Nekompromisní přímý pohled, rozpohybovaná masa svalů a střet. Chrániče skřípou, zaťatá čelist signalizuje odhodlání. Ruka se samovolně svírá v pěst a někde kousek vedle nervová vlákna vysílají nohám povel: běž! To je americký fotbal, sport pro milovníky akční podívané. Ovšem tento sport už dávno není pouze sportem amerických univerzit, ale svoji příznivce si našel i v Čechách. Do zákulisí amerického fotbalu nám dal nahlédnout pan Daneil Leško, headcoach nového, ale nadějného týmu Prague Black Hawks.
Na co se vás lidé obvykle ptají nejvíce?
Jaký je rozdíl mezi americkým fotbalem a ragby.
No skvěle, tak můžete začít s vysvětlováním! (smích)
Nejzákladnější rozdíl je v tom, že ragby se hraje bez výstrojí, takže vám stačí jen trenky a tričko, zatímco americký fotbal se hraje v kompletních chráničích z tvrzených plastů a od toho se samozřejmě odvíjí i vedení fyzického kontaktu mezi hráči. Nerad bych se ale pouštěl do diskuse, co je tvrdší, jestli ragby, nebo americký fotbal.
I laikovi ale asi bude jasné, že pokud má na sobě člověk chrániče, může se pustit do střetu důrazněji...
Přesně tak. Údery v americkém fotbale jsou díky chráničům vedeny z plného rozběhu a takový manévr jako trefit protivníka hlavou v plném rozběhu by si asi v ragby nikdo z pochopitelných důvodů nedovolil.
A rozdíly v systému hry?
V ragby se o mnoho více experimentuje a přirovnal bych to spíš k fotbalu. Oproti tomu v americkém fotbalu se už dopředu ví, co se bude hrát. Nejlepší definice amerického fotbalu, kterou jsem slyšel, říká, že jsou to vlastně šachy s lidmi .
Takže trenér hýbe figurkami. Mohou si hráči dovolit i nějakou vlastní iniciativu?
Tak tady bych rozlišil fotbal u nás a ve státech. Díky tomu, že hráči v Americe mají více času na tréninky (trénují 5x - 6x týdně) a k tomu tráví spoustu času analýzou videí a playbooků, mohou více zasahovat do taktiky, protože umí během hry odhadnout, co bude fungovat a co ne. Ale aby se hráč dostal do takové fáze, potřebuje absolutní přípravu, která v našich podmínkách není možná. Naši hráči musí tréninky skloubit ještě s prací, rodinou, školou a nemohou si dovolit kromě tréninku věnovat ještě čas studiu taktiky. Takže u nás je strategie dopředu daná, ovšem při střetu jeden na jednoho záleží na hráči, jakou taktiku si na svého protivníka zvolí.
Jak to u nás vypadá s popularitou amerického fotbalu?
V Česku patří bohužel k minoritním sportům, ale snad se blýská na lepší časy. První tým amerického fotbalu tu založila parta nadšenců brzy po revoluci. Neměli tehdy výstroj ani know how, měli ale nadšení, a tak si z Německa koupili šišku a kopali si s ní na Letné. Úroveň to tehdy nemělo veškerou žádnou, ale dnes už u nás působí na velmi dobré úrovni několik týmů, které jsou konkurenceschopné i v rámci Evropy. Stále ale bojujeme s nedostatkem propagace tohoto sportu, takže není tolik sponzorů a sportovně nadaná mládež dává často přednost známějším a populárnějším sportům. Ovšem vypadá to, že bude lépe díky tomu, že se americkému fotbalu začaly více věnovat tři televize (dvě české a jedna zahraniční), a my již nyní cítíme, že se o americkém fotbalu začíná víc mluvit, a přicházejí nám i mladí lidé.
Vy jste asi před rokem založili nový klub amerického fotbalu - Black Hawks. Jak je náročné něco takového rozjet?
Dost, hlavně finančně. Když to hodně zbagatelizuji a srovnám to s běžným fotbalovým klubem, tak tam potřebujete 15 lidí, kopačky, míč a trenky. Zato pro založení klubu amerického fotbalu potřebujete kolem 50 lidí, přičemž výstroj pro jednoho stojí kolem sedmi tisíc korun, k tomu kopačky na ven, kopačky na umělou trávu a dostáváme se k nákladům, které o mnoho převyšují náklady na ostatní sporty.
Říkáte, že potřebujete kolem 50 lidí. Proč tolik, když povinných je 22?
Pravidly je dáno 22 lidí, ale pak na každou pozici potřebujete střídání plus specialisty. Hlavní rozdělení týmu je na útok a obranu, přičemž každá pozice v útoku i v obraně má specifická kritéria a na každou z nich se vybírá hráč podle somatotypu a dalších schopností pro danou pozici vyžadovaných. Každý z těchto hráčů pak vyžaduje specifický trénink a specifickou přípravu fyzickou i teoretickou.
Jak je něco takového možné trenérsky zvládnout a jak vlastně příprava hráčů vypadá?
Začnu úplně od začátku. Po sezóně, která končí v červnu, červenci, mají hráči zhruba 2 - 3 měsíce volno. V říjnu začíná fyzická příprava v posilovně, která je rozdělena podle jednotlivých pozic. Rozlišujeme tzv. big skills, to jsou největší a nejsilnější hráči. U těch se vyžaduje maximální síla a dynamika, ale není nutná vysoká fyzická kondice. Tito hráči absolvují v posilovně objemové tréninky s velkými váhami. Naopak hráče, u kterých potřebujeme spíš rychlost a hbitost, nemůžeme zatížit nárůstem velké svalové hmoty a těm je naordinován dynamický kruhový trénink s nižší zátěží. Oficiální posilovací program končí v prosinci, s tím, že někteří hráči v něm pokračuji dobrovolně během celého roku.
A posilovací tréninky jsou společné, nebo individuální?
V Americe, kde má každá škola svou obrovskou vybavenou posilovnu, se hráči schází ve svých kampusech a chodí cvičit organizovaně, ale u nás v Praze se cvičí individuálně. Připraví se jim individuální tréninkové plány, udělá se ukázková hodina a pak už každý pracuje sám, s tím, že jednou za měsíc probíhá kontrola a měření výsledků, popřípadě oprava cvičební techniky.
A po posilovacím programu?
Po posilovacím programu zahajujeme od prosince pod vedením atletického trenéra kondiční atletickou průpravu, tzv. speed drills, abychom zrychlili a byli efektivnější v běhání. To se samozřejmě netýká těch 140kg - 150kg hráčů, u kterých to ani není účelem. Začátkem února pak začínáme s tréninky po skupinách a koncem února jdou všichni do výstrojí a jde se trénovat ven, kde se na jednom venkovním hřišti potká všech těch 50 lidí najednou.
Jak lze 50 lidí najednou ukoučovat?
Nejdříve se trénuje po skupinách pod vedením určeného pozičního trenéra - to je první polovina tréninku, která je zaměřena hlavně na individuální rozvoj hráčů. V druhé polovině tréninku se věnujeme týmovému sehrávání a procvičování signálů.
Jak jste zmínil, trenérů je více. Shodnete se vždy na tréninkové strategii?
Mezi trenéry funguje pevně daná hierarchie. Vedoucím trenérem je headcoach, který na vše dohlíží a je nositelem hlavního game plánu a hlavní strategie, dále má tým dva koordinátory, jednoho pro obranu a jednoho pro útok, ti hlásí akce na hřišti, a pak jsou poziční trenéři, kteří doplňují do plánu individuální zlepšení hráčů. Veškeré plánování je samozřejmě velmi časově náročné. Trenéři mají mítinky před každým tréninkem, ale také před začátkem sezóny, kdy se scházíme a rozebíráme jednotlivé hráče, jejich klady a zápory i to, kam je chceme posunout a jakou metodu k tomu použijeme.
Máte padesát hráčů, to musí být hodně dlouhé mítinky...
V našich podmínkách pracujeme spíš zevrubně, ale třeba v Americe má každý hráč svoji složku, kde je monitorován jeho progres, jsou tam založená videa z drilů a vše se pravidelně a podrobně hodnotí.
Pravda, podmínky pro americký fotbal tu asi zatím nejsou dokonalé, ale vy jste si alespoň mazaně pořídili posily v těch dokonalých podmínkách vychované.
To je pravda. Máme nyní čtyři posily ze zahraničí - jednoho Němce a tři Američany.
To musí být obrovský přínos pro celý tým.
Neuvěřitelný. Získáte tím nejen vynikajícího hráče, kterého v našich podmínkách zatím nejde vychovat, ale zároveň také člověka, který je schopen sám vést některé drilly a rozvíjet herní dovednosti ostatních hráčů.
K těm dovednostem: Jak jste vysvětlil, má každý hráč svou specializaci. Přesto, dají se vypíchnout nějaké obecné dispozice, které by měl hráč amerického fotbalu mít?
Dají. Američtí trenéři často říkají, že ani tak nepotřebují hráče, který umí americký fotbal, ale že potřebují atleta a oni si z něj hráče udělají. Takže na muškách trenérů jsou atleti s vynikajícími časy na krátkých tratích, ale také třeba basketbalisté, kteří mají zase výbornou průpravu z hlediska prostorové orientace, chytání balónu nebo umění číst hráče.
A co mentální kvality?
Tam bych řekl, že je nejdůležitější, aby byl hráč sebevědomý, ambiciózní, zároveň musí mít dost sebekázně i ochoty fotbalu hodně obětovat. Z toho živočišného hlediska by měl mít určitou dávku vrozené agresivity. No a pak taky musí něco vydržet, protože americký fotbal není sport pro slečinky. Tam musí být člověk smířený s tím, že bolest a zranění jsou součástí tohohle sportu.
Říkal jste, že hráči by měli být ambiciózní. Co takovým ambiciózním jedincům můžete nabídnout?
Mohou získat ocenění v rámci boje o Český pohár nebo se mohou dostat do reprezentace, která jezdí i na mistrovství Evropy. Zajímavou šancí pro mladé kluky, kteří nemají závazky, je i možnost jet hrát do zahraničí v rámci studijního pobytu. A to je, myslím, velká příležitost.
To určitě.
Další věcí, pro kterou si mnozí hráči amerického fotbalu cení, je to, že patří snad mezi nejtýmovější hry na světě. Nechci, aby to znělo pateticky, ale tam všichni vědí, že makají pro ostatní a ostatní makají pro ně, a díky tomu tam vzniká parta, která se asi hned tak v žádném jiném sportu najít nedá.
Jasně, musí to být dobrý pocit, patřit k takové hordě silných chlapů...
Přesně. A to ztotožnění se se skupinou lidí se stejnými cíli dává někomu dokonce ještě víc než samotná hra. Takže jsou tam i kluci, kteří vědí, že špičkovými hráči nikdy nebudou, v zápase se dostanou do hry jen třeba na posledních pět minut, přesto v týmu léta setrvávají, protože i mimo zápas dostávají něco, co jim za to stojí.
Střípky z historie
Americký fotbal vznikl jako variace klasického fotbalu a jeho vznik se datuje do roku 1867.
Hra s původním názvem Princeton Rules byla dříve univerzitním sportem, hraným na nejprestižnějších kolejích.
Zhruba v roce 1912 bylo dokončeno formování pravidel.
V roce 1920 vznikla profesionální liga American Proffessional Football Association, později přejmenovaná na National Football League (NFL).
První signály o existenci amerického fotbalu k nám dorazily prostřednictvím sportovních šotů z Ameriky v roce 1990.
V roce 1991 mohli čeští diváci vidět první zápas amerického fotbalu, který se konal v Praze. Mezi sebou se utkaly dva německé týmy a zápas byl impulsem pro vznik prvních českých týmů amerického fotbalu - Prague Lions a Prague Panthers.
Ovšem pro celý tým jsou úspěchy důležitým hnacím motorem. Vy jste vznikli teprve před rokem. Jak si vedete?
Loňská sezóna byla obtížná. Podařilo se nám do ní sice po založení Black Hawks vstoupit, ale neměli jsme vůbec natrénováno, takže jsme první zápasy prohráli. V dalších důležitých zápasech se nám pak podařilo vyhrát, takže jsme postoupili do finále, kde jsme ale výrazným rozdílem prohráli s Prague Panthers, na které jsme v té době neměli herně, finančně, nijak.
Bude to v letošní sezóně lepší?
Věřím, že ano. Zatímco loni jsme měli pouze jednoho importovaného hráče, letos budeme mít zahraniční posily čtyři. Loni jsme hráli pouze český pohár, v této sezóně budeme kromě české ligy hrát i evropskou. V současné době také procházíme generační obměnou, daří se nám získávat mladé lidi kolem 20 let, což je budoucnost, kterou potřebujeme, abychom mohli jít dopředu.
Tak to se zatím vyvíjí hezky. Přeji, ať se tak daří i nadále a ať se vám nadcházející sezóna vydaří!
