Profil profesionála: Ron Love

V posledních měsících jsme Vám nabídli několik profilů věnovaných současným profesionálním kulturistům i jejich legendárním předchůdcům. Dnešní článek, v němž se zaměříme na obdivuhodnou kariéru čerstvého šedesátníka Rona Lovea, bude kombinací obojího. Že pro Vás Love není legendou? Nebo že jsme se zmýlili, pokud o Ronovi hovoříme jako o současném profesionálním závodníkovi? Začtěte se do následujících řádků. Třeba Vás přimějí pozměnit názor.

Ron Love se narodil 2. července 1951 v Detroitu. Vyrůstat ve známém městě aut během šedesátých let nebylo snadné. Ačkoliv kolem osmdesáti procent obyvatelstva v té době tvořili Afroameričané, na střední škole v Denby, kterou Ron navštěvoval, byli ve výrazné menšině. Love disponoval nesporným sportovním talentem, který však s ohledem na podmínky panující ve škole nebylo snadné naplno prosadit. Ronovi se nakonec přesto podařilo zasloužené uznání vybojovat. Vynikal v basketbalu a americkém fotbalu, nejvíce se mu pak dařilo v baseballu, kde hrál na postu nadhazovače.

Narazit v dané době na osvíceného trenéra, který by nepovažoval přípravu v posilovně za zbytečnost, nebo dokonce něco škodlivého, nebylo snadné. Také Ronovi trenéři působili dojmem, že žijí ještě ve středověku, a Rona od tréninku s činkami nepřetržitě odrazovali.

Po ukončení studia v roce 1972 Ron Love získal práci u detroitské policie. S posilováním by zřejmě nikdy nezačal, pokud by nebyl o tři roky později ve službě postřelen. Zranění stehna si vyžádalo poměrně dlouhou rehabilitaci, která postupně přerostla v silový trénink. V roce 1978 byl sedmadvacetiletý Ron připraven nastoupit ke svým prvním kulturistickým závodům. Na Michigan State Championships nakonec obsadil deváté místo. Další čtyři roky práce s činkami přinesly ovoce v podobě celkového triumfu na NPC Michigan Championships 1982. Týž rok Love poprvé v kariéře také startoval na národním šampionátu. V kategorii do 90 kg, kde změřil síly například s Charlesem Glassem, však skončil hluboko v poli poražených. V sedmnáctičlenném startovním poli tehdy obsadil předposlední místo.

Rok 1983 pro Rona znamenal přestup do nejtěžší amatérské hmotnostní kategorie. Ani zde se mu ale zpočátku příliš nedařilo. Na NPC USA skončil třináctý, z NPC Nationals si o několik měsíců později odnesl dvanáctou příčku. Nutno však poznamenat, že v těžké váze národního šampionátu v třiaosmdesátém startovala řada budoucích hvězd, včetně Boba Parise, Mika Christiana nebo Riche Gaspariho. Takže i když Love nemohl své umístění pokládat zrovna za úspěch, nejednalo se zároveň ani o žádné fiasko.

Ronovy velké chvíle měly přijít až o dvě léta později. Ve své poslední amatérské sezóně vybojoval titul absolutního vítěze na NPC Jr. USA, triumfoval i v kategorii nad 90 kg na NPC Nationals. Dva týdny po úspěchu na národním šampionátu pak startoval také na mistrovství světa federace IFBB. Na perfektně obsazených závodech vybojoval v kategorii nad 90 kg třetí místo. Titul si tehdy z nejtěžší váhy odnesl Němec Peter Hensel, šesté místo obsadil československý reprezentant Alois Pek, který těsně nestačil na obrovského Ralfa Müllera.

Love si stejně jako Lee Labrada vybral k profesionálnímu debutu již tehdy prestižní Night of Champions. Ačkoliv Ron na soutěži vybojoval perfektní druhou příčku právě za Labradou, nebyl se svým umístěním příliš spokojen. Americký kulturista je dodnes přesvědčen, že měl vyhrát, a stejný názor mají i někteří fanoušci. Ronovo jméno podle jejich mínění mělo ve výsledkových listinách profesionálních soutěží nejednou figurovat výše, než tomu nakonec obvykle bylo. Mnozí Rona považují za jednoho z nejvíce nedoceněných borců v historii.

Po účasti na Night of Champions Lovea čekala premiérová účast na Mr. Olympia. Na nejvýznamnějším klání profesionálního bodybuildingu vybojoval osmé místo. Za zády nechal zkušeného Toma Platze, Josefa Grolmuse nebo Jusupa Wilkosze, který se startem na soutěži loučil s aktivní kariérou. Krátce po Olympii se Ron přestěhoval z Detroitu do Los Angeles. V Kalifornii ve finále ale vydržel jen měsíc. Love se netajil tím, že mu tamní životní styl absolutně nevyhovoval. Považoval jej za příliš povrchní.

Počátkem roku 1987 Ron Love odstartoval neuvěřitelný maratón profesionálních soutěží. Ačkoliv toho čísla o kulturistice obvykle mnoho nevypovídají, v Ronově případě jsou výmluvnější než tisíce slov. Za svou osmiletou profesionální kariéru absolvoval neuvěřitelných devětašedesát soutěží. V letech 1986 až 1993 byste napočítali jen dvaadvacet závodů, jež Love vynechal. Nejvytíženější byl v roce 1989, kdy se zúčastnil třinácti závodů z patnácti možných. Podobný výkon předvedl i v roce 1991, když se představil na pódiu celkem dvanácti různých klání.

Ronova soutěžní aktivita je o to působivější, že si na závody zdaleka nejezdil pro poslední místa. Celkem sedmnáctkrát se dokázal probojovat do první pětice a dosáhl na tři profesionální vítězství. Poprvé se mu mezi elitou podařilo zvednout nejcennější trofej nad hlavu při startu na IFBB Men's Pro World Championships 1987 v Essenu, čímž se zařadil do tehdejší širší profesionální špičky. Na zmíněných závodech dokázal porazit i takové borce, jakými byli Albert Beckles, Roy Callendar, Edouard Kawak nebo již zmíněný Lee Labrada.

Další triumfy Love přidal na Niagara Falls Pro Invitational 1989 a na San Jose Pro Invitational 1991. Ron v žádné ze svých profesionálních sezón nechyběl na pódiu Mr. Olympia. K osmé příčce z roku 1986 přidal i tři devátá místa z let 1987, 1988 a 1992. Pokud bychom měli vybrat soutěž, ze které rodák z Detroitu odcházel nejvíce zklamaný, jednalo by se nejspíše o Mr. Olympia 1991. Love zde obsadil jedenácté místo. Dodnes ale cítí, že byl dost dobrý na to, aby se probojoval do první šestice, v níž se umístili Lee Haney, Dorian Yates, Vince Taylor, Lee Labrada, Shawn Ray a Sonny Schmidt.

I když se poslední soutěž Rona Lovea datuje do roku 1993, přibližně 183 cm vysoký závodník plánoval z kulturistiky odejít až o rok později. Nakonec však v roce 1994 soutěžní plavky vinou zranění levého kvadricepsu, hamstringu a lýtka již nenavlékl.

To již Love u policie nepracoval. V průběhu kariéry profesionálního kulturisty mu přestala práce u sboru vyhovovat. Ve chvíli, kdy od něj nadřízení začali požadovat častější přítomnost o víkendech, ze služby odešel. Od roku 1989 si tak vydělával jako trenér a až do svého zranění si přilepšoval i příležitostnými exhibičními vystoupeními.

Během roku 2006 se Lovemu dostalo významné pocty, když byl uveden do Síně slávy IFBB.

V roce 2007 se začaly objevovat zprávy o Ronově možném comebacku. Kulturista, který v osmdesátých letech závodil s hmotností kolem 102 kg, znovu tvrdě trénoval a ručička váhy mu ukazovala přes 120 kg. V roce 2008 byl už dokonce přesvědčen, že se na pódiu opět brzy objeví. Jeho plány na návrat ale překazilo další zranění. Love si při provádění jumping jacků utrhl oba kvadricepsy a měl před sebou dlouhou rekonvalescenci. Přesto nepřestal věřit, že by soutěžní plavky mohl ještě někdy navléknout.

Příležitost k návratu se Ronovi naskytla letos. Podobně jako řadu dalších veteránů jej zaujala myšlenka chystaných závodů IFBB Pro World Masters a rozhodl se na klání připravit. Ačkoliv Ronovo jméno zatím nefiguruje na seznamu závodníků, s jejichž účastí pořadatelé počítají, samotný šedesátiletý bodybuilder hovoří o své účasti na show jako o hotové věci. Tvrdě trénuje a těší se na to, že po bezmála dvaceti letech bude moci znovu zažít předsoutěžní přípravu.

Pokud se Ron na očekávanou prosincovou show skutečně připraví, bude pravděpodobně nejstarším borcem na pódiu a s ohledem na zranění, která má za sebou, pro něj bude již samotný sedmdesátý start jeho profesionální kariéry obrovským vítězstvím.

Na Night of Champions 1987

Na Mr. Olympia 1987

Na Mr. Olympia 1990

soutěž	umístění
Night of Champions 1986	2.
Mr. Olympia 1986	8.
Detroit Pro Championships 1987	3.
Grand Prix France 1987	9.
Grand Prix Germany 1987	7.
Grand Prix Germany (II) 1987	10.
Night of Champions 1987	3.
Mr. Olympia 1987	9.
IFBB Men's Pro World Championships 1987	1.
Grand Prix England 1988	11.
Grand Prix France 1988	7.
Grand Prix Germany 1988	7.
Grand Prix Greece 1988	8.
Grand Prix Italy 1988	6.
Grand Prix Spain 1988	10.
Grand Prix Spain (II) 1988	6.
Mr. Olympia 1988	9.
Arnold Classic 1989	8.
Grand Prix England 1989	8.
Grand Prix Finland 1989	7.
Grand Prix France 1989	7.
Grand Prix Germany 1989	8.
Grand Prix Holland 1989	10.
Grand Prix Melbourne 1989	5.
Grand Prix Spain 1989	6.
Grand Prix Spain (II) 1989	8.
Grand Prix Sweden 1989	8.
Niagara Falls Pro Invitational 1989	1.
Night of Champions 1989	5.
Mr. Olympia 1989	10.
IFBB Men's Pro World Championships 1989	6.
Grand Prix England 1990	10.
Grand Prix Finland 1990	12.
Grand Prix France 1990	9.
Grand Prix Germany 1990	11.
Grand Prix Holland 1990	15.
Grand Prix Italy 1990	13.
Mr. Olympia 1990	12.
Arnold Classic 1991	14.
Grand Prix Denmark 1991	3.
Grand Prix England 1991	4.
Grand Prix Finland 1991	2.
Grand Prix Italy 1991	2.
Grand Prix Spain 1991	2.
Grand Prix Switzerland 1991	2.
Musclefest Grand Prix 1991	4.
Night of Champions 1991	5.
Mr. Olympia 1991	11.
Pittsburgh Pro Invitational 1991	6.
San Jose Pro Invitational 1991	1.
Ironman Pro Invitational 1992	8.
Arnold Classic 1992	12.
Grand Prix England 1992	7.
Grand Prix Germany 1992	8.
Grand Prix Holland 1992	6.
Grand Prix Italy 1992	7.
Mr. Olympia 1992	9.
Pittsburgh Pro Invitational 1992	9.
Ironman Pro Invitational 1993	11.
Arnold Classic 1993	11.
Grand Prix England 1993	9.
Grand Prix Finland 1993	6.
Grand Prix France 1993	7.
Grand Prix France (II) 1993	9.
Grand Prix Germany 1993	9.
Grand Prix Spain 1993	9.
Mr. Olympia 1993	14.

Použitá literatura: