Reklama:

Army Run Captain (Praha) 2017
- reportáž a fotogalerie

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Je velká škoda, že letos kolem Army Runu bylo tolik zmatků a nejasností. Říkají o sobě, že jejich závod má koule, a je to pravda. Army Run má koule. Poslední zářijový den se v pražských Vysočanech běžel překážkový závod Army Run ve variantách Captain a Major. Přišli si tedy na své začátečníci i pokročilí. Já byl mezi nimi jako začátečník a stálo to za to.

Možná si někdo myslí, že překážkové závody nejsou pro každého. Že je potřeba mít naběhané stovky kilometrů a nashybovány stovky shybů, ale to není pravda. Pokud na to jde člověk s rozumem a nevybere si na začátek dvacetikilometrovou trasu, ale střízlivě sáhne po té nejkratší, tak se nemá čeho bát. Přinejhorším to vezme indiánským během a u překážek udělá pár desítek angličáků, ale rozhodně to není nic nezvládnutelného. Zato získat se dá hodně. Třeba i zjištění, že fyzička už není to, co bývala, a je načase začít zase něco dělat.

Moje příprava na tento závod byla hodně tristní. Za poslední měsíc před závodem jsem byl běhat celkem třikrát a naběhal jsem nějakých 20 kilometrů celkem. To se není vůbec čím chlubit. Holt práce, rýmičky, kašlíčky, dovolené atd., každý to zná. Závod se běžel v sobotu, a aby toho nebylo málo, tak jsem z pátku na sobotu spal dvě hodiny a od pátečního odpoledne do sobotního závodu jsem snědl dva jogurty a jednu Corny. Syn měl v pátek zdravotní problémy, takže jsme bydleli v nemocnici. Nečekali jsme, že tam zůstaneme, takže jsme byli nepřipraveni. Stres, nekonečné čekání na to, až si nás někdo pořádně všimne, čekání na výsledky atd. Ani nevím, kdo byl ve stresu víc, jestli já, nebo syn, ale asi já.

Takže jsem byl dokonale připraven na závod. Víte, jak to dopadlo? Přežil jsem a do cíle jsem se dostal, takže jestli máte pochybnosti, tak je hoďte za hlavu a hurá závodit!

Závod

Závodilo se v Praze, takže doprava byla vcelku snadná. Kdo chtěl, jel hromadnou dopravou, šel pěšky anebo přijel autem. Nejdříve jsem se bál, že všude budou modré zóny a nebude kde parkovat, ale hned vedle místa konání bylo placené parkoviště, kde parkovací lístek na celý den vyšel na 20 korun. Na těch pár hodin, které jsem tam strávil, by mi určitě stačilo peněz polovic. V ceně startovného se parkovací položka úplně rozplyne. A dokonce i parkovacích míst byl dostatek. Registrační stan byl hned na začátku, takže vyzvednout registraci byla otázka pěti minut. A pak už se šlo korzovat po festivalce a závodišti.

Tušil jsem, že trasa bude podobná minulému ročníku a že terén i překážky budou také podobné, a moc jsem se nespletl. Hned první překážkou, kterou jsem viděl, byly vodní vany (fatman). Velké vaky napuštěné vodou a umístěné do dřevěných rámů. Úkolem bylo podplazit se pod tou hromadou vody. Tuhle překážku jsem si živě pamatoval z minulého ročníku. Překážka, která prověří, jestli je závodník náchylný ke klaustrofobii.

Na dlouhé korzování jsem už neměl moc chuť a vlastně ani čas, tak hurá se převléci. Převlékárnu jsem nehledal a schoval jsem se všem na očích (pod svícnem je přeci největší tma), pak jsem otevřel energeťák, na který jsem docela spoléhal. S energií jsem na tom byl bledě, tak jsem vsadil na chemický povzbuzovač. Dal jsem půlku plechovky skoro na ex, až se mi z toho začala trochu točit hlava (znáte cukrový rauš?). V tu chvíli jsem byl rád, že mě čeká jen pětikilometrová varianta Captain, na tu delší jsem se vážně necítil a ani do této krátké se mi moc nechtělo. Ale co, přeci necouvnu těsně před startem!

Odnesl jsem věci do úschovny. Nasadil si všechny náramky a pomalu vyrazil před hlavní stage na rozcvičku. Rozcvička byla to, co jsem potřeboval. Chemikálie se mi v krvi pořádně rozproudily a já začínal cítit nějakou energii a svěžest ducha. Křídla však nenarostla, to by ten závod dopadl určitě jinak. Příště musím asi vyzkoušet ten chemický roztok z Rakouska.

Trať

Většina překážkových závodů začíná začouzením z dýmovnice. Na Army Runu dokonce dostanete vybrat, jaké barvy se chcete nadýchat, ale tím to nekončí. Na startu je i pár ozbrojenců, kteří startu dodají tu pravou šťávu. Závodníci se tísní ve startovním "boxu", z dýmovnice stoupá modrý kouř, na displeji před námi ubíhají poslední vteřinky. 3, 2, 1, start! Rozbíháme se, probíháme kouřem a do toho se ozývá střelba. Jestli někdo chodíte na střelnici nebo jste už slyšeli střelbu, tak víte, jak to zní, a s petardami si to nespletete. Tohle dalo tomu startu dávku adrenalinu navíc.

Začátek je volnější. Pneumatické pole, které se proskáká, pak dvě dřevěné zdi, které se přeskákají, pak sešup dolů a nejdelší běžecký úsek začíná. Běžím, běžím, docela to jde a nakonec vidím, že nikdo neběží přede mnou, ani pořádně za mnou. Nějak se mi povedlo zadní většině utéct a ještě nedohnat tu přední menšinu. Cestou povzbuzuji ty, kteří začali zpomalovat. Asi přepálili start anebo jim dal zabrat kluzký a kopcovitější terén či překážky.

První překážkou po delším běhu byla vysoká rovná zeď. Naivně jsem si asi fakt myslel, že mám křídla. Zkusil jsem na stěnu vyskočit rovnou z běhu. To se mi vymstilo. Zkoušel jsem to i na jiných překážkách, ale nikdy se mi nepovedlo je dát z toho volného běžeckého tempa na první dobrou. Holt je potřeba zastavit, trošku vydechnout a pak se rozeběhnout trochu větším tempem, než je to klidné běžecké. Chce to prostě trošku sprintu.

Překážky

Nebudu Vás nudit dlouhým popisem toho, co všechno jsem překonal a jak. Vyberu jen to, co mi utkvělo v paměti.

Červi

Červíky jsem nikdy neochutnal. Tohle byla moje premiéra. Od závodníků, kteří již doběhli, jsem slyšel, že z toho pár lidí hodilo šavli, tak jsem fakt nevěděl co čekat. Překvapením bylo, že červíci už byli tepelně upravení. Vybral jsem si tedy pěkného tlusťoučkého červíka a byl jsem překvapený, jak dobře chutná. Byl křupavý a chutnal jako pražená slunečnicová semínka. Ty mám rád. Skoro mě to lákalo si jich vzít víc. Holt budu muset zajít do zverimexu a nějaké si koupit, ať mám co chroupat po večerech u televize.

Hrazda z pneu

Tahle překážka je jednoduchá. Ve vzduchu upevněný pneumatický špíz. Takže překážka na přelezení, která se točí a ujíždí pod vámi. Musíte skočit až za bod odvalu, abyste se odvalili na druhou stranu a nesvalili se zpátky na stranu, na kterou jste přiběhli. Jen musíte dát pozor, aby Vám to při nárazu nevyrazilo červíka z břicha.

Šikmá stěna

Šikmá stěna nakloněná k Vám. Takže chytit nahoře a buď se rovnou vytáhnout a tělo převalit přes vršek, nebo se nohama zapřít o stěnu, ať máte oporu, která Vám nahoru pomůže. Za pár závodů to už nacvičíte, nebojte.

Podlez pneu

Když jsem se ze srandy zeptal slečny dobrovolnice, jestli se překážka přeskakuje, tak na mě nevěřícně koukala. Asi si nedokázala představit, že by někdo nechtěl podlézat pneumatický špíz přišpendlený k zemi.

Kladiny

Balanc na Army Runu je jednoduchý v tom, že přecházíte dřevěnou kládu (smrkovou), která není tenká jako prkno. A těžké je to v tom, že ta kladina je zavěšená na řetězech, takže sice máte kam dát nohu, ale celé se to houpe jako na lodi. Námořníci tu mají tedy docela výhodu. Já, i když nejsem námořník, jsem to dal. Asi mě namotivovalo těch 30 angličáků, co čekalo vedle v záloze.

Lanová síť

Lanová síť natažená mezi dvěma stromy. Docela lehká překážka, když jste na ní sami. Pokud je Vás víc, tak se síť hýbe jako klubko hadů a už je potřeba nahoře dávat pozor, abyste nespadli. Nejtěžší moment je přehození nohou přes vršek, proto zkuste nohy nepřehazovat, ale udělat na druhou stranu kotoul (hlavně se nezapomeňte pořádně držet).

Rambo? (asi travers)

Na travers jedině v podkolenkách. Ne že byste potom byli pro diváky neodolatelní, ale ochrání Vám to achilovky a lýtka, abyste si je o lano nespálili. Já se spálil. Vzal jsem to spodní stranou (na lenochoda) a první metřík jsem táhl nohy za sebou. Ještě teď mě nohy při chůzi bolí a strupy mám docela velké.

Bezpečnější je to vzít vrchem, kdy na laně ležíte a jednu nohou máte spuštěnou dolů, aby Vás vyrovnávala. Ale v tom případě dejte pozor na nádobíčko.

Střelba (opakovací vzduchovka)

Silně doporučuji si jít někdy někam zastřílet. Zjistíte tam, k čemu je hledí mušky, záměrný bod a jak se vlastně míří. Jak Vám musí muška, hledí a terč splynout v jedno. Plno lidí neví, jak mířit, a pak netrefí terč velký jako kráva (která je docela daleko a nestojí z profilu).

Paintball

Paintball byl letos přísnější než loni. Možná je to tím, že střílely holky, a tak chtěly ukázat, že to žádná procházka růžovým sadem nebude. A taky že nebyla. Já to schytal do bůčku. Naštěstí jen jednu ránu, ale byli tam i tací, kteří to dostali třikrát či čtyřikrát. Řeknu Vám, že to není nic příjemného. Jedinou útěchou je, že na to za chvilku zapomenete a vzpomenete si na to zase až po dokončení závodu.

Ostnáč

Ostnáč měl suprového "velitele". Ten se s nikým nepáral a pro ostřejší slůvko nešel daleko. Komentoval jak paintballové terče tak plazidla pod ostnáčem, a když viděl, že to někdo fláká, tak mu to dal pěkně sežrat. Bylo to opravdu úsměvné. Hlavně plno lidí mělo na to potřebu nějakým způsobem odpovídat.

Monkey bar

Dvě delší tyče za sebou a pak jednoruční držadla. Použijte ruce či nohy, ale musíte se pořádně chytit posledního úchytu. Army Run má monkey bar jednodušší v tom, že můžete používat nohy a nemusíte svou váhu držet pořád jen v rukou. Takže je to vlastně jen o dobré koordinaci pohybů.

Fatman

Vodní vany. Musím se přiznat, že jsem z nich měl docela strach. Loni pod nimi byla pořádná tma, a když jsem se dostal za první a nemohl se prodrat pod druhou, tak mě začala pomalu chvátit panika. Letos to bylo lehčí. Nebyla tam tma jako v pytli. V mezerách mezi rámy prosvítalo světlo, takže klaustrofobický pocit se nedostavil. A aspoň jsem si neodřel hlavu jako minule.

Vlnobití

Když jsem korzoval před závodem, tak plno lidí říkalo, že je v prostřední díře plno vody. Bohužel jí bylo jen po kolena. Aspoň jsem si nenamočil vlasy.

Shyby

Rozporuplná překážka. Shyby nadhmatem. Kluci deset, holky pět. A mohlo se pomáhat, takže ve většině případů jeden dělal shyby a druhý mu držel nohy, aby toho nemusel nahoru tahat tolik. Plno lidí takto překážku překonalo. Ti, co pomoc nechtěli, to většinou dali, ale mnozí skončili na šestém či sedmém. Mít u toho pomoc, tak tu desítku dají, i kdyby snad nechtěli. Takhle museli zajít na třicet angličáků.

Cíl

Pak konec. Medaile na krk. Do ruky kelímek s vodou či ionťákem a je hotovo. Jsou z nás kapitáni. Sice nejnižší nabízená hodnost, ale pořád jsme výš než svobodníci, kteří se válí doma na gauči.

Zázemí

Asi to vezmu v závodní posloupnosti. Závodník dorazí, skočí si na registraci, ta je hned první na ráně. Pro obálku s čipem a číslem na triko. Každý pak zamíří do převlékárny, kde se hodí do závodního gala. Odevzdá zavazadla v úschovně, a pokud to nechce vzít přes WC, tak může rovnou utíkat před hlavní pódium "nechat se" rozcvičit. A odtamtud už je to coby kamínkem dohodil na start. Po doběhnutí vyzvedne věci z úschovny a může se těšit na teplou sprchu v "polních" umývárnách. Takže závodní servis je komplet, bez velkých front a komplikací.

Pokud koukneme na trošku širší okolí, tak nechybí prodejní stánek s Army Run věcmi, náborový stánek Armády České republiky, airsoftová střelnice, první pomoc, čajovna (s čajovými panáky), prodejní stánek partnera Amix, maséři a pojišťovna Generali, asi aby se závodníci mohli ještě před startem úrazově pojistit.

O to, že se člověk bude moci najíst a napít, se už nemusí nikdo na překážkových závodech bát, to je samozřejmost. Naštěstí se tu nepodávala vojenská strava, i když tedy nevím, jak chutná vojenská strava, třeba je to výborný kulinářský zážitek. K dostání toho bylo dost od palačinek přes klobásy až po grilovanou krkovičku. Výběr byl široký a fronty nebyly tak dlouhé.

Kolem festivalky vedla i samotná trať. Byl vidět začátek s pneumatickým polem, přeskoky zdí a poté konec s monkey barem, vodními vanami, vodními jámami a finální shyby. Diváků finální metry sledovalo hodně a vzduch byl plný povzbuzování (což jsem jako závodník na posledních  metrech vůbec nevnímal).

Závěr

Na tomto závodě jsem si vcelku zariskoval s botami. Vzal jsem si na trať úplně nové boty, které jsem ještě nikdy nevyzkoušel. Problém není ani v tom, že ty boty dostaly pořádně zabrat ve vodě a blátě a hnedle vypadaly jako boty staré, jde o to, že kdyby mi nesedly na nohu jako ulité, tak si to nohy mohly pěkně odskákat. Naštěstí mi sedly dobře a neměl jsem s nimi jediný problém. To, že jsem je po závodě sušil necelé dva dny (tedy jen venku na vzduchu, ne na topení ani v sušičce), je už jiná věc. Vy takhle neriskujte, nohy máte jenom jedny.

Trať jsem dal za nějakých 45 minut, překážky jsem překonal všechny bez ztráty kytičky a v celkovém pořadí jsem skončil 30., takže za mě velká spokojenost. I přes počáteční obavy jsem nikde neodpadl a závod jsem si parádně užil. Jakmile v cíli začnete přemýšlet, kdy že se to běží další závod, tak je to známkou toho, že to všechno dobře dopadlo.

Army Run má jedinečnou atmosféru. Má dobrovolníky, kteří povzbuzují, pomáhají a radí, a má vojenský motivační tým, který na Vás řve, vyhrožuje a hecuje. Díky této kombinaci a občasné střelbě, která zní z různých koutů trati, je Army Run skvělý závod, který člověka prostě bavit musí.

Hodnocení

Kdybych měl obodovat závod na stupnici od jedné do pěti překážek (čím více, tím více), tak za mě osobně to dopadne následovně.


Army Run (Praha) 2017 - výsledky

Major (10,5 km + 40 překážek) - nejlepší ženy
p. jméno čas
1. Petra Veselá 1:29:46,74
2. Anna Pavelková 1:43:07,96
3. Veronika Vitinová 1:44:08,50

Major (10,5 km + 40 překážek) - nejlepší muži
p. jméno čas
1. Richard Hynek 1:11,27
2. Jakub Podzimek 1:18,45
3. Lukáš Novák 1:20,58

Captain (5 km + 20 překážek) - nejlepší ženy
p. jméno čas
1. Kristýna Hůrková 32:40,03
2. Ladislava Jeřábková 41:12,88
3. Klára Hervertová 43:53,93

Captain (5 km + 20 překážek) - nejlepší muži
p. jméno čas
1. Jakub Podzimek 30:32,24
2. Matěj Michalčák 32:22,69
3. Lukáš Doležal 33:16,49


Army Run (Praha) 2017 - fotogalerie


Army Run (Praha) 2017 - statistiky



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínMargita Zámolová: druhý trénink pod v...
silapo.72 (09:07) • Mam podobny nazor. Jak tam neni genetika tak stehna nebo lytka jako mel Tom neudelas....
magazínTréninkový videolog: Milan Šádek (12/...
Markus1990 (19:11) • Tréninkové videa s Tomášem a Milanem jsou vždycky pecka. Je to nejlepší dvojice, kterou...
magazínMargita Zámolová: druhý trénink pod v...
KOSICE_KE (17:50) • Presne ako som vravel... ide len o intenzitu a genetiku, o nič iné. Žiadne `woodoo` sa...
magazínTréninkový videolog: Milan Šádek (12/...
pumpako (15:42) • Koukal jsem na předešlé video u Tomáše, kde mluvil o bylinkách nějakých , myslel jsem ž...
magazínTréninkový videolog: Milan Šádek (12/...
KOSICE_KE (09:03) • Asi je tým myslený symetrický rozvoj svalstva (nikde nič nechýba), nie symetria typu `ú...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra