Váš příběh: Projekt
jednoho nadšence (I.)

Dneškem začínáme v sérii příběhů trochu netradičním článkem projekt jednoho mladého muže, čtenáře našich stránek, který se rozhodl změnit svůj životní styl a postavu sám, bez rad odborníků či podpory sponzorů. Klasická kancelářská krysa, jak se označuje, se rozhodla pohnout se svým tělem a během jednoho roku jej přetvořit ke své spokojenosti. Jim nás oslovil s nabídkou, že by naši čtenáři mohli sledovat, jak se mu vše daří, jak pokračuje dál, a být účastni celého jeho projektu, který pojal jako experiment jednoho ektomorfa. :) Pokud tedy Jim vydrží, jak plánuje, sejdete se zde prostřednictvím článků každý první pátek v měsíci a budete moci zhodnotit jeho pokroky. Držíme mu palce, ať dosáhne své mety.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Po roce sledování webů o fitness, kulturistice a cvičení jsem dospěl k přesvědčení, že i já, jakožto klasický představitel ektomorfismu (definoval bych to tak, že mám postavu oteklé nitě, od hlavy se rozšiřuji až po střed těla a pak se zase začínám směrem dolů zužovat, bohužel v nejširším místě mám něco málo přes 30 cm), mám nárok někde přijít ke svalům. Po chvilce studia jsem pochopil, že se svaly ani tvar kredence po babičce (velká skříň, co je samá hrana) nedají ani koupit, ani nafasovat, a že pro to musím něco udělat. Také jsem pochopil, že k figuře mající shodný název s úložnou plochou nákladních vozů (vždycky se tomu říkalo korba) se dostanu jedině vášnivým vztahem s jedinou partnerkou (takto posilovnou) a bude to vztah dlouhodobý - žádná známost na jednu noc, kdy člověk skončí vášní zpocený a pak Bon Voyage.

A tím jsem zcela prozřel.

Posledním hřebíčkem do rakve mé chrastící postavy bylo, když jsem se v září postavil v sobotu před zrcadlo s 87. kocovinou tohoto roku a ptal se sám sebe, zda mi to za to stojí. Permoníčci v hlavě mi dali jasným klepáním kovadlinek najevo, že se mnou nemohou souhlasit, páč (aniž bych to věděl) o ně nechci přijít, zase tolik prachů to nestálo a vlastně byla v knajpě sranda. Výsledek: permoníci dostali výpověď (bohužel ne na hodinu - drželi se mě až do 4 do odpoledne) a já se dal do studia, návrhu vhodného stravovacího plánu a splitu (bohužel to není krásné a malebné město ve střední Dalmácii, ale dobrovolná forma mučení). Nemám nic proti tomu se sem tam trochu sestřelit - řekněme 3x či 4x do roka udělat 4 piva, dovlát domů a vyspat se na gauči. Někdy prostě je třeba se trochu zhovadit, aby mohl člověk zůstat střízlivej, ale nicméně být v knajpce 3 - 4x týdně je fakt na nic. Vyždímal jsem několik webů o kulturistice a fitness, a dokonce jsem se podíval i do klasicky tištěných periodik a ty bral jako základ. A vzhledem k tomu, že na webech a v diskuzích zuří bratrovražedná válka mezi všemi ohledně toho, co funguje na „ekťáky“ a co ne, rozhodl jsem se to pojmout jako mírně vědeckou práci a jako typický představitel ektomorfismu (dlouhé končetiny, úzká ramena a duté nohy - páč zjišťuju, že mi jídlo padá rovnou do nohou a ne do žaludku) zkusit, zda se dá skutečně něco dokázat jen tím, že si nastuduji weby a budu chtít. Na pokus jsem si dal rok. Zatím jsem utratil 230 Kč do kila whey proteinu, 2 kil maltodextrinu, 890 Kč do gaineru o váze 4,5 kg (v akci) a 6700 Kč do roční permanentky do fitness.

S klidným svědomím můžu říct, že nejsem nikým sponzorován a na co si nevydělám, to nemám. Jsem prostě „kluk z ulice“, který se rozhodl, že zkusí, co je na těch článcích o tom, že z užovek se můžou stát „pořádný kobry“, pravdy (mám rád ve věcech jasno).

Cíle:

• Dokázat, že výmluvy typu málo peněz, málo času atd. jsou liché.
• Zda to vůbec jde - jako člověk „z ulice“ to můžu dokázat a dát nezávislý názor.
• Přibrat nějaké to kilíčko (aby ženy byly oslněny nejen mým brilantním intelektem, ale i pěkným zadkem a pěknýma rukama - nebudeme si nic nalhávat, ale ten vnějšek zaujme jako první - pak je možnost nasadit brilantní vtipy a dorazit ji pořádnou palbou neodolatelných nabídek). Ideální by bylo 80 kilo, ale jsem realisticky uvažující jedinec, čili i za 75 budu rád.
• Vysvětlit, že ani nějaké drobné zranění není překážkou za postavou, kterou by záviděl i ten týpek v modrým pyžamu s červeným pláštěm.

Už jsem napsal, jak sem se k tomu dostal, tak teď už jen k tomu, co jsem zač.

Zdravotní stav:

• Trvalé poškození levého ramenního kloubu (omezení pohybu a zátěže - rameno by nemělo být zatěžováno, mám-li loket nad úrovní ramene, protože pak snadno vypadává).
• Levou lopatku mám cca o 6 cm posunutou na jih a cca 4 cm k páteři.
• Trvalé poškození pravého předloktí (po seznámení se se skleněnými dveřmi to odneslo kompletně celé předloktí - omezená hybnost pravého zápěstí, nenarovnám prsty a ruka po chvilce zátěže prostě odmítá spolupracovat - ano, také jsem z toho neměl radost - další komentáře si nechte :D).
• Alergie na veškeré ovoce pěstované v našich luzích a hájích.
• Alergie na mléko, smetanu a tvaroh - tyto potraviny si dávám pouze tehdy, když si myslím, by mohlo dojít k problémům se stolicí či potřebuji na záchodě ztratit cca 3 kila v jeden moment. Jinak ne. Překvapivě mi nedělají problémy sýry.

Rád bych tedy jednou za měsíc informoval o svých pokrocích. Protože pokus bude trvat rok, myslím si, že by to mohl být docela slušný projekt.

A teď to nejdůležitější. Tahle sranda začne 2. 11. 2010.

S pozdravem Jim - kulturista teoretik.

Míry:

Rozměry v cm, vše "nenapumpované", v klidovém stavu (dobře... po mytí nádobí :)