TOP 10 filmů ze světa svalů
a bojových umění
- představení snímků (I.)

Hlasy byly sečteny, roztříděny a vyhodnoceny a my Vám nyní představujeme prvních 7 filmů ze světa svalů a bojových umění, které podle Vašeho hlasování patří mezi ty nejlepší. Mezi 217 nominovanými filmy nechybí žádný z těch nejznámějších, ale hlasy dostaly i méně známé a někdy i kuriózní snímky, ke kterým se v závěru třetí části nominačního kola, kdy zároveň zahájíme finální hlasování mezi dvaceti nejlepšími, ještě dostaneme.

Nyní se již můžete pokochat sedmičkou ze světa akční filmové klasiky, ve které je tolik vystřelených projektilů, explozí, vyvržených vnitřností, zlámaných a oddělených končetin, useknutých hlav a prolité krve, kolik si jen můžete přát. Začínáme!

Barbar Conan

Snad ani nelze začít jinak než příběhem barbarského válečníka z Cimmerie. Čím to je, že tenhle film oproti mnoha dalším výtvorům stejného žánru neupadl v zapomnění? Snad je to zčásti díky kvalitní knižní předloze Roberta E. Howarda (ačkoliv ve filmu jsou tak trochu smíchány snad všechny Cimmeřanovy příběhy dohromady). Nezapomenulná je určitě fantastická, monumentální hudba Basila Poledourise, díky které se nám scény z Conana nesmazatelně vepsaly do paměti. O nějakém hereckém výkonu nemůže být u Arnolda, který během celého filmu pronese jen pár krátkých vět v angličtině se šíleným rakouským přízvukem, vůbec řeč, ale zároveň si stěží dokážete představit někoho jiného, kdo by drsného mlčenlivého barbarského válečníka zahrál lépe. Arnold díky svému vzhledu, který neměl v té době na plátně obdoby, a paradoxně i díky absenci hereckých zkušeností vystihl svou roli dokonale.

Důležitým faktem bylo i to, že Barbar Conan netrpěl nadbytkem různých kouzel a speciálních efektů, které byly mnohdy samoúčelně napěchovány do mnoha jiných fantasy filmů. Magie je v Conanovi poskrovnu a přesně tolik, kolik je potřeba k dokreslení příběhu. Zbytek je hutné syrové máchání mečem, poctivé zásahy následují vydatné porce čerstvé krve a pohádková idylka se naštěstí nekoná. Cimmeřanův svět je právě tak krutý a nelítostný, jak má být. I proto je Barbar Conan v mnoha ohledech výjimečný.

Rocky IV

Ze všech dílů Rockyho je "čtyřka" bezpochyby nejoblíbenější. Naservírovaný ostrý kontrast charakterního Rockyho a bezcitného boxera z východu, ruského šampióna Ivana Draga Vám prakticky nedává na výběr, komu fandit. Dvě soupeřící strany nepředstavují jen dva boxeři, ale i dvě mocnosti - USA a Sovětský svaz. Politická agitka par excellence, navíc s řadou filmových klišé a jednou příšernou scénou, kdy Rocky jede v autě, do sestřihu scén z předchozích dílů hraje hudba a náš dobrý vkus tyranizuje recitace emotivního textu.

I přes to všechno ale musíte mít tenhle film rádi. Dokonalý sestřih scén, kdy Ivan Drago za pomoci nejmodernější technologie, celého týmu vědců a koňských dávek anabolik trénuje ve špičkově vybavených halách, zatímco Rocky zvedá šutry kdesi ve stodole, brodí se věčným sibiřským sněhem a kácí stoleté jehličnany, je nezapomenutelný. Naježí se Vám při něm všechny chloupky na těle a společně se skvělou hudbou Vás namotivuje tak, že budete chtít vyběhnout ven a trénovat, i kdyby byla zrovna půlnoc a venku 20 stupňů pod nulou. Finální nekonečný souboj Rockyho se zdánlivě neporazitelným Dragem si pak vychutnáte dvojnásob, a jelikož jsou oba představitelé nelítostného souboje v životní formě, odpustíte Rockymu s přivřením obou očí i závěrečné poselství volající po světovém míru a obrození sovětského lidu. Rocky IV je zkrátka klasika.

Neporazitelný III - Vykoupení

Třetí díl série vězeňských zápasů naštěstí netrpí častým neduhem filmových pokračování, kdy jde kvalita neustále dolů, až se nakonec dotkne bahnitého dna. Naopak, Neporazitelný každým pokračováním překonává nastavenou laťku. Trojka navazuje na úspěšnou dvojku, a to nejen prostoduchým dějem, ale naštěstí hlavně tím, co od filmu tohoto typu čekáte - fantastickými souboji.

Hlavní aktér, který byl ve druhém dílu ten největší parchant, je nyní tak trochu polepšený ruský ranař. Yuri Boyka v podání neuvěřitelně pohybově nadaného Scotta Adkinse je už od pohledu tak drsný a nebezpečný, že kdybyste ho potkali večer v tmavé uličce, strachy přeštípnete řitním svěračem ocelový drát. Naštěstí se ve filmu nehraje jen na efekt, ačkoliv se drtivá většina fanoušků filmu shoduje v tom, že Boykův vzhled je zkrátka a dobře megacool, ať už mluvíme o jeho sestřihu vlasů a bradky, nebo o jeho postavě, na které při minimálním procentu podkožního tuku hrají svaly jako provazy. Tím hlavním (a vlastně tím jediným), o co ve filmu jde, jsou souboje, které si díky dlouhým nesestříhaným záběrům a lahůdkovým zpomalovačkám ve chvílích té největší akce opravdu maximálně vychutnáte. Veškeré údery, kopy, páčení, lámání, akrobacie a nezbytné krvavé následky každé fyzické konfrontace vypadají opravdu skvěle a patří k tomu nejlepšímu, co je v tomto žánru k vidění.

Terminátor II: Den zúčtování

Mnozí druhý díl Terminátora označují za jeden z nejlepších, nebo dokonce za nejlepší akční sci-fi vůbec a nutno říct, že rozhodně právem. Svalů zde uvidíte opravdu poskrovnu a všechny se vejdou do jedné scény, kdy se objeví vražedný stroj T-800 (scéna je to ovšem skutečně skvělá). Film by tedy mezi ty ostatní, ve kterých se to hemží efektními ukázkami bojových umění a mohutnými svaly, vlastně ani moc nezapadal, nebýt jedné věci - Arnolda. Ten se zhostil své role nelítostného stroje bez emocí dokonale a Terminátor se tak stal jeho největší a nejúspěšnější rolí vůbec.

Terminátor II má opravdu všechno, co od akčního sci-fi filmu čekáte. Ve své době revoluční speciální efekty tehdy nechaly diváky v kinech v úžasu a ani dnes, po více než dvou desetiletích nepůsobí lacině. To by samo o sobě k úspěchu rozhodně nestačilo, takže tu máme složitý příběh, ze kterého vychází velice sugestivní temná atmosféra. Scény, kdy se Sarah Connorové v mysli vrací vize soudného dne, vyvolávají mrazení a děsivé obrazy nukleární apokalypsy, kterou nelze odvrátit, a společně se skvělým hudebním doprovodem na Vás dopadnou silou bouracího kladiva. Akce v podobě vzájemných soubojů lidí i strojů udržuje hladinu napětí od začátku do konce na kritických červených hodnotách a v krátkých intermezzech máte akorát tolik času, abyste přemýšleli o tom, jestli náhodou jednoho dne nesežehne spalující jaderná exploze i Vás. Tenhle film zkrátka musíte vidět, pokud máte alespoň trochu rádi sci-fi a pokud máte navíc rádi Arnolda, pak... To je ale zbytečné říkat, protože asi neexistuje nikdo, kdo by splňoval oba předpoklady a Terminátora ještě nikdy neviděl.

Predátor

Parta drsných žoldáků s Arnoldem v čele, hromada velkých, větších a ještě větších zbraní včetně jedné "bezbolestné", několik hodně, ale opravdu hodně oplzlých vtipů a jedno vražedné monstrum z vesmíru, které loví drsné žoldáky a sbírá jejich lebky. Vhoďte vše do džungle s mlhou tak hustou, že by se nedala ani krájet, protřepte, zamíchejte a dostanete kultovní akční vyvražďovačku, která patří do zlatého fondu filmů, ve kterých je množství prolité krve a vykuchaných vnitřností ohodnoceno nejvyšším stupněm 5.

Ačkoliv musel Arnold kvůli roli v Predátorovi údajně spíše hubnout než nabírat, aby byl obratnější, svalů má pořád tak akorát - nejvíc z celé elitní jednotky (ale ani ostatní žádná ořezávátka rozhodně nejsou). Predátor je vynikajícím filmem nejen díky Arnoldovým bicepsům, ale především díky precizně stupňovanému napětí a skvěle vybudované atmosféře. Od začátku víte, že po zuby ozbrojení žoldáci nemají proti démonickému lovci šanci, a zelená neprostupná džungle, ve které není kam utéct, Vás společně s monotematickým, ale naprosto výstižným hudebním doprovodem zcela pohltí. Když k tomu všemu připočtete jedno z nejpůsobivějších ztvárnění mimozemského vetřelce, jaké se kdy objevilo na filmovém plátně, predátora, který si s Arnoldem pohazuje jak s hadrovou panenkou, dostanete opravdu skvělý akční film, který si vychutnáte od začátku do konce.

Rambo: První krev

První Rambo je na rozdíl od těch následujících, které nejsou ani "béčky", ale spíše se pohybují někde mezi hodnocením "dé" a "ef", něčím výjimečný. Nese s sebou totiž poměrně naléhavou myšlenku a násilí v něm zobrazené není komické (ne nadarmo se druhý a třetí díl Ramba staly primárními terči ve druhém díle skvělé komedie Žhavé výstřely). Co víc, Sylvester Stallone ve filmu skutečně hraje, a když si vzpomenete na scénu, kdy vzpomíná na hrůzy války, musíte uznale pokývat hlavou, že postavě Johna Ramba, vietnamského veterána, který se vrací z nepředstavitelného pekla domů, aby se setkal jen s ignorancí (v tom lepším případě) nebo opovržením, dodal svým charakteristickým projevem věrohodnost a hloubku.

Akce ve filmu není samoúčelná a při každé konfrontaci v ní naleznete motivaci a poodhalíte charakter jednotlivých postav. Ne snad, že by film aspiroval na komplikované psychologické drama, ale možná Vás malou oklikou nenápadně přiměje alespoň k chvilkovému zamyšlení nad tím, nakolik je vojenská intervence v různých místech na světě žádoucí a kdo vlastně jsou ti, kteří válčí, ať už pod jakoukoliv vlajkou. A dnes, dvacet let po premiéře Ramba tohle téma na aktuálnosti rozhodně nijak neztrácí, spíše naopak.

Komando

Na závěr tu máme něco na odlehčení. Arnold Schwarzenegger, který ve filmu tak trochu paroduje sám sebe. Scénář hodný brazilské telenovely doplňují snad všechna filmová klišé, na která si jen vzpomenete. Arnold v klasickém stylu "jeden hrdina proti hromadě nechutných, ještě nechutnějších, až nejnechutnějších padouchů" likviduje vše, co se mu postaví do cesty, a neušetří nic a nikoho, ani nevinnou telefonní budku. I přes to všechno se ale na Komando dívá tak nějak dobře. Několik vynikajících hlášek ("Kde je Sully?" "Pustil jsem ho."), několik povedených scén (střelba z raketometu) a spousta akce dělá z filmu nenáročnou kvalitní oddechovou záležitost.