Reklama:

PhDr. Luděk Nosek: Kulturistické lázně a fenomén Sandow (III.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

V první a druhé části rozhovoru vzpomínal PhDr. Luděk Nosek na slavnou soutěž Grand Prix Sandow.
Dnes dojde na jeho zážitky z domácích i světových soutěží a také na další část unikátní fotogalerie.

Luděk Nosek - kulturista, trenér, funkcionář, rozhodčí, organizátor soutěže

1964 - úplné kulturistické začátky, Luděk Nosek a vznikající TJ Sandow
Vy sám jste začínal jako kulturista. Kterými cestami jste se vlastně ke kulturistice dostal?

Mým největším sportovním úspěchem v domácí soutěži bylo třetí místo na mistrovství ČSR v Brně - rok už si ale nepamatuji. Asi třikrát jsem byl přeborníkem západočeského kraje. Závodil jsem ale už na "Velké ceně Mladé Gardy" v Bratislavě v roce 1967, což bylo v podstatě historicky první mistrovství ČSSR. Tam jsem se na pódiu opětovně setkal s Jurajem Višným a Jurajem Pipasíkem. Poprvé jsem se na pódiu vedle nich postavil již v roce 1966, kdy se oba zúčastnili druhého ročníku GP Sandow a každý vyhrál ve své kategorii. Pipasík tehdy dosáhl na titul absolutního vítěze. Oba dva jsou až dosud mými kamarády. S Jurajem Pipasíkem jsem dokonce trénoval v jeho slavné posilovně v Santa Monice určené jen pro slavné osobnosti z Hollywoodu. Zde jsem se poprvé setkal i se Sylvesterem Stallonem, který tehdy přišel se svým doprovodem. Nikdo jiný tou dobou v posilovně nebyl. Pipasík se individuálně věnoval mnoha filmovým hvězdám. Stroje, které před cvičením nastavoval jako při hodinářské práci, byly jeho vlastním konceptem a výrobou. Abych se ale vrátil ke svým začátkům. Během základní vojenské služby jsem házel závodně granátem a byl dokonce držitelem československého armádního rekordu 105 metrů - to bys ani nedošel. (úsměv) Společně s armádní reprezentací jsem se tak zúčastnil závodů v SSSR nebo v Maďarsku při soutěži výsadkářů ve vojenském trojboji.

Vy jste byl u výsadkářů? Kde?

Ano, začal jsem v Prešově u 65. výsadkového praporu, jehož předchůdci bojovali u Buzuluku a jejichž vznik je spjat s anglickým "comandos". Další rok jsem působil v Prostějově.

Půdní oddíl Sandow - úžasná parta.

Byl jste tedy dva roky na vojně. Kolik jste zvládl seskoků?

Přesný počet si již nevybavuji, bylo jich ale něco málo do stovky. Působil jsem totiž ve sportovní rotě a oproti "záklaďákům" jsme skákali samozřejmě častěji. Díky tomu, že jsem ještě před vojnou ve Svazarmu plachtařil, tak jsem měl první seskoky už v civilu. Padáku jsem dal posléze přednost. Na vojně jsem dokonce skákal ještě z balónu - to už je ale historie. No a na vojně jsem se dostal do reprezentačního družstva vojenského trojboje. Tam ale seskok padákem jako disciplína nebyl - byla tam jen překážková dráha, hod granátem a střelba. Má dominantní položka - hod granátem - mě nakonec dostala až do reprezentace. Po návratu z vojny jsem v Mariánkách nastoupil dráhu atleta a házel oštěpem. Můj tehdejší maximální výkon 55 metrů nakonec zpečetilo zranění - tenisový loket. Musel jsem toho nechat a přešel na skok o tyči, kde jsem dosáhl osobního rekordu 3,60 metru. V roce 1962, kdy jsem zrovna pracoval ve stavebním podniku v Tachově a byl trochu zklamaný z ukončení oštěpařské kariéry, se mi do rukou dostala již zmíněná polská, značně osahaná knížka o kulturistice, kterou opatruji dodnes.

GP Sandow 1966 - Josef Bartoš, Juraj Pipasík, Luděk Nosek
Byl to právě ten zlomový okamžik, který mě nasměroval ke kulturistice. Vše, co jsem se ale během prvních 4 až 5 let naučil v atletice, jsem nakonec zužitkoval v kulturistice, která přišla hned poté. Mým guru byl úspěšný atletický trenér Dalibor Rektorys, jehož metody řízení jsem později sám uplatňoval. Následně jsme založili "půdní oddíl" a začali vést i úžasnou oddílovou kroniku. Začínali jsme obyčejnými cviky s vlastním tělem a měli jen jednu činku. Pak přišly již popisované brigády a naší první posilovnu jsme mohli rozšířit o další činky. Byli jsme úžasnou partou a vedli čistě klubový život. Postupně jsme se pak propracovali k naší první soutěži.

Společně s Jurajem Pipasíkem (pozdějším trenérem Sylvestera Stalloneho aj.) jste se jako naprosto první českoslovenští závodníci zúčastnili mistrovství Evropy v Mnichově v roce 1968. Ve dvou dospělých a jedné juniorské kategorii tehdy soutěžilo celkem 80 závodníků. Jaké jste z toho měl dojmy? Pamatujete si na detaily?

No samozřejmě, všechno mám obtisknuté v paměti. Mistrovství Evropy proběhlo začátkem září 1968, krátce po vstupu Rusů do ČSSR. Společně s Mírou Chvojkou jsem se paradoxně noc před invazí vrátil z Jugoslávie, kde jsme se na soutěž báječně opálili. Samotnému odjezdu do Německa ale předcházela nominace, kterou mi na vlastní odpovědnost podepsal sekretář svazu vzpírání pan David, a dlouhá fronta na západoněmeckém velvyslanectví, abychom získali vstupní vízum. Na ambasádě totiž čekaly stovky lidí, kteří chtěli emigrovat. Atmosféra v republice totiž byla hodně napjatá a nikdo nevěděl, co bude následovat druhý den. Co se týče termínu soutěže, bylo to nejhorší možné období, které jsem si mohl vybrat. Paradoxní také bylo, že když jsme jeli do Německa, tak byl vlak narvaný k prasknutí, ale při cestě zpátky jsme s kamarádem byli jedinými pasažéry v celém vlaku. Také si pamatuji, jak nás německý průvodčí v poslední německé stanici před hranicemi informoval: "Letzte chance, entsteigen, entsteigen!" V Německu jsme se hodně rozmýšleli, jestli se máme vrátit. Náš návrat mi ale nakonec nesmírně pomohl, aniž bych se musel jakkoli zavázat policii nebo StB ke spolupráci. Vždy když jsem následně žádal o výjezdní doložku, tak mi záznam o předchozím návratu značně pomohl a úřady to vždy zohlednily.

Samotné závody byly ohromné. V Mnichově jsem se mimochodem sešel i s Francem Columbem. Společně se mnou se závodů zúčastnil i Juraj Pipasík, ten nakonec skončil šestý a já devátý. Byli jsme jedinými, kteří pózovali v naučeném rytmu. Ostatní závodníci byli sice strnulí, bezesporu však mnohem svalnatější.

Ich bin Arnold, bist du Ludek?

Na soutěži tehdy předvedl exhibici i Arnold Schwarzenegger. Jaký tehdy byl?

Zážitkem pro mě tehdy byl příjezd na vlakové nádraží do Mnichova. Ještě před odjezdem do Německa mi totiž volal organizátor soutěže Alfred Busek a řekl, že na mě na nádraží počká mladý, vysoký a mohutný kluk. Řekl také, že se jmenuje Arnold a že ho nemohu přehlédnout. Po příjezdu na mnichovské nádraží jsem pak společně s Mírou Chvojkou vystoupil z vlaku a sotva jsem zvedl tašky, tak jsem zahlédl mladého, asi jednadvacetiletého kluka, jak ke mně míří tím svým klasickým krokem. (úsměv) Byl přesně takový, jak ho popsal Busek. "Ich bin Arnold, bist du Ludek?" zamumlal svým hlubokým hlasem. (úsměv) Já přikývl. Se slovy "Gibt mir ihre koffer" mi pak Schwarzenegger sebral kufr a společně jsme zamířili k jeho kabrioletu. Jakmile jsme se posadili, vyvalil Arnold svoji obrovskou tlapu přes stažené okno dveří a vyjel. Arnold byl již tehdy coby vítěz Mr. Universe celkem známý, a tak nám po cestě dvakrát mávali policajti. Bylo to období jeho velkých začátků, ale v Mnichově už byl považován za velkou "personu". Zatímco pak Arnold předvedl během soutěže svojí exhibici, jeho kamarád Franco Columbu závodil a nakonec i vyhrál. Byla to neuvěřitelná doba. Pamatuji si, jak Columbu do rozcvičovny přišel v takových divných "podvlíkačkách". Míra mu proto věnoval své náhradní tepláky. Večer po soutěži jsme nakonec museli opilému Francovi pomáhat zadními dveřmi do hotelu, aby nebyla nějaká ostuda.

Měl jste pak možnost se s Arnoldem ještě někdy osobně setkat?

No určitě, právě díky prvnímu setkání v Mnichově. Jedním momentem bylo například setkání při otevírání restaurace Planet Hollywood v Praze, tehdy jsem byl již starostou Mariánských Lázní. Z celkových 45 minut jeho návštěvy v restauraci mi věnoval snad půl hodiny. Když pak zadním vchodem odcházel, aby odjel ke svému vrtulníku, tak mě tam lidi málem ušlapali. Předtím jsme se ale několikrát setkali na celé řadě míst. Byl jsem pozván i na jeho posvatební kulturistickou oslavu v Columbusu v Ohiu. Bylo nás tam snad dvě stě. Měl jsem tam možnost se seznámit i s Arnoldovou manželkou Mariou Shriver. Když jsem jí při předávání dárku vyprávěl, že znám Arnolda z doby, kdy mi ještě jako mladík nesl kufr, tak jen kroutila hlavou se slovy: "To snad není možné, nikdy mi nevzal ani kabelku." Po letech jsem se s Arnoldem sešel i v jeho kanceláři v Santa Monice. Arnold byl tehdy dost naměkko, protože o něm vyšlo několik ošklivých a pomlouvačných článků. Začal se angažovat v politice, a tak na něj chtěli vytáhnout úplně všechno - včetně toho, že je "gay" a že jeho otec byl "údajný nacista". Nic z toho ale není pravda. Asi dvě hodiny jsme tam pak seděli a povídali si. Tehdy vznikla i fotografie, která stojí na polici v naší posilovně. A kdo ji fotil? Do poslední chvíle jsem to také netušil. Arnold zvedl od jednoho stolu ze své restaurace nějakého chlapa a poprosil ho, aby nás vyfotil. Pak mi Arnold jen oznámil, že nás právě vyfotil Steven Spielberg a že to fotka, ač z mého fotoaparátu, bude určitě dobrá stejně jako jeho filmy.

Mr. Olympia 1982 v Londýně - zleva Mohamed Makkawy, šéf britské IFBB
Ron Davis, holandský promotér a Luděk Nosek
Díky Arnoldovi jsem měl zážitek i s panem Joe Goldem, zakladatelem Gold´s Gymu. V Santa Monice jsem byl hned několikrát a měl tak možnost si zacvičit i tady. Stejně jako všude jinde po světě byl problém s úklidem činek i v Gold´s Gymu. Během jednoho takového tréninku tyhle rozházené činky spadly nějakým místním "no name" klukům, kteří tu také cvičili. Starý pan Gold, který měl problémy s chozením, se přibelhal a dlouhým "Chlapi!" je napomenul. Oni ale na nic nečekali a svedli to okamžitě na Arnolda, který stál asi o pět metrů dál. Jakmile to Arnold zaslechl, zvedl to své husté obočí a tiše zamumlal: "You fucking bastards." Vzal to ale na sebe. Starý Gold se otočil, zakroutil hlavou a řekl: "Arnolde, ty bys měl vědět, jak se máš chovat v posilovně." Arnold pak jen sklonil hlavu a zahanbeně odešel. Kdykoli pak po všech těch lidech v posilovně sklízím činky, tak si říkám, že je to všude stejné.

Závěrečná část rozhovoru bude mimo jiné patřit vzpomínkám na oddílové svěřence a úskalí minulého režimu.


Z fotoarchivu PhDr. Luďka Noska (III.)



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

27.04.19:38Jeanne - Nádherné vyprávění, jako vždy. Díky. ;)+1
25.04.16:41jari - Krásná to doba. Holič v té teplákovce, nádhera, masakr. +3
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 56 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínSach. vlny pro holky
Ronnie (16:48) • To je hodně starý článek, odkaz na něj přidávám níže, ale doba je od té doby dost jinde...
magazínSach. vlny pro holky
mace68 (15:56) • Je nekde moznost najit puvodni clanek? Odkaz je nefunknci. Diky
magazínTréninkový videolog: Michaela Palová...
Jardaflex81 (09:30) • Moc hezky spojení síly a budování hezké svalnaté postavy v ženské podobě fakt pěkně se...
magazínTréninkový videolog: Michaela Palová...
mysH (18:52) • závidím takhle otevřený prostory, u nás bez klimošky je léto čistý utrpení
magazínDennis Wolf: aktuální forma v příprav...
DiamonD123 (23:06) • Zas tak mimo není, jenom zbytečně říká to, co je každému jasný a pravděpodobně i samotn...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra