Už v minulosti jsme se na Ronnie.cz zabývali armádou, a to již z toho důvodu, že pro mnoho vojáků je posilovna nezbytnou součástí přípravy pro jejich povolání, a pak, je zajímavé slyšet o zkušenostech lidí, kteří jsou na zahraničních misích součástí dění, které my sledujeme jen v televizních novinách, a zažívají situace, které my viděli jen ve válečných filmech.
Vojáci, o kterých se dočtete dnes, nejsou do misí vysíláni sami, ale jezdí v doprovodu svých čtyřnohých parťáků, speciálně vycvičených psů, kteří jim pomáhají s řadou vojenských úkolů. A právě takové psy vychovává veterinární základna v Chotyni, která je centrálním výcvikovým zařízením pro výcvik psovodů i služebních psů Armády ČR a náleží k velitelství sil podpory.
V současné době přísluší k základně kromě 69 psovodů také 109 služebních psů, kteří jsou v účetních záznamech vedeni jako „materiál“, ovšem ve skutečnosti jsou to miláčci, o které se jejich psovodi dobrovolně starají i ve dnech volna, a dojde-li k úhynu některého z nich, truchlí celý útvar. A není divu. Kdo má svého psa, ví, že těžko najít lepšího kamaráda. Ovšem pro vojáky jsou psi ještě něčím víc. Jsou jim zdatnými pomocníky, kteří pomáhají střežit bezpečí a životy jejich i lidí na základně a tím se jejich pouto ještě zesiluje. „Psovod a pes vždy fungují jako tým. Oba jsou na sobě závislí. Pes musí věřit svému psovodovi a hlavně, psovod musí věřit svému psovi, bez toho by to nešlo,“ říká pplk. Ing. Marek Purmenský.
Pane podplukovníku, tušíte, jak dlouho již armáda využívá ke svým účelům služební psy?
To už bude nějakých 2000 let, ale pokud Vás zajímá naše moderní historie, tak organizovaná kynologická činnost u nás na zámku v Chotyni začala v roce 1953, kdy se k nám přestěhovalo středisko, které bylo původně v Mladé Boleslavi a chvíli také v terezínské pevnosti. Zámek původně obývala pohraniční stráž, ale pak jej převzala armáda a od roku 1968 tu funguje centralizovaný výcvik služebních vojenských psů.
K jakým účelům armáda psy využívá?
Cvičíme dva druhy psů. Jsou to psi hlídkoví, kteří se využívají k ochraně objektů jak v republice, tak v zahraničních misích, dále máme psy se speciálním výcvikem pro vyhledávání výbušnin, drog a zbraní. V případě výbušnin jsou psi cvičeni na základní škálu průmyslových a armádních výbušnin a také střelných prachů, z drog umějí vyhledat marihuanu, hašiš, kokain, heroin, pervitin a extázi, co se týče zbraní, tam jsou cvičeni na ruční zbraně, nebudeme psa používat na vyhledávání tanku, ten uvidíme sami, že jo. (smích)
To nejspíš ano. (smích) Lze trochu přiblížit, jakým způsobem se psi cvičí, aby uměli vyhledávat věci, které vyhledávat mají?
Když to řeknu ve stručnosti, tak vše se cvičí na aport. Pes vyhledává svoji oblíbenou hračku a spojuje si ji s tou danou látkou.
Když pak pes označí nález, jak víte, jestli našel drogy, zbraň, nebo výbušninu?
Tam je to jasné, protože jeden pes není trénován na vše, ale má svou specializaci.
Klade některá ze specializací na psa větší nároky než jiná?
Každá látka kolem sebe šíří pachy trochu jinak. Drogy jsou trošičku voňavější, tak je psi berou lépe, ale jinak je princip stále stejný.
Podle čeho vybíráte psy pro vaše účely. Upřednostňujete nějakou konkrétní rasu?
Z 95 % používáme německé ovčáky, protože to je takové trochu tvárnější plemeno, ale máme zde i belgické ovčáky, labradory, nebo křížence, kteří jsou leckdy odolnější než čistokrevná zvířata. Psy nakupujeme ve věku od jednoho do tří let a při výkupu je podrobujeme zkouškám, abychom zjistili, jaké mají schopnosti. Samozřejmě, že při výkupu pes ještě nic neumí, ale my zkoumáme, jestli má předpoklady se to naučit. V případě strážných psů by měl jedinec vykazovat určitou přirozenou agresivitu vůči cizím osobám, vyhledávací pes by naopak agresivní být neměl, ale musí být aportér, musí mít zájem o oblíbenou hračku, protože to je základní předpoklad pro to, aby se naučil vyhledávat. Mezi vstupní podmínky patří i to, že psa nesmí rozhodit bouřka ani střelba a nesmí mít negativní reakce na výšku, nebo různé druhy povrchů. Pokud si pes pro svoji oblíbenou hračku nezajde přes kluzké linoeum nebo přes mříž, která se mu zařezává do meziprstí, vyřazujeme ho z výkupu. Při výběru psů se snažíme co nejvíce imitovat podmínky, se kterými by se pes mohl v průběhu služby setkat, abychom co nejlépe odhadli, zda je vhodným adeptem pro práci u nás.
Zkoumá se u psů, stejně jako u vojáků, jejich psychická stabilita a odolnost?
Určitě. Při výkupu si psy na přezkoušení bereme k nám, takže se dostanou do prostředí, kde nikdy nebyli, kolem je plno cizích lidí. Při přezkoušení je navíc posíláme třeba po schodišti do temného sklepa, takže nevidí, a pokud projeví váhavost, opět je vyřazujeme, protože s takovou situací se u nás budou v praxi setkávat.
Asi to bude individuální, ale za jakou průměrnou dobu u vás zvládne pes základní výcvik?
Máme stanovený čas dvanáct týdnů.
Jen dvanáct týdnů?
Ano, dvanáct týdnů s tím, že pak musí pes projít komisionální zkouškou. Pokud projde, je mu přidělena tzv. kategorie, což je certifikát, který ho opravňuje k činnosti v armádě na rok. Po roce si jde kategorii obnovit, ale tam už na něj samozřejmě čeká těžší zkouška, protože se předpokládá, že psovod se psem na rozšiřování dovedností pracuje. Ovšem i když pes zkoušku složí, neznamená to ještě, že ho hned pošleme do nějaké akce. Tak se stane, až když se usoudí, že jsou oba dostatečně připraveni.
Ano, jde zde o spolupráci člověka a psa. Jak důležitý je vztah, jaký mezi sebou mají, pro úspěšné vykonávání práce?
Vztah je samozřejmě důležitý, protože psovod a pes vždy fungují jako tým. Oba jsou na sobě závislí, pes musí věřit svému psovodovi a hlavně, psovod musí věřit svému psovi. Obzvlášť při vyhledávání výbušnin musí psovod dobře znát reakce svého psa a musí umět odhadnout, kdy už je třeba pes unavený a má tendenci značit něco, co tam není. Takže mezi psem a vodičem musí být vztah a ten obvykle setrvává až do konce života. Psi u nás ve službě fungují přibližně do osmi let věku a z 99 %, alespoň u nás na základně, si je pak jejich psovodi za minimální cenu odkupují a psi dožívají u nich doma. O psy, kteří nám tu zůstanou, se ale samozřejmě zbytek jejich života staráme, proto tady máme, jak já tomu s oblibou říkám, domov psích důchodců.
Stane se někdy, že si pes a vodič nesednou, tak jako si ne vždy musí sednout lidští spolupracovníci?
I to se samozřejmě může stát. Jsou zvířata, která jsou přizpůsobivá, ale jsou i jedinci, kteří si nemusí se svým vodičem sednout, jak pachově, tak charakterově. I člověk si se svým psem musí „rozumět“. Máme tu psy, kteří nesnášejí chlapy, máme tu i psa, který nesnáší ženy, měli jsme vojákyni, která dostala psa a nešlo to, pak dostala fenu a fungují bez problémů. Nebo se nám stalo, že tu byl pes, kterého tři vojáci nezvládli, a pak přišla necvičená vojákyně a bez problémů si ho vzala z kotce. Kdyby k němu přišel chlap, tak ho roztrhá. Tak to prostě je.
Rozumím tomu tedy správně, že pes má jednoho psovoda a nikdo jiný s ním nepracuje?
U nás má každý pes svého pána, naopak psovod může mít více psů. To se děje hlavně proto, že když se jeden pes již blíží výsluhovému věku, druhý je právě na vrcholu kariéry a už se hledá další. Dalším důvodem je i to, že na misích musí psi pracovat třeba v 60 °C ve stínu a samozřejmě to nejsou stroje, takže se také unaví, a tak druhý pes slouží ke střídání. To pak jeden odpočívá a druhý pracuje.
Mluvil jste o misích. Tam vaši vojáci jezdí na základě dobrovolného rozhodnutí, nebo jednoduše dostanou příkaz?
Je to povinnost. Každý náš psovod musí absolvovat zahraniční misi, pokud je potřeba samozřejmě, pokud jde o instruktora, ten musí mít za sebou zkušenosti z několika typů misí, aby měl co předávat.
Jak se psi na zahraniční mise přepravují? Uspávají se, nebo se jim dávají nějaké uklidňující prostředky?
Zvířata se přepravují letecky v ochranných klecích a v žádném případě se neuspávají a nedává se jim ani Kinedryl. Naše zvířata jsou na cestování zvyklá, protože zaprvé denně vyjíždějí do terénu na výcvik a zadruhé s nimi pravidelně děláme i nácvik létání vrtulníkem.
Jak psi zvládají aklimatizaci v nových, většinou náročných podmínkách? Vozíte s sebou veterináře?
Psi zvládají aklimatizaci dobře a řekl bych, že často dokonce lépe než vojáci sami. Co se týče veterináře, tak teď třeba máme v Afghánistánu jen dva psy a mít k nim i veterináře by byl trošku přepych. Takže psovodi jsou připraveni si s jednoduchými záležitostmi pomoci sami, pokud nastane něco závažnějšího, řeší se to většinou se zahraničními kolegy a v případě, že není zbytí, vypomůže i normální lékař. Je to už pár let, co jsme měli rotvajlera v polní nemocnici na kapačkách a vedle něj ležel na kapačkách jeho psovod.
Co se stalo?
Zřejmě střevní bakterie, která měla za následek dehydrataci.
Tak to bylo ještě dobré, mohlo být i hůř. Jaké úkoly psi a jejich psovodi na misích nejčastěji plní?
Těch úkolů je celá řada, jedním z nich je i hlídání vstupu na základnu. Tam psovod zodpovídá za průjezd všech aut a leží na něm zodpovědnost za životy jeho kolegů. A bývá to dost makačka. Stane se, že voják se svým psem musí za dopoledne v tom vedru zkontrolovat třeba i 80 aut a bezpečně říct, že je to čisté.
Nedělá se třeba, že by auto pro jistotu prohlédl ještě jeden pes?
V případě, že by byl pozitivní nález, tak se dělá ještě tzv. překrytí druhým psem. Pokud by bylo podezření na výbušninu ve vozidle, auto se odtáhne a nakládá se s ním podle dalších postupů. Preventivně se počítá s tím, že tam ta výbušnina je, i když se samozřejmě může stát, že pes udělá chybu, ale jistota je jistota.
Jak často se psi mýlí?
Může se stát, že pes označí místo nálezu a nic tam není, u výcviku se nám to stalo. Při praktickém nasazení jsme nálezy výbušnin neměli, takže já tvrdím, že tam nic nebylo. Nálezy zbraní a drog byly, ty ale psi většinou našli, pokud se tedy nejednalo o zbraně zakopané pod zemí...
Máte tedy pocit, že vaši psi spolehlivě přispívají k bezpečnosti na misích?
Na to bych si troufnul odpovědět slovy jednoho rotmistra, který takto odpověděl nejmenovanému politikovi na otázku, jak velká je jeho úspěšnost jako psovoda a feny, se kterou pracuje. Na to mu psovod řekl, že působil na misi šest měsíců, za které do mise přijelo 1760 vojáků z různých zemí a všech 1760 vojáků se opět vrátilo zpět domů. A to je, myslím, vyčerpávající odpověď.
Výcvikové středisko v Chotyni - fotogalerie
Víte, že...
