TOP 10 filmů ze světa svalů
a bojových umění
- představení snímků (II.)

Minule jsme si představili prvních sedm nominovaných filmů a dnes budeme pokračovat dalšími klasickými kousky, které obsadily pozici v top 20. Výběr je pestrý, takže si jistě každý najde svého favorita. Jdeme na to!

Pumping Iron

Jaký by byl výčet "svalnatých filmů", kdyby chyběl ten jednoznačně nejsvalnatější? Ačkoliv u nás se film objevil s děsivým překladem "Železný Schwarzenegger", téměř nikdo jej pod tímto jménem nebude znát, a proto se raději držím originálního názvu, který zní (jistě se mnou budete souhlasit) daleko lépe.

Pumping Iron je dokumentem, který kritika přijala s nadšením a který ve své době výrazně ovlivnil vnímání kulturistiky u široké veřejnosti. De facto poprvé ukázal divákům, co se vlastně pod pojmem kulturistika skrývá a jací jsou její představitelé. Vše se točí kolem osmadvacetiletého Arnolda, který na vrcholu své kariéry v životní formě bojuje o šestý titul Mr. Olympia. Arnold, dominující nad všemi ostatními, si s odzbrojujícím charismatem tak trochu pohrává s diváky i dalšími protagonisty filmu. Ale nejde mu to mít za zlé, takový on zkrátka je a radost ze všeho, co dělá, z něj vyzařuje v každé minutě. Pumping Iron ale není jen o Arnoldovi, ale také o jeho přátelích i konkurentech, kteří ač sami také byli osobnostmi a vynikajícími kulturisty, jen zvýraznili Arnoldovu výjimečnost, protože se mu zkrátka nemohli rovnat ani na pódiu ani v projevu před kamerou.

Pumping Iron má zvláštní atmosféru. Máte pocit, že přelom druhé poloviny 70. let byl celý tak nějak prozářený sluncem, veselý a bezstarostný. Všichni trénují jako o život, odpočívají na pláži a nikdy neztrácí dobrou náladu. Zkrátka, cítíte atmosféru toho, na co dnes mnozí vzpomínají jako na zlatou éru kulturistiky. Zčásti je to jen dokonale vytvořená iluze, ale i tak vidíte na první pohled, že se časy v kulturistice od té doby hodně změnily. Pumping Iron je svědectvím toho, jaká byla kulturistika na svém vrcholu - předtím, než nabrala úplně jiný směr.

Krvavý sport

Kdybyste tenhle film srovnávali s těmi, které tento žánr nabízí dnes, asi by nevyšel vítězně. Děj je schematický od začátku do konce, jedno filmové klišé střídá druhé, herecké výkony jsou děsivé (ne, že by na tom u béčkových akčních filmů zas tolik záleželo) a souboje jsou až na několik výjimek takové, jak to jen říct, tu poplácat, tu minutku postát, aby Vás mohl někdo s použitím efektních otoček ze všech stran důkladně okopávat...

Ale pokud se svezeme na vlně nostalgie, spousta z nás si jistě vzpomene (pouze pánové, dámy prominou), jak jsme na tomhle filmu a několika dalších podobných vyrůstali, jak jsme se ve škole o přestávkách a na hodinách tělocviku okopávali jak pytle brambor, imitujíc naše oblíbené akční hrdiny.

Děj filmu je skutečně prostinký - Frank Dux v podání Jean-Claude Van Damma se zúčastní turnaje bojových umění, rozbije tajným úderem pár cihel, pomstí kamaráda, který dostal nakládačku, vystřihne velké množství efektních roznožek (při jejichž pouhém sledování Vám obličej zkřiví bolestivá grimasa a reflexivně přehodíte nohu přes nohu), aby se nakonec utkal s největším padouchem. Mimochodem, padoucha hraje nezapomenutelný Bolo Yeung (vždy jsem ho obdivoval víc než Van Damma), kterého výraz tváře zcela jednoznačně předurčuje k hraní záporných rolí. Zkrátka, akční béčko se vším všudy, které si ale evidentně vysloužilo čestné místo a stalo se klasikou žánru. Van Damme je tu opravdu ve formě a hýbat se umí vážně dobře, takže: "Kumite!"

Blood and Bone

Po Krvavém sportu tu máme představitele současné generace akčních filmů, takže se nabízí zajímavé srovnání. Schéma je podobné, ale kulisy a příběh jsou úměrně dnešní době mnohem temnější. Žádný souboj o čest s jedním jasně definovaným záporným charakterem, žádné rozesmáté tváře v publiku ani žádný diskotékový hudební doprovod. Blood and Bone jde s dobou, takže Vás oblaží standardizovaným koloritem velkoměsta zahrnujícím všechny nezbytné základní elementy - mafii, drogy, zbraně, macaté ruličky zelených stodolarových bankovek, příslušnice "nejstaršího řemesla" a samozřejmě nějakou tou zábavu pro chudé - v tomto případě brutální pouliční zápasy. V souladu s novodobým trendem je každé třetí slovo buď "motherfucker", "shit", nebo "bitch", což už dnes ale nikoho příliš nepohorší. A protože jiný slovník od protagonistů ani neočekáváte, přispěje to k dobru věci a zajistí plynulý tok konverzace. Ta ostatně není nějak obsáhlá, a jak je dobrým zvykem u tohoto typu filmů, veškeré důležité informace, které objasňují děj, jsou obsaženy zhruba v deseti větách. Zbytek už je takové to milé všudypřítomné: "Óu, šit, modafaka!"

Michael Jai White alias Bone se nám hned v úvodu dostatečně představí během přátelské výměny názorů s partou muklů, aby pak své destruktivní tažení plné vyražených zubů a polámaných končetin přesunul do špinavých ulic, kde stoupá v žebříčku zápasů bez pravidel až na vrchol potravního řetězce. Choreografie soubojů není špatná a některé scény jsou docela nápadité, ale chvílemi se neubráníte pocitu, že Bone zkrátka jede tak na půl plynu, a i když je vidět, že rozhodně umí, s jeho dravostí, kterou předváděl v Undisputed 2, se to srovnat nedá, což se bohužel nejvíce projeví v samotném finále. Ne snad, že by byl Blood and Bone špatná akce, ale... Myslím, že v porovnání s konkurencí přeci jen trochu ztrácí. Své příznivce ale zjevně má, takže pokud jste tenhle film ještě neviděli, podívejte se a zhodnoťte sami. "Break a bone!"

Terminátor

Máte rádi hodného Arnolda, nebo zlého Arnolda? Minule jsme vzpomínali na toho hodného, který si získal nehynoucí slávu coby kybernetický ochránce T-800 v Terminátorovi 2, ale jak to vlastně všechno začalo?

První Terminátor byl v porovnání s dvojkou v podstatě nízkorozpočtovým filmem, speciální efekty byly skromné a dnes už vzbuzují úsměv, ale filmu naštěstí nechybělo to nejdůležitější - dobrý scénář a napětí. Co na tom, že endoskelet vražedného T-800 se pohybuje tak trochu trhaně? Scéna, kdy se torzo terminátora neúprosně plazí vpřed s jediným cílem dokončit úkol, je jasným důkazem toho, že atmosféra je klíčovou esencí opravdu dobré akce.

Samozřejmě nesmí chybět další elementární součástka do soukolí a tou je Arnold Schwarzenegger. Ten v celém filmu pronese stěží dvacet krátkých vět, včetně jedné, která se stala legendární, ale to mu nemůžeme a nechceme vyčítat. Arnold nepřišel proto, aby vedl plané řeči. Přišel s úkolem ne menším, než vyhladit lidský druh ze zemského povrchu, a pustil se do toho velice stylově.

Rocky

Když jsem poprvé viděl vyhodnocení nominačního kola, zaútočil jsem z pocitu čirého zoufalství hlavou na hranu psacího stolu. Tolik pěkných filmů se do užšího výběru nedostalo a místo toho jsem obdržel jeden levý a jeden pravý hák, jeden ostrý direkt a jako přídavek ještě drtivý zvedák přímo na bradu od italského hřebce Rockyho Balboy. Na druhou stranu mám velké štěstí, že se do top 20 nedostalo všech 6 filmů s tímto titulem, protože by to na mě s největší pravděpodobností mělo stejně devastující účinky jako opravdu tvrdý knokaut. I tak jsou ale čtyři filmy téhož názvu, pouze s jiným pořadovým číslem, víc než dost.

Minule jsme vzpomínali na Rockyho 4, který ve velkém stylu sejmul zlého Rusa (mimochodem, vždycky mě zajímalo, jestli by Stallone v reálu vydržel s Dolphem Lundgrenem v ringu naživu alespoň 30 vteřin). Dnes se vrátíme na začátek celé boxerské ságy do doby, kdy Rocky ještě neměl přímé a šikmé břišní svaly tak ostré, že na nich nastrouháte mrkev na salát. Jeho příběh je v jedničce mnohem méně bombastický. Vlastně není ani trochu bombastický. Je to příběh neúspěšného boxera, outsidera, který se pomalu protlouká každodenní šedou realitou špinavé městské periferie. Příběh boxera, který náhle dostal šanci, jakou člověk dostává jednou za život, a který ji dokázal využít. Je to moderní pohádka, které ale nemáte problém uvěřit, a Rockymu úspěch od srdce přejete. První Rocky zůstal nepřekonán a je jednoznačně nejlepším v celé sérii.

Rocky 2

Co na to říct? Dvojka je jednoznačně slabším počinem než jednička, ale stále ještě nemáte pocit nastavované kaše. Opět se s Rockym proběhneme po předměstí (tentokrát ovšem ve společnosti celého davu jeho obdivovatelů) a trochu potrénujeme, abychom se ve finále utkali s úřadujícím mistrem světa v těžké váze, dosud neporaženým Apollem Creedem. Fungovalo to poprvé a funguje to znovu. Stále ještě je ve filmu určitá dávka psychologie jednotlivých postav a závěrečný souboj, který je ještě dramatičtější než ten v jedničce, celý příběh dějově důstojně uzavírá. Tedy alespoň zdánlivě. Mnoho drtivých úderů a nechvalně známých filmových ocenění v podobě zlatých malin má ještě přijít.

Rocky 3

Opravdu to chcete? Opravdu Vám nestačilo, že Rocky napodruhé v ringu konečně ustlal Apollu Creedovi a stal se šampiónem? Nemůžete ho nechat, aby po zásluze odpočíval, věnoval se rodině a chovu drobného zvířectva?

"Rocky! Rocky! Rocky! Rocky! Rocky!"

Zjevně ne, takže ačkoliv to považuji za skutečný hyenismus, Rocky musí opět na scénu, aby poměřil síly se zástupem vyzyvatelů v boji o titul, postavil se Hulku Hogenovi, zamračenému Clubberu Langovi (kterého ale všichni znají spíše jako Mr. T ze seriálu A-team) a v závěru svedl nelítostnou bitvu s... Vlastně ne, Clubber Lang je ve trojce finálním soupeřem.

Mimochodem, kultovní akční sci-fi Predátor údajně vzniklo na základě vtipu, který říkal, že jediný, s kým Rocky ještě neboxoval, byl E. T. mimozemšťan...