Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Váš příběh:
Těžký život dřepaře

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

Jméno: Martin
Nick: Maty
Věk: 22 let
Zaměstnání: student TUL
Koníčky: sport, umění, banány
Říká o sobě: „My body is my hobby.“

Někteří z nás si nedokáží představit život bez víkendového posezení s přáteli v restauraci nad sklenkou vychlazeného piva nebo lahodného vína. Já si například nedokáži představit svůj život bez pravidelného sportu a lahodných banánů. Ale teď vážně. V posilování a dalších sportovních aktivitách jsem našel životní lásku. A dokud mi to zdraví dovolí, budu se sportu věnovat do posledního nervového vzruchu. Ovšem někdy to člověk s těmi vzruchy přežene a dočista se zruší. A to je stěžejním tématem mého příběhu.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Získejte i Vy za svůj příběh doplňky dle vlastního výběru v hodnotě až 1200 Kč!

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.


Kotouče na nakládačce se zachvěly. No, ještě tam přidám... dalších dvacet kilo přibylo, jen to cinklo. Hlavou podplouvám činku a následuje mohutný, soustředěný a přímý... pohled do zrcadla. Ale ne na dlouhou dobu, před zrcadlo mi vlezou čísi záda a zanedlouho už vidím jen zadek. Kdyby šlo o ženské tělo, asi bych se vydržel dívat.

“Pffff,“ prudce cedím vzduch skrze zuby. A už činka spočívá na mém hřbetě, drtíc mé trapézy. Ještě jeden krátký pohled do zr... zadku?! Plně soustředěn provádím hluboké dřepy. Již při osmém opakování mám chuť si v dolní poloze sednout a vybodnout se na pohyb nahoru. Přidávám tedy ještě dvě opakování, za blbý nápady. Po dřepech na mě nezbyde ani jeden chloupek suchý. Lemtám vodu, přivírám oči, poslouchám dunivou muziku, kterou přerušuje pravidelné hekání a vzdechy z druhého konce fitka.

Přesunuji se na legpress. Tady si můžete naložit více než na dřepech. Sto šedesát kilo? Nebo dvě stě? Přihazuji, dorovnávám, heh. Tady se křivka vašeho ega sportovce dostane o pár stupínků výše. Zapínám opasek, poplácám se po stehnech a zasedám na sedačku legpressu. Chodidla umisťuji na desku před sebou s přesností technického kresliče. Až tak někdy lpím na správném provedení a jeho technice. Nejen způsobem sezení se mi zdá, jako bych zasedl do raketoplánu. Celý se klepu, ruce křečovitě svírají madla sedadla, oči se derou z důlků. Občas ulítne do strany i nějaká ta slina.

Po sériích na legpresu sebou plácnu na zakopávání. Jen počkejte nožky, vy porostete, to uvidíte! Při zakopávání mám před očima jen obrázek mohutných hamstringů. Přihazuji závaží a hamstringy odpovídají krásným pálením. V poslední sérii už to tak krásně nevnímám. Uf, zplavený usedám, nebo spíše dopadám na předkopávání a kopu a kopu. Tady mám zrcadlo jen pro sebe. Pozdě. Vidím mlhavě a do očí se mi dere pot.

Při každém opakování na sebe cením zuby jako vlk, otvírám chřtán jako lev a mručím jako medvěd. A pro doplnění, momentálně napravo ode mě cvičí nějaká chlupatá gorila. Nalevo zase nějaká gazelka v černých legínách lehce oddechuje při roznožování a její kamarádka laňka se natřásá na běhacím pásu. To já ale vůbec nevnímám. Zcela se soustředím na svůj trénink a okolí skoro nevnímám. Jen činky a já. Činky a... ty jo, ty legíny jsou fakt... pěkný. Chtěl jsem říci, že to cvičí dobře technicky. Počkejte, já ji vůbec nevnímám! Činky, já!

Jdu na lýtka. I když, taková motivace v podobě gazelky či laňky se někdy hodí. Lýtka pálí až děs. To ale nevadí, navázal jsem oční kontakt s gazelkou. Tak přeci teď nepřestanu páčit. Má uhrančivé oči... au... plné rty... aauu... a její hruď se při nádechu aaaauuuu... tak už se koukni jinam! Její pohled konečně uhýbá a já mám co dělat, abych na celou posilovnu hlasitě nezaskučel. Vidíte, jak nebezpečný může být oční kontakt v posilovně? Vemte si z toho ponaučení!

S hřejivým pocitem na duši, s ještě více hřejivým pocitem v nohách odcházím spokojeně domů. Je krásný večer, na cestu mi svítí pouliční osvětlení. Napadá mě, jak by to asi vypadalo, kdyby teď na mě někdo vyběhl a chtěl třeba všechny moje drobný. Já, atleticky stavěný, dobře živený, sportující člověk v nejlepších letech, proti řekněme fyzicky a společensky zaostalému agresorovi s kapucí na hlavě. Samozřejmě, že bych ho seřezal jak psa. Jak psa povídám. Už by nenosil kapucu, nosil by radši dvě. Ovšem... ne zrovna dnes, když jsem cvičil nohy. Proto nadále pokračuji v cestě a nenavazuji žádný oční kontakt. Víte přeci, jak může být nebezpečný.

Doma sprcha, tvaroh expres do žaludku a spát. Nemůžu spát. Panebože, takle to neporoste! Běduji v podvědomí. Za hodinu a půl usínám. Stačil jsem si promítnout celý poslední týden, zhodnotit dosavadní život a naplánovat si ten příští týden. Přes noc mě cosi táhne, bolí, cosi mě nutí k neustálému neklidu.

Ráno na to přijdu, aniž bych hledal odpověď. Stačí se zvednout z postele a následně si hned s křečovitým výrazem v obličeji opět sednout. To se ještě ráno usmívám. Hehe, tak trénink stál za to. Nožky dostaly zabrat, porostou... tetelím se s narcistickým úsměvem v pyžamu. Tu ranní bolest si užívám. K snídani pořádnou porci ovesných vloček s banánem, jsem prostě klasik. Ten den mi přišel jako každý jiný. O něm jsem psát nechtěl.

Chci psát o tom následujícím, kdy jsem se ráno probudil do školy a z postele se málem nezvedl. Stehna ztuhla a lýtka si řekla, že s nimi budou držet basu, že jsou taky tvrďáci. A ztvrdla. Mně zase ztuhl ranní narcistický úsměv. Takže jsem zatuhl od hlavy až k patě. Dokýval jsem se na záchod a usedl. V tý míse snad byli dva nasr*** dobrmani a tu pr*** mi urafli. Teď jsem si opravdu zařval. Po banánu s vločkami jsem si sbalil věci na gymnastiku a volejbal s myšlenkou "to rozhejbeš"!

Bydlíme v činžovním domě ve třetím patře. Bez výtahu. Před schodištěm čítajícím přes osmdesát schodů jsem se zastavil. Pfff, pfff... se zaťatými zuby jsem začal první úsek slézat. Normálně zábradlí nevyužívám, teď jsem za něj byl více než vděčný. Ještě že jsem nepotkal sousedku. Asi bych se musel zastavit a pustit se s ní do dlouhé debaty a diskuzi skončit s tím, že jsem si vlastně něco zapomněl doma a počkat až sejde ty schody první, aby mě neviděla. Mé pohyby postrádaly jakoukoli plynulost a normálnost. Ono ráno jsem se znovu učil po letech scházet schody. Nedržel jsem se však maminčiny ruky, nýbrž zaprášeného zábradlí. U vchodových dveří domu jsem na vteřinu zapřemýšlel, jestli v tomhle stavu mám vůbec vycházet. Vyšel jsem.

Obvykle tramvaj stíhám... tentokrát mě ale musel zachránit milý pan řidič. Zastavil, když zpozoroval mladíka pohybujícího se zvláštním dynamickým pohybem směrem na zastávku. Díky, pane řidiči! V tramvaji nebylo místo k sednutí. Nu, dobrá. Alespoň si nohy protáhnu a neztuhnou mi vsedě. Ztuhly tedy vestoje. Vystupoval přede mnou starý pán. Důchodce. Chytil se dveří a schůdek po schůdku vylezl z tramvaje. Stejným způsobem jsem vyklopýtal i já. Někdo by si mohl myslet, že jsem nebohého dědečka parodoval. Nebylo tomu tak.

Vydal jsem se přes Fügnerku a schytával střídavě soucitné a nechápající až znechucené pohledy od lidí. V této chvíli vaše křivka sportovního ega klesá hluboko do minusových hodnot. Když to řeknu úplně normálně, připadáte si jako absolutní debil. Po pár minutách ve městě a desítkách různých, mně určených pohledů od lidí jsem to vzdal. Představa pouhé rozcvičky na gymnastice mě děsila čím dál tím víc. Teď víte, paní asistentko, pane asistente, proč jsem se nedostavil na vaše hodiny. Omlouvám se za své kulturistické sklony a přešlapy.

Byla zima, foukal vítr. Já začal tuhnout víc a víc. Za chvíli bych se potácel jako tučňák. Už takhle jsem svoji totožnost skrýval pod kapucí, a tak jsem nasedl na nejbližší tramvaj a jel se zmizet domů. A kdyby bylo potřeba dolních končetin k psaní na počítači, tak by ani nevznikl tento článek. A jaké z toho pro mě plyne ponaučení?

Že musím nohy cvičit častěji, aby z jednoho tvrdšího tréninku neměly šok a já kvůli nim absence ve škole. Na druhou stranu, bez těchto zážitků by nevznikl tento článek. Takže jsem za tu bolest celkem rád. Je to totiž bolest tzv. produktivní.


Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete zde.




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

05.02.12:12Andre88 - Tak takovou hovadinu jsem ještě nečetl.V časopisu Čas na l..+1
30.01.12:31DablikVendulka - článek je super... a abys v tom nebyl sám, já když dřepuju..
24.01.08:46TRICEPS 3M - uvedomte si že toto neni nejaká súťaž profesionálnych spis..+2
24.01.01:23Lapacinka - Nechápu, jak někdo může tento článek kritizovat.Ale každej..
23.01.23:12kloucmil - pobavil mne vyraz drepar, predstavuju si to jako povolani,..
23.01.11:51iwillbehuge - Zdravím, čtu tady všechny ty komentáře a své kritiky. Kluc..+11
23.01.11:18Bali - to je to co mě nejvíc v tom článku uráží,chápu že ten týpe..
23.01.10:50Noocyt - Díky, pane řidiči! V tramvaji nebylo místo k sednutí. Nu, ..+1
23.01.08:52Soukromnik - Toš to sorry já nesleduji nějak vaše ostatní příspěvky jen..
23.01.04:03SethX - Proč?? Tohle neni soutěž v psaní slohovek, zatim sem tu př..+2
23.01.02:27Johncreasy - Nezapomeň, že nejsme jen bručouni. Třeba já ale určitě i d..
23.01.02:16Soukromnik - A co kdyby ste ti co pořád píšou jak jsou ty články hrozné..+1
23.01.01:17wondra - lepší než to minulé....taky si pamautju jak jsme si prvně ..+4
22.01.23:23Johncreasy - Tak ty pocity popisované při tréningu nohou jsme už slyšel..+3
22.01.22:44Kaduhaz - Souhlasim s názor, že tohle je nejhorší článek, co tu byl ..+3
22.01.18:10rezna. - taky mi to pripomina kdyz jsem drepy prepalil a druhy den ..-1
22.01.12:29dirknow - nejhorší článek jaký tu kdy byl, dokonce tak hrozný, že js..+1
22.01.11:42furyglove - Moc pěkně napsaný článek, navíc také studuji na TUL a rád ..
22.01.00:04Soukromnik - Podle mě jeden z nejlepších článků co jsem tady z okruhu V..-1
21.01.14:29guruhonza - :D si pamatuju, když jsem konečně začal znovu po půl roce ..
21.01.14:23DeathFish - super , paradni prispevek hodne sem se nasmaL:)+1
21.01.13:35frode - Peknej clanek, v nekterych sekcich se i leckdo urcite najd..+1
21.01.13:07Gerallt - skvělej článek,opravdu..hezky sem si početl,pěkný..
21.01.11:38Frozz. - Pěkný článek, velmi dobře čtivý, dávám 4.5/5.+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie