Reklama:

PhDr. Luděk Nosek: Kulturistické
lázně a fenomén Sandow (II.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

V první části rozhovoru vzpomínal PhDr. Luděk Nosek na dobu vzniku slavné Grand Prix Sandow.
Dnes se k této soutěži vrátíme a čekají na Vás další dosud nezveřejněné fotografie!

GP Sandow 1983 - Libor Minařík a Luděk Nosek
Převážná část všech ročníků proběhla v období socialismu, tedy v období složitě prostupné železné opony. Jak náročný byl příjezd zahraničních závodníků, především ze západních zemí?

Většina z nich od nás musela dostat zvací listy, aby mohli získat vstupní víza. Jednou, bylo to myslím v roce 1988, se Albert Busek zasekl na našem hraničním přechodu u tachovského Rozvadova. A protože ho nechtěli pustit, tak už se chtěl otočit a jet zpátky. Musel jsem tak na poslední chvíli volat řediteli celnice a nakonec tam i osobně jet. Vše bylo o kontaktech. Díky tomu, že jsem v té době už dvacátým rokem pracoval na mariánskolázeňské radnici - tehdy národním výboru - a byl i ve vedení svazu, měl jsem určitý respekt a tak i určité možnosti. Vždy jsem ale musel udělat vstřícný krok, například jezdit závodníkům naproti, aby je celníci byli ochotni proclít a pustit do ČSSR. Nikdy nám nakonec žádného závodníka nebo hosta neodmítli.

O lístky na GP Sandow měli zájem i pracovníci zahraničních ambasád.

Bez důležitých kontaktů by to tedy bylo složitější?

Určitě ano. Nedávný předseda ČSTV Pavel Kořán býval kdysi mladým úředníkem na ministerstvu školství a v té době byl i naším "patronem". Ať si to každý vykládá, jak chce. Získali jsme si ho kdysi za komunistického režimu a on byl od té doby pravidelným hostem Sandowa. Běžně se pak stávalo, že nás kontaktovali ze zahraničních ambasád v ČSSR nebo z Okresního výboru KSČ a žádali nás o lístky.

Jak cizinci vnímali prostředí československé soutěže?

Zajímavé bylo, že v očích zahraničních závodníků jsme kulturistiku postavili v ČSSR společensky daleko výš, než byla v jejich zemích. To bylo strašně důležité. Cítili mimořádný zájem veřejnosti a vždy viděli naprosto vyprodaný sál. Kdokoli, kdo přijel z Holandska, Belgie nebo například Německa, si byl vědom velkého rozdílu v postavení kulturistiky u nás a cítili se zde naprosto mimořádně. Díky tomu, že měli na Sandowu všechno zaplacené a byli námi doslova "hýčkáni", bylo pro ně Československo, co se týče kulturistiky, zemí zaslíbenou.

Je také zajímavé, že se vše podařilo, a to mi skutečně věřte, absolutně bez jakékoli spolupráce s StB - určitě ne vědomé. Je samozřejmě faktem, že se o mě StB pokoušela, spolupráci jsem však vždy odmítl. Nebylo to ale jednoduché, protože manželka Eva byla letuškou. Vzpomínám si například na moment, kdy jsem pracoval v Německu prostřednictvím firmy Pragosport a Eva tehdy letěla služebně do Frankfurtu. Nakoupil jsem tou dobou nějaké věci a sladkosti pro děti a čekal na ni v letištní hale, abych jí vše v tašce předal. Způsob a místo setkání jsme však museli dávno předtím a složitě telefonicky domlouvat. Samotné setkání proběhlo bez podání ruky, aby nás spolu nikdo neviděl. Posadili jsme se zády k sobě a nenápadně si vyměnili tašky za zády. Eva mi totiž na oplátku přivezla nějaké věci z domova. Museli jsme totiž počítat s tím, že v každém letadle z Československa seděl nějaký ten "tajný", který pečlivě sledoval, kdo se s kým stýká. Koneckonců starostou jsem se v roce 1994 mohl stát pouze na základě čistého lustračního osvědčení.

GP Sandow - Mohamed Makkawy
Jak zahraniční závodníci vnímali úroveň československých závodníků?

Hned od prvního okamžiku jsme byli jejich soupeři. Českoslovenští kulturisté mimochodem přinesli západním zemím něco naprosto nového. Pózování s hudbou - to je na sto procent naprosto náš, československý přínos. Hudební doprovod prosadil profesor Bulva a průkopníkem byl elegantní Bob Divílek. V zahraničí tou dobou nic takového nebylo. To už ale vstupujeme do úplných počátků vzniku kulturistiky jako sportu u nás. Po velkém boji o uznání kulturistiky jsme usilovali i o změnu koncepce kulturistické soutěže. Původně byly totiž náš sport a jeho závody podmíněny kvalifikací v silovém výkonu. My jsme však chtěli předvádět především svaly a definitivně se odpoutat od klasického vzpírání. Jako výměnu za silovou kvalifikaci jsme vedení ČSTV představili právě pózování s hudbou. A právě až třetí ročník Sandow tak byl čistě jen o svalech, bez silové kvalifikace. Jedná se tak jednoznačně o československou invenci. V zahraničí se do té doby pózovalo volně, bez synchronizace na "jakési" tiché brnkání v pozadí.

Takže markantním rozdílem našich závodníků a těch zahraničních bylo už samotné pózování?

Samozřejmě. Když Divílek na Sandowu zapózoval na hudbu, zvedl lidi okamžitě ze sedaček a všichni aplaudovali - byl jako hurikán. Po něm pak přišel sice svalnatý Němec, který se ale pohyboval jako mastodont. Chyběla mu tak elegance, kterou naopak předváděli naši. Tím jsme bez diskuse obohatili světovou kulturistiku.

Které ročníky hodnotíte s odstupem času jako zlatý vrchol GP Sandow? Byl to rok 1994?

Ne, určitě ne. Rok 1994 byl spíše směsí původního odkazu s novými trendy. Svůj velký respekt měla československá kulturistika za bývalého režimu.

Takže například druhá polovina osmdesátých let?

Ano, to byla zlatá doba GP Sandow. Během komunistického režimu měla soutěž úplně jiný nádech. V roce 1994 už byla nutnou součástí soutěže "jakási prvotina Expa". V horní části stadiónu tak bylo několik stánků se sportovním náčiním, oblečením a doplňky výživy. Všechno to zboží akci zaplavilo, protože lidé byli tou dobou ještě "hladoví" po všem novém a západním. Připomínalo to spíše bazar a akce tak ztratila svoji původní čistotu. Byl už to spíše kšeft, aby se zaplatili všichni účastníci závodu.

Kolik obyvatel Mariánské Lázně vlastně tou dobou měly ? Sandow tak musel vaše město převrátit se vší parádou "vzhůru nohama".

Mariánky tehdy měly asi šestnáct tisíc obyvatel a soutěží Sandow žily. Každý druhý obchod na hlavní třídě měl ve výloze propagaci Sandowa. O to jsem se dokázal postarat. Dlouhá léta jsem už tou dobou pracoval na stavebním úřadu národního výboru, později v technických službách města a vše bylo postaveno na osobních kontaktech. Kulturisté byli po dlouhá léta hodnoceni jako nejúspěšnější sportovci okresu Cheb a naše společenské postavení bylo docela prestižní.

Sandow je fenomén, jako když řeknete Sparta Praha.

Takže Mariánské Lázně jsou v podstatě kulturistickým městem.

Určitě byly, minimálně do devadesátých let. Když se tady ještě dnes zeptáte na Sandow, tak každý druhý obyvatel ví, co to znamená. Ať původní oddíl, či soutěž - Sandow je fenomén, jako když řeknete Sparta Praha. (úsměv) V současnosti existují dva a to je trochu matoucí zejména pro pošťáky. Sport Studio Sandow jsem založil v roce 1991, po rozchodu s TJ Sandow, a název mám ošetřen mezinárodní ochrannou známkou. Mezi námi není zásadní nesoulad - přestože si konkurujeme, tak spolu vycházíme. K celému příběhu se však vracet nechci.

V roce 1994 jste soutěž přerušil a další ročník proběhl až v roce 2000. Co bylo důvodem přerušení akce a co důvodem jejího opětovného spuštění?

To už neumím ani dobře popsat. V roce 1994 jsem se stal poprvé starostou Mariánských Lázní a měl tak jiné povinnosti. Současně jsem byl prezidentem svazu kulturistiky, tak jsem dal místní věci kolem kulturistiky stranou. Další volební období - od roku 1998 - jsem ale neobhájil, přestal jsem být i šéfem svazu a tak se mi po kulturistice zastesklo. V roce 2000 jsem se pokusil Sandow znovu vzkřísit, byla to už ale jen "labutí píseň". Byl to pokus o obnovení slavné tradice. Ta doba ale už dávno uplynula a chyběl tu původní "hlad" - už to nebylo ono. Kdysi jsme pořídili Sandow za 100 tisíc - včetně krásného banketu. V roce 2000 už ale byly náklady téměř osminásobné a já do toho bohužel spadl ze svého. Zdálo se a možná se stále zdá, že kulturistika má svůj horizont za sebou. Musím to říct ale opatrně, protože vyznavači tohoto sportu makají a dřou, je mnoho závodů a jsou i nádherné výsledky. Ten společenský zájem už ale dávno takový není.

Myslíte si, že se už nikdy nevrátí, například v jiné kombinaci?

Jakmile přišla devadesátá léta, tak se vše "vylilo ze břehů" a objevilo se plno nových sportů a možností.

1984 - Alois Pek
Posilování je ale základem silové přípravy každého sportu. I obyčejné běhání nyní dokáže svými maratony strhnout davy lidí.

Posilování je neoddělitelné od jakéhokoli sportu. U nás v posilovně je celá řada kluků i děvčat kteří dělají například golf a chodí si k nám zatrénovat. V poslední době už ale nemám, a vlastně mi to ani nechybí, vlastního vrcholového závodníka v kulturistice. Výjimku činí dvojice - Jana a Bedřich, kteří jsou mezinárodně celkem úspěšní ve fitness soutěžích, což je ale úplně jiná kategorie. Nemám vlastně ani chuť kluky přesvědčovat, aby kulturistiku dělali vrcholově. Je to obrovské utrpení, stojí to velké peníze a v jisté fázi pak přichází anabolika, což bych jim už jistě rozmlouval. V poslední době se od kulturistiky odpoutává populární styl fitness, ve kterém se zřejmě vidí i široká veřejnost. Jediný fitness může udržet tenhle sport komerčně. Hardcore kulturistika, jejímž jsem zastáncem, pomalu upadá do "undergroundu", kde vždy byla a kde má asi své místo jako "subkultura". Zlatá léta kulturistiky totiž byla v době, kdy byla něčím výjimečným. Podnikatelé sice ve svých nových velkých fitness centrech kulturisty tolerují, určitě ale pro ně nebudou žádnou výhrou. Zpocený, sebestředný svalovec, který dokáže být v přípravě i hodně nepříjemný, není v "uhlazeném prostředí nového fitness centra" žádným dárkem.

Na druhou stranu je nutné říci, že kulturistika je se svou tvrdou dřinou, dietami a odříkáním nesmírně náročná. Pokud chce být samozřejmě člověk vrcholovým sportovcem v jiných sportech, určitě to také vyžaduje obrovské úsilí, talent a snahu. Kulturistika se však od ostatních liší tím nesmírně přísným stravovacím režimem, mnohem tvrdším než v jiných sportech. V tom je kulturistika "ve vší úctě" jedinečná.

Vy jste ale nadále zastáncem hardcore stylu.

Světová kulturistika je pro mě nostalgií a stále se jezdím dívat na zahraniční závody. Úžasná je Amerika, která jde stále svou cestou. Evropa, respektive její bývalé kulturistické velmoci jako Německo, Holandsko, Belgie - kde jsou?! Oproti tomu do toho nastoupila například Ukrajina a další postkomunistické země, které dnes svými závodníky plní mezinárodní soutěže. Velkým momentem byl ale ustavující kongres nově vzniklé WBPF na mistrovství světa v Dubaji, na čemž jsem se svou účastí též podílel. Před asi pěti lety se tato nová organizace oddělila od IFBB. Zastoupeno je asi sto zemí z celého světa, ale činnost financují především šejkové z Dubaje. Zdá se, že se jedná o velmi silnou federaci, kde jsou peníze a na soutěžích je téměř vše zadarmo, tak jako kdysi u nás na Sandowu. Američané tuto novou federaci ale moc nerespektují. Kromě početných Arabů jsou ve vedení aktivní i země dálného východu, ostrovní země Pacifiku nebo Holanďané, Rakušané a Maďaři. WBPF tak oslabila IFBB a odčerpala jí poměrně velkou část do té doby z jejich pohledu "přehlížených zemí". Američané a částečně i Evropané totiž značně dominovali na zahraničních soutěžích a jen dílčí závodníci z dotčených zemí byli, řekněme, "jen úspěšní".

Je ale plno organizací, které se snaží dlouhodobě konkurovat IFBB - například WABBA, NABBA aj. Jak to ale dopadlo. Všichni vždy budou znát Arnolda, bratry Weidery nebo Mr. Olympia - to už IFBB nikdo nesebere.

Jistě, s tím souhlasím. Je to ta lepší, nebo spíš známější část kulturistiky, kolem které to vše osciluje. NABBA je původně anglická, ale není plnokrevná, kdežto WBPF vše postavila na sice okrajových, ale početných zemích - řekl bych zbytek světa. To je ale téma samo o sobě.

Závěrem lze dodat, že vaše soutěž po celá ta dlouhá léta křížila mnohá období významných společenských změn a historických mezinárodních událostí. V mnohém nepřímo ovlivňovaly i samotnou kulturistiku a její směr. Jak se to projevovalo například během GP Sandow?

To určitě, člověk si musel dávat pozor, aby někde nepřekročil "hranice". Mám zážitek z jednoho ročníku, který byl početně navštíven komunistickými funkcionáři a kdy se de facto jednalo o utkání mezi Československem a Anglií. Psal se rok 1984, absolutním vítězem se tehdy stal Angličan a bylo to v době, kdy se Velká Británie vylodila na Falklandech. Já jsem tehdy jako komentátor uváděl jednoho z Angličanů se slovy: "Rozhodčí, nyní si dávejte pozor na svůj verdikt, protože jak jistě víte, Angláni se s tím nemazlí - podívejte se na Falklandy." Odeznělo to, ale po přestávce si mě zavolali soudruzi z Okresního výboru KSČ a řekli mi: "Soudruhu Nosku, to jsi nemusel. Jestli chceš, aby ta vaše kulturistika dál běžela, tak do toho politiku nemotej." Rozumíš, hned mě srovnali. (úsměv)

V další části rozhovoru bude PhDr. Luděk Nosek opět vzpomínat na období zlaté éry československé kulturistiky a můžete se také těšit na další část unikátní fotogalerie.


Z fotoarchivu PhDr. Luďka Noska (II.)



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

28.04.11:07Jeanne - Jen bych doplnila, že ta úspěšnost (ať už velká u dřívější..
19.04.18:26jaro3 - Paráda.Už se těšíme na další článek a unikátní fotky z arc..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra