Člověk na koni budí respekt, to bezpochyby. Hlavně ten kůň. Je to přeci velké zvíře s váhou třeba i šest metráků a to už je, pane, pěkný kolos. A co teprve, když je těch koní v řadě vedle sebe hned několik a na nich sedí černě odění a ozbrojení policisté v kuklách a přilbách s ochrannými štíty. To pak vytvoří živou hradbu, proti které se pustí jen málokterý odvážlivec. Policista na koni prostě vzbuzuje větší respekt než policista bez koně, čehož využívá i jeden z útvarů Policie České republiky - oddělení služební hipologie.
Vaše oddělení je plné dětských kreseb. Vypadá to, že oddělení služební hipologie bude asi mezi dětmi nejoblíbenější složkou policie. (smích)
Ano, zájem o práci jízdní policie je veliký, a to i ze strany škol, které nás velmi často kontaktují s žádostmi o exkurze.
Jak dlouho v Praze vlastně jízdní policie funguje?
Oddělení vzniklo v létě roku 1991 u příležitosti konání Všeobecné československé výstavy v Praze. Tam se mělo vyzkoušet, jak by jízdní policie fungovala a jaké by na ni byly ohlasy. Akce dopadla ve prospěch jízdní policie, a tak byl vydán rozkaz a bylo zřízeno oddělení služební hipologie.
První členové oddělení byli jezdci transformovaní v policisty, nebo policisté s kurzem jezdectví?
Byli to vybraní policisté, kteří prodělali intenzivní čtyřměsíční kurz, a z nich pak vznikl celý zakládající oddíl.
Kolik lidí a kolik koní má vaše oddělení k dnešku?
Lidí máme momentálně třicet tři, z nich je 27 policistů a 6 občanských zaměstnanců, koní vlastníme 16, ovšem dva budeme vyřazovat.
Jak vybíráte koně vhodné pro vaše účely?
Podle charakteru. Většinou máme koně vytipované, a když se na ně jedeme podívat, bereme si sebou igelitové sáčky, kterými je strašíme, nebo tenisáky, které jim házíme pod nohy, a zkoumáme, jak moc jsou bojácní.
Co čeká koně, které vyberete pro službu u vás?
Koně jdou po zakoupení do výcvikového střediska v Brně Medlánkách, kde stráví několik měsíců až rok, v závislosti na tom, jak rychle se učí, a tam přivykají různým podnětům, se kterými se budou během služby potkávat. Učí se nebát se střelby, dýmovnic, nabuzeného davu, městského provozu a tak dále.
Stalo se vám někdy, že jste vybrali koně, který byl pro vaše účely nepoužitelný?
Stalo, protože předem úplně neodhadnete povahu zvířete, to je stejné jako s lidmi. Právě jednoho takového nyní řešíme. Ne, že by byl úplně nepoužitelný, ale není to kůň, který se dá použít pro veškerou naši služební činnost. Šel by využít pro hlídkování, ale pro speciální účely, jako jsou třeba fotbalové zápasy, se nehodí, protože se bojí a má nepřiměřené reakce. My tu ale potřebujeme koně, kteří zvládají i toto.
Tím se dostáváme k tomu, k jakým účelům je využívána jízdní policie. Můžete trochu přiblížit náplň vaší práce?
Základním využitím jízdní policie je hlídkování po celém území Prahy v místech, kde se auto nedostane nebo je tam nežádoucí, což jsou veškeré zalesněné plochy a parky, kam obvykle chodí veřejnost trávit volný čas. Na žádost místních oddělení také hlídkujeme v lokalitách s vysokým výskytem trestné činnosti, větším množstvím bezdomovců nebo cizinců z východního bloku, se kterými už mají pěší policisté problémy, a tak tam chodíme my, protože na koni má člověk více přirozeného respektu. Koně se také používají k pátracím akcím, jelikož se s nimi dá propátrat větší oblast, je z nich větší rozhled a dostanou se téměř do každého terénu. Účastnili jsme se s nimi také pátrání po Aničce. Když je potřeba, vyjíždíme i mimo Prahu, v rámci středočeského kraje máme dojezdový čas do hodiny.
V ulicích jsou k vidění i hlídky městské policie na koních. Jaký je rozdíl mezi kompetencemi vašich lidí a kompetencemi městských policistů?
Jako státní policie máme větší pravomoci. My můžeme ze zákona využívat koně jako donucovací prostředek - vytlačování koňmi. Takže pokud se třeba sejde ve Stromovce nějaké menší shromáždění a začne dělat neplechu, není problém informovat je, že se dopouštějí protizákonného chování, a případně je odtamtud koňmi vytlačit. To městská policie ve své pravomoci nemá, jim slouží koně spíš jako dopravní prostředek a prostředek pro zvýšení respektu.
Rozumím. Ale ještě zpátky k náplni práce jízdní policie. Mluvil jste o tom, že zasahujete i na demonstracích a fotbalových utkáních...
Ano, to je další složka práce jízdní policie. Náročnost zásahů u fotbalu se odvíjí od toho, jaké celky mezi sebou hrají. Pokud jde o menší kluby, problémy většinou nebývají, ale když se jedná o zápas, na který přijíždějí radikální fanoušci, kteří se chtějí poprat a něco rozbít, tam už to bývá divoké a pro policisty i koně je to nejobtížnější část jejich služby.
Setkáváte se na těchto akcích s tím, že rozvášnění fanoušci na vás přímo útočí, házejí koním pod nohy petardy a podobně?
Někdy to zkouší, setkali jsme se i s tím, že demonstranti se věšeli koním na otěže. Dnes jsou už lidé, kteří s koňmi umí zacházet a ví, jak k nim přistupovat. Ovšem je stále nutno mít na zřeteli, že kůň, to je šest set kilo živé váhy, která vás povalí, ani nevíte jak.
Rozvášnění fanoušci či rozzuření demonstranti bývají agresivní. Jak jsou koně a policisté chráněni?
Pro koně máme na zakázku vyrobené speciální chrániče, které by měly zabránit alespoň těm nejhorším poraněním, takže mají štíty na plece, chrániče na nohy, na které jsou koně asi nejchoulostivější, a také chrániče hlavy s plexisklem, které chrání oči.
A policisté?
Policisté mají veškerou výbavu jako běžný pěší policista, plus mají ještě chrániče nohou, protiúderové vesty, přilbu, zbraň, někteří u sebe mívají i slzotvorné prostředky, ale těm se snažíme vyhnout, protože používat kasr z koně je tak trochu ošemetná věc a hrozí, že se může dostat do očí koním. Policisté je mají u sebe spíš pro případnou sebeobranu, kdyby je fanoušci nebo demonstranti strhli z koně.
Koně jsou přirozeně plachá zvířata. Můžete se na ně po výcviku spolehnout, že vás tak říkajíc nenechají v nějaké vřavě na holičkách, nesplaší se a nevezmou nohy na ramena?
Tak 100% to samozřejmě není, musíme brát v potaz, že kůň je jenom zvíře, které může mít nějakou nepřiměřenou reakci. Může mít třeba špatný den, jenže on vám bohužel neřekne jako člověk: „Hele, mně se dnes do práce nechce, je mi nějak špatně.“ A tak je důležité, aby lidé, kteří se o koně starají, sledovali, zda se kůň nechová nějak jinak než obvykle, že například nemá sežranou krmnou dávku, divně stojí, dlouho leží, protože zdravotní problémy samozřejmě mohou ovlivnit i chování koně. Co se týče akcí, je normální, že když se strhne mela, kůň poposkočí, dvakrát se otočí, aby se podíval, co se kolem děje, ale jde o to, aby vyloženě nezpanikařil. Také samozřejmě hodně záleží na jezdci, jak je schopen svého koně zvládnout.
Máte ve svém týmu víc mužů, nebo žen?
Téměř polovina mančaftu jsou ženy a to je trošku problém. Někdo by mohl namítnout, že je to diskriminace, ale když přijde na výběrové řízení 1 kluk a 5 holek, tak já raději vezmu toho kluka, protože se jedná o práci fyzicky i psychicky namáhavou. Navíc, když bude stát šest koní a na nich šest kluků a přijde k nim 30členná parta podnapilých chlapů, tak budou mít blbé řeči, ale projdou a půjdou pryč, zatímco když bude 6 koní a na nich 6 ženských a přijde 30 podnapilých chlapů, zastaví se a začnou ty ženské otravovat. Takže my to řešíme tak, že si do akce všichni povinně berou kukly.
Vznikají mezi policisty a jejich čtyřnohými partnery citové vazby?
Určitě ano, lidé ke svým koním většinou přilnou a pak přicházejí složitější okamžiky, kdy je třeba už kůň pro službu nevhodný a musí být vyřazen. V takovém případě se mu snažíme najít adekvátní umístění, místo, kde se ví, že o něj bude dobře postaráno a bude se mít dobře.
Do kolika let jsou většinou koně schopni služby?
To je individuální, ale řekněme, že průměr by mohl být do takových 15 let.
Musí to být dost těžké udělat to rozhodnutí: „Ty jsi starý, ty půjdeš.“
Tak, ono to většinou vyplyne samo. Každý kůň dospěje na svůj horizont, a když ten se začne překlápět, je čas...
Stáj oddělení služební hipologie:
