Petr Soukup - rozhovor

Cesta k následujícímu rozhovoru začala již na Mistrovství republiky v Kongresovém centru, kde jsem Petra oslovil o přestávce mezi semifinálovou a finálovou části, když v aule pózoval pro fotografy. Už tam jsme velmi letmo domluvili trénink, jehož termín jsme však kvůli Petrovu extrémnímu časovému vytížení následně dvakrát posunuli. Nakonec jsme se potkali až v pátek, 28.5., v "jeho" Fitness Station Radlice v nezvykle brzkých ranních hodinách. Předem bych chtěl ještě říci, že hlavním cílem našeho setkání byly fotografie z tréninku, samotný rozhovor vznikl jako věc poněkud podružná... Rozhovor vám však předkládám jako první už dnes, fotografie nechávám na zítra.

Petře hned na úvod, jak velké je tvoje časové vytížení, jak moc se změnilo po tom, co jsi letos vyhrál (opět) titul Mistra republiky?

Vytížení opravdu velké, ale není to tak, že by začalo až teď po Republice. Můj den začíná v pět hodin ráno, kdy vstávám a připravuji jídlo do práce. Hodinu nato začíná můj vlastní trénink, potom od sedmi trénuji klienty a to většinou, s dvou nebo tříhodinovou přestávku v okolí oběda, až do osmi nebo devíti hodin večer. Potom ještě připravuji rozpisy jídelníčků a do postele se dostanu až po půlnoci.

Když vstáváš v pět a cvičíš hned za hodinu, jak to děláš s jídlem?

Trénuji na lačno, pouze s BCAA. Ono mi vlastně ani nic jiného nezbývá...

Teď ale zpět k základním otázkám, kolik ti je let, kolik měříš, jaká bývá tvoje soutěžní a mimosoutěží váha?

Ještě rok a budu mít Kristovy léta, ale zatím stále jen 32. Výška 176cm, váha letos na Republice 99,2kg, mimosoutěžní potom mezi 105 a 110kg.

A maximální objemová?

Já se za objemem příliš neženu, snažím se po celý rok vypadat tak na 80%, ale jednu domu jsem měl i mezi 115-117kg, ale i to bylo s úrovní tuku okolo 7,5%...

Jaká byla tvoje soutěžní váha vloni?

Na letošním Mistrovství republiky bylo hodně lidí, rozhodčích i diváků, překvapených, protože loni jsem měl na vážení 89,2kg a letos o 10kg více. Docela šok...

Jsi ženatý?

Nejsem, toho času sám, bez přítelkyně.

Tím mi padá otázka, jak to toleruje... (smích)

Toleruje... Já závodím pátý rok a přítelkyni, přítelkyně, jsem měl. Nejsem z těch kulturistů, kteří by dávali nějak výrazně najevo, teď jsem v dietě, jsem nervózní... To je můj problém, jsem to já, kdo si vybral kulturistiku a já se s tím musím srovnávat. Okolí to pociťuje tím, že vidí, že jsem více vystresovaný, ale snažím se být co nejvíc normální, aby si na mě nikdo nemusel ukazovat prstem. Já myslím, že to přítelkyně brali dobře...

Tvoje soutěžní minulost...

Já jsem začal závodit až poměrně pozdě, v roce 2000. Bylo mi 29 let. První soutěž byla oblast, tam jsem skončil na druhém místě, potom čtvrtý na Mistrovství Čech a na Republice pátý. To vše byla kategorie do 90kg. V roce 2001 jsem byl na Mistrovství republiky druhý, za Láďou Kurčíkem, a potom následovaly tři úžasné roky, kde si připadám jako ve snu. V roce 2002 jsem vyhrál Mistrovství republiky, na Evropě jsem byl čtvrtý a v roce 2003 jsem Republiku v Ostravě obhájil a letos to vyšlo opět.

Promiň, že ti skáču do řeči, ale o té Ostravě jsem moc hezky mluvit neslyšel... Jaká byla?

Hrozná. Já jsem po jejím skončení mluvil s lidmi ze Svazu a oni říkali, že není lehké takovou soutěž uspořádat, ale tohle přece není omluva... Jednou to je Mistrovství republiky a na takové soutěži se kulturistika má daným způsobem reprezentovat a i když závodníci měli formu samozřejmě výbornou, organizace celé soutěže byla naprostým selháním a kolapsem. Díky Bohu, že to letos v Kongresovém centru Láďa Semerád výborně zvládl a zvolil maximálně důstojné prostředí, čímž se ta kaňka z Ostravy trochu smazala, protože takhle by se uspořádaly dva nebo tři závody a lidé by tam prostě přestali chodit. Kdyby v té Ostravě byl oblastní přebor, dalo by se to možná přehlédnout, ale na Mistrovství republiky to bylo naprosté selhání.

Asi tak jsem to slyšel i já. Ale jdeme dál ve tvojí kariéře...

Ostravu jsem tedy vyhrál a následovalo Mistrovství Evropy v ruském St.Petersburgu, kde jsem se soutěžní váhou 94,1kg skončil druhý. Třetí tam byl Tomáš Bureš.

Ty soutěže byly jen týden od sebe, trochu mi nesedí tedy ta váha...

Na republice jsem měl 89,2kg, tam jsme pálili dost svalové hmoty, abych se nakonec do 90kg vešel, ale pak jsme během těch sedmi dní využili svalové paměti a bylo z toho 94,1kg.

A co bude letos? Před pár týdny jsi vyhrál potřetí Mistrovství republiky, poprvé ale v nejtěžší kategorii... Co dál?

Co si budeme povídat, všechno je o penězích... Mě se zatím podařilo to, co tady v republice snad ještě nikomu přede mnou, vyhrál jsem kategorii do 90kg i nad 90kg rok po sobě. Teď se samozřejmě ozvalo docela hodně nabídek na reklamy, focení, modeling a kromě toho už letos nechystám nic. Kdybych se na podzim chtěl na Mistrovství světa umístit podle svých představ, musel bych mít o 5-6kg hmoty více a to se za půl roku, který zbývá, nedá stihnout. Proto mám v hledáčku Mistrovství světa za rok, na podzim 2005 a to je nyní jediné, co mě motivuje. Na jaře na naše soutěže nepůjdu, všechno budu směřovat na podzim a potom se uvidí...

Jakou bys tam chtěl mít soutěžní váhu?

Ideálně 105kg.

Jaké máš vzpomínky na první soutěž? Každý vždycky vzpomíná na první soutěž v 15-ti, možná v 16-ti letech a ty až v 29-ti...

Moje první soutěž byla v Hořicích, oblastní přebor... Úžasné publikum úžasná organizace... Pořadatelé v Hořicích tu laťku nastaví vždy tak vysoko, že ji pak málokdo později udrží. Tam to má prostě tradici a závody zde nemají chybu. Upřímně, nezažil jsem, že by po Hořicích byly v ten samý rok lepší závody. Ty moje první byly navíc umocněné tím, že se mnou v kategorii startoval miláček tamního publika Ivan Horáček. Hořice jsou prostě jedinečné...

Připravuješ ty někoho na soutěže?

Ano, mám dvě esa, Dana Xavera, vloni juniorský mistr republiky, letos startoval poprvé za chlapy a skončil druhý na Čechách a sedmý na republice, takže výborný přechod, a potom Romana Vaňouse, čtvrtého z letošního Mistrovství republiky juniorů v nejtěžší kategorii.

A kdo připravuje tebe?

Už čtvrtý rok mě připravuje Karel Mahr. Neměnil bych. Nejenom, že ho repektuju jako trenéra, ale mám ho rád i jako člověka. Co řekne, to má prostě váhu a když se podívám ty čtyři roky zpět, nebyl závod, kde by mi on nepomohl vyladit formu podle našich představ. Vždycky se na něj mohu spolehnout jako na trenéra i jako na kamaráda, hodně mi pomohl i v osobním životě. Prostě on je ten člověk, který je u mě hodně vysoko, ne-li uplně nejvýše.

Tím jsme se dostali k té manželce, která to toleruje (smích). Máš sponzora?

Ano, firma Multipower (majitel p.František Münster), mi přispívá výživou, na které se připravuji. Co se týče finančního sponzorství, pak bych chtěl jmenovat Karla Zemana, který mi na tyto závody pomohl neskutečně moc, dále děkuji Fitness Station včele s jednatelem Honzou Kašparem. Tito tři lidé mi poskytli podmínky, které si odvážím nazvat naprosto profesionální.

Jak jsi sháněl sponzory, našel jsi ty je nebo oni tebe?

Firmu Multipower jsem oslovil já, oni souhlasili a spolupracuji s nimi už tři roky. Dál jsem nehledal, protože loajánost k dané firmě je důležitá.

Ještě k Republice. Co antidopingová kontrola?

Hned jak jsem skončil závod, tak si mě p.Chlumský odchytil, takže jsem absolvoval. Výsledky ještě nepřišli, ale budou v pořádku. Já jsem měl sice tři týdny před soutěží těžký zánět mandlí a lékař mi na to jednu látku aplikoval, ale měla by být v pohodě.

Do letošního jara jsi šel s tím, že vyhraješ?

Ano. Jakékoliv jiné umístění než to, co se nám povedlo, bychom s trenérem nebrali.

Kdy padlo rozhodnutí, že budeš i letos startovat?

Já už dva roky za sebou končím a o tomhle startu se rozhodlo až koncem prosince. Naštěstí držím formu po celý rok, ať je objem nebo rýsování, stále jídlo držím, takže ani s tímto pozdním termínem nebyl problém. Dokonce jsem letos měl takovou formu, že jsem ani nedělal žádné kardio, na kole jsem ani jednou nešlápnul, což např. p.Smejkal z Hradce Králové nazval kacířstvím...

Pokračování (fotogalerie z tréninku) najdete zde.