Americký Hartford o posledním červencovém víkendu hostil druhý ročník profesionální soutěže Europa Battle of Champions. Na klání se představilo čtrnáct závodníků z pěti různých zemí světa, kteří bojovali o tři postupová místa na Mr. Olympia i o podíl z finanční prémie 20.000 dolarů.
Po prejudgingu, který byl na programu v pátek večer, se k nemalému údivu fanoušků i mnoha odborníků zdálo, že kromě favorizovaného Troye Alvese o postup na Olympia Weekend mohou bojovat i Ben White a Marc Lavoie. Hrozba neúspěchu naopak visela nad zkušeným Toneym Freemanem nebo ambiciózním Willem Harrisem. Příčinu nečekaného vývoje soutěže nebylo třeba hledat příliš dlouho. Téměř žádný ze závodníků se v pátek na pódiu nepředstavil ve stoprocentní formě a rozhodčí tak vůbec neměli lehkou práci. O osudu jednotlivých borců tak mělo rozhodnout až sobotní finále.
Ačkoliv se v něm potvrdilo, že v kulturistice je čtyřiadvacet hodin mnoho času a formy některých závodníků se proměnily dokonce natolik, že si rozhodčí do prvního finálového porovnávání vyvolali hned osm borců, na vývoji klání se již nic nezměnilo. Umístění v první trojici si nakonec skutečně rozdělili Alves, Lavoie a White, a to přesně v uvedeném pořadí.
Vítězství Troye Alvese je o to cennější, že se ke startu na soutěži rozhodl teprve před několika dny. Arizonský kulturista, který za několik týdnů oslaví čtyřiačtyřicáté narozeniny, se netají, že formu chystal původně až na srpnovou Europa Supershow a v Hartfordu byl připraven pouze na devadesát procent. Určité rezervy měl Troy zejména v oblasti gluteů a hamstringů, které působily příliš měkce. Alvesovi soutěž, zdá se, tentokrát vyhrály zejména čelní postoje. V nich nabídl dostatečnou tvrdost i ostrost a upoutal napruhovanými kvadricepsy a hrudníkem.
Při dalším pohledu do výsledkové listiny se nedá ubránit jistému údivu. Druhé místo Marca Lavoieho nečekal před soutěží zřejmě nikdo. Pokud bychom hledali silné stránky, které mohly kanadského vrstevníka Troye Alvese posunout tak vysoko, je třeba na prvním místě zmínit perfektní připravenost. I když Marc nebyl vyrýsovaný až na kost, jeho forma stačila na to, aby mohl být považován za nejlépe připraveného borce startovního pole. To platilo především pro zadní postoje, v nichž Lavoie na rozdíl od naprosté většiny svých soupeřů nabídl tvrdost i v oblasti hýždí a stehen. Zaměříme-li se ovšem také na Kanaďanovy slabiny, začíná se nad jeho umístěním objevovat řada otazníků. Celkový dojem z Lavoieho postavy kazí zejména široký pas a poněkud slabší paže. Dodejme, že Mark, který profesionální kartu získal po celkovém vítězství na IFBB North American Championships 2008, mezi elitou dosud sbíral umístění na pomezí první desítky.
Se třetím místem Bena Whitea se již odborníci i fanoušci dokáží srovnat lépe. Vítěz PBW Championships z roku 2010 byl sice poněkud plochý a subtilnější než obvykle, za to ale zejména v čelních postojích nabídl neuvěřitelnou tvrdost a ostrost. Dotaženější by snad mohly být pouze jeho glutey.
Čtvrtá příčka připadla Willu Harrisovi a nutno říci, že se jedná o veřejností vůbec nejhůře přijaté umístění z celé soutěže. Mohutný závodník, jenž disponuje pěknými tvary a dobrou stavbou těla měl podle mnohých bojovat s Troyem Alvesem o vítězství. Harrisovým největším ale zároveň také asi jediným podstatným nedostatkem byly měkké hýždě a hamstringy, na jejichž tvrdosti však dokázal mezi páteční a sobotní částí soutěže výrazně zapracovat.
Fred Smalls při svém prvním startu mezi profesionály zaujal hustotou prsních svalů, úzkým pasem i dynamickou volnou sestavou. Zmíněné přednosti mu vynesly páté místo.
Na šesté příčce skončil Toney Freeman, jenž v poslední době marně hledá recept na optimální formu.
Z dalších účastníků soutěže zmiňme ještě Trickyho Jacksona, který si na Europa Battle of Champions po třech letech znovu vyzkoušel, jaké je závodit v kategorii open. Bratranec Dextera Jacksona na soupeře ztrácel zejména v objemech horní poloviny těla. Na Trickyho, který navíc postrádal potřebnou ostrost, tak zbylo až deváté místo.
Výsledky Europa Battle of Champions 2011
1. Troy Alves*
2. Marc Lavoie*
3. Ben White*
4. Will Harris
5. Fred Smalls
6. Toney Freeman
7. Johnnie Jackson
8. Jeff Long
9. Tricky Jackson
10. Adorthus Cherry
11. Moe Bannout
12. Phil von Känel
13. Grigori Atoyan
14. Heniz Senior
* Kvalifikace na Mr. Olympia 2011.
1. Troy Alves
2. Marc Lavoie
3. Ben White
4. Will Harris
5. Fred Smalls
1. Troy Alves - volná sestava
2. Marc Lavoie - volná sestava
3. Ben White - volná sestava
4. Will Harris - volná sestava
5. Fred Smalls - volná sestava
6. Toney Freeman - volná sestava
7. Johnnie Jackson - volná sestava
8. Jeff Long - volná sestava
Slavnostní zahájení finále
Finálové porovnávání
Závodníci kvalifikovaní na Mr. Olympia k 30. červenci 2011
jméno
stát
soutěž
um.*
Jay Cutler
USA
Mr. Olympia 2010
1.
Phil Heath
USA
Mr. Olympia 2010
2.
Branch Warren
USA
Mr. Olympia 2010
3.
Dexter Jackson
USA
Mr. Olympia 2010
4.
Dennis Wolf
Německo
Mr. Olympia 2010
5.
Ronny Rockel
Německo
Mr. Olympia 2010
6.
Evan Centopani**
USA
Flex Pro 2011
1.
Fouad Abiad
Kanada
Flex Pro 2011
3.
Victor Martinez
Dominikánská republika
Arnold Classic 2011
3.
Johnnie Jackson
USA
Australian Pro GP 2011
2.
Michael Kefalianos
Řecko / Austrálie
Australian Pro GP 2011
3.
Roelly Winklaar**
Nizozemsko
British Grand Prix 2011
2.
James "Flex" Lewis**
Velká Británie
Mr. Europe Pro 2011
3.
Cedric McMillan
USA
Europa SoCh 2011
1.
Marcus Haley
USA
Europa SoCh 2011
2.
Evgeny Mishin
Rusko
Europa SoCh 2011
3.
Kai Greene
USA
New York Pro 2011
1.
Craig Richardson
USA
New York Pro 2011
3.
Lionel Beyeke**
Francie
New York Pro 2011
4.
Robert Burneika
USA
New York Pro 2011
5.
Brandon Curry
USA
Toronto Pro Supershow 2011
3.
Marius Dohne
JAR
PBW Championships 2011
1.
Hidetada Yamagishi
Japonsko
PBW Championships 2011
2.
Frank McGrath
Kanada
PBW Championships 2011
3.
Troy Albves
USA
Europa BoCh 2011
1.
Marc Lavoie
Kanada
Europa BoCh 2011
2.
Ben White
USA
Europa BoCh 2011
3.
* um. = Umístění dosažené na příslušné soutěži. ** Nezúčastní se.
Po prejudgingu, který byl na programu v pátek večer, se k nemalému údivu fanoušků i mnoha odborníků zdálo, že kromě favorizovaného Troye Alvese o postup na Olympia Weekend mohou bojovat i Ben White a Marc Lavoie. Hrozba neúspěchu naopak visela nad zkušeným Toneym Freemanem nebo ambiciózním Willem Harrisem. Příčinu nečekaného vývoje soutěže nebylo třeba hledat příliš dlouho. Téměř žádný ze závodníků se v pátek na pódiu nepředstavil ve stoprocentní formě a rozhodčí tak vůbec neměli lehkou práci. O osudu jednotlivých borců tak mělo rozhodnout až sobotní finále.
