Reklama:

Na slovíčko s osobním trenérem Martinem Komárkem (I.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Osobních trenérů je v dnešní době více než kdy jindy. Někteří mají zkušeností na rozdávání, někteří jsou na tom hůře, a přesto status osobního trenéra užívají. Martin Komárek zasvětil cvičení polovinu života, několik tisíc hodin odtrénoval s klienty a zářezy ze soutěžních prken má na svém kulturistickém opasku také. Přestože jeho soutěžní plavky zatím visí na hřebíku, jako kulturista cvičí dál a jako kulturista stále vypadá.

Martine, prozraď nám na začátek něco o sobě - kolik ti je let, jak a kdy ses dostal ke cvičení, co bylo inspirací apod.

Jmenuji se Martin Komárek, je mi 31 let a pocházím z Prahy-Zbraslavi. Poprvé jsem si na železo vážněji sáhl zhruba ve svých 15 letech, a co se prvotních inspirací týče, byly stejné jako asi u většiny mladých lidí, tedy klasické akční filmy, které jsme všichni milovali. Vždy se mi líbily atletické a svalnaté postavy, sám jsem v mládí dělal několik sportů, ke cvičení jsem tedy přirozeně tíhl. Přes tyto sporty jsem se tedy dostal ke cvičení a pak ke kulturistice.

Začal jsi cvičit doma, nebo hned v nějaké posilovně?

První vážnější pokusy jsem absolvoval v jedné menší posilovně na Zbraslavi, pak už jsem pokračoval v různých fitkách po celé Praze.

Měl jsi už na začátku ambice soutěžit, nebo to mělo postupný vývoj?

Popravdě, hned ze začátku jsem věděl, že to chci někam dotáhnout, stejně jako tomu bylo dříve u sportů, které jsem dělal závodně. Závodit jsem tedy chtěl, ale zároveň ne za každou cenu a pochopitelně nějakou dobu trvalo, než jsem nabyl pocitu, že mám na pódiu co ukázat.

Na své první závody ses připravoval sám, nebo jsi měl po ruce zkušenější borce, či dokonce trenéra?

Sám jsem se nepřipravoval, resp. v dorostu možná ano, ale taky jsem podle toho vypadal - to byly spíše sranda závody než cokoliv jiného. To se psal rok 1997. Na závody v kategorii dospělých jsem se vždy snažil připravovat pod dohledem zkušenějších lidí, kteří měli nejen teoretické znalosti, ale hlavně praktické zkušenosti. Samozřejmě jsem hltal všechny možné a dostupné zdroje informací, časopisy apod.

Jak tvé soutěžní období pokračovalo?

Pak jsem delší dobu nezávodil a další soutěž, na kterou jsem se začal připravovat, bylo až juniorské mistrovství světa, které se tehdy konalo u nás, nicméně zranění mi bohužel vystavilo stopku, takže z toho nakonec nic nebylo. Poté jsem na pódia nastoupil až v mužské kategorii, to byly roky 2003 a 2005, ale to nebylo nic velkého.

No, nic malého taky zrovna ne. Pokud vím, byly tam nějaké bronzy, v roce 2005 na mistrovství Čech jen o vlásek druhé místo za Lukášem Osladilem, takže žádná ostuda taky ne.

Já si spíše než umístění vážím toho, že v tyhle roky jsem měl tu čest stát na pódiu a bojovat s borci typu Dalibor Hájek, Lukáš Osladil a s dalšími, které ze svého pohledu považuji za absolutní špičku toho, co bylo a stále je u nás v našem sportu k mání. Takže jsem spíše rád, že jsem tam mohl být a nevypadat úplně směšně.

Nač ta skromnost? Když někdo bojuje o zlato, směšně určitě nevypadá. Kdo tě mimochodem na tyhle závody připravoval?

Ti nejpovolanější: Tomáš Bureš a Michal Šašinka. V tréninku jsem se víceméně snažil jít svou vlastní cestou, ale co se stravy a předsoutěžních dietetických manipulací týče, tihle dva mi pomohli maximálně. Je totiž velmi podstatné mít kolem sebe lidi, kteří ti opravdu řeknou, jak na tom se svou formou skutečně jsi. Pohled zvenčí je v předsoutěžním období klíčový. Bez podpory Tomáše bych do žádné přípravy v minulosti ani případně v budoucnosti snad ani nešel. Jeho znalosti jsou bezedné.

Zmiňuješ budoucí čas - plánuješ se ještě někdy ukázat v plavkách? Myslím v těch soutěžních.

To vše závisí na jediné věci a tou je zdraví. Pokud bude, tak bych ještě rád něco zkusil, ale nyní žádné konkrétní plány nemám. Není to ani o financích, jak se často zmiňuje. Já byl vždycky zvyklý do toho dávat všechno, co mám, a neočekávat, že se cokoliv vrátí zpátky. Být v kulturistice na úrovni, aby se to nějakým způsobem vrátilo zpátky, je samozřejmě nesmysl. Kdekdo brečí a naříká, že v tomhle sportu nejsou prachy... No jasně, že ne, je to malý sport na okraji zájmu lidí, na závody chodí jenom věrní a skalní příznivci, takže ty ekonomické souvztažnosti jsou nasnadě. Každý, kdo na tohle žehrá a naříká, by se měl nad sebou zamyslet a raději si vybrat něco jiného.

S tím bohužel nelze než souhlasit. Pojďme od toho. Zmínil jsi Tomáše Bureše - ten je za více než 10 let závodění už téměř ikonou české kulturistiky, která mimochodem v posledních dnech zazářila velmi jasně. Zisk druhého místa na Arnold Classic Amateur 2011 a hlavně zisk titulu Amateur Mr. Olympia 2011 mluví za vše. Co jsi na to říkal?

Tomášova forma se dá popsat jen jedním slovem - fantastická. Málokdo si uvědomuje, co všechno Tomáš už v zahraničí dokázal. Je tady jedním z malé hrstky lidí, kteří toho na té nejvyšší úrovni na mezinárodním poli mohou stále ještě hodně dokázat. Patří mu můj obdiv.

Sleduješ českou nebo třeba profi scénu?

Ano, sleduji. Ne tedy úplně všechno, ale přehled mám docela dobrý. Absolutně neuznávám názory typu, že je to v dnešní době už příliš brutální, příliš hodně svalů apod. Je to prostě vývoj sportu jako každého jiného, sportovci jdou do extrému, ostatně jako i v jiných sportech. Prostě to tak je a nemá smysl se vracet někam zpátky. Boltových 100 m za 9:58 s je taky extrém. Stejně jako to, co se svým tělem dovede udělat Jay Cutler. Je v lidské povaze do těchto mezí sahat a je to v pořádku. Co se týče naší scény, rád bych uvedl, že tolik skvělých, ale opravdu skvělých závodníků, kteří patří mezi absolutní světovou špičku, jsme snad ještě nikdy neměli - a to máme velmi dobré historické výsledky.

Jak se naopak díváš na ne zrovna rostoucí zájem našich kulturistů o soutěžení?

Je to bohužel tak. Kulturisté chodí na závody méně a méně. Průměrný kulturista, jako jsem třeba já, jednoduše nemá motivaci jít v dnešní době třeba na mistrovství republiky a ať si každý domyslí, proč tomu tak je. Já si pamatuji, že v dorostu v roce 1997 nás bylo tolik, že jsme se ani nevešli na pódium, a musela se dělat eliminace. Souvisí to s mnoha věcmi - mladým se nechce v dnešní době dělat celkem nic a tuplem ne závodní kulturistika. Jednoznačný vrchol u nás kulturistika zažívala v 90. letech, nyní se to tak trochu vrací do období 40. a 50. letech ve světě, kdy kulturistika byla tak trochu pouťová atrakce.

Dovolím si trochu klišovitou otázku: V čem si myslíš, že je podstata toho, že lidi na kulturisty mnohdy koukají skrz prsty? Je to tím, že dnešní top profíci jsou až komiksově monstrózní a pro lidi je to už zkrátka moc?

Víš, já si tohle prostě nemyslím. Většina lidí tyhle kulturisty v životě neviděla a nikdy ani neuvidí. Málokdo z normální populace si otevře třeba tenhle portál, a jestli ano, jdou zpravidla na e-shop nebo nějaké kondiční cvičení, jak vytvarovat zadek atd. Kde tkví jádro problému, abych pravdu řekl, nevím. Možná si za to můžeme tak trochu sami, těžko říct. Každopádně tohle vnímání není všude stejné.

Tím všude myslíš ve světě?

Přesně tak. Já žil nějakou dobu v Polsku a v Bulharsku a musím říct, že pohled na kulturisty je tam úplně jiný než tady. Možná je to dáno historií a jejich národní povahou vůbec. Na svalnaté lidi se tam nepohlíží s despektem a steroidy nejsou téma, které lidi okamžitě vytáhnou ve spojitosti s velkými svaly, jako je tomu tady. Sdělovací prostředky nám v tomhle taky nikterak nepomáhají, ale to už je na jiné téma. Jak říkám, možná si za to můžeme tak trochu sami.

Jaká je třeba úroveň posiloven v Polsku nebo v Bulharsku?

Všichni víme, na jak špičkové úrovni polská kulturistika je, nicméně co jsem slyšel (sám jsem toho v Polsku příliš nenacvičil), je úroveň tamějších posiloven překvapivě poměrně špatná, vyjma různých nadnárodních řetězců, které jsou třeba i u nás. Tam je standard samozřejmě jiný a vyšší. Úplně naopak je to však v Bulharsku, kde jsem nějaký čas žil a cvičil. Bez ohledu na jejich ne příliš dobrou ekonomickou situaci jsou všechny, i ty nejmenší místní posilovny vybaveny těmi nejlepšími stroji. Alespoň tedy v Sofii, kde jsem působil. No, a co se týče osazenstva, tak opravdu velké množství lidí, kteří tam chodili, by u nás na republice bralo ta nejvyšší umístění. Jak jsem již zmiňoval, zájem o kulturistiku je tam velký, a to včetně té vrcholové.

V druhé části rozhovoru bude Martin Komárek vyprávět o své trenérské praxi, zmíní se o tom,
jak se udržuje ve formě, a dozvíme se taky, jak vnímá současnou "kulturu posiloven".


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

22.04.10:45mysH - hoj Martine, pozdravuj tam Lucku :)
22.04.09:14elrubio - od spolužáka z ČZU. ať se daří *79*
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 113 sekundami?



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra