Reklama:
Hydro od Smartlabsu 2000 g + 908 g ZDARMA
Nejrychleji stravitelný legendární protein nyní v extrémní akci! Více zde.

Spartan Race Ronnie.cz Team ukončil sezónu trifectou

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

O minulém víkendu se Ronnie.cz Team zúčastnil posledního závodu Spartan Race této sezóny s označením obtížnosti "Super". V závodě s celkem 14 km běhu s 20 překážkami skončili opět na pěkném 9. místě z celkem 156 týmů. Několika členům týmu se také účastí na všech třech typech závodu (Sprint, Super a Beast) podařilo získat medaili "trifecta". Níže Vám přinášíme jejich zážitky a dojmy.

Miloslav Šindelář (Darkkiler), princezna našeho týmu

Bořetický Spartan Race byl pro mě brutální. Čekal jsem, že bude těžký, ale nečekal jsem, že to bude peklo. Musím zde vzdát hold organizátorům - připravili opravdu skvělý závod. Zdálo se mi, že každá překážka měla závodníky vyčerpat na tu další. Například po více jak 10 minutách ve studené vodě a bahně následovala překážka "monkey bars", která opravdu důkladně otestovala sílu úchopu. Sám jsem měl problém, když jsem kvůli ledové vodě skoro necítil ruce a vše kolem bylo mokré - samozřejmě i hrazdy, po kterých se ručkovalo. Již zmíněné bahno (nebo alespoň doufám, že to bahno opravdu bylo) navíc docela zapáchalo a já byl svědkem, kdy slečna jen pár metrů za mnou začala "díky" tomu zvracet.

Pro mě osobně úplně nejtěžší překážkou bylo nošení pytle. Po vyšlápnutí prvního kopce s pytlem na zádech, kdy jsem si myslel, že je konec, následoval další a další. Stehna pálila. Naštěstí už jsem byl nahoře, ale ani to nebyl konec - následovala stejná trasa dolů. Neuvěřitelně jsem si oddychl, když jsem mohl (nyní už tak stokilový) pytel zahodit. Krizi jsem měl při běhu dvakrát. Poprvé když mě z ničeho nic pár kilometrů před cílem rozbolela noha a já nemohl běžet. Naštěstí jsem dokulhal k další překážce, skočil jsem do studené vody a bolest z ničeho nic přešla.

Hned následoval asi nejstrmější a nejdelší kopec závodu. Křeče jsem za celý život zažil jen párkrát. Jednou z toho právě v tomto kopci, do třísla a do lýtka, ale pokračoval jsem. Nevzdal jsem to. Celkem jsem nesplnil tři překážky - šplh po laně z vody (lano bylo zas úplně promočené), oštěp a přecházení kůlů. Po doběhnutí do cíle jsem zase cítil pocit, za který všechna ta bolest a námaha při závodě stály. V euforii jsem dokonce chtěl zvednout Sparťanku, která rozdávala medaile. Naštěstí jsem si všiml, že je trochu subtilnější. Mně už nezbývalo tolik sil, takže se musela spokojit jen s vyčerpaným objetím a já se vyvaroval pádu.

Celkově závod hodnotím velice kladně. Byla pro mě obrovská výzva Spartan Race dokončit bez jakékoliv běžecké přípravy a jsem rád, že jsem to zvládl. Musím se také přiznat, že i když jsem byl vyčerpaný a na pokraji sil, splnil jsem do jednoho všech 90 trestných angličáků. Samotného mě totiž dost zklamalo, že spousta závodníků místo dokončení 30 "burpees" už po deseti běžela dále. Dokonce jsem se od rodiny jakožto diváků dozvěděl, že mnoho "Sparťanů" překážky sprostě oběhlo. Tímto bych chtěl všechny poprosit, aby to nedělali. Za těch pár minut lepšího času to nestojí... Nakonec bych chtěl poděkovat celému týmu za super výsledek, byli jste vážně dobří ! A také Ronnie.cz za veškerou podporu.

Úspěšný Michal Urban

Třetí a minimálně v tomto roce poslední Spartan Race nás čekal v Bořeticích, tedy na místě vzdáleném od mého bydliště více než 200 km. Bohužel mi na týden před závodem v práci vyšla odpolední, a tak jsem se v sobotu brzy ráno vydával na cestu ne zrovna vyspalý a plně odpočatý. Nicméně na to se nemohu vymlouvat. S mým výsledkem jsem spokojený, i když by mohl být lepší, ale to ostatně vždy… A jaké že to vlastně bylo?

Po úspěšně absolvovaném Sprintu v Liberci a Beastu na Klínovci jsem si tak nějak myslel, že už mě nemůže nic překvapit. Omyl! Kousek po startu nás trať svedla do takového… no, s potokem to nemělo nic společného. Vodu to nepřipomínalo konzistencí, barvou ani vůní, ale brodili jsme se v tom, místy až po krk, asi 400 metrů. Když se před námi objevila další překážka v podobě ručkování, tak trať ještě jednou zamířila do této stoky smočit nás, aby to ručkování nebylo tak snadné. A taky že nebylo. Na první pohled více než polovina závodníků dělala angličáky. Netrvalo dlouho a i já jsem se k nim přidal dělat svých poctivých 30. Jak se v cíli ukázalo, naštěstí jediných 30.

Další překážka, která stojí za zmínku, už je ze závěru tratě a je jí šplh. Pochvalné pokřiky od okolo stojích po tom, co jsem se vyškrábal ke zvonečku, mi prozradily, že si asi moc lidí nezazvonilo. O co delší byla má cesta po laně vzhůru, o to kratší byla cesta dolů. Asi v polovině sestupu selhal úchop a vzal jsem to volným pádem. Hřál mě ale dobrý pocit, že jsem to zvládl, a s tím jsem pokračoval dál. Od šplhu až do cíle jsem pak měl křeče v lýtkách, ale když jsem se dostal na šikmou zeď a oštěp ukázkově zapíchl na patřičné místo, plazení pod ostnatým drátem mi už nemohlo zabránit přeskočit plápolající hranici a dostat dvě medaile. Všechny tři závody v tomto roce byly velkým zážitkem!

Rychlý David Novotný

Závod v Bořeticích jsem si užil asi nejvíce ze všech dosavadních závodů. Sprint v Liberci byla první zkušenost - nevíš, do čeho jdeš, kde máš limity, slabiny atd. Beast na Klínovci byl fakt "bestie", tam si člověk otestuje, jak na tom OPRAVDU je, ať ze stránky fyzické, tak i ze stránky psychické. Získané zkušenosti z obou závodů jsou nesmírně důležité.

Po příjezdu do Bořetic jsme s Michalem zkoumali mapu a hledali kopce. Zjistili jsme, že profil tratě by mohl být přívětivý (to asi každý proti Beastu). Vzdálenost (kolem 15 km) a čas (do 2 hodin) mi naprosto vyhovují. Začal jsem se těšit - měl jsem natrénováno i odpočato... Chtěl jsem se držet "lovce zajíců a žen" Petra Ustinova.

První velkou zkouškou byl potůček plný "vody" divného zápachu a chuti černého uhlí. Ustinov se rozhodl zdolat bystřinu po dně, kde byla silná vrstva bahna. Já jsem ji zdolal obvyklým způsobem (plavmo a šikmo). Celkově trať byla profilem opravdu příjemná, houpavá, ale dost mokrá. Na Beastu jsem trpěl při nošení pytlů s pískem, to jsem si teď doslova užíval! 30 angličáků jsem si dopřál na kůlech, šplhu (jediná dvě volná mokrá lana, skoro bez uzlů) a oštěpu (zásah do slabin proletěl skrz).

S časem 1:40 jsem spokojený, ale mohl být i lepší. Deváté místo mezi týmy je zopakování skvělých výsledků z předešlých závodů - na celý tým jsem opravdu pyšný. Řekl bych, že největší zlepšení učinil Láďa, který se dostal mezi 4 nejlepší našeho týmu v Bořeticích. Na sobě vidím největší zlepšení v regeneraci, kdy mohu jít trénovat den po závodě.

Jsem strašně rád, že jsem se mohl zúčastnit všech 3 závodů a získání trifecty je mým sportovním úspěchem roku. Na Spartan Race se určitě ještě podívám! Aroo! Aroo!

David Skala a jeho angličáky

Na poslední letošní Spartan Race jsem se těšil asi nejvíce. Už jsem věděl, do čeho jdu, a mapa trati mi vyhovovala. Přece jen kopce v Bořeticích jsou oproti výšlapům na Monínci procházka růžovým sadem. Možná z toho důvodu jsem se nad přípravou moc nezamýšlel, přeci jen týden předtím jsem dal několik "vysokotatranských" túr, které trvaly celý den, a přežil jsem je obstojně. Jak jsem se jen mýlil...

Den před závodem jsem dojel na Moravu, kde bylo fajn a víno teklo proudem více, než by mělo. Takže ranní vstávání bylo ostré a ani jsem si moc neuvědomoval, jak jsem se tak rychle ocitl na startu. Hlavní priorita byla jasná - přežít. A když to všechno nějak rozdýchám, tak i zaběhnout nějaký slušný čas. Hned na začátku nás čekala studená voda v podobě nekonečného brodění. Nezdá se to, ale člověk celkem vystřízliví, když je namočený po pás ve vodě a má bahno po kolena.

Potom přišel celkem příjemný běh, protože převýšení nebyla po většinu času tak ostrá, aby člověk musel přejít na chůzi. Problém ovšem nastal v překážkách. Hned u první, která vyžadovala stabilitu, jsem si uvědomil, že večerní bujaré veselení nebyl zrovna nejlepší nápad. A tak se stalo, že jsem si vysloužil tolik angličáků, kolik jsem jich měl na Sprintu a Beastu dohromady. Na druhou stranu alespoň vím, jaké je vstávat na druhý den po 150 angličácích.

Nakonec jsem do cíle doběhl jako dvakrát předtím na třetím místě v týmu a vysloužil jsem si trifectu. Když to vše zhodnotím zpětně, bylo to celkem příjemné zpestření obyčejných běžeckých závodů a příští rok si tohle bláznovství nenechám ujít.. Aroo!

Nevyspalý Ladislav Svoboda (flew)

Poslední Spartan Race v tomto roce jsem si nemohl nechat ujít. Koneckonců po úspěšném zvládnutí Beastu na Klínovci mě měla čekat v cíli sladká odměna jménem trifecta.

Na závod jsem se těšil, ale i jsem se ho obával. Po minulém "výkonu", který nebyl hoden takového týmu, jako je Ronnie.cz Team, jsem se nad sebou opravdu zamyslel a přípravu nepodceňoval. Den před závodem jsem strávil v Olomouci na "Noci vědců", takže spánek netrval déle než 4 hodiny. Po dojezdu na místo jsme se rozcvičili a hurá na závod.

Protože jsem si dal cíl držet se co nejblíže u "lovce žen a dravé zvěře" Petra Ustinova, natlačil jsem se co nejblíže na startovní čáru do první linie. První přeskoky přes překážky a přišel na řadu ostatními zmiňovaný "potůček". Pro mě jakožto 190cm princeznu to nebyl žádný problém. Petera jsem párkrát viděl před sebou, jak zmizel pod vodou, pak jsem ho zahlídl až kus za ručkováním, kde mě předběhl.

Celý závod byl udělaný přímo pro mě. Žádné velké převýšení, překážky jsem zvládl také bez problému. Jedinou překážkou, kde jsem si odpykal trest 30 angličáků, bylo lano, které mělo uzly opravdu daleko od sebe. Po laně a obrovském kopci vypověděla službu moje lýtka. Obrovské křeče mi nedovolily běžet naplno a v křečích jsem běžel až k cíli.

Poslední dvě překážky - všemi milovaný oštěp, který jsem zvládl bez problému, a ostnatý drát - pro všechny "jen" překážka, ale pro mě to bylo doslova utrpení. Křeče byly tak velké, že jsem si musel několikrát stoupnout a nohy si protáhnout. Ovšem sladká odměna v cíli přeci jen byla. Pěkná slečna na mě zamumlala něco anglicky a dala mi okolo krku medaili.

Závod jsem zvládl za 2:07:00, což mě mrzí. Ale to už je minulost. Po doběhnutí do cíle jsem se rychle přesunul na Spartan Kids, abych podpořil nejmenší účastníky našeho týmu. Na Spartan Race se ještě určitě podívám. Ronnie.cz děkuji za podporu a také i Lukáši Roubíkovi, který sestavil tak parádně sehraný tým. Lukášovi přeji jménem celého týmu brzké uzdravení. Tak třeba příště... Aroo!

Lovec žen a dravé zvěře - Peter Ustinov

Poslední závod sezóny zahájila dýmovnice, která mi vehnala slzy do očí a ty tam zůstaly až do hořkého konce.

Poslední dva týdny se kvůli pracovnímu vytížení tréninky prakticky nekonaly a bylo to poznat. Už první pořádná překážka - brodění v potoce - mě stála hodně sil. Vysokým klukům bylo hej, ale mně se nejednou stalo, ze jsem zmizel pod hladinou kompletně celý, a tudíž ne vlastní vinou upřel fanynkám pohled na mé vysportované tělo. Daleko horší však byl pocit, když mě prakticky celý tým během těch pěti set metrů předběhl a já měl pak "hoňku", abych to stáhnul, a stejně jsem to nakonec až do cíle nezvládl.

Brodění vystřídalo ručkováni, které mi snad poprvé dělalo problémy, protože těsně před ním bylo nutno se vyškrábat na zabahněný jílovitý břeh. Teprve potom nastal "odpočinkový běh", na jaký jsem zvyklý a jaký mám rád.

Poslední katastrofa přišla těsně (určitě ne víc než 3 km) před cílem, kdy jsem na laně (start z vody) nabral do botasek několik kamínků, z nichž jeden mi zajel do paty a druhý udělal puchýř do živého masa na palci. Ale jak na mě křičeli, do cíle už to byl jenom "kousek", tak jsem nechtěl ztrácet čas vyzouváním se a snažil se na to nemyslet a předběhnout, koho se ještě dalo. A nebýt oštěpu na konci (pro mě tradičně následovaného angličáky), určitě by jich bylo víc. Tímto bych rád poděkoval neznámému dobrodinci, který mě vyzval při závěrečném plazení pod ostnatým drátem k závodu. Už jsem byl hodně rozbolavělý (jo, věk se hlásil), ale tohle mi dodalo sil, takže závěr byl sprintem.

Děkuji Ronnie.cz za veškerou podporu a týmu za skvělé umístění! Aroo!


To byla první část týmu, ovšem Ronnie.cz měl zástupce i mezi těmi nejmenšími. Ano, ani Peter Ustinov nebo velký Darkkiller se tohoto závodu nemohli zúčastnit, i když Petrovi to chtěli umožnit... Bohužel pro něj po předložení občanského průkazu byl vyzván k opuštění registrace Spartan Race Kids.

Tým tvořili dva zdatní Sparťani, a to Lucinka, která se zúčastnila většího závodu, a Vojta, který zdolal závod pro ty nejmladší. Oba získali medaile a zároveň také zkušenosti pro příští, třeba už "velký" závod.


Za poskytnuté fotografie děkujeme Martině Šenkyříkové.



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

09.10.08:42Peter Ustinov - Uz jsem to psal na nekolika mistech, ale napisu to i sem: ..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
Zodiak411 (13:16) • Hodně vše ovlivňuje sentiment. Jsem si jistý, že za dvacet let, když se budu nostalgick...
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
Noremorsedan (12:45) • Naprosto s Tebou souhlasím. To byly zlaté časy bodybuildingu. Coleman, Wheeler, Ruhl, L...
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
pemac (12:39) • To byla osobnost, vedle osobnosti... Pěkné závody...
magazínJana Jeřábková - trénink před Arnold...
Noremorsedan (12:36) • Jeee! Moje milovaná Janička! No konečně jste tu dali taky něco s ní! Janička je prostě...
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
th.0th (12:14) • Asi ze mě mluví sentiment, ale podle mě tehdy měli vyšší úroveň...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra