Jméno: Adam
Nick: Adam9
Věk: 19 let
Zaměstnání: student
Koníčky: fotbal, posilování
Říká o sobě: Ve všem, co dělám, chci být nejlepší.
Když jsem byl menší, znal jsem drogy jen z televize, v životě by mě nenapadlo, jak blízko kolem můžou být. Čím jsem starší, tím více zjišťuji, jaká je realita. Nikdy by mi nepřišlo na mysl, že jsou drogy tak blízko, a už vůbec ne, že do něčeho takového se dostanou moji kamarádi.
Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?
Získejte i Vy za svůj příběh doplňky dle vlastního výběru v hodnotě až 1200 Kč!
Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.
Tenhle příběh není vyloženě o mně, ale myslím že stojí za zveřejnění už jen to, jak posilovna dokáže změnit život, jak dokáže dát životu nový řád a pomoci k cestě zdola nahoru.
Vždycky jsme s kamarády chtěli být silní a svalnatí jako filmoví hrdinové akčních filmů, a tak jsme se snažili vždycky dostat nějakou cestou k posilování, ať to byla školní posilovna, nebo přes léto pár činek a závaží na zahradě jednoho z nás. Vždycky jsme se snažili posilovat, i když to bylo nesmyslné snažení bez systematického seřazení cviků nebo znalostí o stravě, svalových partiích, regeneraci a všeho, co je ke správnému posilování třeba... Postupem času jsme začali získávat informace potřebné k řádnému posilování, vyhledali jsme v sousedním městě posilovnu a začali jsme chodit tam. Jenomže když začala fotbalová sezóna, měli jsme na posilovnu míň času, a tak jsme si chodili zacvičit jen párkrát za měsíc - jen tak, když nebylo co dělat. Jen jeden z nás vydržel cvičit poctivě - byl to David, který fotbal nehrál, takže do posilovny docházel sám i po tom, co my jsme přestali, a dělal ohromné pokroky.
Asi po roce už svou postavou opravdu vyvolával respekt v okolí, ale byl to pořád ten samý kluk, se kterým jsme se znali od školky. Jenomže s takovou pozorností okolí nemohl vydržet stále nezměněný a bohužel si zvolil změnu k horšímu. Všechno začalo na zábavě, kde byla mimo jiné i skupinka ne příliš slušných asi 20letých kluků. Nevím, jak se to stalo, ale David se s nimi dal do řeči. Dodnes nepochopím, čím ho zaujali tihle feťáci, když měl vždycky k podobným kreaturám slabě řečeno odpor. Asi po 15 minutách jejich rozhovoru se rozloučili slovy: "Ještě se domluvíme." A od té doby to všechno začalo. Nejprve to bylo jen občasné chození za školu, když byla písemka nebo neoblíbené hodiny, jenže potom se několikrát stalo, že David do školy vůbec nepřišel. To se stupňovalo a skončilo to dopisem, ve kterém bylo informování o vyhazovu ze školy.
Už v té době si David zahrával s marihuanou, ale to jsme nebrali nijak zvlášť vážně, vždyť jsme to také vyzkoušeli, jako mnoho puberťáků. Jenomže časem se vše vystupňovalo tak, že se David s námi přestal stýkat a poflakoval se s tou partou, se kterou se seznámil tenkrát na zábavě. Na posilování už neměl ani pomyšlení a k nám se choval, jako bychom mu zavázeli, tak jsme si řekli, že když on nepotřebuje nás, nepotřebujeme ani my jeho. Čas ubíhal a my jsme o Davidovi dlouho neslyšeli. Až asi za půl roku od října, kdy přestal chodit do školy, jsme se všichni potkali na diskotéce a nevěřili jsme vlastním očím, protože před námi stál ten starý David, jak jsme ho kdysi znali. Svalnatý, upravený a hlavně, jak jsme se později dozvěděli, už 2 měsíce čistý.
Jak se vrátil ke starému způsobu života, jsme se dozvěděli až za nějakou dobu. Po tom, co přestal chodit do školy, ho rodiče vyhodili z domu, protože doma kradl, aby měl na drogy, které potřeboval více a více. Bydlel ve staré opuštěné budově, která byla na rozpadnutí, ale střechu nad hlavou potřeboval. Po měsíci, ve kterém vyzkoušel velké množství různých drog, se dostal do špatné finanční situace, a tak si začal půjčovat. Parta, která ho do toho všeho zatáhla, se na něj už dávno vykašlala a on byl odkázán jen sám na sebe, což samozřejmě nezvládal. Dalo by se říct, že žil ne z ruky do pusy, ale z ruky do žil. Zvrat v jeho životě nastal, když ležel předávkovaný pervitinem a bylo mu tak strašně, že v ten moment mu bylo jasné, že to musí přestat. Ale i když se snažil, bylo to těžké. V té chvíli si vzpomněl na to, co ho předtím drželo nad problémy - posilovna. Bylo mu jasné, že ve stavu, v jakém je, nikam nemůže, a tak začal s klikováním, shyby a podobnými cviky, na které není potřeba fitness. Další den ho vše bolelo, ale zjistil, že tohle je zdaleka lepší, než si rvát do těla drogy, a že budoucnost ve fetu nenajde. Po několika dnech se odhodlal a šel poprosit své rodiče, zda by ho nevzali zpět domů a nepomohli mu ve změně jeho života. Ti byli samozřejmě rádi, že je naživu, že ho vidí a že mu došlo, že se nerozhodl správně.
Po dlouhé době si uvědomil, že udělal něco správně, což mu dalo sílu k dalšímu úsilí. Začalo to tím, že přestal s drogami, začal posilovat, chodit na brigády a rozhodl se, že se v září vrátí do školy.
Já si myslím, že tohle je jeden z mnoha dostatečných důkazů, proč si s něčím takovým vůbec nezačínat. Někdy si říkám že tohle všechno by se nestalo, kdybychom se s ním nepřestali stýkat, ale snažili se mu pomoct. Jenže tohle už je všechno za námi, nic s tím už neuděláme, co se stalo, nezměníme a můžeme být jen rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. A také by se to dalo brát jako důkaz toho, že posilovna není jen kratochvíle nebo něco, jak se stát pohlednějším a sebevědomějším, ale že je to něco, co dokáže zachránit existenci člověka a pomoci udělat správné životní rozhodnutí.
Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete
zde.