Váš příběh: Projekt
jednoho nadšence (II.)

V minulém díle jste se seznámili s naším čtenářem, který se rozhodl pohnout se svým tělem a během jednoho roku jej přetvořit ke své spokojenosti. Jim nás oslovil s nabídkou, že by naši čtenáři mohli sledovat, jak se mu vše daří, jak pokračuje dál, a být účastni celého jeho projektu, který pojal jako experiment jednoho ektomorfa. :) Pokud tedy Jim vydrží, jak plánuje, sejdete se zde prostřednictvím článků každý první pátek v měsíci a budete moci zhodnotit jeho pokroky. Držíme mu palce, ať dosáhne své mety.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Po prvním měsíci můžu s klidem konstatovat, že mám mírný úspěch. Přibral jsem 3,3 kila.

Mám několik pozitivních zjištění:

1) Lépe se mi spí.

2) Není pro mě problém denně sníst 6 g sacharidů / 1 kg TH - čehož jsem se bál asi nejvíc.

3) Přestala mě bolet záda.

4) Kupodivu těch 3,3 kila je i jinde než jen v oblasti OTP (okrasný tukový prstenec) - např. pod kalhotami se mi začaly rýsovat i jakési kopečky těsně nad koleny.

5) Místo problému sníst dostatek bílkovin (1,6 g / 1 kg TH) mám problém jich nesníst moc.

6) Mám žízeň. Ale neuvěřitelnou. Normálně jsem pil 2 - 3 litry denně, cca 1 - 1,5 litru přes den a večer 1 - 2 litry čaje. Ale teď je to kotel. Přes den 2 - 3 litry a večer minimálně dva litry.

7) Nevadí mi jet nohy. Cvičím je hodně rád.

A několik negativních zjištění:

1) Nestíhám si pořádně užít např. knajpku s lidmi, páč z ní v půl 10 zdrhám, abych si stihnul uvařit a byl v 11 v posteli.

2) Sice sním 6 g sachrů, ale pak to nedokážu „ustřevit“. Musel jsem přestat jíst (pít) ovesné vločky od Emca a tmavé Fit den chlebíky od Penamu… nevím po čem z toho, ale začala mi do života ještě navíc kecat i střeva. Osobně je mi to nepříjemné, protože denně dělám s lidmi a nemám čas pořád sledovat, co se mi děje na odvrácené straně těla. Nicméně poté, co jsem vyřadil (po několika dnech pokusů) vločky ke snídani (150 g) a nahradil je maltodextrinem (netvrdím, že šťastně, ale zatím to beru tak, že sachry jako sachry) a tmavé chlebíky (2 denně - celkem 100 g) a nahradil banány, tak se to uklidnilo. Sice počítám, že se zvýšenou dávkou sacharidů se mi trochu zvýší i osmotický tlak, ale tohle už bylo moc. Kdyby s tím někdo měl zkušenosti, uvítám tipy, jak to řešit.

3) Tím pádem bohužel nebyly přírůstky takové, jaké bych čekal, páč jsem týden experimentoval s tím, co vyřadit, aby to přestalo. Nicméně za ten měsíc jsem „povyrostl“ o 3,3 kilogramu (měřeno obvykle v pondělí ráno po nutných operacích na záchodě a před dávkou vloček). Tento týden jsem se měřil v neděli ráno při zachování výše zmíněného postupu.

Vynikajícím zážitkem byla také první návštěva posilovny…

Přišel jsem tam, vytasil se s permanentkou a šel dovnitř. Po chvilce bloudění jsem našel šatnu pro muže… vešel dovnitř, našel svoji skříňku a začal se převlékat. Pak přišel další návštěvník (dle vůně již po cvičení) a rázem jsme tam byli tři. Pochopil jsem, že se svojí figurou oteklé nitě nemám problém, páč tento mládenec (dle vzhledu o 10 let mladší) je pro změnu dost velký (taky nejvíc kolem OTP), ale snaží se změnit. A asi tvrdě makal, páč z něj jen lilo (poté jsem zjistil, že jeho cvičení jsou 3 cviky na strojích a hodina běhu - smekal jsem klobouk… sám jsem obstojný běžec, ale ta hodina by mě položila). Víc mě překvapilo, že nepoužil sprchu, jen se převlékl, chvilku se ojížděl sprayem (vypadalo to, jako by se křižoval) a šel pryč. No... každému, co jeho jest…

Vzal jsem si ručník (abych nezamatlal ty sedačky atd.), kecky a šel si zacvičit… Před samotným vstupem do posilovny jsem se narovnal, poslal dopředu svůj kuřecí hrudníček, napřímil pohled a vešel… v tu ránu se mi zatmělo před očima, páč jsem kopnul do činky ledabyle odhozené na podlaze… Ihned jsem se ohnul, abych si chytnul nohu… když jsem tam tak klečel, držel si palec a drtil mezi zuby kletby, tak se ke mně cosi přiblížilo. Kouknul jsem nahoru (jako na faráře) a zjistil, že se nade mnou tyčí cosi mezi Hulkem a Transformerem (tím malým, žlutým, ale Transformerem). Pak to promluvilo a celý dialog vypadal asi takto:

T: „Jsi tu prvně, co?“
J: „Jo, jsem.“
T: „Pak to ukliď.“
J: „Co mám uklidit?" (nechápavě se rozhlížím)
T: (se špatně skrývaným podrážděním) „To železo." (ukazuje na činku)

Tady nastal trochu problém, když jsem se podíval na bok, bylo tam číslo 10 a celkem tam byly 4 takové velké kotoučky, dva s číslem 5 a dva s číslem 2,5. Když jsem to po chvilce bádání spočítal a zjistil, že to představuje 80 % mé aktuální váhy, tak jsem se nadechoval, abych odpověděl něco v tom smyslu, že to neunesu, Transformer byl ale už pryč (a já začal přemýšlet, kde seženu hever, abych to dostal do stojanu) - vyřešil jsem to tím, že jsem do odkutálel pod stojan.

Ještě jedna věc mě překvapila a to ta, že jsem byl jeden z mála (z cca 15 lidí), kteří užívali ručníky na stroje. Nemám nic proti přirozenosti, ale sedat či lehat si na lavici, kde jsou vypocené fleky od před-cvičence, je mi přece jen trochu ekl.

A asi jsem pochopil, jak se cítí důchodci. Můj první trénink nohou byl dle mých možností opravdu tvrdý. Po páté sérii těžkých dřepů jsem měl problém chodit... ale nějak jsem se vzpamatoval. Ale jít bylo skutečně peklo. Měl jsem problém se zvedat ze židle a schody byly skutečně očistec - ode dneška podporuji výstavbu výtahů v každé stanici. Další týden jsem (s ohledem na své koleno, kterému se nelíbilo zacházení s těmi dřepy) jel legpress a tak dobrý pocit, jaký jsem měl z těch dřepů, jsem neměl. Čili příště zase dřepy.

Pro měsíc listopad asi vše.

Pěkný den.