Reklama:

Martin Trdla:
"Při B.A.S.E. jumpingu zazmatkuješ jen jednou..."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní


Jméno: Martin Trdla
Datum narození: 10. 5. 1974
Znamení: býk
Bydliště: Lučany nad Nisou
Sport: B.A.S.E. jumping
Nejhodnotnější výkony: váží si všech letů, které skončily přistáním (tedy všech letů a skoků, které zatím uskutečnil)

Většina běžné populace si o base jumperech myslí, že jsou to švihlí magoři, kteří se baví tím, že hazardují se životem. Není divu. Jen málokterý běžný jedinec s přirozeným strachem z výšek si dokáže představit, že by někdo se zdravým rozumem mohl dobrovolně skákat ze skal a mostů, a dokonce z toho mít ještě požitek. Musím přiznat, že i já, které se líbí všechny adrenalinové sporty, jsem byla u base jumpingu tak trochu na pochybách. Tohle mi přišlo už vážně trochu moc… A pak jsem viděla v italské Brentě poprvé base na vlastní oči. Dalekohledem jsem hypnotizovala skalní stěnu a čekala. Byla jsem zvědavá a zároveň nervózní. Když jsem pak zachytila padající tečku, napětím jsem skoro nedýchala. Dopadne to dobře? Jak jsem si oddechla, když tečka vystřelila padák a bezpečně přistála na zemi. Ještě chvíli jsem stála jak zkaměnělá a říkala si: „Do pr…, ti mají neskutečnou kuráž!“ Se zájmem jsem pak ještě pozorovala, jak ty zvláštní postavy, které ve svých podivuhodných kombinézách vypadají jak z jiného světa, balí padáky. Jenže base jumpeři nejsou z jiného světa, jsou to normální smrtelníci z masa a kostí, a tak jsem se s jedním z nich mohla potkat. Vybrala jsem si u nás toho nejpovolanějšího - Martina Trdlu.

Mnozí čtenáři možná o sportu jménem base jump ještě neslyšeli. Mohl bys nám o něm na úvod něco říct?

Zakladatelem tohoto sportu byl Carl Boenish a B.A.S.E. jako slovo je složeno ze začátečních písmen objektů, ze kterých se skáče. B = building, budovy, A = anthens, antény, S = span, přemostění, E = earth, země - to jsou různé útesy, skály a jiné přírodní útvary.

Jaké podmínky musí objekt splňovat, aby byl vhodný ke skákání?

Vezmu to trošku zeširoka. Záleží, co člověk chce skákat a jaké má zkušenosti. Skákat se dají nízké objekty nebo i budovy, které mají okolo 100 m. Nejnižší výška, která se dá skočit, je kolem 55 - 60 m a objekt, ze kterého se skáče, by měl být minimálně kolmý. Pro začátečníky jsou nejlepší mosty, kde nejsou po odskoku žádné překážky a které tak nabízejí dostatečný prostor na manipulaci s padákem po otevření.

Ale nejsou kratší skoky náročnější? Máš na cokoli strašně málo času.

Odskok je náročnější, ale na druhou stranu není v průběhu tak krátkého volného pádu prostor na chybu. U budov kolem 100 m trvá výdrž tak vteřinu a půl až dvě. S výškou pak narůstá trvání volného pádu a zvyšuje se i rychlost.

Jak vlastně vypadá vybavení takového base jumpera?

Vybavení se různí podle toho, co jdete skákat. Když se chystám na nějakou 100metrovou věc, jako byla třeba Macocha, tak si vezmu jenom mikinu, kalhoty a nic extra nepotřebuji. Při takovém skoku trvá výdrž maximálně 3 vteřiny a nikam netrekujete. Disciplína, které se ale věnuji primárně, se nazývá wingsuit flying a k tomu již potřebuji speciální kombinézu a trošku jiné vybavení. Například padáky, které se při wingsuit flyingu používají, se vyrábějí z ultra lehkého materiálu, takže se dají sbalit do menšího objemu, čímž se zajistí co nejmenší odpor vzduchu při letu.

Na wingsuitu se skáče jenom ze skal, nebo se dá kdekoli?

Létá se většinou ze skal, protože existuje jen pár míst na světě, kde se může oficiálně skákat z budov, mezi ně patří například Kuala Lumpur. Ve městě se většinou skáče pouze v rámci oslav města, jde o exhibice pro veřejnost.

Jak ses vlastně k base jumpingu dostal?

Tak tuhle historku vyprávím snad potisící. (smích) Dříve jsem hodně létal na glidu a byli jsme na výletě v Norsku. Tam jsem se dostal na Stěnu trolů, kde jsem viděl takového pána, co měl strašně hezký batoh, takový krásný čistý design. Já byl tenkrát na batohy ulítlý. No a ten pán se najednou rozběhnul a skočil.

To byl šok, ne?

Bylo to super. Tehdy jsem si říkal, že bych to chtěl taky někdy zkusit.

Takže ty sis neřekl, jako by si řekla asi většina lidí, že je ten člověk blázen, ale hned se ti to zalíbilo?

Jak říkám, bylo to fakt dobré. Ale vedla k tomu dlouhá cesta. Věnoval jsem se tehdy různým jiným sportům - jezdil jsem na vodě, létal na glidu, dělal trochu speleologii, lezení, lyžování, skialp, potápění… Ale pak jsem se rozhodl, že se začnu věnovat přípravě na vlastní base seskok a začal jsem skákat z letadla.

Potřebuješ tedy pro base nějakou parašutistickou přípravu?

Určitě, musíš se umět pohybovat ve vzduchu při volném pádu a mít to dokonale zmáknuté.

Co je tak obtížného na pohybu během volného pádu?

Na začátku není jednoduché udržet pozici břichem dolů a netočit se. Během volného pádu to sice nevadí, ale pro otevření musí být pozice stabilní, aby nedošlo k asymetrickému otevření padáku a možným závadám.

Opravdu to je tak náročné udržet se v klidu?

Člověk se musí uvolnit. Ve chvíli, kdy se uvolní a začne cítit vzduch, už to náročné není, ale musí si přijít na to, že když natáhne pravou ruku, tak se točí víc doprava, když trochu víc natáhne ruce, tak couvá, nebo natáhne nohy a jede dopředu. Pro otevření je nutné dát jednu ruku pryč, poloha těla se změní, ale vy se nesmíte začít točit za rukou, která sahá po výtažném padáčku.

Jak dlouho trvala tvoje parašutistická příprava, než jsi začal skákat base?

Asi rok.

Tušíš, kolik jsi za tu dobu udělal seskoků z letadla?

Asi tak 150, ale já jsem se začal hodně brzy věnovat wingsuitu i z letadla.

To se skáče i z letadla?

Ano, začal jsem létat v kombinéze z letadla, protože to mě bavilo nejvíc. Nejen padat dolů, ale někam letět. Dnes se ve wingsuitovém létání z letadla i závodí.

Takže v té kombinéze plně ovlivníš, kam chceš letět?

Ano, řídit rychlost a směr, ale i výšku letu je podmínka pro přežití, v některých situacích doslova. Nyní se v B.A.S.E. hodně věnuji proximity nebo terrain flyingu, kde se lítá třeba 2 metry od skal, tak by to bez toho, aby člověk přesně věděl, kam letí, nešlo.

O kolik prodloužíš čas ve vzduchu, když máš na sobě kombinézu?

Doba se prodlouží minimálně dvojnásobně. S velkými kombinézami lze dělat výdrže ke 3 minutám, což je téměř čtyřnásobek klasického času při volném pádu. Ale to není hlavní, významnější roli hraje vzdálenost, kterou uletíš. To je na tom nejhezčí.

V době, kdy jsi ty začínal s base jumpingem u nás nikdo jiný asi moc nebyl. Jak jsi sbíral zkušenosti?

Byli tu dva kluci, kteří měli něco skočeného, udělali si kurz v Americe. Jeden z nich mi vysvětlil základy, prodal mi padák a vysvětlil mi, jak se zhruba balí. Ale moc informací to nebylo. Takže jsem pátral po netu, abych se dozvěděl, co a jak.

To byl teda pěkně zabijácký přístup.

Tak já jsem to chtěl dělat opravdu hodně.

Pamatuješ si na svůj první baseový skok?

První skok byl asi takový… Bylo to tady v Čechách a skočil jsem z mostu u Písku. Měl nějakých 46 - 48 metrů. No a neprobíhalo to zrovna, jak jsem předpokládal. Myslel jsem, že na padáku někam odletím, jak jsem byl zvyklý z glidu a pro přistání jsem si vybral malou písečnou plážičku. Skočil jsem a najednou stojím pod mostem, padák vedle mě a já nestačil udělat skoro nic. Byla to nějaká vteřina a půl. Řekl jsem si, že taková výška asi není to pravé ořechové. To byl můj první skok a pak jsem zvyšoval. Po čase jsem odjel do Itálie na Brentu s jedním Amíkem, který mi vysvětlil, jak se skáčou výšky. Svůj první dlouhý skok jsem už skákal v kombinéze.

Kde jsi vlastně sehnal svoji první kombinézu?

Tu jsem si ušil.

To sis taky stáhnul z netu, jak má vypadat?

Jednu kombinézu jsem viděl, ale tu svoji jsem si trochu upravil. Vycházela ze stejného tvaru, ale měla prodloužené nožní křídlo a prodloužené ruce a létala líp než originál.

Teda já koukám. Ušít si jako začátečník kombinézu a skočit s ní, když ani nevíš, jak bude v fungovat…

V republice na kombinéze skoro nikdo nelítal, jiná cesta moc nebyla.

No a z čeho jsi ji ušil?

Použil jsem balonovou látku.

Takže na Brentě jsi absolvoval svůj první velký seskok. Byl jsi nervózní, bál ses?

Bojím se pořád, jen jsem asi zvyklý. A myslím, že jinak to nejde. Ale věděl jsem, že jsem připravený.

Každý má ale nějaký pud sebezáchovy, ty ho asi umíš nějak líp přeprat.

Já se s tím neperu - snažím se neriskovat. Myslím, že jsem riskoval na začátku, protože jsem neměl nikoho, kdo by mi poradil. Kdybych měl, tak poslouchám.

Takže jak hodně teď skáčeš?

Záleží na pracovní vytíženosti. Když jsem začal skákat base, měl jsem svoji firmu. Její činnost jsem pak ukončil, vzal jsem všechny peníze a věnoval se jenom skákání. Udělal jsem to, co jsem vždycky chtěl - nevěnovat se chvíli práci.

Na jak dlouho se ti to povedlo?

Na rok a půl, dva…

To tě asi hodně posunulo dopředu. Kolik jsi toho naskákal?

Dost, udělal jsem asi 260 skoků za rok.

Máš tedy už spoustu zkušeností, přesto mi přijde tenhle sport strašně nebezpečný a nevyzpytatelný. Uvědomuješ si to pořád, nebo už je to pro tebe tak trochu rutina?

Rutina v žádném případě. Mám pořád respekt. Respekt k přírodě i respekt k létání. To k tomu všechno patří. Snažím se respektovat sebe a přicházím nahoru s pokorou. Už se mi stalo, že jsem neměl dobrý pocit, a tak jsem z exitu prostě odešel. A mohou být i dobré podmínky, ale dám na svou intuici. Co se nebezpečnosti týče - nemyslím si, že by to bylo nebezpečnější, než když lidé jedou třeba 200 km/h na dálnici podél svodidel. To si málokdo uvědomuje, ale oni jedou stejně rychle, jako já letím.

Jenže do nich když se opře vítr, tak to není taková prekérka, jako když foukne do tebe, když letíš 2 metry od skály. Hlídáte si také počasí?

Určitě. Protože se skáče v horách, musí člověk vyhodnotit vlastně celou meteorologii, vítr, termiku, různá proudění, roli hraje, jestli je tlaková výše nebo tlaková níže, to všechno hlídáme.

Používáš k tomu i nějaké přístroje?

Mám jen hodinky s barometrem. Ale vítr a další věci odhaduji na základě zkušeností.

Jak jsi už trochu naťuknul, disciplín v base jumpingu se nabízí víc. Která nejvíc baví tebe?

No asi terrain flying.

Můžeš trochu vysvětlit, co terrain flying vlastně je a co obnáší?

Vezmu to od píky. V prvopočátku se létá ve wingsuitu tak, že se prostě skočí z exitu a letí se do volného prostoru nad přistávačku, kde se otevře padák a přistane. Další disciplínou je proximity, které se létá podél stěn. A terrain flying se létá poměrně nízko nad terénem cca 5 - 20 m a není možné otevřít padák kdykoli během letu, musíte se dostat dostatečně vysoko, abyste mohli otevřít.

Jak pak přistáváš?

Protože kombinéza nemůže letět vzhůru, musíte zvolit pro let trasu s terénním zlomem, který vám dostatečnou výšku přinese (tedy pokud tam doletíte).

Ve chvíli, kdy letíš tak nízko nad zemí a nemůžeš otevřít, to je myslím dost nebezpečný okamžik. Nezazmatkoval jsi někdy?

Člověk si nemůže dovolit zazmatkovat. Musí letět, nic jiného nejde. Veškeré nehody v průběhu letu nízko nad zemí, to je konečná. Hned. Není nic mezi tím.

Zažil jsi ty za dobu, co skáčeš, nějaký moment, kdy ti opravdu zatrnulo? Kdy sis třeba uvědomil, že jsi udělal chybu, že jsi zariskoval?

Abych pravdu řekl, tak si takový moment nevybavuji. Ve mně vždycky spíš hrkne, když vidím někoho jiného. Jednou se mi stala na Brentě taková příhoda. Už se mi nechtělo skákat, a tak jsem šel pod skálu fotit a natáčet kamarády. Najednou slyším, že někdo letí. No, dobrý, říkal jsem si, ale on vůbec netrekuje…

Co znamená trekovat?

Tak se říká dopřednému pohybu, při kterém držíte tělo v poloze tzv. delty podobně jako skokani na lyžích. Dokážete se klouzáním pohybovat poměrně rychle zvoleným směrem.

Toho dotyčného jsi jenom slyšel, nebo i viděl?

Slyšel. Všechno, co rychle padá, slyšíš. Tohle bylo nějakých 10 - 11 vteřin výdrže, kde je konstantní pádová rychlost 240 km/h. No a najednou jsem viděl, jak se otevřel tak v 80 m nade mnou padák, ale otevřel se úplně u stěny a holčina, která na něm letěla, se začala kutálet po plotnách, které tam mají sklon tak 80 stupňů.

A?

A zůstala viset asi v deseti metrech na padáku za keř.

Ty jsi tam byl sám?

Sám. Byl už večer a tak jsem tam nejdřív běžel, abych případně nikoho zbytečně rychle neburcoval, kdyby už jí nebylo pomoci. Musel jsem pro ni vylézt. Ona tam visela a nic. Nehýbala se. Ale když jsem k ní dolezl, začala mluvit, jen obličej měla celý rozbitý, tekla z ní krev, v helmě díra jako blázen.

Jak jsi ji dostal dolů?

Normálně jsem s ní slezl. Byly tam sice relativně velké chyty, ale jednoduché to stejně nebylo. Dole jsem jí opláchl obličej a zeptal se, jestli mám volat doktora, protože to by stálo balík. Nechtěla. Tak jsem sbalil padák a kameru a začali jsme sestupovat.

Ona byla schopná sama jít?

No, chvíli jsem ji nesl…

To tam neměla žádné parťáky?

Právě, že měla. Měla tam svého instruktora, který letěl na wingsuitu na přistávačku a vůbec ho to nezajímalo. Přitom všichni viděli, že narazila.

Tak to je drsný. Neodradí tě taková věc? I ty jsi jen člověk, i ty můžeš udělat chybu.

Jo, ale takovéhle chyby… Všechny nehody, které jsem viděl, vznikly kvůli základním chybám člověka, který se chtěl někomu vyrovnat. Já takové ambice nemám, nepotřebuji se s nikým srovnávat. Skáču pro sebe a to samé platí i o závodech. Závodím pro sebe. A když dopadnu dobře, tak jen líp.

Opravdu ani závody tě nevyhecují?

Ale jo, poletím rychleji, ale to je jenom rychleji, nic víc. Mám svůj limit na otevírání. Vím, že otvírám nejníž 100 m nad zemí, a když to není nezbytně nutné, když nejde o život, tak bych níž neotevřel.

Jak vypadají takové závody v base jumpingu? A závodí se i u nás?

Závodí se v létání v kombinéze a u nás takové závody nejsou, protože k tomu je potřeba vhodná skála. Ale letos se třeba konal v Norsku druhý ročník mistrovství světa...

Mistrovství světa?

Neoficiální mistrovství světa. Závod o nejrychleji létajícího člověka na světě. V Norsku se létala vzdálenost 800 m a šlo o čas, za který tuhle vzdálenost uletíš. Člověk musí najít nejoptimálnější úhel, pod kterým bude let nejrychlejší.

No, nejrychleji poletí, když bude pořádně vyžraný. (smích)

Ale dolů, ne dopředu.

To nevadí, jde přece o nejrychleji létajícího člověka.

Ale musíš uletět těch 800 m. Nejde o to, kdo dřív spadne.

Rozumím. Dělám si samozřejmě legraci. Kdo byl tedy tím nejrychlejším letos?

Byl to Nor Frode Johannessen, místní. Hodně nabušený a vylítaný, jeho nejrychlejší čas byl 18,91 sec. Při vzdálenosti 750 m jsme dosahovali rychlosti až 250 km/h. Říkají tomu F1 nebo Dragstery ve vzduchu.

Jak se vlastně pozná dobrý base jumper?

Asi podle toho, že žije. Starý base jumper je, myslím, ten nejlepší base jumper.

Tak to evidentně patříš také mezi elitu! Já vím, že vy jste o base jumpingu natočili i film Knocking On Heaven´s Door. Jak přišla ta myšlenka?

Hrozně dlouho jsem chtěl natočit dokument, jak dělat base bezpečně. No a pak zavolal Robin Kaleta, řekl mi o svém projektu, na který už měl sehnané peníze, a zeptal se mě, jestli bychom to nedali dohromady. Souhlasil jsem.

A s výsledkem jsi spokojený?

Tak „Knocking“ už je nějaké tři roky starý, ale s výsledkem jsem byl velice spokojený. I práce na něm byla příjemná. Bylo to něco trochu jiného než jen klasické skákání, protože jsme museli brát ohledy na kameramany. Film se pak představil na osmi nebo deseti festivalech a letos dokonce vyhrál první cenu dokumentárního filmu v Liberci v ohromné konkurenci dokumentů České televize. Takže úspěch.

Film byl vlastně o tom, jak jste připravovali Robina Kaletu na první base jumpový seskok. Nenapadlo tě, že by ses třeba začal věnovat učení base jumpingu?

Já jsem pár klukům pomáhal a radil jim, jak mají skákat, ale po Robinovi jsem si řekl, že s učením končím. Cítím za ně odpovědnost. Čím déle skáču, tím víc jsem viděl kolem sebe nehod z nedostatku informací, nebo z důvodu přístupu „freecoolinů“. Alkohol, jointy a pak skákání, to nemám rád.

Přesto si myslím, že by tu nějaká škola byla potřeba. Aby těm klukům, co si to zkouknou někde na youtube a pak se do toho hrnou, dal někdo řád a naučil je té pokoře, o které jsi mluvil. A také, base jumping začíná být hodně v kurzu, třeba by to byl i dobrý byznys...

OČIMA AUTORKY

Martin Trdla sice může být dost často viděn, jak se prolétává v přízračně bílé kombinéze podél skal, rozhodně se ale nejedná o žádného namachrovaného frajírka, co si hraje ve volných chvilkách na Supermana. Naopak. „Mám respekt, pokoru, naslouchám intuici…“ říká a já se u něj marně snažím najít nějaké známky psychické úchylky, vyšinutosti či šílenství. Divné, vždyť přece base jumpeři bývají často za šílence označováni. No, nevím. Já osobně jsem po našem společném rozhovoru dospěla k názoru, že by vůbec nebylo špatné, kdyby bylo na světě takových „šílenců“ víc, alespoň by pak nezbylo tolik místa pro tupé, užvaněné a nabubřelé idioty.

No, myslím si, že míra rizika se nedá nijak vyčíslit. Jaký obnos by asi vyvážil, kdyby se člověku, kterého učím, něco stalo? Kdyby se něco stalo, nebylo by mi to jedno, ani kdybych dostal milión. Já to prostě fakt dělat nechci.

Tomu úplně rozumím. Ale skákat budeš, viď? Baví tě to vlastně ještě i po těch 6 letech, co to děláš?

Baví mě to pořád moc. Nejvíc mě na tom baví pobyt v horách, tam se cítím jako doma a je to pro mě úžasný relax.

Máš už hodně naskákáno, může ti ještě base dát něco nového? Nějaký nový zážitek?

Každý skok je nový zážitek a velký zážitek, jinak bych to nedělal. Ale já vím, že vždycky to bude hezké, a proto do toho znovu a znovu jdu a strašně se těším.


Knocking On Heaven´s door - teaser

367



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínSach. vlny pro holky
Ronnie (16:48) • To je hodně starý článek, odkaz na něj přidávám níže, ale doba je od té doby dost jinde...
magazínSach. vlny pro holky
mace68 (15:56) • Je nekde moznost najit puvodni clanek? Odkaz je nefunknci. Diky
magazínTréninkový videolog: Michaela Palová...
Jardaflex81 (09:30) • Moc hezky spojení síly a budování hezké svalnaté postavy v ženské podobě fakt pěkně se...
magazínTréninkový videolog: Michaela Palová...
mysH (18:52) • závidím takhle otevřený prostory, u nás bez klimošky je léto čistý utrpení
magazínDennis Wolf: aktuální forma v příprav...
DiamonD123 (23:06) • Zas tak mimo není, jenom zbytečně říká to, co je každému jasný a pravděpodobně i samotn...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra