Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Váš příběh: Chce to změnu

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

Jméno: Roman
Nick: Spunt
Věk: 26 let
Zaměstnání: ekonom
Koníčky: sport
Říká o sobě: Jdu si za tím, čeho chci dosáhnout.

Nikdy jsem si nemyslel, že u sportu vydržím dlouho nebo že změní můj život.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Získejte i Vy za svůj příběh doplňky dle vlastního výběru v hodnotě až 1200 Kč!

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.


Nikdy mě nějak moc nebavily filmy, kde hlavní hrdina (zpravidla svalnatý policista nebo někdo s nadpřirozenými schopnostmi) zachrání svět. Zato jsem ale obdivoval hlavní hrdiny ve filmech jako například Rocky. Takové filmy ve mně vždy dokázaly vyvolat silný pocit motivace a chuti dokázat něco, na co bych mohl být právem pyšný, něco, co získám díky snaze, dřině a vlastnímu úsilí. Přestože mi dřina nikdy nebyla cizí, nechtělo se mi trávit hodiny týdně v posilovně, protože pro mě byl vždycky na prvním místě fotbal. To ale změnil jeden den v mém životě a jediný fotbalový zápas, když mi bylo 14 let.

Jako každý den po škole jsme byli na městském pískovém hřišti a hráli fotbal. Všechno bylo normální, než na hřiště přišla parta starších kluků, kteří se nám začali vysmívat a na konci všech posměšků a urážek se zeptali, jestli si nechceme zahrát proti nim. Strašně moc jsme jim chtěli oplatit tu potupu, a tak jsme souhlasili. Jenomže, jak se ukázalo, nic nebylo, jak to mohlo zpočátku vypadat. To nebyl normální fotbal - pro nás, malé kluky, to bylo jako boj o přežití. Ti skoro dospělí kluci hráli jako smyslů zbavení, jako by jim bylo jedno, že jsme mladíčci, kteří se fotbalem baví. Vždycky, když jsme měli míč, vletěli do nás, jako kdyby to byl hokej nebo něco podobného. Na to jsme nebyli zvyklí a samozřejmě jsme toho proti nim s našim věkem a váhou moc nezmohli. Po chvilce hry jsme chtěli odejít, ale to se jim také nelíbilo, vzali nám míč a vyhnali nás z hřiště. Všichni do jednoho jsme měli od pádů na tvrdé pískové hřiště do krve rozedrané lokty a kolena, ale já měl ještě další ránu, která však nebyla vidět - od toho dne ve mně byl pocit potupy a také zlost. Nikdy jsem doma neřekl, co se tam stalo a proč jsem přišel domů celý dodřený a s modřinami. Byl to jen můj vnitřní boj. To mi také připomenulo ty filmy, které jsem vždycky zbožňoval a které mi dodávaly tolik síly a odhodlání. Už jsem se rozhodl: Chce to změnu.

I když už jsem byl pevně rozhodnutý začít na sobě pracovat, stále jsem nevěděl jak začít, a tak jsem začal chodit běhat a posilovat doma, kde jsem měl jednoruční činky a hrazdu ve dveřích. Neměl jsem vůbec tušení o tom, že v nějakém jídle je menší, nebo větší porce bílkovin ani k čemu bílkoviny jsou. Jediné, co jsem o tom věděl, bylo, že je to napsané na obalu jídel, ale pro mě z neznámých důvodů. Taky jsem neměl tušení o správném cvičení nebo rozdělení svalových skupin. Cvičil jsem tolik opakování a tolik sérií, dokud jsem nedostával svalové křeče. Nedošlo mi tenkrát, že je něco špatně, myslel jsem, že tak nějak mi tělo dává najevo, že už by měl být konec cvičení a že jsem si poctivě odcvičil to, co jsem měl. I když je to možná k smíchu, mně to tenkrát připadlo jako malému klukovi rozumné takhle tělo drtit každý den do úmoru. Samozřejmě, že při takovém cvičení nebyl žádný výsledek a motivace postupem času vyšuměla.

Podruhé jsem se k posilování dostal opět prostřednictvím fotbalu, když mě kamarád z týmu vzal do posilovny. Byl jsem v údivu, když jsem se dozvídal, co se jak cvičí, kdy co jíst apod. Styděl jsem se za to, jak jsem předtím cvičil, a raději jsem to ani nikomu neříkal. Ale cvičení v posilovně mě uchvátilo hned první den. Byl jsem na sebe hrdý, když jsem odcházel po hodině cvičení z posilovny. Sice nebyl jediný sval na těle, který by mě nebolel, ale pro mě to byla ta nejpříjemnější bolest, jakou jsem kdy zažil. Postupem času jsem se začal zlepšovat, čehož si všímalo i okolí, a ve mně stále rostl pocit hrdosti. To, že něco dělám, bylo znát i na fotbale. Když do mě někdo vrazil, už jsem neodletěl jako dříve. Čím dál tím častěji se mi stávalo, že jsem tento souboj ustál, což se mi nikdy předtím nedařilo. Dodalo mi to ještě víc chuti se zlepšovat. Asi po půlroce opravdu poctivého cvičení se stalo něco, s čím jsem nepočítal. V sobotním zápase jsem při pokusu o kličku přišlápl balón, vtom se mi podlomila noha a já spadl na zem. U doktora jsem zjistil, že mám prasklé kolenní vazy, musím na operaci a fotbal už možná nikdy hrát nebudu. Zmocnila se mě největší bezmoc, jakou jsem dosud zažil. Všechny ty dny dřiny a odříkání by měly být pryč... Ale předem jsem se nevzdával.

Asi po týdnu jsem byl na artroskopii a hned potom na plastice. Věci se pro mě nevyvíjely moc dobře a já měl vztek na celý svět. Samozřejmě potom následovaly rehabilitace a vše, co k takovým zraněním patří. I když jsem byl vždycky vyhublý, přestože jsem hodně jedl a nemusel jsem si dávat pozor na to, co jím, při tom nicnedělání jsem ztloustl a zlenivěl. Asi za rok a půl se mi koleno zcela zhojilo a já mohl zase normálně sportovat, ale neměl jsem do toho moc chuť. Vždycky, když jsem si řekl, že začnu zase posilovat, běhat nebo hrát fotbal, vydržel jsem u toho maximálně dva týdny. Tak se to se mnou táhlo dalšího půlroku a moje postava se změnila k nepoznání. To se odrazilo i v názoru mých spolužáků na mě. Občas jsem se setkával s posměšky, takže nemohlo dlouho trvat a já byl zase plný odhodlání se sebou něco udělat. Koupil jsem si permanentku do posilovny, nové kopačky a návrat ke sportování mohl začít. Postupem času se mi podařilo zhubnout a získat zpět svoji postavu - ne hubenou, ale také ne tlustou, prostě normální postavu, na které jde vidět, že cvičím a snažím se se sebou něco dělat. I když jsem po tom, co se mi stalo, na hřišti cítil strach, užíval jsem si hru skoro jako dřív.

Potom přišla maturita a následně vysoká škola, kdy jsem neměl tolik času na posilovnu a na fotbal, ale i tak jsem si neodpustil víkendové zápasy a občas jsem si zašel zacvičit, když jsem zrovna neměl co dělat. Sice jsem měl vždycky strašně velkou chuť cvičit a hrát pravidelně, ale v životě by mě fotbal neuživil. Protože jsem realista a vím, na co mám a na co ne, věnoval jsem se studiu, abych se v životě byl schopný postarat sám o sebe a svou rodinu.

Dnes mám dobré zaměstnání, je mi 26 let, mám přítelkyni a nemůžu si stěžovat. Láska ke sportu u mě zůstala pořád, opět chodím několikrát týdně do posilovny po práci a cítím se skvěle. I když moje zranění nebylo příjemné, byla to pro mě významná životní zkušenost a díky tomu jsem se do života naučil mnoho užitečného.


Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete zde.




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

24.06.12:23Gerallt - obyčejnej příběh bez samolibejch keců..hezký..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie