Muscle&Fitness 4/2011 - Zvíře

Petr Petráš jako 15letý, po několika měsících pravidelného tréninku.

Silový trojbojař Petr Petráš (26) letos začátkem února doslova otřásl powerlifterskou scénou v Česku. Na oblastním mistrovství Moravy v silovém trojboji ve Zbýšově nazvedal ve váze nad 120 kg neuvěřitelných 1080 kg. Na soutěži pořádané Českým svazem silového trojboje (ČSST) - a tedy podle pravidel Mezinárodní federace powerliftingu IPF - udřepl 400 kg, vleže vytlačil 300 kg a pozvedl 380 kg. Dosáhl tak kombinovaného součtu o 7,5 kg vyššího, než je výkon loňského mistra světa IPF v kategorii nad 125 kg! Petráš, 153 kg vážící obr z oddílu Gita Podivín, se tak stal strůjcem nejvyššího trojboje, jaký kdy český závodník na soutěži IPF předvedl. Takřka okamžitě se kolem něj na internetu strhla nebývalá diskuse. Jako každý, kdo se dostane na vrchol, vzbuzuje i on protichůdné emoce. Část přispěvatelů Petráše od začátku velmi agresivně obviňovala ze zneužívání zakázaných látek. Nedlouho poté se mohou tetelit blahem: Internetový server ČSST (powerlifting.cstv.cz) přinesl oficiální zprávu o tom, že Petr Petráš odmítl dopingovou kontrolu a je mu pozastavena činnost na dva roky...

Na druhou stranu - zejména od zkušených lifterů a silových sportovců - je cítit obrovský respekt k výkonu, jenž si zasluhuje obdiv za jakýchkoliv okolností. Vzhledem k přísným pravidlům IPF ohledně provedení jednotlivých disciplín (pouze jednovrstvé dresy; požadovaná hloubka dřepu výrazně pod rovnoběžku stehen s podlahou; u bench-pressu zákaz pohybu hlavy, chodidel a pokládání činky na břicho) je totiž trojboj 1080 kg bezesporu zcela výjimečný a vyžaduje nejen talent, ale i nepředstavitelné množství dřiny.

S respektem

Od zbýšovské soutěže přešly dva týdny a s webmasterem M&F ONLINE Markem Kalnickým míříme po dálnici D2 z Bratislavy do 85 km vzdáleného Podivína na Moravě. Sraz s Petrem Petrášem máme na místní benzínce - jelikož je tam jen jedna, nelze ji minout.

Domluveni jsme na pět odpoledne. Petr dřív nemůže, protože pracuje. Jak typické: K výkonnosti světové extratřídy se Petráš propracoval bez sponzorů a bez publicity - v ryze amatérských podmínkách. Vyučený autoklempíř nastupuje od pondělí do pátku v Břeclavi do zaměstnání v šest ráno jako řidič nákladního auta. Za volantem je do tří odpoledne, navečer trénuje - v nevyhřáté bouchárně bez koberců, fitbalů a nejnovějších strojů, zato však se spoustou železa. Toho je potřeba opravdu hodně, Petr totiž i bez speciálních dresů hýbe nepředstavitelnými váhami: v hlubokém dřepu - jen s opaskem a měkkými bandážemi - zvládne 380 kg, bez benčařského trika vytlačí 260 kg, pozvedne 360 kg - bez pásku! To už stojí za špetku respektu...

V Podivíně se nás zmocňuje příjemná provinční atmosféra maloměsta. Vinařské městečko žije svým vlastním poklidným tempem, stranou od hlavního dění. Podobně jako Petráš, jenž - i přes svůj omračující výkon - byl až dosud pro mnohé fanoušky powerliftingu prakticky neznámý. Není se co divit, poslední čtyři roky vůbec nezávodil, navíc nikdy nestartoval na seniorském šampionátu ČR. Až do letošního roku stál na lifterském pódiu naposledy v roce 2007, ještě jako junior. Na oblastním přeboru Moravy dal tehdy bez dresů dohromady součet 860 kg (dřep 320 kg, bench-press 210 kg, mrtvý tah 330 kg), zvítězil ve váze nad 125 kg a odnesl si i ocenění pro nejlepšího závodníka do 23 let.

Přešly čtyři roky, během nichž o něm nikdo neslyšel. A pak se Petr - 150kilové monstrum - z čista jasna objeví ve Zbýšově a z někdejšího nejlepšího juniora Moravy je najednou jeden z nejsilnějších lifterů Evropy, ne-li světa. Takové zvíře! (Jak trefně poznamenal jeden obdivovatel na webu.)

Div z Podivína

Sedíme v útulně zařízeném pokoji v budově, v níž se nachází i posilovna oddílu Gita Podivín. Ačkoliv se Petr Petráš narodil ve Valticích, což je odsud asi 13 km, v Podivíně vyrostl a prožil většinu života. V místní posilovně také od svých čtrnácti let pravidelně trénuje, nikdy nechodil jinam.

Naproti nám si hoví Petr a jeho půvabná přítelkyně Adriana Hakalová, s níž posledních několik let žije v nedaleké Břeclavi. U okna postává trenér Vladimír Svoboda, vitální padesátník, jenž je duší místní posilovny, kterou před 21 lety - i s pomocí Petrova táty - zakládal. V minulosti byla pro něj sportem číslo jedna kulturistika, již před léty však přesedlal na silový trojboj. Pořád trénuje a i dnes dokáže v součtu nazvedat přes 520 kg - jak dokládá i množství diplomů na stěnách pokoje za medailová umístění na republikových šampionátech masters.

Svou stěnu slávy tu má i Petr. Úhledně zarámované diplomy říkají následující. V roce 2002 se Petráš trojbojem 735 kg (280 + 175 + 280) stává dorosteneckým mistrem ČR v kategorii nad 125 kg. V dalším roce, pořád ještě jako dorostenec, zvítězí již mezi juniory. Na šampionátu v Dobříši tehdy nazvedá 820 kg (315 + 205 + 300), ručička na váze mu ukáže 137 kg - v pouhých 19 letech! Další juniorský titul, nyní v bench-pressu, přišel v roce 2006. Petr zhubl do kategorie do 125 kg, vleže vytlačil 230 kg, za což byl vyhlášen nejlepším juniorem ČSST. To měl na sobě poprvé benčařské triko, dres na dřep a mrtvý tah vyzkoušel teprve letos - v přípravě na Zbýšov.

„Asi patnáct kilo,“reaguje Petr na moji otázku, kolik mu tenkrát pomohlo triko. „Bylo hodně vytahané, mohl se do něj navléct i sám,“ bere si slovo Vladimír Svoboda. Kdo viděl, jak na soutěži do malinkatého trika rvou závodníka mnohdy dva lidé, ví, o čem je řeč. Nyní má Petr přesně opačný problém. „Neumíme na něj sehnat dost velký dres na dřepy,“ stěžuje si trenér, jemuž nikdo z místních neřekne jinak než Láďa.

Nedivím se. Petr Petráš patří k nejmohutnějším chlapům, jaké jsem kdy naživo viděl. Váží přes 150 kg (na výšku 188 cm) a nemá přitom na sobě víc tuku než průměrný muž. Má širokánská ramena, záda jako letiště a gigantická nadloktí s obvodem 56 (!) cm. Většinu jeho váhy tvoří funkční svalovina. Při svých rozměrech se pohybuje s nečekanou lehkostí, čímž mi mimovolně připomene další hvězdu českého powerliftingu Zdeňka Sedmíka. Potížemi při shánění dresu ovšem Petrášův svízel, související s jeho nestandardní velikostí, zdaleka nekončí. „Vůbec nechodíme do kina. Petr se totiž nevejde do sedaček...,“ dotváří špičku ledovce Adriana, o problémech s nákupem konfekce už raději ani nemluví. Mimoděk mne napadne známý příběh o Gulliverovi v Liliputově, jehož nejnovější filmová adaptace měla v českých kinech letos premiéru. Tady to dobře znají i bez biografu...

Polepšený Otesánek

Věděli jste, že mláďata savců svoji váhu v průběhu dospívání zněkolikanásobí? Po dosažení dospělosti však již u nich rozdíly ve váze nebývají zpravidla tolik markantní - na rozdíl třeba od plazů, kteří rostou po celý život. To jsem si alespoň myslel, než jsem nahlédl do oddílové kroniky, kterou Láďa Svoboda pečlivě vede již dvě desetiletí. Čtu černé na bílém: Při svém prvním startu na trojbojařské soutěži družstev v roce 2000 ve Vranovcích navážil Petr 84 kg. O deset let později - při nezměněné výšce - je to už přes 150 kg. Petráš rázem zaujímá místo mezi savčími statistickými výjimkami - medvědy, rypouši slony a vorvani… Poněvadž stravovací návyky medvědů znám, nepokrytě se zajímám také o ty jeho.

„Jím šestkrát denně. Jelikož od šesti pracuji, snídám v pět ráno - pořádnou porcí müsli s jogurtem, 90% proteinový izolát, játrové aminokyseliny a kloubní výživu, vše od společnosti ATP. V devět pak sním čtvrtku kuřete, jen tak pro chuť. Ve dvanáct si dám maso, nejraději hovězí, k tomu sáček rýže, brambory nebo těstoviny. V 15:30 h se vracím z práce a protože mě za hodinu čeká trénink, sním něco lehkého - většinou müsli s jogurtem nebo trochu čokolády, aminokyseliny a na nabuzení kofeinové tablety. Po tréninku, kolem půl osmé, povečeřím maso s rýží. Před spaním mám ještě proteinový koktejl, glutamin a aminokyseliny. Za den vypiji asi 4 litry vody,“ vytváří Petr sumář jídelníčku tréninkového dne. Barmský nádeník by z toho možná žil týden, vzhledem k Petrovým impozantním rozměrům toho ale není zas tolik. Ve dnech, kdy netrénuje, má sice ještě jedno - dvě jídla navíc, sní také hodně vajec (plato za dva dny) a mléka, jako gastronomický šampión mi však zatím nepřijde. Zejména, když jsem viděl nejednoho 90kilového kulturistu spolknout víc…

Tohle je pouze část textu. Původní reportáž v aktuálním čísle (4/2011) časopisu MUSCLE&FITNESS si kromě jiného zevrubně všímá tréninku Petra Petráše. Nechybí tréninkový rozpis uvádějící zátěže ve všech sériích všech hlavních cviků.