Reklama:

Milan Jablonský - Kanaďan
s duší Čechoslováka (III.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

V první části rozhovoru vzpomínal Milan Jablonský na své sportovní začátky i na komplikované snahy o vytvoření a uznání nového sportu - kulturistiky v Československu, ve druhé části jste se mohli dočíst o jeho emigraci do Kanady a také o začátcích filmové kariéry a dnes zůstaneme u zajímavých zážitků z doby, kdy byl Milan hvězdou stříbrného plátna.

Začal jsem novou epizodu mého života - vrhl jsem se do výuky tělocviku, do činovnické - funkcionářské práce v kulturistice, včetně její propagace. Netrvalo však dlouho a z bratislavské Koliby jsem dostal pozvání, abych se představil legendárnímu Paľu Bielikovi (představitel Jánošíka z roku 1935, posléze režisér). Roky připravoval scénář pro nový širokoúhlý barevný dvoudílný film Jánošík. Na setkání mi doporučili trénovat jízdu na koni a šerm. S tím jsem tedy začal na košické veterině. Požádal jsem dokonce jednoho populárního košického režiséra a herce, aby se mnou procvičoval texty, které jsem se měl naučit. Po určité době následovaly zkoušky na Kolibě. Ubytoval jsem se na jednom bratislavském hotelu a večer jsem měl najednou telefonát: „Tady je Fero Kuchta, vím že jdeš na zkoušky jako já. Přijď dolů, půjdeme si sednout na sklenku vína.“ Když jsem přišel do jeho pokoje, okamžitě mi bylo jasné, že bude kandidátem na roli Jánošíka. Ležel na posteli a nohy mu přečnívaly snad o půl metru přes okraj postele. Měřil přes dva metry.

Paľo Bielik obsadil do některých rolí i amatéry, což mu profíci dost zazlívali. Do hlavní role obsadil zmiňovaného MUDr. Fera Kuchtu, hlavního lékaře a chirurga z ilavské věznice. Do role Terezky, jeho milenky, obsadil Lucii Popovou - operní zpěvačku, která tou dobou účinkovala ve Vídni. Mě obsadil do role hraběte Bély Dolinaye. Další amatér, Vojtěch Brazdovič, ztvárnil Ilčíka. V ostatních rolích vystupovali samí slavní herci ze Slovenského národního divadla - Bindas, Jariabek, Filčík, Blaškovič, Ťapák, Adamčík, Króner, Rozsíval a další.

Většina exteriérů se natáčela u obce Terchová a v blízkém okolí. Byly to roky 1962 a 1963. Lékařská fakulta mě tou dobou bez problémů uvolňovala na natáčení a dokonce i kolegové z fakulty byli rádi. Dostávali totiž za suplované hodiny dvojnásobné odměny. Já jsem si to období také užíval. Jednak díky natáčení, jednak také díky tomu, že mě a Ťapáka požádal sám Bielik, abychom dělali pomocné asistenty režie. Později mi Bielik dokonce nabídl, abych to místo přijal jako trvalý „job“. Ťapák to přijal, já odmítl.

Tolik asi k filmu Jánošík - mnoho zážitků popisuji na konci Indiánské nostalgie, takže kdo má zájem, určitě tam najde příběh, který jej zaujme. Jen pro doplnění - v prvním dílu jsem ještě jako mladý chlapec, ve druhém již dospělý. Film se točil dva roky, já osobně jsem strávil při natáčení několik měsíců. Během natáčení jsem se skamarádil jak s Kuchtou, tak s Ťapákem. Pak jsem se vrátil zpátky do Košic - na fakultu a ke kulturistice. Čekaly mě dva roky klidu od natáčení a místo toho intenzivní práce v oblasti kulturistiky a sportu.

Jednoho dne, počátkem léta roku 1966, jsem měl telefonát z Barrandova. Že mě potřebují pro natáčení v Jugoslávii do filmu o indiánech s názvem „Synové Velké medvědice“. Byl to film východoněmeckého filmového studia DEFA v režii Jozefa Macha. Odletěl jsem do Bělehradu, kde na mě již čekalo auto s řidičem. Byl to chlap z produkce, který mě měl odvézt do malého městečka nedaleko Dubrovníka. Byl jsem překvapený, když jsem tam viděl Slováky - Ťapáka, Adamoviče a Majerčíka. Adamovič byl už tou dobou členem Slovenského národního divadla, ti další dva byli sólisté ve Sluku a Lúčnici. Mrzí mě, že jsem se nesetkal s Jiřím Vršťalou, který odjel před mým příjezdem. Hned první den jsem se ale setkal s Gojkem Mitićem, absolventem fakulty tělesné výchovy na Bělehradské univerzitě. Přestože byl Gojko o pět let mladší, brzy jsme se skamarádili - asi proto, že jsme byli oba tělocvikáři. Gojko měl už tehdy za sebou několik „Mayovek“ natočených západoněmeckou produkcí. Pod západními Němci ale vytvářel jen epizodní role. Hned druhý den jsme natáčeli scénu, kdy mám s Gojkem souboj na nože. Gojko hrál postavu Tokeiho Ihtoa, náčelníka kmene Dlouhých nožů. Já byl náčelníkem kmene Siksika se jménem Horský hrom.

Milan Jablonský (v pozadí) ve filmu Synové Velké medvědice
Film byl natočený podle knihy „Sons of Great Mother Bear“ od Liselotty Welskopfové-Henrichové, původem německé spisovatelky žijící v Kanadě. Ve svém příběhu popisuje skutečný příběh indiánů snažících se utéct do Kanady před těžkými podmínkami v rezervacích. Mnohé exteriéry a interiéry se natáčely i v Německu. Tímto filmem si Gojko zabezpečil popularitu u východoněmeckých diváků a stal se nejpopulárnějším hercem se zabezpečenou kariérou. Tím, čím byl v západním Německu Pierre Brice, byl Gojko v NDR. Byl filmovou hvězdou číslo jedna v podstatě ze dne na den. Občas jsem ho doprovázel po festivalech a někdy jsme si připadali jako rockové hvězdy.

O rok později, koncem září nebo snad počátkem října, jsem měl zase telefonát z Barrandova. Zda prý se mohu dostavit na Štrbské pleso v Tatrách. A pokud ano, abych s sebou přivezl i „pár“ svalovců. Neměl jsem vůbec tušení, o co jde, respektive o jaký film. Šlo o natáčení další indiánky, tentokrát s názvem „Chingachgook, the Great Snake“ podle románu Jamese Fenimora Coopera. Jeho nejslavnějším dílem byla kniha Poslední Mohykán a kniha Chingachgook byla jejím pokračováním.

V kinech běžel film pod názvem „Chingachgook, náčelník Velký had", v hlavní roli - Gojko Mitić. Mnohé záběry z filmu byly natáčeny na Štrbském plese, na Vltavě u Prahy, také na Dunajci v Pieninách, velká část ale v Bulharsku a Německu. Původní Cooperova kniha měla název „Deeraslayer“. Jednalo se o příběh z roku 1740, kdy francouzští kolonisté zneužívají Hurony v jejich boji proti Delewarům. Ve filmu jsem měl ztvárnit roli Hurona jménem Rychlý jelen. Rolf Romer hrál Deerslayera, Lilo Grahnová byla v roli Judith a Old Toma Huttera ztvárnil Helmuth Schreiber. Na natáčení jsem přivedl i své kamarády z „kapličky“ (posilovny) - Dr. Divalda a již zemřelého Šaňa Kautníka, kteří v epizodních rolích vystupovali jako Huroni. Jen pro dokreslení - postavu Wahawy, indiánky z kmene Delewarů, sehrála maďarská herečka Andrea Drahotaová. Samotný film měl v NDR neuvěřitelný úspěch a Gojkova sláva stoupala snad až do stratosféry.

Jako bandita Jimmy ve filmu Bílí vlci
Všechny tyhle „indiánky“ vyráběla jedna produkční skupina a právě proto jsou ve všech jejích filmech a nejdůležitějších rolích obsazeni totožní herci. Jen občas byl někdo obměněn. Dva následující filmy - Zlato v Black Hills a jeho pokračování Bílí vlci - jsou toho přesným příkladem. V prvně jmenovaném filmu jsem hrál roli indiánského scouta Bad face. Film se natáčel v překrásném prostředí kavkazských hor. Jeden z banditů mě ale zabije v momentu, kdy naskakuji na koně. Abych mohl pokračovat v natáčení pokračujícího příběhu, stal jsem se sám banditou Jimmem. Stačilo jen připevnit knír, udělat na tváři jizvu a nikdo si ničeho nevšiml.

Tou dobou jsem byl po boku Gojka Mitiće a několika dalších stálým členem filmového týmu. Natáčelo se jak na Kavkaze, tak i v Jugoslávii nebo Německu, odkud je druhý díl. Mezitím jsme objížděli filmové festivaly, v Gojkově Citroenu dokonce i další akce v menších městech. Druhý film jsem ale nedokončil a ve scénách v bývalé Jugoslávii mě musel nakonec zastupovat dvojník. Dva týdny předtím totiž přepadla vojska Varšavské smlouvy Československo. Já jsem chtěl odjet domů, abych celou situaci přehodnotil a mohl se rozhodnout, zda žít pod vládou Ruska a komunistických represí, nebo na svobodném západu. V mém rozhodnutí zvítězila touha po svobodě, a tudíž západ. Tím skončila i moje filmová kariéra.

Další příjemné i méně příjemné zážitky z natáčení si můžete přečíst na stránkách Indiánské nostalgie nebo si je můžete v PDF formátu stáhnout přímo zde.

Jaký byl vlastně pro mladého a pro ženy určitě přitažlivého sportovce život po boku filmových hvězd a s kým sis nejvíce rozuměl?

Na začátku 60. let se moc o filmových hvězdách nemluvilo. To byl víceméně fenomén Hollywoodu a USA, který se až později začal dostávat i do Evropy, podobně jako výraz „celebrity“. Tou dobou některým hercům a herečkám seděl právě tento název. Gojko Mitić se určitě stal první celebritou východního Německa. S ním jsem se kamarádil, trávili jsme spolu hodně času. Hráli jsme spolu ve čtyřech filmech, já však v daleko skromnějších a menších rolích. Z hereček to byla Barbara Brylská, se kterou jsem trávil mnoho času v Gruzii. Gojko byl Srb, Barbara Polka a já Slovák - všichni původem Slované a zřejmě to nás sbližovalo. Ačkoli jsme každý mluvili vlastním mateřským jazykem, dobře jsme si rozuměli. Během natáčení filmu Jánošík to byl MUDr. Fero Kuchta. V Terchovej, kde se film točil, jsme spolu dokonce bydleli. Velmi přátelský vztah jsem měl s Ťapákem, Majerčíkem a s Jožem Adamovičem. K tomu pojmu „přitažlivý“ - nevšiml jsem si, že bych zaujal mnoho žen, respektive jsem to nevnímal, tedy až na pár přátelství s několika německými herečkami.

V tehdejší ČSSR i NDR jsi dostal mnoho filmových nabídek a mohl jsi tak porovnat české filmy s cizími. Měl jsi někdy chuť to později zkusit i v Kanadě nebo v USA?

Těch nabídek z ČSSR a NDR bylo jen pár. Nemůžu říct, že by se o mě tehdejší producenti zrovna prali. Jak se říká: „Nemusí pršet, hlavně když kape.“ Byl jsem rád, že jsem měl možnost si zahrát v těch několika výše uvedených filmech, ač ve skromných rolích. Jak přímo po emigraci, tak v dalším průběhu života v Kanadě mě už ale nelákalo se ucházet o angažmá ve filmu nebo v televizních seriálech. Musel bych být především někde v Kalifornii. My, všichni emigranti, co jsme do Kanady přišli, jsme se snažili hlavně přežít - najít solidní zaměstnání, abychom mohli žít na úrovni alespoň průměrných Kanaďanů. Nikdy jsem se nepovažoval za herce nebo umělce. Byl jsem především pedagog, trenér a instruktor. Tyhle práce totiž nebyly jen „summer job“!

V rolích indiánů a gangsterů ses stal idolem mnoha mladých kluků, ale i krásných žen. Na který film vzpomínáš nejvíce? Měl jsi po své emigraci ještě někdy možnost potkat se s Gojkem Mitićem nebo jiným bývalým filmovým kolegou?

Ideálem pro mladé kluky a krásné ženy byl rozhodně Gojko Mitić. Pro několik lidí snad i já, ačkoli o tom spíš pochybuji. Je tedy pravda, že jsem z Německa dostal hodně dopisů a žádostí o podpisy na fotografie, které se tou dobou dost prodávaly. Po emigraci z ČSSR je ale musel podepisovat a posílat zpět můj kamarád z lékařské fakulty. Do Evropy a Československa jsem se vrátil až po dalších 20 letech, po sametové revoluci. Setkal jsem se jen s Jožem Adamovičem, ne však s nikým z dřívějších indiánek, ani s Gojkem Mitićem. Nikdy jsem vlastně ani nevyhledával příležitost k takovým setkáním a asi bych byl nespravedlivý, kdybych měl jmenovat nějaký film, na který nejvíce vzpomínám. Byly vždycky jiné, ve mně ale pokaždé zanechaly ty nejlepší vzpomínky.

Rozhodnutí k emigraci a následná adaptace na nové prostředí v Kanadě nebyla zřejmě jednoduchá. Co ti po odchodu z ČSSR nejvíce chybělo a co jsi naopak nejvíce oceňoval?

Svatba s Mariannou ve Vatikánu
Do Kanady jsme s manželkou přišli po šestiměsíčním pobytu v uprchlickém táboře v italském Latine, nedaleko Říma. Můj bratranec, operní zpěvák Leo Pudis, nám tehdy vystrojil pořádnou svatbu ve Vatikánu, kde nás oddal biskup Pavol Hnilica. Hned po svatbě jsme měli audienci s Papežem Pavlem VI. (G. B. Montiny). Krásnou a bohatou večeři nám připravily jeptišky z jednoho ústavu. Večeře se zúčastnila celá vatikánská smetánka slovenských knězů a dalších osobností. Všechno financoval můj bratranec - večeři, ale i týdenní pobyt v penziónu, díky čemuž jsme si užili krásný Řím.

Jinak jsme pobyt v uprchlickém táboře využili pracovně. Manželka Marianna pracovala v kuchyni s výdělkem jednoho dolaru za den. Já jsem chodil pracovat mimo tábor - vykládal jsem kamióny a pracoval v továrně a na polích za 3 dolary na den. Do Kanady jsme přišli s malými kufříky a s 50 dolary v kapsách. První týdny jsme bydleli u Műllerů, kteří se nás ujali. Jakmile jsme si našli vlastní skromné bydlení, začali jsme navštěvovat jazykovou školu. Pak jsem dostal práci učitele a přestěhovali jsme se na West Island v Montrealu. Začal jsem pak vydělávat a tím konečně nastal příjemnější život. Po skončení jazykového kurzu dostala práci i Marianka. V době, kdy jsme se stěhovali, jsme měli jen několik osobních věcí, které se vešly do několika nákupních sáčků. Jakmile se začala zlepšovat naše finanční situace, mohli jsme si dovolit jet s celou partou kamarádů na měsíční dovolenou na Prince Edward Island a později si i pronajmout lepší byt v luxusnější čtvrti. Po dalších 4 letech jsme se rozhodli koupit si vlastní dům. Marianka objevila parádní, netypický a velmi dobře dokončený dům - něco jako vilu. Podpisem dost vysoké hypotéky jsme se samozřejmě pěkně zadlužili. Díky každoročnímu složení velké finanční splátky jsme to ale dokázali velmi brzy splatit. Prostě jsme spořili a spláceli.

Pokud mi něco po odchodu z Československa chybělo, tak to byla jedna intenzivní, velmi tvořivá dekáda. Zahrnovala nejen výuku na lékařské fakultě, ale hlavně dobrovolnickou práci při propagaci kulturistiky. Byly to desítky schůzí, tvorba soutěžních pravidel, organizování soutěží, rozhodcování, vydávání článků, práce na dvou publikacích a při tom všem natáčení filmů, přátelství atd. Nezapomenutelná doba!


Z archivu filmových rolí Milana Jablonského


V posledním dílu rozhovoru budou pokračovat vzpomínky na uměleckou tvorbu,
ale řeč se také znovu stočí směrem ke kulturistice.


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra