Reklama:

Martin Jebas (I.): "Každý
má šanci něco změnit."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Nikdy v minulosti, zvláště v době, kdy byl náš magazín teprve v plenkách, by mě ani nenapadlo, že se zrovna na našich stránkách objeví rozhovor s jejich zakladatelem a provozovatelem. Postupem času se však stal velmi důležitou osobností zasahující do nejedné sekce našich sportů a vzhledem k nedávné změně ve vedení svazu bylo více než zajímavé a lákavé ho pro Vás pořádně vyzpovídat.

Martin Jebas se v oblasti kulturistiky a fitness pohybuje již od roku 2003 a i díky své práci v internetovém magazínu Ronnie.cz se časem zapojil do činností Svazu kulturistiky a fitness České republiky, v jehož čele stanul před šesti lety. Z pozice předsedy v polovině března letošního roku odstoupil. Pokud byste rádi věděli, co jej k takovému rozhodnutí vedlo, či rádi nahlédli pod pokličku fungování svazu, začtěte se do následujících řádků.

Dnešní část povídání se totiž bude soustředit právě na Martinovu práci ve svazu kulturistiky, v pokračováních rozhovoru se už přiblížíme k jeho podnikání, sportování i osobnímu životu. Autory otázek jsou jak redaktoři magazínu Ronnie.cz, tak jeho spolupracovníci ze svazu kulturistiky, které jsem požádala, aby mi s nimi pomohli.

Stojíš v čele svazu od roku 2011. Proč ses rozhodl nyní odstoupit z postu předsedy SKFČR? Co tě vedlo k takovému rozhodnutí?

Já vím, že ten krok, který jsem oznámil na semináři rozhodčích předposlední březnový týden, byl pro většinu lidí překvapující - na druhou stranu mi potom i několik lidí řeklo či napsalo, že se diví, že přišel až teď, že ho očekávali dříve. Tím, jak jsem relativně dost pracovně vytížený v rámci svého podnikání, se těžko hledá na všechno čas, a pokud jsem se chtěl funkci svazového předsedy věnovat co nejlépe, což jsem za celou dobu podle svého přesvědčení dělal, není to nějaký „okrajový job“ na pár hodin týdně, byla to práce, která mi někdy za týden vzala třeba půlku čistého času… a to je věc, jež mi ruku v ruce s tím, jak se nám rozrůstá podnikání a úměrně i zodpovědnost, nejde dlouhodobě skloubit. Proto jsem - a přiznám se, že už loni - začal chystat své postupné svazové „odcházení“.

A nemrzí tě opustit vše, co jsi dosud budoval?

Mrzelo by mě to za situace, kdy by platilo „po mně potopa“. Ale protože je svaz v tuto chvíli - vůbec o tom nepochybuji - v nejlepší kondici za posledních 15 let, co pamatuji, a hlavně i proto, že máme s kolegy připravený dost pečlivý plán, co bude dál, mě to rozhodnutí nemrzí. Jsem si jistý, že svaz bude pořád fungovat v rámci svých možností velmi dobře. Jiná věc by byla, pokud bych viděl, že by měl vedení svazu převzít někdo, kdo otočí kormidlem na úplně jinou stranu - jenže to se nestane.

Ty sám ve svazu jako takovém zůstáváš - co dál budeš, a naopak nebudeš dělat?


Martin Jebas s prezidentem IFBB Rafaelem Santonjou (2012)
Já skončil na pozici předsedy, kdy jsem z této funkce dlouhodobě cítil vnitřní závazek být osobně na maximu akcí a soutěží ať už v České republice, nebo i v zahraničí - jenže to byla právě věc, která se s mými jinými povinnostmi časově čím dál více vylučovala. Byť ještě v předminulé sezóně tomu tak bylo. Končím tedy jako předseda, naopak zůstávám členem pětičlenného vedení, tzn. nadále se budu starat jak o „svoji“ komisi, tzn. o kompletní ekonomiku, tak samozřejmě o řadu jiných věcí, především co se plánování týče, s kolegy jsme domluveni na pokračování podpory jejich činností, v neposlední řadě se pořád budu starat i o naši část Trenérské školy na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde tu a tam třeba i přednáším.

O čem přednášíš?

Povětšinou o sportovní výživě ve smyslu suplementů, jejich vývoji a takových různých „zákulisních“ maličkostech, které jsou při výběru suplementů naprosto klíčové a o kterých většina lidí vůbec neví.

Takže posluchači z tvojí přednášky pak vědí, po jaké značce sáhnout?

Já se snažím v maximální možné míře zevšeobecňovat, tzn. mluvím vždy o konkrétních ukazatelích, které naznačí, že s tou či onou značkou je vše v pořádku - nebo naopak, že u té či oné značky je něco špatně. Snažím se přednášet takovým způsobem, aby se pak posluchač podíval na jakoukoliv značku na trhu a prostřednictvím některých viditelných faktů si sám snadno mohl udělat obrázek, co vlastně drží v ruce. Protože „jsme nejkvalitnější“ tvrdí v reklamě samozřejmě všichni. (smích)

Z toho, jak o tom mluvíš, cítím, že tě přednášení dost baví? Přednášíš jenom trenérským jedničkám, nebo i jinde?

Baví a hodně, na druhou stranu stejně jako k více věcem, co mě baví, se i k téhle časově dostávám jen zřídka. Přednáším právě trenérům první třídy na FTVS UK - kam si občas mezi posluchače „propašuju“ navíc i někoho, kdo se mi ozve, že by moji přednášku chtěl vidět, přednášel jsem i na vysoké škole Palestra a velmi výjimečně, spíš když vypadne někdo z kolegů a není jiné cesty, přednáším i v naší Fitness akademii Ronnie.cz. Výhledově bych se tomu chtěl věnovat více - ale to mnoha věcem.

Pojďme zpátky ke svazu jako takovému, tvoje firma Ronnie.cz je i jedním z partnerů svazu, v čem to partnerství spočívá? A bude pokračovat?

To partnerství má řadu směrů a dost možná si teď na všechny nevzpomenu.

Předně, sekretariát svazu sídlí v prostorách Ronnie.cz, tzn. svaz neplatí nikde žádné nájmy a velmi výrazně sdílí s Ronnie.cz zdroje, myšleno v tom smyslu, že je-li pro svaz potřeba cokoliv zajistit, nejde se to koupit nebo na to někoho najmout, ale vezme se to od Ronnie.cz nebo to zařídí jeho zaměstnanci. Do toho spadá všechno od půjčování si auta a „tankování plné“ přes „zneužívání“ grafika až po drobnosti, jako je spotřební materiál, výpočetní technika a podobně.

Další ze směrů partnerství mezi svazem a Ronnie.cz je samozřejmě rovina ryze finanční, kdy je-li něco potřeba a svaz na to v tu chvíli nemá, nemusí si s tím lámat hlavu.


Vjačeslav Vinogradov, Martin Louda a Martin Jebas na Grand Prix Ronnie.cz 2015

Vedle zmíněného existuje samozřejmě i rovina mediální, kdy je symbióza mezi svazem a Ronnie.cz na takové úrovni, že výsledkový servis a celková mediální propagace, které se našemu sportu dostává, nám mohou desítky jiných sportovních odvětví - a to i neporovnatelně větších - jenom závidět. A nutno tedy dodat, že i závidí, protože se s řadou předsedů sportovních svazů znám a tu a tam o tom spolu mluvíme. V kulturistice a fitness tak fanoušci berou už vlastně jako samozřejmost to, že výsledky jsou na webu pár vteřin poté, co dojde na soutěži k jejich vyhlášení, že jsou ze soutěží přímé přenosy - pro Ronnie.cz mimochodem značně finančně nákladné, že vycházejí ročně desítky a desítky rozhovorů se sportovci a že i díky nim je pak o ně mnohem větší zájem ze strany sponzorů.

Jakým největším problémům čelila sportovní kulturistika i samotný Svaz kulturistiky a fitness České republiky v době, kdy ses rozhodl jako dlouholetý majitel magazínu Ronnie.cz poprvé kandidovat na oficiální funkci ve Výkonném výboru SKFČR?

Definuji to dvěma slovy: lidé a vztahy. Ono se to těžko časově vymezuje, ale vlastně od mistrovství světa v Ostravě roku 2006 mi přišlo, že vztahy mezi jednotlivými lidmi ve vedení svazu i mezi nimi a zástupci jiných organizací byly extrémně špatné. Nevím, jak to bylo dřív, nepamatuji si to, ale po roce 2006 pamatuji řady hádek, vyhrožování soudy, trestních oznámení, osobních útoků… A v téhle atmosféře logicky nemohl sport jako takový nijak prosperovat. Navíc bylo vše výrazně ovlivněno klientelismem, takové to „jsi-li kámoš, můžeš cokoliv, nejsi-li kámoš, zařízneme tě pravidla nepravidla“. To mi přišlo strašně špatně, a tak se zrodila myšlenka, jak tohle změnit - a ta vedla přes převzetí vedení svazu do opravdu vlastních rukou, ne s nikým za zády.

Mluvíš asi o zrušení sekretariátu svazu v Opavě a jeho převedení do Prahy. Co se tenkrát vlastně stalo?

To bylo na podzim 2011 a v zimě 2012, kdy sice měl svaz nějaké své zvolené vedení (v němž jsem byl už i já), které se snažilo odvádět dost práce, stále ale byla reálně velká moc v rukách nezvolených lidí. Tenkrát jsme realizovali, přiznám se, že docela dopodrobna vymyšlený plán, jehož výsledkem bylo, že se sekretariát svazu přesunul do Prahy. Proti vůli zákulisních hráčů, ale tak, aby s tím prostě nemohli nic nadělat.

Vnímáš to zpětně jako dobrý krok?


S přáteli na Olympia Amateur Europe 2012
Jednoznačně. Od té doby - pevně věřím - je znát, že je řada věcí jinak. Mají jasná pravidla, o těch klíčových jsou lidé informováni na webu, takže je pak jasné, že platí-li něco pro jednoho, platí úplně to stejné pro druhého. Kámoš nekámoš. Nemluvě o tom, že od té doby svaz už nepotkal žádný skandál, neprobíhají žádné žaloby či soudní tahanice, prostě začal být čistý vzduch na návrat k práci a sportu jako takovému. Tomu výrazně prospělo i obnovení vztahů se všemi klíčovými partnerskými organizacemi i lidmi, které byly v některých případech do té doby dost výrazně pod bodem mrazu. O tom by se ale dalo mluvit strašně dlouze…

Co tě na začátku prvního funkčního období na fungování a chodu svazu nejvíce překvapilo?

Kolik je to práce. (smích) Ne, vážně, to jsem věděl dopředu, protože na činnosti svazu jsem se začal podílet už dávno předtím. Na druhou stranu, pokud máte „poruchu osobnosti“ ve smyslu, že chcete mít všechno nachystané ne na sto, ale na 110 %, tak je časová zátěž vedení svazu dost enormní. Ale zase má pak člověk klidné spaní, že udělal všechno a na všechno je připravený a že jdou věci dobrým směrem…

Zmínil jsi před chvílí spojení „kámoš nekámoš“. Co si pod tímhle představit v praxi?

Konkrétně? Mám třeba dlouho-, opravdu dlouholetého kamaráda, který má kvůli svým prohřeškům doživotní zákaz ve svazu. I přesto, že to je doopravdy hodně velký kamarád, kterého si skutečně vážím, pravidla jsou daná a neexistuje pro něj - osobně musím dodat, bohužel - cesta. Funguje to ale i opačně, je pár lidí, které mám v kolonce „nekámoš“ - pokud by se ozvali ve firemních záležitostech, vůbec se jimi nebudu zabývat. Potřebují-li ale cokoliv ve smyslu svazu, pak vztahy nevztahy, vyjdeme jim maximálně vstříc. Tady by se dal zmínit i krásný konkrétní případ z nedávné doby, kdy jeden závodník, který o mně a vlastně i celém svazu v minulosti dost nahlas mluvil docela nehezky, mohl začít startovat v SKFČR a IFBB a teď dělá relativně velkou kariéru. Být to dřív, ani by si neškrtnul. Ale cesta „kámoš nekámoš“ je ve sportovním svazu, který má jasná pravidla a který pochopitelně nepatří jednomu člověku, jediná správná.

Ve funkci zastupujícího předsedy a následně přímo prezidenta SKFČR jsi strávil dohromady 5 let. Co tě na této práci bavilo nejvíce? A co naopak nejméně?

Já maličko odbočím k tomu slovu „prezident“, co jsi použila. Jsme malý sportovní svaz, nejsme Bayern Mnichov, celou dobu mi to slovo k srdci nepřirostlo a kde to šlo, měnil jsem ho na „předsedu“. (úsměv) Ale k věci… Co mě bavilo nejvíce? Vidět výsledky. Ať už jakéhokoliv směru, ale prostě když se chystá třeba jarní sezóna a povede se, závodníci i počty soutěží přibývají, soutěže se vydaří, sportovci jezdí na řady zahraničních soutěží a realizují si své sny - to člověka odměňuje automaticky a bavit prostě musí. A co nejméně? Rozhodování starostí, které nemají správné řešení, takové to „jsou dvě možnosti a obě jsou špatné“, což se tu a tam stává také.

„Počty závodníků přibývají“ - to jsme u tvého oblíbeného grafu… (smích) Mohl bys v krátkosti zmínit, v čem a jak se za léta tvého vedení svaz proměnil směrem k lepšímu?


Na soutěži ve fitness dětí (2012)
Přesně tak, „co se nedá zakreslit do grafu, to neexistuje“. (smích) Každopádně k němu se určitě ještě vrátím, ale spíš bych chtěl zmínit, co jsem už před chvílí naznačil - jsme sportovní svaz, nejsme žádná „one man show“, takže cokoliv, co se děje, je zásluhou obrovského počtu lidí. Závodníci musejí chtít soutěžit a obětovat tomu strašně moc, jejich rodiny jim to musejí tolerovat a někdy se značně omezovat, trenéři musejí závodníkům pomáhat, pořadatelé soutěží musejí nachystat soutěže, sehnat na ně prostředky a zajistit milión a jednu organizační drobnost, rozhodčí musejí na soutěžích rozhodovat - a teprve svým způsobem nad tím je v rámci té nejzákladnější organizace a koordinace volené vedení svazu, potažmo jeho předseda. Nicméně celý ten výše zmíněný „stroj“ se podařilo tak sestavit a promazat, že v současnosti šlape, jak já za celou svoji paměť v oblasti kulturistiky a fitness reálně nepamatuji. Čímž se dostáváme i k tomu grafu, kdy v uplynulém roce bylo více než třikrát tolik závodníků než třeba v roce 2011, kdy se na soutěžích řeší „problémy“ s eliminacemi ve startovních polích čítajících třeba 25 závodníků na kategorii (místo problémů dřívějších, kdy nebylo výjimkou, aby bylo 25 závodníků na celé soutěži), kdy je počet soutěží v České republice enormně vysoký a kdy je počet příležitostí, jak a kde se mohou závodníci dále realizovat, až skoro nepřeberný. Za tím vším ale - jak jsem zmínil - stojí práce obrovského počtu lidí, kteří ani zdaleka nejsou vidět tak, jak by zasloužili.

Zmínil jsi 25 závodníků na soutěži, pamatuješ, jaký byl nejnižší rekord? A kde a čím se to zlomilo?

To byly poslední impulzy, co nás - možná tady použiji spíš tedy slovo „mě“ - vedly k těm trochu radikálním krokům na přelomu roku 2011 a 2012, co jsem už zmiňoval. Třeba na podzim 2011 se totiž konaly soutěže, kde startovalo - a tady podotýkám, že vážně na celém klání - méně než 20 závodníků. Tuším, že smutný rekord tam je 13 závodníků, což v praxi znamenalo jednu kategorii se dvěma závodnicemi a dvě mužské kategorie s šesti a sedmi závodníky.

Čím se to zlomilo? Tady bude těžké vyjmenovat nebo odhalit všechno. Nicméně pamatuji, že tehdy jsme před nejbližšími dvěma nebo třemi dalšími sezónami se Slávkem Vinogradovem hledali na internetu sportovce, kteří prezentovali fotky svých forem, oslovovali jsme je a přemlouvali k tomu, aby šli soutěžit. Prostě jsme zahlédli fotku, která dávala tušit, že by kluk/holka na soutěžení měli, a začali jsme je přemlouvat, některým, pokud měli nějaké omezenější podmínky, i jinak pomáhat, ať už domluvením trenéra z okolí z řad našich známých zadarmo, nebo i nějak věcně.

Vedle toho pak samozřejmě výrazně pomáhaly věci, které „přišly shora“ v podobě postupně přibývajících populárnějších kategorií.

Vedle toho byla velmi výraznou pomocí knížka Lukáše Roubíka „Příprava na soutěž v kulturistice od A do Z“, podle které se pak v dalších letech chystaly doslova stovky závodníků - a řada z nich, se kterými jsem mluvil, doopravdy jen a pouze podle té knihy, bez trenéra, bez kohokoliv dalšího.


Zahájení MČR juniorů a dorostu 2016 ve Velkém Beranově

Vedle toho začala výraznější propagace i „řadových závodníků“, takové to, že se na stránky časopisu nebo do rozhovoru na web dostane i někdo, kdo nevyhrál mistra světa, ale kdo se prostě jen umístil ve finále na kondičních soutěžích - a ten pak mnohem více motivuje k soutěžení i ostatní, kteří vidí formu, na kterou sami mají.

A vedle toho určitě i dlouhá řada dalších věcí, na které si buď nevzpomínám, nebo o kterých ani nevím - a mám teď trochu výčitky, že je tady nemůžu říct, protože každá z nich a každý člověk, kdo se o ten následný raketový nárůst závodníků postaral, by si to zasloužil…

Ty jsi to částečně už zmiňoval, přesto, mohl bys nám přiblížit, jak reálně vypadá fungování svazu kulturistiky? Jaké všechny procesy a aktivity je potřeba v průběhu roku zajistit?

A až to dopíšu, vydáme to v knize? (smích) Dělám si legraci, ale myslím tím, že těch věcí je asi docela dost a zase budu zřejmě nespravedlivý a některé nezmíním. Já bych totiž musel zase mluvit o tom celém řetězci, závodníky, jejich rodinami a trenéry počínaje a - přes řadu dalších lidí - Výkonným výborem a předsedou svazu konče…

Tak moji otázku vztáhni právě na to poslední, Výkonný výbor a předsedu svazu…

To bude snazší, myslím. Předně, Výkonný výbor je - i přes ten možná vznešený název - prostě skupina pěti lidí, kteří byli zvoleni ostatními, aby svaz řídili. Současný Výkonný výbor zahrnuje Martina Loudu, Luboše Koumala, Lukáše Roubíka, Slávka Vinogradova a mě. Každý z nás byl zvolen jako předseda dané komise, tzn. aby se primárně staral o jemu přidělenou oblast.

Martin Louda - což je mimochodem bývalý závodník v kulturistice - zajišťuje všechny základní věci vztažené k soutěžím a rozhodčím, tvoří kalendáře soutěží, koordinuje s pořadateli termíny, řeší s nimi vše potřebné, co je nezbytné udělat, aby soutěže proběhly co nejlépe, vedle toho koordinuje rozhodčí a zpětně hodnotí jejich práci.

Luboš Koumal - což je také bývalý závodník jak ve fitness, tak v kulturistice - se stará o soutěže středních škol, což je silově-vytrvalostní soutěž, které se letos pořádá už 14. ročník a do které se zapojili studenti 30 středních škol z celé České republiky. Vedle toho Luboš řeší věci spojené s kategoriemi fitness od dětí až po dospělé.

Lukáš Roubík - abych se opakoval, také bývalý závodník v kulturistice - se věnuje pořádání soustředění talentované mládeže a obecně trenérsko-metodické činnosti.

Slávek Vinogradov - zase zmíním, že bývalý závodník, ne, že by to kdokoliv nevěděl - se stará o reprezentanty, tzn. závodníky vyjíždějící na soutěže typu mistrovství Evropy a světa, koordinuje svoji činnost se státními trenéry a závodníky povětšinou na zahraniční soutěže doprovází - za což mu jsou jeho manželka a děti bezpochyby velmi vděčné, protože ho některá období musí doma znát jen z fotek. (smích) Vedle toho se Slávek stará o každodenní činnost sekretariátu, tzn. o řešení všech věcí pro závodníky, registračky, oddíly, tady bych fakt asi mluvil dlouho, kdybych to měl vše vyjmenovat…


Stavba stánku SKFČR na EVLS Prague Pro
No a vedle toho, tedy svým způsobem nad tím jsem byl já, jakožto předseda, v současnosti tedy člen Výkonného výboru s primárním zacílením na ekonomiku. Mojí prací je dělat všechno, co je potřeba. Zasahuji do většiny věcí, co jsem zmínil teď u kolegů, pomáhám koordinaci, mnohdy i řešení řady praktických věcí, jezdím za pořadateli, pomáhám jim s organizačními záležitostmi, řeším školu na FTVS UK… S ohledem na to, kolik času svazu věnuji, to nejde vyjmenovat zdaleka všechno. Snad jen nad rámec toho zmínit tu ekonomiku, komunikaci se státními úřady, řešení účetnictví a dotací a obecně zajištění toho, aby svaz měl na všechny potřebné věci základní prostředky.

V této chvíli převezme veškeré povinnosti předsedy Vjačeslav Vinogradov. Bude se svaz ubírat v něčem jiným směrem, nebo se můžeme těšit na pokračující linii vývoje bez větších změn?

Jak jsem řekl, Slávkova manželka bude mít radost. (smích) Ale vážně, žádné změny bych neočekával, pětice Výkonného výboru i všichni ostatní jsou natolik sehraným a zajetým týmem, že mám pocit, že vše půjde stále stejným - a nutno dodat, že dobrým - směrem i dál.

I když říkáš, že ne, nějaké změny ale vždycky přijdou… nemyslíš?

Já nějaké vyjmenovat můžu, ale jsou „v rámci plánu“. Sekretariát svazu se přesune do vedlejší budovy, kterou jsme nedávno (my myšleno jako Ronnie.cz v tomto případě) koupili a kde teď vznikají nadstandardní prostory jen pro svaz. Tam bude Slávek společně se svou asistentkou, novou tiskovou mluvčí a také kolegy z Výkonného výboru, kteří budou teď na sekretariátu mnohem častěji - celé toto je i důvodem, který mě utvrzuje v tom, že ta lepší doba svaz kulturistiky pořád ještě čeká. (úsměv)

Jak vlastně reagovali tví spolupracovníci, když ses jim svěřil se záměrem odstoupit z postu předsedy? Přemlouvali tě, rozmlouvali ti to?

Záleží, jak kdo. Vezmeme-li mé spolupracovníky firemní, tzn. ze společností, kde figuruji, byli v převážné většině hodně rádi, protože budu mít na podnikání více času. Co se týče spolupracovníků svazových, ať už těch nejbližších, nebo i vzdálenějších, byli překvapeni, ale na druhou stranu i chápající.

Budeš kandidovat v příštích volbách?

Ano. To ostatně byla i největší starost řady lidí, když se o mém odstoupení z pozice předsedy dozvěděli. Ve volbách na jaře 2018 budu kandidovat do Výkonného výboru, jenom ne na funkci předsedy. Myslím ale, byť se opakuji, že svaz jde dobrým směrem, a pokud bych něco doopravdy hodně a moc nechtěl, aby se vrátilo temnější období a někdo to začal bourat… Kandidovat tedy budu a osobně dost věřím v to, že nám delegáti na Valné hromadě dají i pro další období důvěru.

Mimochodem, tady musím zmínit, co mě opakovaně při předchozím povídání napadávalo. Já celou dobu mluvím o svazu ve smyslu, jak dobře se mu vede. Určitě nechci, aby to vyznělo, že všechno je dokonalé a nic není špatně. Tak to samozřejmě není. Svaz má v řadě ohledů rezervy, je spousta věcí, co by šla dělat lépe - ale z pohledu té reality každodenní práce, kdy vidím do posledního detailu, co všechno „svaz kulturistiky“ znamená a kolik práce se vším je, je současný stav… prostě docela dobrý. (úsměv)

Kdyby se stalo, že v dalším období budou do čela svazu zvoleni zcela jiní lidé, dovedeš si představit, jak by pak svaz fungoval?

To je těžká otázka. Ono kdyby člověk dal na to, co tu a tam slyší, jak by něco šlo udělat lépe a co vše by mohlo fungovat jinak, měl by dojem, že by s jinými lidmi třeba lépe bylo. Jenže jiná věc je hodnotit dění ve svazu z pohledu vnějšího a jiná z pohledu vnitřního, kdy - ale to jsem řekl už před chvílí - člověk vidí, jak strašně moc to je práce a jak strašně málo prostředků a svým způsobem i lidí na ni je. Takže na otázku odpovím trochu neutrálně - pokud by se do vedení svazu dostal tým „srdcařů“, kteří mu budou věnovat obrovské množství času i svých prostředků, pak bude svaz fungovat skvěle. Naopak, pokud by do vedení svazu přišel někdo, kdo půjde jenom „za funkcí“ nebo při dostatečné naivitě „za penězi“, pak je to v háji. (smích) Každopádně první ze zmíněných skupin má kdykoliv dveře otevřené, kdokoliv, kdo by chtěl svazu jakkoliv pomoci - myšleno především prací a svým časem - je více než vítaný.


Martin Jebas s Markem Pokorným na mistrovství České republiky v roce 2013

A co propojení s mediální stránkou, v současnosti to je tak, že na pódiu je vyhlašování výsledků a lidé v celé zemi to obratem prostřednictvím internetu - ať už přímého přenosu, nebo článků s výsledky - vědí.

Tenhle „výsledkový servis“ je hodně fajn, už jsem o něm mluvil, jak nám ho jiné sportovní svazy závidí. V tom je klíčem dokonalá spolupráce mezi pořadateli soutěží a svazem jako takovým a redaktory Ronnie.cz. Samozřejmě jsem v tomhle ohledu zaslechl i hlasy „Ronnie.cz svaz využívá a vydělává na něm“, jenže ono zajistit, aby na každé (úplně každé) soutěži po celé republice byl tým redaktorů, kteří fotí, zprostředkovávají výsledky a na většině soutěží zajišťují i přímý přenos - a potom v noci nebo k ránu po návratu ještě vše zpracovávají a dodělávají na internet, je ohromná zátěž, o nutnosti perfektního týmu lidí, kteří do své práce musejí být zapáleni, ani nemluvě.

Mimochodem, jaký vliv mají přímé přenosy na účast diváků na soutěžích? A jak je atraktivní je realizovat?

Vliv je jednoznačně pozitivní. Zpočátku se někteří pořadatelé báli, bude se dělat přímý přenos, nepřijedou mi diváci. Jenže se ukázalo, že sály jsou čím dál plnější a ta přidaná hodnota, kdy přímý přenos vidí třeba až 20.000 lidí a další tisíce potom v záznamu, je příjemným bonusem při vyjednávání se sponzory soutěže. Někteří pak přímý přenos doslova vyžadují. Co se „atraktivnosti“ jeho realizace týče, každý přímý přenos stojí redakci Ronnie.cz něco mezi 10 a 20 tisíci korunami a s ohledem na to, že do přenosů nedáváme reklamu ani ho nijak nezpeněžujeme, to není činnost zisková. Byť samozřejmě příjemná a prestižní.

Když se vrátím zpět ke svazu, kolik hodin týdně ti v průměru zabíralo vykonávat funkci prezidenta?

To nejde asi říct… Nicméně třeba v minulém týdnu se konal seminář pro závodníky a rozhodčí, a pokud otázku vztáhnu jen na sebe, bezprostřední tři dny před akcemi jsem měl z 90 % vytížené jen svazem, nezbyl tam prostor prakticky na nic jiného. Potom jaro a podzim, kdy jsou soutěže, jsou prakticky stejné. Ostatně i proto jsem teď na semináři rozhodčích při svém povídání zmiňoval, že od roku 2003, kdy jsem se okolo soutěží a pak i svazu začal pohybovat, jsem neměl já osobně žádné jaro ani podzim, protože obě tahle období jsou svazovými činnostmi prakticky úplně vytížená.

Dá se celkový čas věnovaný svazu nějak vyčíslit?

Ano, mám z něho radost a dobrý pocit, když se všem realizovaným věcem daří. (úsměv)

Zlí jazykové by mohli namítnout, že propojením svazu a Ronnie.cz sis v první řadě zajistil svůj business…

…ať tvrdí. (úsměv) Nicméně pravda je spíš taková, že kdybych se nikdy nevěnoval takhle do hloubky svazu, byli bychom v podnikání (právě díky mnohem volnějším rukám a času) neporovnatelně dál. To slovo „neporovnatelně“ prosím napiš velkými písmeny a podtrženě…

Jak jsou vlastně funkce ve Svazu kulturistiky a fitness České republiky finančně ohodnocené?

Nijak, samozřejmě. Předseda je funkcí neplacenou, stejné platí pro členy Výkonného výboru i všech ostatních komisí - disciplinární i revizní. Jediní, kdo dostávají „aspoň něco“, jsou rozhodčí, jenže pokud jedete rozhodovat na soutěž, strávíte tam celý den sezením skoro bez možnosti se chvíli protáhnout a dostanete za to „odměnu“ řádově ve stovkách korun, není to odměna, protože to vlastně ani nepokryje náklady na cestu. Tady ale musí platit a platí, že nikdo nedělá svoji práci pro svaz pro peníze, ale prostě proto, že chce. To samé ostatně platí o závodnících - ani ti nesoutěží pro peníze nebo pro ceny, ale prostě proto, že chtějí, že je to baví, že je to naplňuje.


Na setkání veteránů s Jiřím Horkým a Jiřím Zajíčkem

Na konci roku 2013 jsi napsal ročenku kulturistiky shrnující veškeré podstatné události týkající se našeho sportu pod křídly SKFČR v letech 2012 a 2013, tu tradici jsi obnovil po dlouhé době - ale dále už zase nepokračovala. Bude?

Je už napsaná, byť jsem ji tentokrát už nepsal já. Máme připravenou „ročenku“ pro léta 2014, 2015 a 2016, jenže plánované vydání teď v lednu 2017 jsem zrušil, posunul ho na prosinec a zakomponujeme do ní i rok 2017. Bude to pořádná kniha kulturistiky, čtyři roky soutěží, bude mít hezkých pár stovek stránek. Těším se na ni.

Mimochodem, jaký byl o poslední ročenku zájem a jak komerčně úspěšná byla?

Jak se to vezme. Kupovat si ji moc lidí nechtělo, tzn. komerčně skončila hluboko v minusu, na druhou stranu, zadarmo ji chtěli všichni a myslím, že propagaci sportu jako takového příjemně pomohla, takže z mého pohledu úspěšná byla, a i proto se těším na další.

Vzpomeneš si, jaká nejtěžší rozhodnutí jsi na pozici předsedy musel kdy udělat?

Konkrétně asi ne, ale obecně jsou to jakákoliv, kde člověk musí udělat věci, za které někdo jiný není rád. Jenže je-li svaz kulturistiky občanským sdružením s tak vysokým počtem aktivit a závodníků, bohužel bude vždy platit, že nelze vyjít vstříc všem a ne vždy mohou být spokojeni úplně všichni.

Hlavně po závodech se často řeší různé divoké diskuse na adresu svazu, kvalitu rozhodčích, soutěží, cen pro závodníky apod. Co třeba hned téma první, rozhodčí, věříš v jejich objektivitu?

Ano, ale má to řadu odboček, o kterých se v krátkosti musím zmínit… Předně, řada lidí vůbec neví, jak rozhodování probíhá - a tak jsem třeba teď na podzim řešil, že kdosi pronesl, že „Slávek určitě ovlivnil rozhodování v Čelákovicích“. Bez ohledu na to, jak bezmezná důvěra mezi námi je, jsem si kompletní zápisy soutěže nechal poslat (tím kompletní mám na mysli vše, včetně těch malých hodnotících lístečků podepsaných jednotlivými rozhodčími) a první, co jsem zjistil, bylo, že Slávek vlastně vůbec nerozhodoval. (smích) Nicméně to neměnilo nic na „faktu“, že autor zmíněného obvinění „to věděl“ naprosto jistě. Ach jo. V tomhle ale třeba vidím právě jednu z velkých rezerv svazu, více vysvětlit lidem, jak hodnocení probíhá, že hlavní rozhodčí ve skutečnosti vůbec nerozhoduje, že řada hodnocení rozhodčích „se škrtá“ a ve výsledku se započítávají jen „střední hodnocení“ a podobně. O zpětné kontrole všech soutěží ani nemluvě. O tom je ale potřeba někdy napsat dlouhý, dlouhý článek.

A co ceny pro závodníky?

Jak jsem zmínil, nikdo nesoutěží pro peníze nebo pro ceny. Tedy, nikdo by neměl pro tyto věci soutěžit. Vidí-li to tak někdo, bude zklamán - a za mě platí, ať je. Ono pořádat soutěže je natolik náročná aktivita, že i každá, sebemenší cena je z mého pohledu „tak nějak navíc“. Člověk by měl soutěžit pro sebe, pro svůj pocit, pro radost ze sebe sama a svých výsledků - ne proto, že dostane nějakou cenu nebo peníze. Chci-li peníze, jdu do práce. Někdy je tohle ale z pohledu pořadatelů i svazu věc nevděčná - někteří závodníci to tak, jak jsem teď řekl, nevidí, mnohdy třeba i dost neslušně řeknou nebo napíší, že „…vyhráli jeden blbej protejn…“, a už vůbec nevidí, že jedna cena pro závodníka v hodnotě třeba 500-1500 korun krát šest finalistů a krát třeba 20 kategorií dá ve výsledku dost velkou částku - a to není zdaleka největší náklad na soutěž, ten je povětšinou v zajištění sálu, osvětlení, ozvučení apod.

Pořádá-li vlastně někdo soutěž, je to zisk, nebo ztráta?

Jak se to vezme. Zase tady dle mého platí, chci říct, mělo by platit, že člověk nepořádá soutěž kvůli zisku. Nicméně soutěž lze udělat tak i tak, výsledek může být hodně v minusu, drobně v minusu, na nule, nebo i v drobném plusu. Nicméně na pořádání soutěže nikdo nezbohatne, většinový případ je nula nebo drobné minus, někdy i drobně větší minus. (úsměv)

Mluvíš teď i o tebou pořádaných republikách 2013 a 2014?

Ano, ale v legraci, my skončili v minusu skutečně velkém, ale za to mohl fakt, že jsem prostě chtěl udělat doopravdy hezké a po všech stránkách zajištěné soutěže a na finanční výsledek se vůbec nehledělo.

Dám ti teď takovou všeobecnou, ale důležitou otázku. Pokud jsem normální fanoušek kulturistiky, který chce „něco změnit“ nebo „něco udělat“, mám šanci?

Jasně, že máš. Ostatně já byl na svém začátku taky jen fanoušek kulturistiky, který v 11 letech bráchovi čmajznul časopis o kulturistice a už se to s ním vezlo, nakonec se mi i nějaké věci udělat podařilo. Jde o to si říct, že doopravdy chci, a jít za tím. To ale neznamená dojít nejdál k diskusím na internetu, to znamená jít fakt něco dělat. Pomoci kamarádovi v přípravě na soutěž, pomoci mu sehnat sponzora nebo třeba jen domluvit vstup do fitka zadarmo. Nebo založit pro více takových lidí oddíl a pomáhat vytvářet podmínky jim všem. Pomoci pořadateli soutěže, prostě se nabídnout, že v ten den konání soutěže nemám co dělat a rád pomůžu - každý z nich bude šťastný! Nebo uspořádat soutěž sám. Dát na stůl jakýkoliv nápad, jak pomoci celému našemu sportu nebo jeho části - sepsat ho, představit někomu, koho se to týká a pomoci mu s realizací. Těch možností je nespočet - ale chce to chtít a něco i udělat. Dobře míněnou pomoc nikdo neodmítne.

Téma typické pro kulturistiku je doping. Jak často se tě lidé mimo náš obor na doping ptají?

To záleží, jak kde. Pokud dělám rozhovor pro nějaké všeobecné médium, noviny nebo třeba rádio, otázka na doping padne skoro vždycky. A i když třeba někdy vloni jsem dělal nějaký rozhovor v rádiu a moderátorka mi před jeho začátkem říkala „o dopingu mluvit nebudeme“, potvora jedna s ním samozřejmě potom stejně vyrukovala. (smích)

Mimochodem, závodníci i celá kulturistická veřejnost si často pletou Antidopingový výbor ČR a Disciplinární komisi svazu, mohl bys krátce vysvětlit hlavní rozdíl a s tím související problémy?

To je snadné. Antidopingový výbor České republiky (ADV ČR) je organizací, která spadá přímo pod ministerstvo školství. Pracovníci ADV ČR jezdí po sportovních událostech nebo i přímo za sportovci a testují je, zda nezneužili dopingové látky. Sami rozhodují, koho otestují, a nikdo z vnějšku na jejich výběr nemá vliv. Pokud ve výsledku zjistí problém, pak ho oznámí danému sportovnímu svazu, resp. jeho tzv. Disciplinární komisi a ta v rámci pravidel, která jsou stejná pro všechny sportovní svazy, vynese nějaký trest.

Když jsme u té Disciplinární komise, řešila někdy v minulosti, že by někdo ve svazu zneužíval svého postavení? Víš o takových případech, kdy se něco podobného děje?

Šťouravá otázka. (smích) Za posledních třeba pět šest let nepamatuji, že by Disciplinární komise (DK) něco takového řešila, ale je to o podnětech - pokud kdokoliv podá Disciplinární komisi podnět, třeba na to, že mám moc holou hlavu, Disciplinární komise se tím musí zabývat. Takže ať je to věc jakákoliv, budou ji řešit a buď si povinně nechám narůst háro, nebo usoudí, že to není proti pravidlům, a zůstanu, jak jsem. Tím to samozřejmě trochu zlehčuji, ale je to relativně vážná věc - má-li kdokoliv jakýkoliv podnět, musí s ním přijít, až pak ho DK může řešit. My v poslední době, pokud jsme narazili na nějaký problém personálního nebo personálně-lidského charakteru, jsme jej řešili spíš diplomatickými cestami než „silou“ přes DK, nicméně s ohledem na to, že někteří lidé v našem sportu se pohybují v některých ohledech na hraně, je to spíš jen otázka času, než i DK bude něco řešit. Zde ale platí, že bohužel nestačí „jedna paní povídala“, vždy je pro dané tvrzení potřeba i nějaký důkaz. Existuje-li ale, pak i zde platí mnou už zmíněné „kámoš nekámoš“.

Během posledních 15 let sis prošel všemi rolemi, na začátku mladý kluk nadšený do posilování, postupně šéfredaktor největšího magazínu o silových sportech v ČR, obchodník se sportovní výživou, pořadatel soutěží, předseda SKFČR. Do toho dále rostoucí podnikání, nové kamenné pobočky, další projekty. Dá se nějak shrnout, co ses za těch 15 let naučil?

To je otázka hodně obecná. Asi bych to shrnul tak, že když člověk dělá věci poctivě, chová se k ostatním co nejlépe a stále stojí na zemi, daří se mu. Naopak, pokud někdo podvádí a nehraje fér, třeba ne hned, ale ve výsledku na něj dojde. Tohle ale myslím, že platí úplně všeobecně v jakékoliv lidské činnosti.


Seminář rozhodčích v roce 2014 se všemi členy Výkonného výboru
(Luboš Koumal, Martin Louda, Lukáš Roubík a Vjačeslav Vinogradov)

U toho mě napadá, pamatuji, když jsi měl - ale je to třeba před 10 lety - mluvit jako host na pódiu soutěže, byl jsi z toho vždycky hodně nervózní. Změnilo se to?

Změnilo. (úsměv) Je pravda, že jsem byl dřív z jakýchkoliv veřejných vystoupení hodně, ale hodně nervózní a bylo to pro mě dost za trest, ať už přednášet někde před lidmi, nebo mluvit na pódiu. Teď je to dost jinak, neříkám, že bych si pobyt na pódiu užíval, to ne, ale ani z toho nejsem nesvůj. A třeba přednášení ve škole mě spíš naopak hodně baví.

Jak bys rád viděl další vývoj SKFČR? Kde bys ho rád viděl za dalších 10 let?

Na to se dá dívat z vícero pohledů. Předně bych chtěl, aby všichni lidé, kteří se v našem sportu pohybují, brali náš sport jako něco, co mají rádi, co dělají pro radost, pro sebe, pro svůj pocit, pro svoji seberealizaci - a bavilo je to a naplňovalo. Úměrně tomu bych bral, aby se i nadále zvyšoval počet závodníků na soutěžích a pokračoval současný trend, a to třeba i ve smyslu fanouškovské základny našeho sportu, kdy se na řadě soutěží diváci ani nedostanou do sálu, jak je tam plno a jaký je o účast zájem. Osobně myslím, že s tím, jak je fitness populární a jak i na popularitě dále nabírá, se dalšího výrazného rozvoje můžeme dočkat. A s tím, jak se některé kategorie přibližují více lidem, se může náš sport dočkat i většího uznání od veřejnosti. Ale taková věc bude vždy začínat u jedinců, bude-li pohodová celá členská základna a všichni závodníci, bude celému našemu sportu dobře.

V pokračování našeho rozhovoru se podíváme na to, jak jde skloubit osobní život, podnikání i svazové aktivity dohromady, zda Martina někdy uvidíme na soutěžním pódiu a řadu dalších osobnějších témat!


Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

29.03.13:59bbvka - pekny clanek *79* Napsat o tom jak probiha rozhodovani by..
29.03.01:14Petr Prielozny - Hezky clanek. Libi se mi na Martinovi, ze chape, ze obcas ..
28.03.17:46Milan A. - Kdybyste někdo měl ročenky starší a nevěděl co s nima, tak..
28.03.17:42Milan A. - Jsem ten rozhovor čet dost poctivě, jak jsem v práci a nem..
28.03.16:55Spazik - Tak ono ta provázanost Ronnie a svazu samozřejmě business ..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínTomáš Kašpar o svých plánech v IFBB E...
Bronwyn (01:06) • Ale Manionova NPC ted bude taky otevirat mezinarodni zavody pro amatery po celem svete,...
magazínPřehled přijímacích fyzických testů d...
KOSICE_KE (18:11) • To vie myslim kazdy jouda... Ide o pakove pomery...resp. o vzdialenost taziska (ruky) o...
magazínPřehled přijímacích fyzických testů d...
Petr Prielozny (15:48) • Dobry clanek. Je zajimave, ze u tech sed-lehu testu nemaji jen jednu variantu, protoze...
magazínTomáš Kašpar o svých plánech v IFBB E...
ygg (18:04) • To havranek ... no právě ... když jsi začínal, tak sis myslel. Teď už víš:-).
magazínTomáš Kašpar o svých plánech v IFBB E...
deiw (12:23) • IFBB je mezinárodní, ale Američani mají své NPC soutěže, ze kterých se získávají karty...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra