Do Zlaté éry československé a poté i české kulturistiky se zapsalo velké množství borců ze Západočeského kraje. Ačkoli byly například Mariánské Lázně a Plzeň doslova semeništěm legend, velkou práci odvedly i malé a nenápadné oddíly. Kromě Vejprnic, kde začínalo hned několik pozdějších reprezentantů, se do kulturistiky zapsala i Horní Bříza, tehdy ještě vesnice na plzeňském severu. Čím? Tak kromě dlaždiček v mnoha sprchách i průkopnickými posilovacími stroji.
Tehdy legendární posilovna v sokolovně, do které se na stroje jezdila dívat i Jarka Kastnerová, byla údajně druhou kompletní posilovnou hned po Sandow Mariánské Lázně. V Plzni se tou dobou totiž cvičilo po sklepech. Ručně vyráběná zařízení zahrnující všechny základní stroje, lavice a činky slouží v sokolovně v Horní Bříze již minimálně 23 let. Dodnes. V téhle posilovně se občas objevil třeba i pozdější reprezentant Robert Archman. Krev a pot tu pod hrubě opracovaným železem stříkaly z Vládi Boudy, Honzy Verbiče, Míry Verbiče a hlavně Jirky Kratochvíla, který posilovnu zakládal a dodnes ji spravuje.
„V Sokolovně jsme cvičili až od roku 1988,“ říká Jirka. „Do té doby jsme ale 3 roky improvizovali v nedaleké staré garáži. V zimě tam vždy musel někdo přijít hodinu předem, aby zatopil v kamnech. Pak teprve přišli ostatní. Přesto jsme celou dobu cvičili ve vaťácích - to jsme byli všichni vazby.“
S Horní Břízou a její posilovnou „U Kráti“ je však spojen i jeden paradox, o němž ale asi málokdo ví. V sokolovně totiž začínal i Petr Grűn. Ten Petr Grűn, který o pár set metrů dál začal později vyrábět vlastní stroje, nyní známé pod značkou Grűnsport. Troufnu si odhadnout, že se možná zrovna tady rodily první vize a návrhy jeho neuvěřitelných mašin. Právě do posilovny v sokolovně udělal Petr s „Kráťou“ první stroje podle vlastních návrhů. Tady v Horní Bříze tak odzkoušeli zřejmě „nultou sérii“ Grünsport. Oba dva se dnes po letech smějí, že tyhle ocelové prvotiny vznikaly v Petrově garáži doslova „na koleni“. Petr pak už jen pokračoval dál, posléze ve vlastní nové továrně.
Paradoxy ale nekončí. V téhle tehdy ještě vesnici (připomínám - v Horní Bříze) začínala i jiná česká prokulturistická firma - KWK. Je neuvěřitelné, že v takové konkurenci (můžeme říct i světové) přežil téměř pod jednou střechou tenhle "ocelový skanzen". A cvičí se tady dál.
Je asi potřeba dodat, že hodně skromný Jirka Kratochvíl má na svém kontě i sportovní úspěch. Na mistrovství České republiky v Příbrami skončil čtvrtý. Úspěch je ale potřeba hodnotit v kontextu tehdejší doby, kdy každá kategorie čítala 15 až 20 závodníků.
Horní Bříza si jednou vyzkoušela i pořádání jednoho ročníku okresní soutěže. Jak říká Jirka, který tou dobou sloužil na vojně v Brně: „Až z vyprávění jsem slyšel o neuvěřitelném úspěchu soutěže v našem místním klubu ZKZ Horní Bříza. Kromě úžasně připravené akce byl klub narvaný k prasknutí.“
"Ocelový skanzen" v Horní Bříze
