Reklama:
CFM protein Extrifit v akci 2270 g + 1000 g!
Nejprodávanější protein v ČR nyní v extrémní akci! Vybírejte z 12 skvělých příchutí! Více zde.

Železný Zekon: "Na hlavě
si nechávám špalky štípat."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní


Jméno: Zdeněk Knedla alias Želený Zekon
Datum narození: 7. 9. 1960
Znamení: panna
Bydliště: Bystřice pod Hostýnem
Zaměstnání: silák, v živnostenském listu psáno artista
Výkony: Roztáhl vlastní silou 40t kamión.
Nechal se přejet 15 osob. auty přes nechráněný hrudník.
Udržel v rukou dvě od sebe startující letadla.
Utáhl v zubech Tatru Karla Lopraise (12 t).

Železný Zekon pochází z Bystřice pod Hostýnem, což je z Prahy pěkná dálka, a tak mě velmi potěšila jeho sms následujícího znění: „Budu mít vystoupení na hokejovém utkání v Praze, tak pokud byste měla čas...“ Jasně, že mám čas. Pořád lepší zajet na stadión do Holešovic než na druhou stranu republiky. Ovšem o správnosti nápadu začínám pochybovat, když se blížím k bouřící hale. Jak se budu snažit při rozhovoru překřičet šílící fanoušky, je mi záhadou. Naštěstí mé obavy byly neoprávněné. Do šatny, která nám byla k rozhovoru vyhrazena, doléhal ryk hokejových fandů jen decentně a řádný hlt kvalitní slivovice, kterou mi Zekon nabídl hned po příchodu, také navodil patřičnou atmosféru. Tak jako při rozhovoru s Železným Zekonem jsem se už dlouho nepobavila a doufám, že podobný zážitek budete mít i Vy. A pokud ne, asi jste si dali málo slivovice!

Co vás to napadlo - ohýbat si kolem krku železa a tahat auta v zubech?

To přišlo už na učilišti, když jsme s kluky, inspirováni brněnským silákem Frantou Kocourkem, blbli a ohýbali třeba železo za krkem.

To zvládli i ostatní kluci?

Do určitého průměru ano. Pak jsme ohýbali železo i o hlavu, ale v tom jsem zůstal většinou sám, protože jsem měl nejtvrdší hlavu. Když jsem se narodil, měl jsem strašně tvrdou hlavu a můj bráchanec, který se narodil o tři dny později, ji měl zase strašně měkkou. Všichni mu ji mačkali a mysleli si, že bude mentálně postižený a já že budu asi s tou tvrdou hezky chytrý. Jenže chyba lávky. Vyrostli jsme a bráchanec i s měkkou hlavou vystudoval tři vysoké školy, zato já s tou tvrdou jezdím po poutích a nechám si na hlavě štípat špalky.

Každý má dispozice k něčemu jinému.

To jo, já vyhrál už na učilišti soutěž nejsilnější učeň a pak, když jsem začal chodit do posilovny, dal jsem hned bez tréninku 200 kg na mrtvý tah. S posilovnou jsem začal v 18, protože jsem měl kámoše kulturistu, kterého jsem obdivoval, jak je namakaný. Trénovali jsme ale ve strašných podmínkách. ČSTV nám tehdy vyhradilo v sokolovně takový kutloch, kde se netopilo, takže jsme tam v zimě chodili v čepicách a rukavicách a hecovali se navzájem, kdo dřív zahřeje tyč na bench, která bývala ojíněná námrazou. Taky jsme neměli ani lávky a místo nich jsme používali švédskou bednu. Závaží jsem mohl nakrást, protože jsem tehdy pracoval jako kovář ve státním statku.

A to mohu napsat?

Jasně, tenkrát za totality se kradlo dobře. Všechno se kradlo a nikomu nic nechybělo. Takže i tyče jsme sehnali…

Jako kovář jste taky mohl spoustu věcí vyrobit…

To jsem taky dělal a povím vám, kde jsem vzal inspiraci. Já nebyl na vojně, protože jsem předstíral, že jsem na průdušky, astmatik. Tři roky mě odváděli, ale zahrál jsem toho krypla tak dobře, že jsem nakonec všechny ty vojenské oficíry zblbnul a oni mi dali modrou knížku a ještě k tomu mě s těmi průduškami poslali do Mariánských Lázní. No a jak jsem si tam tak vegetil s vypracovanou šlachovitou figuru, sestřička mi říkávala: „Pane Knedla, vy jste tu určitě omylem.“ A já se bránil seč jsem mohl, že ne, že jsem na průdušky, ale přitom jsem potají chodil do místní posilovny Sandow, kde měli stroje, o kterých by se dnes řeklo, že je to staré harampádí, ale pro nás to tenkrát bylo něco. Tam jsem si tenkrát na černobílý film vyfotil různé kladky a adaptéry a z lázní jsem odjel o dva týdny dřív, abych se mohl pustit do vyrábění.

Takže jste udělal ve vaší domácí posilovně takovou obrodu.

Jo, velikou. Pak mi kluci vždy říkali, že bych zas měl odjet někam do lázní, nejlíp třeba do Německa, abych zas něco nového odkoukal.

Kolik vám v té době bylo let?

To už mi bylo 21. Dělal jsem v té době také motokros a byl jsem takový divoký jezdec. Když mi to zdechlo, kolikrát jsem motorku roztlačoval v bahně a známí se smáli, že já bych ji do cíle dostal, i kdybych ji měl nést na zádech. V 25 letech jsem ale s motorkami skončil a vrhnul se na silový trojboj, kde jsem závodil v kategorii do 90 kg. Vždy jsem měl slabý bench, tam jsem tlačil 140 kg, na mrtvý tah jsem dělal 270 kg a dřepy s 240 - 250 kg.

A kdy jste začal vystupovat?

Vystupovat jsem začal ještě za totality, když mi bylo 25 roků. To už jsem cvičil, byl jsem vymakaný a tenkrát měl přijet do Bystřice na ples Remek, první kosmonaut. Celé město z něho sedlo na zadek. „Ježíš, pan Remek přijede, taková slavná osoba, to musíme udělat program. Řekněte gymnastkám a taky kulturistům.“ Tož co, kurnikšopa, my kulturisti jsme se natřeli Nubianem a vepřovým sádlem a že budeme pózovat. Když odcvičili gymnastky, byl Remek už tak ožralý, že už vůbec nevnímal, kdo tam vystupuje. Pak jsme přišli na řadu my, čtyři tlustí kulturisti v červených trenýrkách po kolena. Nastoupili jsme, když tu do mě drcnul kámoš a říká: „Kurňa Zdeňo, máš ponožky.“ Tak jsem se na chvíli zdejchnul, sundal ponožky a zase se vrátil. Jen si to představte. Dnes kulturisté pózují v miniaturních plavkách a my tehdy v těch dlouhých trenýrkách s pruhem.

To nemohly být vůbec vidět svaly nohou.

No vůbec, ale my jsme žádné pořádné nohy tenkrát ani neměli. My jsme byli ty sklepní typy, co měli vymakaný vršky, ale dole kuří nožky. No takže to bylo první vystoupení a o rok později jsem už pózoval na diskotékách za peníze. Za 50 korun. A když mi nedali 50 korun, tak mi dali vepřový řízek s bramborovým salátem na večeřu a byl jsem rád.

To ale není právě kulturistická strava.

To je dobrá kulturistická strava. Já mám takový valašský slogan: Pivisko, masisko, cibulisko a k tomu nějaké babisko a je dobře. (smích) Takže to byla taková moje první vystoupení a pak jsem začal dělat s hady. Byl jsem takový hadí muž.

Kde jste vzal hady?

Ty měl kámoš, můj první asistent Zdeněk Svačina. My byli dvojka jak hrom - Knedla, Svačina. Když jsme poprvé přijeli k Bolkovi Polívkovi na farmu, to byla sranda. On tak na nás hledí a říká: „ Do pr…, tož to není možné, ty jsi Knedla, ty jsi Svačina, já su Polívka, všici jsme na žrádlo.“ A od té doby se známe a já jsem dokonce ministrem v tom jeho království. Jsem ministrem kulturistiky, což znamená ministr kultury, turistiky a styků. Ministrem financí je tam Radek Brzobohatý. No, takže ten Svačina choval hady a já mu říkám: „Ti hadi, ti tady jen tak leží, kurňa, vyděláme s nima.“ A tak jsme sebrali hady a jeli do Rakouska na vystoupení na chodník. Tenkrát to bylo povolené, ale pro nás přijeli policajti, sbalili nás a poslali dom, že prý ti hadi ohrožují a že by to mohli být třeba hroznýši. No, policajti, ani nepoznali užovku od hroznýše.

A to byl váš konec jako hadího muže?

Ne, pak jsem s těmi hady začal jezdit po diskotékách. Pózoval jsem namazaný jako kulturista a ten had se po mě plazil. Závěr byl takový, že jsem se tomu hadovi koukal do očí a pak jsem vzal jeho hlavu do zubů. Na jedné diskotéce jsem ale zaslechnul, jak jedna taková pipénka povídá: „Fuj, tomu chlapovi bych nikdy nedala pusu.“ Tak jsem toho hada vyplivnul a od té doby už jsem ho do huby nevzal.

Takže pak už přišly na řadu vaše silácké kousky? Jaké bylo vaše první číslo?

První bylo ohýbání podkovového hřebíku do vývrtky, to jsem zvládnul ještě na učilišti, a pak ohýbání hřebíků v zubech.

V zubech jste ohýbal hřebíky i tahal auta, ale zuby, kterými se na mě smějete, vypadají moc hezky. To jsou vlastní?

No, ty mám koupené, ale jsou moje. Stály 50 000!

A to s nimi riskujete tahat?

Ne, to jsem dělal 20 let a zuby jsou pryč. Takže to už nedělám a kromě ženského ňadra do zubů neberu nic - to jsem slíbil doktorovi. Místo toho používám uši.

Jak se zapřáhnete za ucho?

Prostě si dám do ucha takovou klipsu, zaberu a táhnu. Ale to nenacvičíte, buď to ve vás je, nebo není.

Jak to, že se to ucho neutrhne?

No taky bylo utržený. Jednou jsem na něm táhnul tetu v trabantu a když jsem se rozběhl, ona zabrzdila. Ale sešilo se to a dobrý. Ucho vydrží hodně, ale bolí to jako hrom, takže se nedá říct, že bych měl nějaký posunutý práh bolesti. Ono mi vadí i když mi berou krev. To jsem byl jednou v Uničově v nemocnici, kde mi měli píchnout B12, a mě se tam udělalo špatně a KO. A představte si, že oni si mysleli, že mám infarkt, tak mě naložili a udělali veškerá vyšetření. Ve zprávě pak bylo uvedeno, že nebylo nic nalezeno a že omdlel při pohledu na injekční stříkačku. Tímhle se nikde nechlubím, ale vám to řeknu.

No jo, no, jiný by zase omdlel, kdyby přes něj přejelo auto a to vy zvládáte bravurně. Jaká další čísla máte v rukávu?

Tak standardně do programu zařazuji otáčení tyčí kolem krku, trhání zlatých stránek, lanek, řetězů a pak mám jedno odpočinkové číslo - polykání žiletek. To si dám do pusy osm žiletek a vytáhnu je navlečené na provázku.

A jak to děláte, že se nepořežete?

Někdy se taky pořežu, ale když se kácí les, lítají třísky. (smích) Nebo mám číslo, kdy držím Fabii proti rozjezdu na tyči. Auto gumuje, z pneumatik se dýmá, ale nerozjede se. Pak také léhám jako fakír na hřebících a nechám se přejet autem nebo si vyberu z publika nějakou blondýnu, dám ji do ruky pantok a tím mi na hlavě rozsekne bukový špalek.

Úplně cizí ženská se sekerou? To smrdí průšvihem. Nebojíte se?

Někdy jo, ale o tom to je, ne? Já mám rád takový adrenalin.

Ovšem ne vždycky všechno klapne. Četla jsem o jednom vašem vážném úrazu, kdy vám projel krkem bodák. Co se tehdy stalo?

To už je dávno. Neměl jsem tehdy tu špicu jako dneska, ale měl jsem vojenský bajonet zapíchnutý v krku na tyči, na které jsem tenkrát tlačil takový menší džíp, ve kterém sedělo pět chlapů. No a já to roztlačil a dodnes nevím, co se stalo, ale najednou křáp a bajonet mi projel až do páteře, míchu minul jen o milimetr.

Šílené. A to vás od podobných kousků neodradilo?

Na intenzivce ještě na přístrojích jsem přemýšlel, kde se stala chyba, ale že bych toho nechal, to mě nenapadlo. Tehdy jsem měl ještě toho asistenta Svačinu a ten se tak bál mojí máti, že k nám jen dojel, nechal auto před domem a utekl. Pak jen zatelefonoval: „Paní Knedlová, Zdeněk je v nemocnici, on si jen odřel krk, za chvíli přijede.“ No a já jsem přišel za měsíc.

To byl dobrý hrdina! (smích)

No, protože máti by mu dala za uši. Pak jsem ještě jednou omdlel v Mikulově, když jsem tahal v zubech tatru technických služeb a nemohl ji utáhnout. Tak jsem zabral a najednou jsem usnul a zdály se mi krásné sny o vinici, jak tam mladé krásné holky sklízely víno nahoře bez, koše plné hroznů a k tomu strašný hukot včel. Ale když jsem se probral, zjistil jsem, že to nebyl hukot včel, ale že mi tak hučelo v uších.

A to jste nešel do nemocnice?

Ne, vůbec, do nemocnice jsem jel až tady v Podolí, když na mě spadl dvoutunový bavorák a vmáčkl mi žebra. To mě odvezli do nemocnice, ale brzy zjistili, že je to dobré, tak mě zase přivezli zpět a na druhý den už jsem zase vystupoval.

Tak tady jméno Železný Zekon sedí. Jak jste k němu vlastně přišel?

Vymyslel jsem si ho, protože se jmenuji Knedla a když jsem začínal, bylo mi jasné, že s jménem Knedla do světa díru neudělám. A jednou jsem tak stěhoval do kotelny kotel na dřevo Dakon a v té době jsem měl také přezdívku Zekula, a tak jsem to tak nějak zkombinoval a jméno bylo na světě. Legrace byla, když jsem si pak na úřad šel zařizovat živnostenský list. Po převratu nikdo nevěděl, pod jakou živnost že bych měl jako patřit a ptali se mě: „Vy jste jako co? Akrobat, nebo svobodně vystupujících umělec?“ A já na to: „Jaký umělec, já su komediant!“ No a tak mi napsali, že jsem artista, a od té doby se na mě všichni nedůvěřivě dívají, že jsem nějaký tlustý artista.

Tak ono určitý objem je k těm silovým výkonům potřeba.

To jo, když jsem měl 120 kg, bylo to lepší na těžké věci, teď mám 110 a jsem zase vytrvalejší. Při těch 120 kg to byl ale problém zavazovat si boty, bylo to, jako když lovíte perlorodky. Nádech, zavázat, výdech. Nádech… druhá šňůrka. Strava je ale důležitá a já na to žrádlo su a nestydím se za to. Třeba kulturistika je krásný sport, ale náročný. Takový kulturista v sobě musí mít takovou otrlost, takové sebezapírání, co se týče jídla. To my, co rádi jíme... kurňa, uzené, špek, bůčky, jéžiš, my jsme takoví zaobalení kulturisti, celý život v objemu. To já do sebe klidně nahatlám sušenky, čokoládky, kofoly nebo takový syrový tatarák, ten mám rád! Po tom su vzteklý jako pes. Slzy mi tečou z očí, jak jsem z toho syrového masa nažhavený a nabuzený. A k tomu ty topinky s česnekem. Ještě, že sedíme tak daleko, protože já si dopřávám k jídlu cibulu a česnek, česneku hodně.

Tak to je zdravé.

Tak jo, kdo jí cibuli, tam nechodí lékař. A kdo jí česnek, tam nechodí nikdo, protože je tam smradu jako sviňa.

Tak hlavně, že vám to jde k duhu. Jinak, vy si dopředu zkoušíte, jestli utáhnete to, co si na vás kdo nachystá?

Ne, já přijdu třeba do stavební firmy, kde mají připravený valník naložený cihlami, a zeptám se, kolik to bude mít a na jakém povrchu se to bude tlačit. Když je to třeba 30 tun na rovině a asfaltu, tak vím, že to dám. Jednou jsem ve Vítkovických železárnách tlačil vagón, který měl 75 tun. Připravil jsem se, zapřel se nohama o vysokozdvižný vozík a zádama jsem se do vagónu opřel. A to jsem zjistil, že na kolejích to jede úplně samo, že tam by to utáhl kdejaký fotbalista. Ale třeba takových 40 tun na asfaltě, to je fuška. Do 40 tun to ještě jde, ale nad 40, to už musíte být kurňa namakaní. Já bez tréninku těch 40 dám, ale kdybych chtěl víc, tak už zase musím začít valit dřepy a připravit se na to, protože žádnou meditací to nedokážete. Někdo třeba medituje, tluče hlavou do stolu a marně doufá, že do něj vstoupí nějaká vesmírná energie. Ale to je blbost. Buď na to máš, nebo nemáš. A když na to nemáte, můžete výt na měsíc jako vlci, a nic vám nepomůže.

Pro svá vystoupení potřebujete jistě přípravu z posilovny. Jak vaše tréninky vypadají?

Ty vypadají tak, že s prvním chlapem, kterého potkám, tak 20 minut pokecám, pak trochu zdupu ty mlaďochy, aby nedělali bordel, no a pak se pustím do cvičení - co mě zrovna napadne.

Takže nemáte žádný systém?

Tak já jsem dřív cvičil hodně dřepy, mrtvé tahy a bench, ale cvičit biceps, triceps, to už mě nebavilo. Takže jsem většinou přišel do posilky a hodinu jsem cvičil mrtvý tah, hodinu dřepy a šel jsem dom. Na druhý den jsem cvičil třeba zas hodinu bench.

A to jste cvičil jeden cvik hodinu? Kolik jste dělal opakování?

Dělal jsem maximálně osm opakování, ale nejdřív jsem se rozcvičil, pak se huplo na dřepy a jelo se 60 nebo 70 kg jako základ, s tím se udělalo třeba 15 dřepů a pak se přidávalo 100, 140, 150 kg a přitom se hodně kecalo, takže ta hodina byla víc povídání. Já to nikdy nebral jako profesionál. Třeba břicho začínám už pět let, ale ještě jsem ho nerozjel. Ale od zítřka začnu, slibuji vám to!

Tak jo, já to napíšu a co je psáno, to je dáno.

Jo jo, začnu cvičit břicho. Když já ale vždycky přijdu, pocvičím a pak už si říkám, sakra, to je hodin, je ten film v televizi… No, nechám to břicho na jindy. Ale jinak cvičím 4x týdně, nijak se ale nepředírám, protože to nemá žádnou cenu. Jestli mám ruku o 2 cm větší nebo menší, to už je fuk, ale abych se pořádně zlepšil a přibral, to bych musel upravit stravu, nakoupit proteiny a stříkačky a valit to tam. To pak bez problémů přiberete 7 i 10 kg za půl roku, ale za normální stravy 3x denně to neuděláte. Takže, jak jsem říkal, do posilovny zajdu 4x týdně, když můžu, ale kolikrát přijdu domů tak nevyspalý, že si místo cvičení radši lehnu a spím, protože to mi dá víc.

A to se stává často? Kolik vystoupení míváte tak měsíčně?

Třeba v květnu jsme měli 38 vystoupení, takže to jsme jeli denně a v sobotu nebo neděli to vyšlo třeba i na 2 - 3 vystoupení za den. Někdy člověk padá na hubu, ale kšefty se neodmítají, takže musíte valit a zvládnete všechno. Co vás baví, to vás neunaví.

To nechápu, jak to můžete zvládat, vždyť vůbec nemáte čas na regeneraci!

Regenerace není, ale já si odpočnu v autě, když Láďa (asistent) řídí. Fakt je, že kolikrát padám na držku, v autě jsem úplně hotový, když z něj vylezu, skoro nemůžu jít, ale pak hupnu na pódium a to do vás vjede tisíc čertů! Na pódiu neznám únavu ani bolest. Pak ale vlezete do šatny a zase na vás ta únava padne. Já když nemůžu, tak si dám třeba i místo jídla pivo a to mi strašně pomáhá.

Přesto tělo potřebuje odpočinek. Neuhnal jste si někdy tím zápřahem únavové úrazy svalů apod?

OČIMA AUTORKY

Jméno Železný Zekon zní drsně a k člověku, který tahá vlastní silou kamióny nebo se nechává přejet přes nechráněný hrudník autem, se hodí. Ovšem v zákulisí je tenhle ocelový chlapík, alespoň dle mé vlastní zkušenosti, spíš oním Zdeňkem Knedlou, kterýmžto ho učinili sudičky a drazí rodičové. Žádné tmavé brýle, žádný kamenný obličej, ale usměvavý modrý kukuč a pusa od ucha k uchu. „To já při vystoupení dělám srandu, ať je pěkná čurina. Být za tvrďáka se už dneska nenosí, jen někteří borci to ještě nevědí,“ směje se Zekon a neváhá si udělat legraci i sám ze sebe. Sympatické. Tenhle valašský silák se prostě dokázal prosadit i bez image Terminátora. Gratulujeme!

Ne, nikdy. Nikdy jsem neměl nic zlomeného. Utrženého, to ano, ale to proto, že netočím tělo do vysokých otáček žádnými chemikáliemi. Já si dám před vystoupením kávu, ta mě nabudí, taky třeba slivovici na prohřátí a proti únavě, pivo na doplnění energie, ale netočím tělo chemicky. To máte jako s autem. Auto jezdí dlouho, ale když motor vyladíte na vysoké otáčky, tak se zkrátí jeho životnost. Takže já radši padnu na hubu na tom pivu a tej slivovici, než abych do sebe házel nějaké efedriny nebo anabolika.

Takže jste fit, ale přece jenom, nejste s přibývajícím věkem trochu víc unavený?

Já nejsu starý! Mě je padesát! A únavu nějak nepociťuji, spíš mě to čím dál víc baví a vystoupení si čím dál víc vychutnávám. Já zraju jako víno.

Jak je složité mít ve vašem oboru dost práce? Musíte se nabízet?

V životě jsem se nikdy nenabízel, vždyť to by byla hrůza a trapné podbízení se divákům! To teda ne! Občas mi dohodí nějaké kšefty agentury, ale většinou lidi volají přímo mě. Akcí je hodně, dětské dny, oslavy měst, večírky, plesy, autosalony... Práce je dost, já jen převlékám obleky. Já su jak politik. (smích)

A co kdybyste si uhnal nějaký dlouhodobější úraz, teda ťukám na dřevo, aby se nic takového nestalo, ale přece, máte nějaký rezervní plán?

Rezervní plán? Ne, já to beru, jak to jde. Žiji tím, co je teď. Dnes mi je dobře a zítra uvidíme.

Partnery Železného Zekona jsou pivovar Zubr a společnost Murexin.


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

20.11.19:06katushka - pan `Zekon` je frajer! Jeho asistent je otec mé bývalé ..
20.11.16:46wwwpower - Zekon je borec, na toho se dívám rád, ale nemám třeba moc ..-1
20.11.14:43PAVUK - Dobre som sa pobavil :-) *79*
20.11.13:22TheNaturalWay - Predtym clankom by malo byt upozornenie: Dobre sa natlac l..
20.11.13:20Dragoun - Tohle je borec!
20.11.13:08DiamonD123 - to je blázen *88* -2
20.11.10:18Pažout - Pěknej rozhovor *88* Dneska asi zajdu na jedno, nebo víc..
20.11.10:02Reichenberk - Bude li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů! Kdo..-4
20.11.08:37Michael Müller - je zemitý člověk, mám s ním dost společné. Hlavně slabý be..+1
20.11.08:14BMW-fan - ...je borec, velice sympatický a skromný, a hodně zábavný:..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 82 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínRoelly Winklaar: exhibice 2 týdny pře...
Paulie02 (02:19) • Tak to jsem zvědav co z toho cemru za 2 týdny ubude. Měl jsem ho za favorita, ale to by...
magazínRoelly Winklaar: exhibice 2 týdny pře...
Zodiak411 (23:40) • Taky máš to neblahé tušení? Nemůžu si pomoc, ale přijde mi, že vypadá jako v roce 2014...
magazínRoelly Winklaar: exhibice 2 týdny pře...
th.0th (20:34) • Za dva týdny?? No to bude průser...
magazínKalendář soutěží strongman pro rok 20...
Majka (09:57) • Díky za upozornění, v textu jsem to jedno uteklé číslo opravila na 9. I Aš :)
magazínKalendář soutěží strongman pro rok 20...
rosyrosy (18:45) • Úryvek z článku: Níže najdete aktualizovaný kalendář soutěží strongmanů pro rok 2018. A...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra