Reklama:

PhDr. Luděk Nosek: Kulturistické lázně a fenomén Sandow (I.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Vážení čtenáři, po nedávno zveřejněném unikátním videu máme pro Vás nyní další kus historie
československé kulturistiky. Přinášíme Vám obsáhlý rozhovor s PhDr. Luďkem Noskem
a také unikátní sbírku více než 150 dosud nezveřejněných fotografií z jeho archivu.

GP Sandow 1984 - Jastrzebski, Jablonický, Černý, Dantlinger
V dnes již padesátileté historii československé kulturistiky je vyjma série mistrovských soutěží již jen jediná akce, která se reálně dotkla tří generací. Jedná se o soutěž, která odstartovala krátce po vzniku československé kulturistiky jako sportu, která též o dva roky předběhla historicky první mistrovství ČSSR v roce 1967 a která zřejmě dodnes drží republikový rekord v návštěvnosti kulturistického závodu. Některá česká města jsou svázána se zimními sporty, jiná s motoristickými nebo například fotbalem, Mariánské Lázně však na téměř půlstoletí ovládla kulturistika. Grand Prix, na které už v "černobílých dobách" a za "železnou oponou" vystoupilo nesčetně evropských, ale i světových hvězd, motivovala stovky mladých nejen u nás. Nezaměnitelné šerpy a sošky Sandowa vydobyté "potem a krví" mnoha kulturistů a kulturistek dodnes zdobí stále četné a již kultovní posilovny.

Stejně unikátním je i tvůrce a hlavní guru GP Sandow - bývalý kulturista, předseda legendárního oddílu, osobní, oddílový a státní trenér, kondiční trenér paralympioniků a hokejistů, předseda celorepublikového svazu, mezinárodní rozhodčí, čtyřnásobný rozhodčí Mr. Olympia a bývalý starosta Mariánských Lázní - pan Luděk Nosek. Nezůstali za ním jen vzpomínky a stovky fotek. Vytvořil jedinečný fenomén, který ovlivnil, nepřímo ovlivňuje a ovlivňovat "bez pardonu" bude i další generace.


GP Sandow Mariánské Lázně

  • První ročník: 1965
  • Počet všech ročníků: 30
  • Odhadovaný počet všech rozdaných sošek Sandowa: několik set
  • Odhadovaný počet zúčastněných zemí: desítky
  • Nejpočetnější návštěvnost: rok 1994 - 4500 diváků
  • Výčet významných zahraničních hostů: desítky
  • Kdy a za jakých okolností se zrodila myšlenka na vznik soutěže Sandow Mariánské Lázně?

    Bylo to krátce po vzniku československé kulturistiky. Náš úplně první závod proběhl ve velice skromných podmínkách, v internátu místní hotelové školy v roce 1965. Tehdy byly součástí kvalifikace, tak jako v dalších kulturistických soutěžích té doby, silové disciplíny. Vše původně začalo jako klubová soutěž, které se zúčastnili kluci z Kladna, Plzně a dalších míst, převážně ze západních Čech. Zvítězil Karel Utratil z Berouna, svěřenec Ládi Filipa. Obdobný byl i druhý ročník a až ten třetí, v roce 1967, byl koncipován jako mezinárodní. Tehdy měl přijet i Franco Columbu, který se tou dobou připravoval v německém Stuttgartu. Nevyšlo mu to a slíbil, že přijede o rok později.

    Do našich plánů však vstoupila intervence sovětských vojsk a v kronice Sandow je tak dodnes jedna prázdná stránka. Ročník 1968 se kvůli velkým politickým změnám nekonal, a proto ani Franco Columbu nedorazil. Téhož roku jsem se s ním i přes výše uvedené setkal během mistrovství Evropy v Mnichově.

    Byli jsme Mekkou kulturistiky v Evropě.

    K tomu se ještě dostaneme, pojďme ale zpět k vaší soutěži. Jak se Grand Prix Sandow postupně vyvíjela - jaký měla následný ohlas v ČSSR a v zahraničí?

    Třetí ročník už proběhl v hotelu Leningrad. Pak následovaly dva ročníky v primitivnějších podmínkách a až někdy od sedmdesátého jsme se se soutěží přesunuli do tradičního místa - divadla N. V. Gogola. Pokud nepočítáme dva roky rekonstrukce divadla, kdy jsme byli provizorně v prostorách školy, tak zde proběhlo asi dvacet ročníků Grand Prix. Přestože bylo v divadle jen 360 míst na sezení, běžně jsme do sálu dostali 800 až 900 diváků. Tak velký byl o kulturistiku zájem.

    GP Sandow 1966 - Bartoš, Pipasík, Nosek
    Myslím, že ohlas na soutěž byl, aniž bych se chtěl chlubit, mimořádný. Nemyslím, že by v následujících osmdesátých letech bylo lepší evropské soutěže. Jezdili k nám Francouzi, Angličané, Němci, Belgičané, Holanďané, prostě veškerá evropská elita té doby. Přijížděli i závodníci z Polska, odkud se kulturistické hnutí původně šířilo do dalších komunistických zemí. Rád bych tím vzdal hold Polákům. V ruce teď držím knihu "Sila, Sprawność, Piekno" od pana Zakrzewského, která se kdysi stala modlitební knížkou kulturistiky i u nás. Pokoutně se dala sehnat i v Čechách, díky složité cestě z Polska přes Slovensko. Poláci pro nás byli absolutně prvním vzorem kulturistiky. V roce 1971 jsem proto zorganizoval první mezistátní utkání mezi Československem a Polskem. Pan Zakrzewski tehdy osobně přijel a tuhle knihu mi podepsal. Rokem 1971 a 1972 začala mezinárodní popularita GP Sandow.

    Velkou slávu získala soutěž ve východním Německu, jehož závodníci brali Mariánské Lázně tak jako my Santa Monicu. Byli jsme pro ně v podstatě západem a snad i díky tomu se o GP Sandow píše hned na několika stranách obsáhlé německé knihy, pojednávající o někdejších společenských vztazích mezi východem a západem. Mezi kulturistickými tábory obou zemí probíhal čilý obchod a zřejmě i proto byli jejich závodníci pod hledáčkem kontrarozvědky Stassi, což jsme vůbec netušili. Východoněmečtí závodníci se zde později tajně setkávali s kluky ze západního Německa a pomalu si připravovali podmínky pro emigraci. Když bych to shrnul, byli jsme Mekkou kulturistiky v Evropě - bez přehánění.

    Rád bych řekl zajímavost o československé kulturistice předrevolučních dob, zmíněnou v nové publikaci "Kmeny 0" a pojednávající o subkulturách minulého režimu. Sandow se zde sice neobjevil, ale do patnácti stran autor zařadil dost specifický výsek spojený též s naším sportem. Je mi líto, že se autor soustředil jen na tu část pražských kořenů kulturistiky, která je spojena s veksláckým prostředím. V tomto ohledu je i kulturistika prezentována. Kvůli omezenému množství zdrojů informací je tak tento náhled nejen značně zúžený, ale především irelevantní. Kulturistika a její hlavní proud vždy byly společenským hnutím s ryze sportovním přístupem.

    Kdy poprvé jste našel informace o GP Sandow v prestižních západních časopisech?

    Jakmile jsem poprvé rozhodoval Mr. Olympia v Londýně, tak už se o nás na západě čile psalo. Takže počátkem osmdesátých let. Nejprve jsme se objevili v Německu, v Buskově časopisu "Sport revue", posléze v Holandsku a příjemný byl i zájem v Health and Strenght, jehož sídlo bylo tou dobou v Anglii. V posledně jmenovaném časopisu působil Oscar Heidenstam, který byl se svou organizací NABBA dlouholetým konkurentem Bena Weidera, respektive IFBB. Nesmím zapomenout na ohlasy ve Švédsku, kde jsem se dokonce osobně objevil na titulní straně s jednou dívkou na rameni.

    Je neuvěřitelné, že jste tak velkou soutěž zvládli v době, kdy neexistoval internet, e-mailová komunikace, mobily nebo komerční distribuční síť na prodej lístků.

    Ano, soutěž postupně nabývala na popularitě. Přesun na zimní stadion v roce 1994 už byl nutností. Vzhledem k obrovské poptávce bychom se do divadla už nevešli. Na zimáku jsme byli celkem dvakrát, nejlepší to ale bylo v roce 1994. Po dalších šesti letech, v roce 2000, to byl pokus o návrat k původní slávě přesunem do divadla. Nebylo to sice fiasko, už to ale zdaleka nebylo ono. Jasně jsem cítil, že tudy už cesta nevede. Doba již byla úplně jiná a lidé již měli jiné zájmy.

    PhDr. Luděk Nosek na GP Sandow 1982
    Přestože jsme nikdy nepředávali tzv. prize money, byla GP Sandow vyhlášená plným servisem. Všem zahraničním závodníkům jsme platili ubytování, stravu a malé kapesné, které dostávali i čeští závodníci. Až do roku 1994 jsme si to mohli dovolit. V počátcích byly náklady v desítkách tisíc korun. Sponzory jsme tehdy neměli, to bylo nemyslitelné a na vše jsme si jako oddíl vydělávali brigádami. Vše probíhalo v rámci klubové činnosti, která byla velmi pestrá. Za komunismu bylo mimochodem nepředstavitelné, že by se platilo za návštěvu posilovny. My jsme ale vybírali oddílové příspěvky (asi 50 korun) a společně s výdělkem z brigád tak postupně střádali finance na soutěž. Pro někoho jsme byli vzorem, jiní na nás poukazovali, jak je možné, že si dovolíme vybírat za vstup do posilovny. Pan Jiří Zajíček coby oddílový pokladník pečlivě dohlížel na každou korunu. Ročník 2000 jsem financoval sám a investoval asi 750 tisíc korun. Tehdy jsem prodělal 200 nebo 250 tisíc korun. Byl to signál, že udržet akci se zachováním všech standardů už dál nešlo. Proto skládám úctu například závodům v Opavě, ačkoli nás trochu kopírovali.
    Kdybych já měl, Luďku, takovou soutěž jako Vy...

    Kopírovali?

    No jasně. V Mariánských Lázních byl na vojně i kamarád a posléze obchodní partner Standy Pešáta - Jirka Patyk, bývalý závodník, za kterým Standa jezdil. Standa kdysi ještě jako mladý uličník přijel, vykal mi a posléze mi v obdivných dopisech psával: "Kdybych já měl, Luďku, takovou soutěž jako Vy..." (úsměv) Tak jsem tomuhle ctižádostivému, ale na svou dobu šikovnému klukovi dával všechny podklady. Považuji tak Opavu za úspěšného pokračovatele GP Sandow. A jako kompliment musím přiznat, že se udrželi. Ne že bych Standu obdivoval, natož ho chválil, ale v tomhle ohledu "všechna čest".

    Kolik lidí jste měli v organizačním týmu?

    Byli jsme štáb asi pěti nebo šesti lidí, nikdy jsme neměli "mimomariánskolázeňskou pomoc". Hlavním mozkem akce jsem byl já, hlavním ekonomem pan Zajíček. Jirka nás hlídal, abychom někde v penězích neuletěli a neměli větší výdaje, než si můžeme dovolit. Občas to s ním byly boje. (úsměv) Ale již tehdy to byl "team work"!

    Kdo pro vás vytvářel návrh kultovně známé sošky Sandowa a kdo ji následně realizoval?

    Sošku jsme začali předávat asi až od roku 1982. Do té doby jsme kromě věcných cen předávali diplomy a především šerpy. Každý vítěz byl dekorován šerpou. Byl to úžasný moment, který jsem zažil i já, když jsem se stal vítězem 3. ročníku. Sošky Sandowa, kterých bylo hned několik variant, navrhoval karlovarský výtvarník pan Baloun, jenž se k celé věci propůjčil pod podmínkou, že vzhled Sandowa v jednotlivých pózách zůstane čistě na něm. Soška se okamžitě chytla i přesto, že měla nádech lehké nadsázky - řekl bych až obskurnosti. Po dobu asi deseti ročníků byla soška Sandowa rozdávána jak prvním třem závodníkům v každé kategorii, tak i mnoha vzácným hostům soutěže. Po světě jich tak nyní "běhá" několik desítek. Jednu ze sošek dostal i Ben Weider z USA, Albert Busek z Německa, Rafael Santonja ze Španělska a další známé osobnosti světové kulturistiky.

    Mezi všemi těmi poháry se určitě jednalo o originální a svým způsobem i prestižní dárek. Podle doslechu byl ceněn víc než pohár v podobě římského sloupu s figurkami. Nesmím v této věci ale zapomenout na výtvarníka pana Kopřivu, který se na návrhu sošky též podílel a celou věc s panem Balounem konzultoval. Neopomenutelný Milan Kopřiva, přední československý typograf, byl hlavním grafikem Sandow Mariánské Lázně, který se podílel i na tvorbě desítky kalendářů vydávaných k příležitosti Grand Prix. Později se z kalendářů stal jakýsi "annual book" - ročenka, kterážto byla jako pravidelná tiskovina přísně vedena na tehdejším Ministerstvu vnitra ČSSR.

    To zní dost neobvykle, něco takového je v současnosti nepředstavitelné.

    Ano, tiskovina měla vlastní evidenční číslo a byla tištěna v nápravném zařízení na pražském Pankráci. Velkou ironií tak bylo, že na výrobě se podíleli doslova profesionálové z "undergroundového" samizdatu, kteří si za svou protirežimní činnost odpykávali trest. Milan Kopřiva tak říkával: "Chlapče, ty jsi v nejlepších rukách." Když jsem tam jezdíval na konzultace návrhů "pod dozorem na vrátnici", tak mi tihle disidenti tiše říkávali, že jsou rádi, že nemusí dělat jen na "politických sra*kách" a že mohou dělat na něčem normálním. Pracovali na tom údajně s velkou chutí a radostí. Pokud bych to vše shrnul, tak veškerá grafická tvorba vedená panem Kopřivou měla i přes všechny předsudky vůči kulturistům vysokou kulturní úroveň.

    GP Sandow 1983 - Ed Corney
    Kromě mnoha významných jmen mezi zúčastněnými závodníky jste v Mariánských Lázních přivítal i mnoho osobností. Některé z nich jste již jmenoval.

    Určitě bych měl zmínit i Johna Grimeka (vrstevníka Steva Reevese a prvního Mr. Universe), jenž dorazil jako můj osobní host i s manželkou. John se po desítky let objevoval na zadní tiráži původních amerických časopisů Strenght and Health. Darem jsem od něj obdržel originál předlohy s datem září 1945! V roce 1994 jsme přivítali i Rafaela Santonju, jenž přijel na "ten slavný" ročník, který nakonec pokořil hranici 4500 diváků. Lidé viseli i v konstrukčních trámech mariánskolázeňského hokejového stadionu. K tomu už se nechci ani vracet, protože to je něco neuvěřitelného. Minulý týden tady byl například prvoligový hokej Karlových Varů s Plzní a z návštěvnosti 2200 diváků se mohli místní organizátoři radostí zbláznit. Bylo to tehdy jednoznačným vyvrcholením popularity kulturistiky u nás. Z mnoha důvodů však začala popularita kulturistiky výrazně klesat.

    Vím, že na soutěž přijelo i mnoho špičkových závodníků coby hostů.

    Ano, byla jich tady celá řada, například Mohamed Makkawy, Ed Corney, Andreas Münzer, Alfred Neugebauer a z žen například Erika Mess nebo Anja Langer. Přijel i osobní kamarád Libanonce Samira Bannouta Mustafa Mohammad, startující za Rakousko. Osobností byl i Jusup Wilkosz, což byl úžasný chlap. Později jsem mu ve Stuttgartu pomáhal s přípravou na soutěž Mr. Olympia v New Yorku, kde Jusup nakonec skončil na třetím místě. Byl to ročník, kdy Lee Haney vyhrál první z řady dalších titulů Mr. Olympia. Jusup to ode mě dostal jako dárek za svou první návštěvu v Mariánských Lázních. (úsměv)

    V další části rozhovoru bude PhDr. Luděk Nosek opět vzpomínat na období zlaté éry československé kulturistiky a můžete se také těšit na další část unikátní fotogalerie.


    Z fotoarchivu PhDr. Luďka Noska (I.)



    Související články:

    Diskuse k článku:
    Reklama:
    Uživatelské jméno:
    Heslo:
    Text:
    ...
    Upozornit na novou odpověď e-mailem.
    Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

    11.04.19:58LUC - moc díky za tenhle článek. !!*79*
    11.04.19:30Jeanne - Příběhy, které znám, ale můžu je pořád. Už se těšíme na da..
    11.04.17:57jaro3 - Neskutočné foto... Veľká vďaka
    11.04.15:25daymoon - Teda úplně vpravo, už ani neznám strany :-)
    11.04.15:23daymoon - Úplně vlevo je českotřebovák Čestmír Rypka.
    11.04.13:25Deadlift - ...tohle mi udělalo velikou radost.+2
    Zobrazit všechny příspěvky







    Jméno: pamatovat
    Heslo:
    Víte, že...
    ...poslední objednávka v obchodě
    Ronnie.cz byla před 19 sekundami?



    Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
    Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
    Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
    Vyhledávání:
    RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra