Reklama:

Veronika Szabóová: "Na tréninku by měl být člověk i hlavou."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Veronika Szabóová je velká sympaťanda a k tomu zdatná sportovkyně. Věnuje se hned dvěma sportům najednou a v obou vyniká. Už pár let se objevuje na workoutových soutěžích, které obvykle vyhrává, dalším jejím sportem je olympijský šplh, ve kterém je zase držitelkou českého ženského rekordu. Nic z toho se ale nestalo přes noc.

Rodiče vedli Veroniku ke sportu od útlého dětství. Ve čtyřech letech začala se sportovní gymnastikou, chvíli poté s karate, později se na popud maminky sokolky Veronika zaměřila na sokolskou všestrannost, kde závodila v gymnastice, atletice a plavání. "Rodiče měli docela tvrdou ruku. Když viděli, že se mi jenom nechce, na trénink se prostě jelo. To ve mně vypěstovalo disciplínu, kterou mám stále. Trénink má prioritu, vše ostatní si domlouvám potom," říká Veronika Szabóová a její slova osvětlují mnohé. Právě disciplína zřejmě bude klíčem k tomu, že tato mladá žena zvládá skloubit trénink dvou sportovních disciplín a zároveň studium vysoké školy.

Veronika na laně

Veroniko, jednou z tvých hlavních sportovních disciplín je šplh, a tak mě napadá - čím si u tebe člověk nejvíc šplhne?

Obecně mám ráda lidi, kteří umí jít za svým cílem, ale nespecializují se na jednu věc. Cením si také těch, kteří i přes sebevětší úspěchy stojí stále nohama na zemi a dokážou zůstat zdravě sebekritičtí.

Nyní už ale ke šplhu jako sportovní disciplíně. Kdy a kde ses se šplhem potkala poprvé setkala?

Šplh patří k základní gymnastické průpravě, a tak jsem se s ním setkala při gymnastice už ve druhé třídě. Později jsem se mu věnovala i v rámci sokolské všestrannosti, protože byl vedle gymnastiky, atletiky a plavání další disciplínou, která je součástí těchto závodů. Jednalo se tedy o šplh na tyči, ale časem jsem se seznámila i se šplhem na laně bez použití nohou a začala to zkoušet.

Pamatuješ si, kdy jsi poprvé vyšplhala bez nohou celé lano?

Pamatuji si, že když jsem začala šplhat, měla být právě jedna z velkých cen v olympijském šplhu u nás v Poděbradech. A jelikož to bylo doma a já vykazovala určitý potenciál, začali mě na závod v Sokole připravovat. A co vím určitě, je, že na těch závodech jsem celou délku lana vyšplhala.

Kolik ti bylo let?

Myslím, že asi osm.

Takže svůj první závod ve šplhu jsi absolvovala opravdu jako malá.

Ano, jenže to byl závod první, ale zároveň také téměř poslední. Jednoho jsem se zúčastnila ještě o rok později, ale když se pak rodiče zajímali, kde bych mohla dál závodit, bylo jim řečeno, že ženy nešplhají. Se šplhem jsem se tedy rozloučila, jen občas, když jsem někde viděla lano, nedalo mi to, abych si nevyzkoušela, jestli to ještě zvládnu.

Ani nevím, co mě k tomu vedlo, ale v roce 2013 mě napadlo, že se podívám, jak to ženy s tím šplhem mají. Brouzdala jsem po internetu a našla, že v prosinci proběhne mistrovství ČR, kde bude i ženská kategorie. Bylo to právě na přelomu října a listopadu, takže na přípravu nebylo zrovna moc času, ale lákalo mě to. Když jsem se koukla, jaké časy ženy šplhají, přišlo mi, že bych nemusela být o tolik horší. Problém byl ale v tom, že podmínkou účasti na MČR bylo absolvování velkých cen. Začala jsem tedy komunikovat se svazem, ten si nechal zaslat video, jak šplhám, a nakonec mi k mé velké radosti udělil divokou kartu.

Jak jsi při startu na svém prvním mistrovství dopadla?

Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale s časem 6,70 jsem vyhrála, což vzbudilo docela pozdvižení.

To se ani nedivím. Přijde si nějaká neznámá holka, která trénuje dva měsíce a hned si vyhraje MČR.

Mě to ale hrozně nakoplo. Byla jsem právě v závěrečném ročníku na střední, před sebou měla vysokou a myslela jsem si, že kvůli škole budu muset se sportem skončit. To vítězství mě ale tak namotivovalo, že jsem u olympijského šplhu zůstala a stále se posouvám dál. Rozhodně ale nechci, aby to vypadalo, že stačí člověku 2 měsíce tréninku. Samozřejmě více než z nich jsem čerpala z již zmiňované kvalitní gymnastické průpravy, bez té bych neměla šanci.

Od roku 2013 jsi startovala na MČR každý rok?

Ano, a pokud mi to časově vychází, snažím se účastnit i velkých cen, i když od doby, co jsem začala dělat workout, je to složitější, protože soutěže obou sportů se dost často kryjí. Jednoduché není ani propojit přípravu na obě disciplíny. Workout je sice pro šplh dobrá průprava, protože pokud zrovna není po ruce lano, vychází příprava ze shybů, ovšem nepomůže mi k potřebné dynamice a koordinaci. Jenže jelikož mě baví oba sporty a nechci se vzdát ani jednoho, poslední dva roky si sezónu rozděluji. V první polovině roku se zaměřuji víc na workout, v druhé půlce víc na šplh.

A funguje ti to? Jaká byla tvá další umístění na MČR v olympijském šplhu?

V roce 2014 se zúčastnila MČR Petra Růžičková, což je několikanásobná mistryně ČR v boulderingu, a ta toho roku vyhrála. Já skončila druhá, ale s tím, že jsem si čas z předcházejícího roku vylepšila. V roce 2015 Petra Růžičková nestartovala, takže jsem vyhrála, ale nepodařilo se mi dosáhnout jejího času, takže jsem věděla, že Petra je lepší. Minulý rok jsem se tedy vyhecovala a opřela se do přípravy na MČR naplno.

Co tvá příprava obnášela?

Šplhala jsem minimálně 4 - 5x týdně, když to vyšlo tak i 6x.

Mohla bys své tréninky trochu konkrétněji přiblížit?

Trénink prochází různými fázemi, v závislosti na nich si hraji s přidanou váhou a délkou pauz. Když trénuji sílu, šplhám se zátěží. Začínám na půl kilogramu a postupně přidanou zátěž navyšuji až na cca 4 kg, což už je docela obtížné. Jelikož ale trénink síly negativně ovlivňuje výbušnost, prokládám silový šplh se zátěží výbušným šplhem bez zátěže. Zhruba týden před závody pak najíždím do soutěžního nastavení, kdy v trénincích imituji závod.

Tréninkový plán pro přípravu na MČR 2016 sis sestavila sama, nebo ti někdo pomáhal?

Šplh ještě není natolik propracovaná disciplína, aby k ní bylo tisíce knížek a návodů, takže je pro nás hodně důležitá komunita, ve které si vzájemně sdělujeme různé tipy a triky na trénink. V přípravě na MČR mi hodně pomohli Ondřej Košťák, Štěpán Muchka a Patrik Valut a musím říct, že takto přesně rozepsané tréninky jsem měla vůbec poprvé.

A vyplatilo se to?

Vyplatilo. Na MČR se mi podařilo dosáhnout času 5,00, čímž jsem překonala výkon Petry a dosáhla nového českého rekordu.

Úžasné, takže mise se podařila.

Jenže teď mi zase všichni říkají, že bych se měla pokusit prolomit tu pětisekundovou hranici.

Tak třeba i na to dojde. Každopádně, vnímáš dosažení nového českého rekordu ve šplhu jako prozatím svůj největší sportovní úspěch?

Ano, beru to jako svůj největší úspěch ve sportu z té tabulkové stránky. Jinak je ale pro mě úspěch hlavně to, že stíhám cvičit i v době studií a že mě to pořád naplňuje.

Veronika na hrazdě, bradlech a možná i monkey baru

Veroniko, kdy tě "cvrnkla do nosu" kalistenika, potažmo street workout?

Se street workoutem jsem se poprvé setkala v roce 2014 právě na závodech ve šplhu, kde měli exhibici kluci z RVL13. V té době se z mého pohledu jednalo hlavně různé variace shybů a dipů, což se mi sice líbilo, ale nebylo to nic, co by lákalo mě. Já v té době chodila na gymnastiku, kterou jsem si dělala tak nějak po svém. Hrozně mě bavila bradla, trénink špicarů... vlastně jsem začala dělat workout dřív, než jsem tomu tak začala říkat.

Když jsem pak v roce 2015 nastupovala do Prahy na vysokou, právě se zakládal klub Classic Workout Praha, který současně hledal členy. Manažer klubu tehdy kontaktoval mého přítele, který je gymnasta, s dotazem, zda by si nechtěl workout zkusit a jestli nezná nějaké holky, které by to zajímalo. Přítel navrhnul mě, na základě toho jsme se s manažerem klubu potkali a já se od té doby začala workoutu věnovat. Nikdy se mi ale nelíbilo kopírovat mužský styl cvičení, proto hledám inspiraci v zahraničí a dívám se, jak cvičí holky jinde. Když dělám workout já, jako žena chci, aby to nějak vypadalo. Vím, že to třeba vždy nedopadne, ale alespoň se o to snažím. (smích)

Jak často cvičíš?

Mívám volno jeden den v týdnu, jinak se hýbu. Snažím se to tak dodržovat, protože i když mi to některý den nevyjde, pořád mi ještě zbude minimálně pět tréninků týdně.

Tvojí doménou ve street workoutu je především statická síla, ale v srpnu jsi na freestyle závodě v Chomutově předvedla i efektní salto z bradel. Chystáš se postupně do svého projevu zařazovat více dynamiky? A o čem by podle tebe měl být freestyle především?

Na freestyle má každý svůj názor. Podle mě k němu patří jak dynamické, tak statické prvky, jenže to už jsme u toho, co by tam mělo a nemělo být, přitom to má být freestyle. Nicméně já za sebe musím říct, že si hodně vážím statiky. V chlapském freestylu se čas od času objeví někdo, kdo dělá workout rok a dynamické prvky má na top úrovni, protože se jednoduše nebojí. Ale planche nikdo nezvládne po měsíci tréninku, ani po roce, pokud předtím necvičil. Statické prvky jsou prostě vydřené. Tím rozhodně nechci shazovat dynamiku. Zvládnout náročné dynamické prvky jako palm spiny, 360 a 540 je také pořádná dřina, člověk musí mít sílu, dynamiku i koordinaci zároveň. Základní přeskoky a toče jsou ale opravdu spíš o strachu, a když se ten odbourá, už na nich nic těžkého není.

Ty asi umíš leccos z gymnastiky.

To ano, navíc workoutové toče jsou jednodušší než ty gymnastické, takže jsem šla od těžšího k jednoduššímu. Některé prvky jsem dokonce nemusela trénovat vůbec, jen jsem je trochu upravila, aby vypadaly méně gymnasticky a více workoutově.

Bylo ti někdy vytýkáno, že působíš moc gymnasticky?

Dřív docela dost, třeba minulý rok na republice mi to bylo hodně vyčítáno, ale já myslím, že workout a gymnastika se prolínají. Také si myslím, že když dopnu špičku, mělo by to být podle mého spíš plus, protože zapojím víc svalových skupin a ještě k tomu mi to připadá estetičtější... Ale protože ve workoutu je to nežádoucí, už to neřeším a dělám prvky bez gymnastického provedení. Nakonec je to pro mě jednodušší.

Zmínila jsi , že tvůj přítel je gymnasta. Pomáháte si vzájemně při tréninku, nebo se spolu spíš přete o to, co je víc, jestli workout, či gymnastika?

S přítelem si navzájem radíme, občas se také při tréninku vzájemně odjistíme, tedy spíš odjistí on mě, protože já mohu dát jeho 90 kg jen malou dopomoc. A samozřejmě se o některých prvcích občas dohadujeme. (úsměv) Technika mého salta rozhodně neodpovídá jeho měřítkům, ale ve workoutu se to tak nebere. Samozřejmě, ráda bych měla lepší techniku, ale vím, kde jsou moje hranice.

Je nějaký prvek, na jehož zvládnutí právě pracuješ?

Pořád se pokouším o planche. Už ho trénuji delší dobu a právě v Chomutově se mi celkem vydařil, ale ke správnému provedení má ještě daleko.

Jak dlouho už se o něj snažíš?

Pokouším se o něj už přes rok, ale v rámci toho jsem měla půl roku pauzu kvůli státnicím a další půl roku jsem se zase víc věnovala olympijskému šplhu, takže jsem si planche vlastně spíš okoukávala a pracovat jsem na něm začala intenzivněji právě až po soutěži v Chomutově.

Jaký prvek po zvládnutí planche bude tvým dalším cílem?

Můj další sen je front lever. Ten je ale hodně těžký, pro holky obzvlášť, takže to bude ještě hodně dřiny.

Veronika - žena, trenérka a budoucí fyzioterapeutka

Veru, ty právě studuješ fyzioterapii na UK FTVS. Do jaké míry získané znalosti ovlivňují tvé tréninky a přístup ke cvičení?

Upřímně, můj přístup ke cvičení nejvíc ovlivnilo to, že sportuji už od dětství, takže jsem se opravdu naučila znát své tělo a naslouchat mu. Kolikrát se mi tak stane, že si naplánuji trénink, ale v jeho průběhu zjistím, že to, čemu jsem se chtěla věnovat právě ten den, nejde, a tak to změním. Když se tělo na něco necítí, nemá cenu to lámat přes koleno. Studium fyzioterapie mě ale posunulo hlavně v oblasti regenerace. Byla jsem vždy zvyklá protahovat se hlavně staticky, teď se snažím zaměřit trochu víc i na dynamické protahování a na rozvoj mobility, na závěr tréninku zařazuji uvolňování a kompenzace, abych nepodporovala dysbalance, které už třeba mám, a nezadělávala si na další. Na začátku tréninku se snažím nejdříve nastavit tělo do pracovního režimu. Nezačínám tedy klasickým statickým protahováním, ale dám si nejdřív ještě nějaké jednoduché zpevňovačky nebo průpravy, případně aktivace hlubokého stabilizačního systému, kterými se zahřeji a zároveň připravím tělo na zátěž, pak se teprve protahuji. To je momentálně ideální postup pro mě, ale samozřejmě ne vždycky mi vyjde. (smích)

Tak alespoň víš, jak to má být, že ano. Daří se ti jakožto studentce fyzioterapie vyhýbat bolístkám, které většinu workouterů dle míry zatejpování trápí?

Tak ono je tejpování v současné době, řekla bych, trochu módou, ale já taping také ráda využívám, protože svalům opravdu dokáže ulevit nebo je naopak podpořit ve funkci, když je to potřeba. Já sama trpím hlavně na přetížené trapézy, ale nutno říct, že ty mě nejvíc trápily, když jsem měla náročnější období ve škole, jelikož právě do trapézů se stres hodně promítá. Jinak žádný problém nemám, jen občas trochu cítím záda. To se pak snažím vyvarovat toho, co bolest spouští, nebo zařadím víc kompenzace. Většinou ale tyto problémy s workoutem nesouvisí.

Ty v současné době působíš i jako trenérka. Neměla bys pro naše čtenáře nějaký užitečný tréninkový tip?

Podle mě je skutečně klíčové vnímat svoje tělo a procítit ho jak v protahování, tak v posilování. Velmi také pomůže alespoň základní znalost anatomie a porozumění cviku, který cvičím. Pokud vím, jaký sval při něm má pracovat, a vím, kde ten sval začíná a končí, poznám, jestli cvičím správně, nebo jestli zapojuji sval, který zrovna nechci. Pokud navíc na daný sval v průběhu cviku myslím, vyvine větší úsilí a trénink je pak mnohem efektivnější. Samozřejmě je pro spoustu lidí trénink pouhým odreagováním a já určitě nejsem proti tomu, často je to i žádoucí. Ale pokud je člověk na tréninku i hlavou, rozhodně se dá očekávat větší a rychlejší progres.

A jedna čistě ženská otázka na závěr. Děláš silové sporty, což se odráží na tvém svalovém rozvoji. Jaký máš názor na neustále diskutovanou otázku, zda svaly k ženě patří, či nikoli?

Myslím, že důležité je hlavně to, aby se každý cítil ve svém těle dobře. Neříkám, že by se mi třeba nelíbilo mít menší ruce, ale jsou to moje ruce a já díky nim mohu dělat to, co mě baví, a mít život, jaký jsem vždycky chtěla. A to je pro mě prioritou.


Veronika Szabóová za zdmi tělocvičny E.R.S. Street Workout Praha



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínLenka Strolená - trénink před mistrov...
cb490763 (16:00) • Tyhle sportovní podprsenky to je peklo... kdo se má soustředit pak na to co v tom videu...
magazínFyzioterapeut radí: Rameno (II.) - ar...
Skinn3r (11:32) • A co začít doplňovat ve vyšších davkach minerály jako je například Vincentka a další kd...
magazínFyzioterapeut radí: Rameno (II.) - ar...
powerplateau (20:33) • Hezký článek. Skvěle popisuje fakt, že artrotické změny v žádném případě nekorelují s b...
magazínJakub Prchal - trénink nohou
thaarm (23:18) • Hlas ako Karel Gott *1*
magazínRonnie Coleman o odložené operaci
Xavnajdak (22:04) • Bicepsova žila objemnejšia než nohy. Klobuk dole pred nim co v zivote dokazal, ale takt...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra