Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Váš příběh: "Díky Juraji Višnému jsem objevil kouzlo kulturistiky."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

Inspirace a motivace má mnoho podob a cesty k naplnění ambicí a snů bývají spletité a obtížné. Dnešní povídání je příběhem dvaašedesátiletého Jána Domitreka, který kdysi našel cestu k činkám díky prvním časopisům o kulturistice, které v tehdejším Československu vznikaly. Když pan Ján zavítal na náš server, kde si přečetl rozhovor našeho redaktora Josefa Paulíka s kulturistou, který jej tehdy nejvíce inspiroval - Ing. arch. Jurajem Višným, kontaktoval jej pomocí e-mailu, aby mu za inspiraci, kterou pro něj představoval, vyjádřil své díky a uznání.

My jsme pana Jána poprosili, jestli by se o svůj příběh podělil nejen s panem Višným, ale i s Vámi - našimi čtenáři. Souhlasil, a tak si nyní můžete přečíst, jak začal téměř před půl stoletím v malé podhorské vesničce svoji postavu formovat. Bez moderních činek a strojů, jen s tím, co si sám vyrobil, ale zato s nadšením a odhodláním, které dnes mnohým chybí.


Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.


Moje začátky - Ján Domitrek (62)

Často se ve svých myšlenkách nostalgicky vracím do svého dětství (vyrůstal jsem v malé podhorské vesnici nedaleko Zvolena), do období, kdy si mladý človíček začíná uvědomovat své přednosti, ale o nedostatcích nic neslyší. I když na toto období vzpomínám často, patří tam i příhoda, kterou nemám moc rád. Vlastně jí ale vděčím za to, že jsem se ke kulturistice vůbec dostal.

Stalo se to na bramborové brigádě asi v letech 1962 - 63. Příhoda mi utkvěla v paměti, protože jsem zažil šok z vlastního ponížení. Na to se zapomenout opravdu nedá. Spolužačka, kterou jsem obdivoval a samozřejmě se před ní předváděl, se na brigádě sběru brambor zmínila o mých čapích nohách a propadlém hrudníku tak nahlas, že jsem se najednou stal terčem posměchu. Rudý hanbou bych se nejraději propadl pod černou zem.

Byla to krutá rána pro dospívajícího mladíka, mé sebevědomí bylo na samém dně. Samozřejmě jsem chtěl v jejích očích vypadat jako superman, ale nevěděl jsem, jak to udělat. Snad jenom zázrakem. Nakonec se ten zázrak přeci jen stal! Do rukou se mi náhodou dostal magazín Kulturní tvorba nebo něco podobného. Ihned jsem poznal, když jsem s úžasem hleděl na obrázky, jaké jsem předtím jakživ neviděl, že zázraky se stávají. Na první fotce byl ohromný černý muž, tuším Leroy Colbert, a pod fotografií byl slogan přibližně v tomto znění:

Dejte mi půl hodiny...
Dejte mi den, dva...
Dejte mi jenom měsíc...
Stačí půl roku a za tu dobu Vás proměním v jiného člověka.
A potom můžete sokovi rozbít tvář...

Bylo to tak působivé, že jsem tomuto sloganu okamžitě uvěřil. A ty fotky! Do naší vesničky se předtím nikdy nic podobného nedostalo a vůbec jsem netušil, že někdo může mít tak ohromnou muskulaturu. A že nejen někdo z časopisu, ale i já můžu získat takovou figuru - stačí jenom chtít a mít pevnou vůli! Už jsem se viděl supermanem, už jsem viděl obdiv mé platonické lásky, už jsem prožíval tu rozkoš a slast z jejího obdivu, vždyť v časopisu k tomu byl návod! Zkrátka, časopis mě úplně pohltil a dlouhé večery jsem nasával všechno, co by k mému vytouženému cíli vedlo. To řešení samozřejmě obsahoval. Dozvěděl jsem se, že člověk skutečně může sám sebe a svůj vzhled změnit, že se to dá zvládnout sportem a že ten sport se jmenuje kulturistika. Četl jsem příběhy těchto obrů a představoval si, že i já budu zítra vypadat podobně a „potom můžu sokovi rozbít tvář“. Pak jsem zjistil, že i u nás jsou takoví lidé, kteří dokázali za krátkou dobu až k nepoznání změnit svoji figuru. Tehdy jsem si poprvé přečetl jméno Juraj Višný a díval se na jeho fotky „předtím a poté“. Byl jsem v sedmém nebi.

Musel jsem začít, ale nebylo to lehké! Tak jsem si poprvé změřil své paže, abych se srovnal s těmito supermany. Hned jsem si uvědomil, jak na tom vlastně jsem - bylo to velmi zlé. Cesta k vysněnému cíli - dosáhnout stejné postavy, jakou jsem viděl na fotkách - byla doslova tak daleko jako z našeho dvora na souhvězdí Alfa Centauri. Můj biceps měřil 19 cm! Silové srovnání bylo ještě horší. Nedokázal jsem si poradit ani s 20kg závažím, zatímco „moji supermani“ si pohrávali se stokilovými hmotnostmi. Viděl jsem, jak dlouhá a trnitá cesta vede k vysněné metě. Abych si dodal kuráže, listoval jsem znovu a znovu stránkami zmíněného časopisu a začal postupně objevovat i další (nevím, jestli si dobře pamatuji: Štart, Stadion, Trenér a cvičitel apod.) a učil se, jak na to. V kovošrotu jsem sehnal různá kola z důlních vozíků, hlavy ze soustruhů, postupně jsem vyrobil sklopnou lavičku... To všechno trvalo déle než rok a až pak jsem mohl začít s realizací mého snu. Mým vzorem se stal Juraj Višný, jeho lekce v časopise Trenér a cvičitel jsem louskal jak detektivky a učil se, jak na jednotlivé svalové skupiny - jak vlastně s těmi železy pracovat. Hodně času jsem trávil před zrcadlem, cvičil jsem před ním, pózoval a možná se i narcisticky obdivoval. Schválně jsem to na sebe prozradil, protože k tomuto sportu patří i vlastnost „mít se rád“ a obdivovat na sobě přicházející úspěchy a změnu. Pyšně mohu říct, že bylo co obdivovat, a já jsem nevěřil vlastním očím. Před zrcadlem jsem nestál jenom z pocitu vlastní zamilovanosti, ale učil jsem se i správnému držení těla, srovnával jsem držení ramen, hrudníku, držení hlavy apod. Úspěch samozřejmě nepřišel za půl hodiny, ani za půl roku, jak to sliboval výše uvedený slogan. Trvalo to mnohem déle. Asi po dvou letech (snad i více) trápení s „těmi železy“ už i jiní postřehli mou fyzickou proměnu. Moje muskulatura se zvětšovala, pomáhalo mi v tom zřejmě i dospívání. Změny však byly opravdu výrazné - z mých 19 cm přes biceps to najednou bylo 40 cm! Na tu dobu to byl skutečně úspěch, zejména, když rozměry byly proporcionální s dalšími partiemi. Můj vzhled budil všude pozornost, v obleku i na plovárně.

A nakonec to hlavní - můj sen, moje touha po satisfakci se také naplnila. Úplně náhodou mě na plovárně oslovila ta dívka, která mě před léty zahanbila. Její obdiv jsem jí na tváři četl jako ve školním slabikáři. Byla schopná jenom jediné poznámky: „Jane, ty jsi ale kultoš, to jsem ještě neviděla.“ Byla to hymna, byla to rajská hudba pro mé uši. Tímto pocitem vyznání jejího obdivu byla zhodnocena veškerá moje námaha v předchozích letech tvrdého tréninku. Byl jsem na sebe hrdý, věděl sem, že jdu správnou cestou.

V tomto zkráceném příběhu, jak mě život či náhoda přivedla ke kulturistice, jsem ani zdaleka neřekl všechno. To, jak jsem se trápil s primitivními činkami, jak jsem nevěděl, co a proč cvičit, jak jsem byl mnohokrát zraněný, přetrénovaný a jak jsem nakonec vydržel. I to, jak náročná byla strava, jak jsem si postupně měřil biceps a měl najednou v roce 1972 neuvěřitelných 45 cm! Dodnes si říkám, proč jsem se nikdy nezúčastnil soutěží - doteď toho lituji. Vím jistě jenom to, že za všechno, co jsem na sobě dosáhl, vděčím tomu článku v Kulturní tvorbě. Vím, že mými vzory byli Juraj Višný s jeho články a trenérskými lekcemi, Steve Reeves a poté další, kteří postupně formovali můj životní styl, můj světonázor a mé ambice. Škoda, že doba byla taková, jaká byla, že nebylo dost trenérů, kteří by podchytili talentovanou mládež. Že jsem neměl to štěstí bydlet ve velkém městě, kde byl i dostatek informací, kde byly vzory a kde bych mohl hned zapadnout mezi své. Osobně asi nelituji ničeho, dosáhl jsem svého cíle a život pokračoval dál.

Dnes se s odstupem času opět vracím k činkám. Pravda, je to už mnohem těžší. A představte si, k tomuto návratu jsem nebyl motivovaný nikým jiným než opět Jurajem Višným! To je určitě další zázrak, že po tolika desetiletích Vám tento člověk, aniž by o tom vlastně věděl, opět ukáže cestu. Stalo se tak poté, co jsem viděl jeho fotografie na internetu a přečetl si jeho souhrnný příběh o dosavadní snaze uchovat si pravidelným cvičením jak dobrou kondici, tak i hezkou vizáž.

Tento článek jsem se rozhodl napsat proto, abych povzbudil začátečníky, že námaha vynaložená na cvičení přináší ovoce ve formě radosti ze sebe samého, ve formě sebeúcty a vysokého sebevědomí. Dnes je to o mnoho lehčí. Existují propracované metodiky, nevídané nářadí v posilovnách, trenéři, doktoři, ale hlavně obrovská komunita s tímto zájmem. Nemusíte být mistři světa, Olympie apod. Stačí, když budete jenom sami sebou a budete cítit zájem a radost z ocenění Vaší námahy Vaším okolím. Stačí, když se budete cítit dobře a budete zdravě žít. Chtěl jsem také poukázat na začátky kulturistiky. V té době v mé malé vesničce tento pojem nikdo neznal. Chtěl jsem poděkovat svým vzorům a připomenout obrovské zásluhy Juraje Višného (a jeho kolegů) jako průkopníka kulturistiky v bývalém Československu. Chtěl jsem připomenout, že díky takovýmto lidem je kulturistika u nás doma a oslavuje úspěchy i na mezinárodním poli.

Zdraví Ján Domitrek


Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete zde.




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

13.03.02:06I.N.G. - Redakci gratuluji k tomu článku, protože to je naprosto id..
12.03.11:09Marky V. - Přesně takhle mi tu dobu popisoval můj táta a smál se, jak..
12.03.02:10Gerallt - každej příběh je originál a nechci někoho shazovat,ale toh..+1
11.03.13:28Bronwyn - Tak tohle je nejhezčí příběh tady z toho co jsem četla. Má..+4
11.03.11:30sefo - Super počtení, taková exkurze do starých časů. Muselo to b..+4
11.03.11:29Reiben - souhlasím, krásný počtení *79*. V té době to muselo být fa..+5
11.03.11:13Benny Podda - krásnej článek ....takhle to má vypadat...opravdu pekný po..+4
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...
magazínLuis Rodriguez po Arnold Classic vymě...
maxpoint97 (23:38) • Za mě rozhodně Justin neměl špatnou formu, ten zakopanej pes je jinde *1* Buď se na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie