Reklama:

Predator Race Brutal (Klínovec) 2017 - reportáž a fotogalerie

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Organizátoři před závodem tvrdili, že víkendové závody budou zlatý hřeb této sezóny? Měli pravdu, nebo neměli? Stálo za to lézt v ne zrovna příjemném počasí na Klínovec? No já Vám nevím. Kecám, vím. Stálo to za to!

Pár řádků předem

V sobotu 7. října mě čeká Predator Race Brutal a aspoň podle toho, jak má vypadat počasí a co pustili do sociálního světa organizátoři, to asi brutal bude. A co víc, ještě to bude dril a masakr, ty ale nezažiji. Mně bude muset stačit ta brutalita. Když jsem viděl, jaké má být počasí, tak docela váhám nad tím, jak se obléci. Musím vzít v potaz tři věci.

  • Má být zima, prý nějaké čtyři stupně. Během se člověk sice zahřeje, ale bude foukat a fičet, takže pocitová teplota bude hodně nízko.
  • Na trati bude voda a ta voda určitě nebude teplá. Aspoň teda nevím o tom, jestli jsou na Klínovci termální lázně, ale naděje umírá poslední.
  • Potřebuji se hýbat. Být hbitý jako lasička. Vychytralý jako liška. Ohebný jako hroznýš královský. Bystrozraký jako sup. Naspeedovaný jako fretka. Silný jako medvěd. S krokem lehkým jako kočka. A k tomu všemu chci být v teploučku jako malý klokánek u mamči ve vaku.

Jak se tedy vybavit na závod a připravit se pořádně na všechny tři body? Kdo to ví, ať odpoví. Asi to moc řeším. Vezmu kompresní triko s dlouhým rukávem, funkční triko s krátkým rukávem (v této kombinaci jsem predátoroval loni na podzim a osvědčilo se), běžeckou mikinu, softshellku, kompresní podkolenky (kdyby byl travers, tak se nehodlám spálit o lano jako minulý týden na Army Runu), běžecká kaťata, botky překážkochodky a čelenku na hlavu, kdybych si chtěl náhodou hrát na indiány. Tak schválně, co nakonec použiji a jak se mi to osvědčí.

Výbava

Tak nakonec to dopadlo takhle. Kompresní triko s dlouhým, funkční běžecká mikina s dlouhým, sakra dlouhým rukávem, běžecké kalhoty, kompresní podkolenky, nákrčník, v kapse kapesník a energetický gel a na nohou botky překážkochodky.

Dokud jsem se nenamočil, tak zima nebyla a běželo se pěkně, tedy stoupalo do sjezdovek (ty se moc vybíhat nedaly, pár prvních desítek metrů jo, ale pak to vzdal snad každý). První kontakt s vodou bylo plazení korytem říčky, nad kterým byla natažená síť. Takže nohy, stehna, kolena a ruce do vody. Voda byla docela ledová a moje největší deviza, nezmrzlé ruce, byla za chvíli ta tam. Naštěstí to nebylo tak zlé, pohybem jsem se zahřál a za chvilku jsem byl dokonce snad i suchý (voda se v těch moderních materiálech naštěstí moc nedrží). Pak brodění potokem, další síť nad vodou, přebrodění vody po pás, nějaké další potůčky a klouzajda. Mokrý jsem byl dost a dost, ale řešil jsem to až po klouzačce. Tam jsem si sundal (teda až po, kdybych si to sundal před, tak jsem na tom daleko lépe) mikinu a pořádně jsem ji vyždímal. Byla to hodně velká změna poté, co jsem si ji znovu oblékl. Dokonce mi začínalo být zase teplo.

Vybavení mě nezradilo. Celý závod drželo perfektně a neměl jsem žádné nepohodlí (způsobené oblečením). Jen boty měly gumový vzorek do terénu, který dobře držel v blátě, štěrku a na lesních cestách, ale na mokrých dřevěných překážkách docela klouzal. Asi příště vyzkouším hřeby, pokud to bude dovolené.

Na Klínovec cesta dlouhá, nežene nás malá touha. Je to touha bojovat, neleknout se, necouvnout, všechno v sobě překonat a při tom třeba vybouchnout.

Zázemí

Dorazil jsem před osmou ráno, takže jsem měl krásné místo, kde jsem mohl parkovat, a to takových dvacet metrů od samotných překážek. Parkování, to je základ.

Zázemí bylo tentokrát skromnější, ale úplně stačilo. Start a cíl vzájemně dělilo tak dvacet metrů a na nich byla registrace, první pomoc, prací koutek (tím nemyslím zápasy v blátě, ale pár praček, které to bláto odstraňovaly ze závodnického oblečení), občerstvení a Predator Shop. Sice frontička u jídla byla trošku delší, ale to není  nic neobvyklého a dalo se to vydržet. Úschovna byla v těsně přiléhající budově, takže naše věci byly v daleko větším suchu a teplíčku než my.

Kolem festivalky byly čtyři divácky hodně okukované překážky. Šikmá stěna s provázky, menší vlna, prolézačka z klád a giga vlna před cílem. Pro mě osobně byly všechny čtyři překážky kritické. Odřené dlaně, naražený loket, natažené tříslo, no prostě parádní překážky.

Když jsem odpoledne odjížděl domů, to bylo během startů Drilu, bylo parkoviště daleko narvanější, auta stála i na příjezdové silnici do areálu a sem tam vznikla nemilá zácpa (samozřejmě dopravní).

Tak se jde závodit

Tím, že byl Master Weekend, kam se přihlásila většina elity, se docela uvolnila samotná elitní vlna jen pro Brutal. Bylo nás tam všehovšudy pár desítek. Těšil jsem se, že tak snad budu i na nějaké fotce, ale těšil jsem se asi zbytečně. Naposledy jsem se ujistil, že mi na hrudi drží startovní číslo. Tentokrát žádné čelenky ani špendlíky, číslo je samolepící. Schválně, jak dlouho vydrží.

Zelená dýmovnice a vyrážíme směle vpřed. Je začátek závodu, tak všem je vcelku jasné, že nás čeká cesta nahoru. K první překážce je to zatím pohodička. Trošku kopeček, trošku rovinka a pozvolný přechod z běhu do pomalejšího běhu a pak dokonce i do svižné chůze. Jako první nás čekal parkour, tři dřevěné stěny na přehopsání. Už tady se na zemi válelo plno startovních čísel. Mně to moje také přestalo držet, tak jsem ho zmuchlal a strčil do kapsy. Po první překážce už je to zase o běhu. I když ne na dlouho, za chvíli už nás čeká další stoupání. Z vystoupaného kopce běžíme pro změnu dolů k irské lavici a pak zase nahoru do kopce, kde nás čekají schody do nebe. To byla tak pěkná překážka, až jsem se rozhodl zamachrovat a slézat dolů obouručními přeskoky ze schodu na schod. To se mi vymstilo a odměnou mi byl naražený zadek, to to pěkně začíná. Napodruhé to už bylo na jistotu.

Šikmá nakloněná stěna byla také na jistotu a multi monkey bar už vůbec jistý nebyl. Třetí kruh mi vyklouzl, zrovna když jsem ho potřeboval nejvíce.

Kdyby někdo na závodě hledal angličáky, tak by je nenašel. Život nám zato znepříjemňovaly běžecké a račí handicapy. Pokud jste překážku nedali, tak jste běželi pár stovek trestných metrů, anebo jste museli jít pár desítek metrů jako raci. Každopádně musím říct zlatí angličáci. Což o to, uběhnout třeba 400 metrů navíc není zase takový problém, ale když je to 400 metrů z kopce a do kopce těžko schůdným terénem, tak se člověk pěkně zapotí. Jedna nepovedená překážka Vás klidně může vyjít na 10 až 15 minut. Stačí pak zorat pět překážek a máte z toho hodinu. Já to bohužel pokazil hodněkrát.

Další pěknou novinkou byl sliding monkey bar. Vypadá to jako vysoká bradla, po kterých kloužete na volné tyči a posunujete se vpřed. Pak přehmátnete na hrazdu, z ní se přehoupnete na další hrazdu a je to. Pak už to jde docela rychle za sebou. Zkouška ledové vody u podlézání sítě, začátek nesčetných mokrých překážek, přelézání stěny a šplh po laně.

Následovala velká síť natažená do podoby písmene Z (takže dvě výškové úrovně) pro ručkování. Žádné nohy, jen ruce, pod námi ledová voda a na neúspěšné závodníky čekal strmý kopec nahoru. Byla to hodně dlouhá překážka a několikrát jsem už myslel, že půjdu k zemi (tedy k vodě). Nakonec jsem se udržel, ale stále mě to dost sil a předloktí začala protestovat.

Teď přišla asi ta nejtěžší část závodu. Nošení dříví do lesa a hlavně pak i z lesa zpět. Pod kopcem je hromada dříví a každý si může vybrat. V tom je asi ta největší potíž. Holky berou menší kmínky, to je jasné, s tím většina závodníků problém nemá. Já beru jeden z větších, a když ucítím jeho váhu na ramenou, tak jen doufám, že to bude krátká procházka. Nebyla. Prý 700 metrů nahoru do kopce, kde není žádná cesta. Jen polom, plno klacků, klád, kořenů a dalších překážek pod nohama. Do toho mokro, takže všechno krásně klouže, a nekonečný výhled na kopec před námi. Ke konci výšlapu jsem už cítil pravé stehno, jak protestuje a pomalu vypovídá. Znáte ten pocit, když chcete jít dál, ale cítíte bolest nad kolenem a noha se nějak nechce hýbat? Já jo, žádná sranda. Párkrát jsem si cestou odpočinul a nahoru nakonec vylezl. Pak kousíček rovinky a šup 700 metrů zase dolů. Teď už se šlo daleko lépe, jen jsem párkrát hodil záda, když mi to podklouzlo. Naštěstí jsem vždycky spadl na zadek a kláda padala za mě, a ne na mě. Jediné, co mě tam fakt dostalo kromě toho, že jsem to nakonec dal a s kládou kopec obkroužil, bylo to, když kolem mě pár kluků proběhlo s tenoučkými klacky na ramenou. Asi si moc hlavu nelámali s tím, jakou kládu si berou. Hlavně, že je ta medaile bude těšit a budou dlouho vzpomínat na tak krásně ojebaný závod. Asi jim to za to stálo. Pravdou však zůstává, že v tomhle případě ten s největší kládou na tom nebyl nejlíp. Osobně mi tahle překážka vzala hodně sil a od ní už jsem vypustil z hlavy jakékoli cílové ambice. Už jsem šel jen po dokončení. Tady se to asi rozhodlo pro více závodníků. A to byla teprve půlka závodu.

Teď nás čekal kopec dolů a pod ním trny. Jde o takový věšák na kabáty, na který věšíte kruhy, na kterých se musíte dostat přes celý věšák na druhou stranu. Vyloženě odpočinková překážka a jediné, co jsem z ní vnímal, bylo "klik, klak", jak jsem přehazoval kruhy přes jednotlivé háčky. O to víc, co mě tahle překážka bavila, se mi ta další nepovedla. Tam šlo taky o kruhy, ale o zavěšenou řadu kruhů, přes které se mělo přehoupat. Na druhém kruhu jsem se houpal hodně dlouho, protože jsem do třetího kruhu jen strčil a on se rozhoupal úplně jinak než ten, na kterém jsem visel. Takže jsem prostě na třetí kruh nedosáhl a moc dlouho jsem tam jen tak viset nevydržel. Už ani nevím, jestli jsem běžel Predator Race, nebo Handicap Race.

Síť v potoce, stěna s provázky, mega vlna, šplh na tyči a hadí hora. Proč hadí? Jde o kamenitá pole ve svahu. Plno velkých i malých kamenů, kde se musí v létě hadům krásně slunit. My jsme se neslunili, my jsme mokli.

Takže hromady a hromady balvanů, plno děr, kluzkého mechu a nikde žádné kapradí. Muselo se jít krokem a pečlivě vybírat cestu. Spadnout, klopýtnout nebo jen zavrávorat by mohlo mít hodně bolestivé následky. Naštěstí nahoře byl checkpoint, který označoval, že už je většina trasy za námi a teď už to bude jen sranda. Tedy pokud si vyčerpaný, promrzlý a servaný člověk může ještě nějakou tu srandu užít.

Teď poslední seběh z kopce dolů. Už se dá tušit, že už nás zpátky nahoru nepoženou, tak se člověku běží z kopce hned veseleji. Jen proto, aby ho tam přivítala skluzavka.

Celou cestu jsem si říkal, že na tu skluzavku se*u. Že jsem promrzlý, unavený, necítím pořádně ruce, kotník jsem si zvrtnul, loket mám naražený a nohy si už skoro dělají, co chtějí. Prostě si dám handicap a poběžím vcelku suchý do cíle. No, realita byla trochu jiná. Chvíli jsem stál pod skluzavkou, koukal střídavě na vodu pod ní a na její vrcholek. No a bylo rozhodnuto. Odevzdal jsem brýle dobrovolníkovi, vylezl po žebřících nahoru a tam schytal dávku vody z hadice, kterou skluzavku kropili, až to mi vyrazilo dech a já ani nemohl mluvit. Takže pořádný nádech a už jsem se klouzal dolů. Teď mohu poděkovat za tu spršku z hadice, byla daleko studenější než voda v rybníce. Aspoň tak mi to přišlo. Vylezl jsem ven, sundal a vyždímal jsem mikinu a hurá do cíle, který je už za rohem.

Za rohem tedy byla šikmá stěna, kterou jsem kvůli zmrzlým rukám nedal. Zato jsem si dal pár račích metrů. Pak následoval šplh na laně. Tam jsem byl hodně překvapený, že mě ruce ještě unesly. Jen jsem je pak už nemohl ani pořádně sevřít v pěst. Následný parkour ani nemusím zmiňovat, podlézt dvě zdi, to bylo vyloženě nic. Horší byl následný weaver. To už jsme ve festivalce a je tu plno diváků, bohužel jim žádnou show nepředvedu. Možná tak jedině to, jak si správně natáhnout tříslo. Weaver je prolézačka z klád, kde se klády na střídačku podlézají a přelézají. Vcelku jednoduché, pokud si to dopředu rozmyslíte a nevrhnete se na to jako pes na párek v rohlíku (rychle a bez rozmyslu).

Poslední překážkou, tou třešničkou na dortu, byla PROM-IN vlna. Protein od PROM-INu mám rád, ale tuhle vlnku rád nemám. Organizátoři mi pod ní rovnou řekli, že pokud nemám boty s hřeby, tak to ani nemám zkoušet. Já to zkusil a akorát jsem si odřel dlaně. Co se dalo dělat, musel jsem do cíle přes handicap. Možná tak celkem 250 metrů nahoru a dolů z kopce. Poslední finálové metry a mě tam přestalo poslouchat i levé stehno, takž jsem do cíle došel jako pos*aný. Paráda.

Byl jsem šťastný, že jsem závod dokončil, jiné ambice jsem neměl. Teda měl, chtěl jsem ještě něco k jídlu, a hlavně do tepla.

Rozmrzání po doběhu

Výhodou těchto závodů v nepohodlí, zimě, blátě a mokru je to, že jakmile dorazíte do cíle, tak Vám začne být docela teplo. Vždycky si říkám, že jakmile doběhnu do cíle, tak se rovnou poběžím obléci do suchého a půjdu hledat nějaké teplé místečko, kde se ohřát. Skutečnost však je jiná. Ještě v mokrém oblečení očumuji okolo, koukám na finální překážky a povzbuzuji ty, co to potřebují (a tiše závidím těm, co jsou na překážkách lepší než já). Až po nějaké době si skočím pro věci a jdu se převléknout. Teprve když ze sebe sundávám ty mokré a studené věci, mi dojde, jaká je mi vlastně zima. To jsem se začal teprve klepat a drkotaly mi zuby. To mi ještě chvíli vydrželo, i když už jsem byl v teple. Nicméně to vypadá, že rýmu ani kašel jsem si ze soboty nepřivezl.

Dril a Masakr

Víkend nebyl na Klínovci o jediné trase. Bylo toho víc a možná toho bylo víc, než by obyčejný člověk mohl zvládnout. Jako první se v sobotu ráno běžela trať Brutal, tu jsem běžel i já, a byl to pěkný "masakr". Z 468 závodníků, kteří prošli startem, jich jen 451 prošlo cílem. Úspěšnost tedy cca 96 %.

Od dvou hodin se běžela trať Dril, takže ti, kteří chtěli dát celý víkend, neměli moc času na regeneraci a přípravu. Za sobotu někteří dali přes 20 km, přes 47 překážek a většinu z nich dvakrát. Z 601 závodníků, kteří prošli startem, jich jen 586 prošlo cílem. Úspěšnost cca 97,5 %.

Neděle byla opravdový masakr, to se běžel ten pravý Masakr. 20+ km a 35+ překážek. Z 263 závodníků, kteří prošli startem, jich jen 202 prošlo cílem. Úspěšnost cca 77 %.

Závěr

OCR laťka se tento víkend posunula zase o něco výše. Organizátoři nám nedali nic zadarmo a vyždímali z nás všechno, co se dalo, a mnohdy i to, co se nedalo. K tomu počasí, že by ani psa ven nevyhnal, a trať jako vystřižená z boje o přežití.

Jestli se OCR vydá podobným směrem, tak už závody nebudou hlavně o běhu, což je dobře, protože na ně stejně chodíme kvůli překážkám, ne?

Na trati Brutal jsem mnohé slyšel přirovnávat Brutal k Beastu, což znělo asi takhle: "Kam se hrabe libereckej Beast." Já byl na Beastu loni a myslím, že Brutal na Beast potřebuje ještě trošku přidat (ono by vlastně stačilo přidat ještě pár kilometrů). V neděli zase někteří vzpomínali na to, jak lehký byl oproti Masakru Ultra Beast.

Jediné, co mě vážně mrzí, je, že mi ke konci závodu už razantně docházely síly, tak jsem si nemohl pořádně vychutnat poslední překážky, protože prostě na víc zkoušení nebyla síla. Jen vůlí všechno překonat nejde.

Když jsem se trmácel do kilometrového kopce s kládou na zádech a začalo mi protestovat pravé stehno (znáte ten pocit, když Vás pomalu přestává poslouchat, ale Vy potřebujete jít dál), tak jsem si říkal, jestli mám tohle vůbec zapotřebí, že je to poslední závod a kašlu na to. Určitě jsem nebyl sám, kdo si to říkal. No, jakmile jsem dorazil do cíle, tak jsem názor změnil a už se těším na příště.

Hodnocení

Kdybych měl obodovat závod na stupnici od jedné do pěti překážek (čím více, tím více), tak za mě osobně to dopadne následovně. Ještěže jsem nebyl na Masakru, to bych musel změnit hodnocení aspoň na 7 bodů.


Predator Race Dril - nejlepší závodníci
p. muži ženy
1. Michal Rajniak - 1:02:53 Sabína Tlacháčová - 1:42:12
2. Jiří Vacík - 1:08:24 Tereza Schejbalová - 1:45:28
3. Jakub Podzimek - 1:10:25 Bronislava Chrappa - 1:52:18

Predator Race Brutal - nejlepší závodníci
p. muži ženy
1. Michal Rajniak - 1:50:14 Bronislava Chrappa - 2:47:50
2. Jiří Vacík - 1:52:39 Tereza Schejbalová - 3:00:25
3. David Dietrich - 1:59:32 Stanislava Babušková - 3:10:55

Predator Race Masakr - nejlepší závodníci
p. muži ženy
1. Michal Rajniak - 3:19:51 Tereza Schejbalová - 5:08:14
2. Lukáš Novák - 3:28:00 Lenka Zimmermannová - 5:12:00
3. Jakub Podzimek - 3:28:08 Lucie Málková - 5:16:29


Predator Race Brutal (Klínovec) 2017 - fotogalerie


Predator Race (Klínovec) 2017 - statistiky



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra