspěšně ukončil dvouleté studium na FTVS UK a stal se z Vás trenér I. třídy, tzn. získal jste nejvyšší možné vzdělání v našem oboru. Jak sám dosažení této významné mety hodnotíte?

To je opravdu to nejvyšší? Zrovna teď, když člověk zjistil, že čím víc ví, vlastně nic neví? Vybavuje se mi jedna vzpomínka na Pavla Provázka, který nám přednášel při studiu na trenéra II. třídy. Říkal jsem si tenkrát, že je to velmi vzdělaný člověk. Překvapilo mě, s jakou pokorou nám vše říkal. A navíc měl v každé situaci více možností řešení, to mě zaráželo a říkal jsem si „proč“? Dnes už to vím… On tehdy jako jediný mezi námi nováčky věděl, že vše je mnohem složitější, než vypadá.

Vyhovovala Vám náplň výuky? Přinesla vše, co jste očekával?

Školu jako takovou hodnotím velmi pozitivně. Protože již mám zkušenosti z jiných vysokých škol, můžu s jistotou tvrdit, že když člověk studuje to, co ho baví, jde to samo. Byly přednášky, které jsem doslova „hltal“ očima. Předměty, které naprosto potvrzovaly mou praxi trenéra a doplňovaly informace, které mi do té doby byly velkou neznámou. Pro mě osobně měla největší význam přednáška Mariana Jelínka. Jeho přístup k motivaci sportovce mi odpověděl na otázku, kterou jsem si dlouho kladl: „Naprosto vše je o hlavě. Není tak podstatné, jak naprosto detailně máte naplánovaný tréninkový systém, stravu, suplementaci. Je to o tom, jak moc chcete a co jste ochotni obětovat. Vše kolem už je vedlejší.“ Pamatuji si graf faktoru motivace: láska ke sportu vs. jeho materiální přínos. To, že tyto dva faktory mají být rovnocenné, bylo pro mnohé překvapením, ale mně to potvrdilo, co jsem tušil, ale měl obavy vyslovit. Přednášky pana doc. Dovalila byly přínosem v jiné věci, a to jaký je rozdíl trenéra I. a II. třídy. Nejen znalost tréninkového zatížení, zátěžové fyziologie, intenzit v zatížení, ale především schopnost plánování, vyhodnocení a následné reakce. Tady mi utkvěla v paměti jedna jeho poznámka, kterou vyslovil hned na začátku: "Nezáleží, kolik má trenér informací a jak vysoké vzdělání má, nejpodstatnější je, kolik toho umí předat efektivně dál." Nutná je také znalost dalších oborů, jako je psychologie ve sportu nebo trénink mládeže. A právě tyto faktory dostávají trenéra I. třídy opravdu do jiné dimenze ve vnímání tréninku.

A jaké bylo studium - snadné, náročné? Kolik času jste mu v těch uplynulých dvou letech obětoval?

Pro mě osobně nebyla nejnáročnější anatomie, kterou jsme museli umět latinsky od svalů, nervů a všech různých výstupků na všech kostech. Nebylo to ani 172 otázek na písemku z psychologie či závěrečný test ze specializace. Tou opravdovou zkouškou bylo vytrvat. Vždy se našlo sto důvodů, proč do Prahy nejet, a dalších sto, proč zůstat doma, v práci. Každovečerní učení na zkoušku nebylo tak těžké. Náročnější bylo říct přítelkyni, ať odnese batolecího syna, kterého jsem týden neviděl, a já se znovu musel jít učit.

V porovnání s tímhle bylo studium příjemné a člověk si opravdu srovnal a utřídil mnoho informací, které do té doby často opomíjel (nebo dělal, že se ho to jako trenéra netýká). Pro mě bylo strašnou výhodou, na rozdíl od některých kolegů, že mám za sebou již několik velmi intenzivních let tréninku s klienty. Mnoho věcí dávalo hlubší smysl, než se zprvu zdálo. Zpětně hodnotím, že studium na této škole bylo obrovským přínosem nejen pro mou práci, ale především pro mě jako člověka, který zase o něco více dospěl. Nekompromisně mi tato škola dala možnost seznámit se s výjimečnými lidmi, které bych jindy nepotkal. Dala mi možnost zdokonalit se v teorii, kterou jsem díky panu Martinu Jebasovi mohl v závěru publikovat ve formě tištěné knihy, za což mu patří velké DĚKUJI!

Tématem Vaší závěrečné práce byly sacharidové vlny, které se staly základem pro knihu, o níž mluvíte. Vyšla letos v červnu a vlastně ze dne na den se stala bestsellerem. Jak publikaci hodnotíte Vy sám a jaké máte odezvy ze svého okolí?

V knize jsem použil nespočet myšlenek a informací, které jsem v hlavě nosil mnoho let, ale do té doby je nikde nesepsal a neuložil. Je to taková kronika informací, které používám při své práci s klienty, díky škole dostala punc reálného základu ve vědě jako takové.

Knihu mé okolí hodnotí velmi pozitivně, i když u některých vyvolává otázky a pochybnosti - hlavně co se nastavených hodnot týče. Málokdo si totiž uvědomuje, že data, která jsem použil, jsou opravdu data z praxe trenéra. Toho, který vede klienty nejen v tréninku, ale často musí vnímat i psychiku klienta a předvídat jeho reakce.

Často směřovaná otázka na mou osobu je: Proč jsou u některých typů lidí tak nízké hodnoty sacharidů a celkový nízký kalorický příjem? Pravdou je, že kombinací všech faktorů, které by přinesly tuto variantu, najdete na světě jen minimum. Proto, našel-li se člověk, který i přesto přišel a tyto faktory skloubil, nebyla jiná možnost než zvolit opravdu nízkou hodnotu sacharidů. Proč? Především proto, že bylo nutné klienta motivovat, že to jde, a potom řešit další problémy, jako je zpomalený metabolismus, hypoaktivita štítné žlázy atd. Tyto faktory ale kritici nevidí. Jejich prací je totiž hlavně kritizovat. (úsměv)

Na co bych určitě upozornil, je fakt, že většina informací v knize je absolutně využitelná u jakékoliv další strategie či diety. Do knihy jsem se snažil dát absolutně nestranný názor na sacharidové vlny (byť je velmi úspěšně aplikuji), její pozitiva i negativa. Kniha má sloužit nejen zastáncům této diety, ale také jejím odsuzovatelům, protože jen „hloupý“ člověk odsoudí něco, o čem nemá objektivní informace.

Jak dlouho vlastně příprava podkladů pro vydání takové publikace trvá?

Pominu-li osobní zkušenosti nejen závodníka, ale i trenéra, tak cílená práce včetně dobrovolníků podstupujících tuto strategii (tímto jim děkuji) byla cca 14 měsíců. A to počítám ode dne nabídky tuto knihu sepsat do data jejího odeslání k nakladateli.

Na několika místech, kde je kniha inzerována nebo prodávána, jsem četl dotazy na případné pokračování, uvažujete o něm?

Pokračování se asi nevyhnu. (smích) Pravda je ta, že mnoho lidí chce konkrétní příklady, obrázky a tabulky. Nechtějí přemýšlet nad možnými variantami, ale chtějí jistotu volby od toho „nejpovolanějšího“... tak ji tedy budou mít! Jen to chce mít zase trochu času. A také potřebuji připravit záda na nekonečné sezení na židli.

Jaké je vlastně Vaše povolání, pracujete jako trenér, výživový poradce? Naplňuje Vás Vaše práce? A pokud ano, která její část nejvíce?

Jako trenér se nevyhnu ani profesi výživového poradce. Paradoxní je, že se pravidelně střídá období, kdy máte více klientů ve fázi „intenzivní proměna“ a píšete jídelníček za jídelníčkem, s obdobím, kdy se Vám sejde několik klientů „po úraze“ a vy doslova děláte rehabilitačního asistenta. S klienty, kteří projdou proměnou, si práci naprosto užívám a baví mě pozorovat změny nejen na těle, ale především na jejich postoji k tomuto sportu. Druhá varianta (rehabilitační-rekondiční) mě z hlediska problematiky začíná lákat stále více a více. Doufám, že se v dalších letech budu více vzdělávat zase v tomto směru.

Jsou chvíle, kdy trenér prožívá s klienty nejen radosti, ale i starosti z práce, rodiny atd. Vlastně můžu říct, že často se práce trenéra převlékne do kabátu psychologa a vy více nasloucháte, než radíte... i to by měl trenér umět.

Jaké chvíle jsou naopak ve Vaší práci těmi nejtěžšími?

Nejtěžší je, když ráno v 5:45 opouštím domov, všichni ještě spí a vím, že dorazím domů po 20. hodině, kdy děti už zase budou spát. A přitom pracuji tak blízko. Možná by bylo lehčí na týden odjet a přijíždět jen na víkend.

V samotném závěru musím ovšem hodnotit absolutní spokojenost. V tom všem, co se děje kolem nás, si člověk musí vážit toho, co má a čeho dosáhl. Bez podpory, kterou mi dává rodina, a bez podpory sponzorů (Nutrend, reklamní společnost Marf, značkové oblečení Under Armour od firmy Ultimatesports, společnost bezpečnostního inženýrství RSBP) by šlo vše mnohem obtížněji…

Děkuji Vám za příjemný rozhovor, na soutěžích přeji za celou redakci co nejlepší umístění a získání co nejvíce zkušeností a budeme se těšit na další díl Vaší knihy!


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra