12 legendárních osobností
železné hry (III.)

Ve druhém dílu této série vzpomínal Steve Colescott na zničující tréninkovou intenzitu a Johna DeFendise, špičkového profesionála Mika Francoise a na rekordmana ve dřepu - powerliftera Kirka Karwoskeho, který se na činku vrhal jako rozzuřený býk. (První díl této série článků pak naleznete zde.) Dnes si opět připomeneme další tři legendární osobnosti železné hry.

Bill Kazmaier

Ačkoli ho můžete znát jako mistra světa v silovém trojboji federace IPF, profesionálního wrestlera a nebo hráče amerického fotbalu, největší měrou se zapsal do paměti fanoušků svou tříletou vládou na trůnu nejsilnějšího muže světa ziskem titulů na soutěži Worlds Strongest Man. Nyní můžeme už jen spekulovat, zda důvod, proč ho pořadatelé dále nezvali na další ročníky této soutěže, nebylo jen opatření proti jeho jednoznačné dominanci. Dnes už legendární bitvy o vítězství mezi ním a Jónem Pállem Sigmarssonem právě na klání Worlds Strongest Man se zasloužily o neupadající popularitu této soutěže po celá další desetiletí.

Jako powerlifter vytvořil Kazmaier dlouholetý rekord v bench-pressu o hodnotě 300 kg (prý dokonce v tréninku "zabenčoval" třikrát 287 kg). Tento rekord vydržel až do doby, než se začalo používat současné podpůrné vybavení. Navíc dřepnul 420 kg a zatáhnul úctyhodných 402,5 kg. Nesmíme zapomenout na jeho nejlepší výkon v trojboji, a sice 1100 kg. Jestli Vás tyto výkony příliš neuchvátí, tak vězte, že Kaz prováděl také různé kousky starých siláků. Například nafukoval k prasknutí ohřívací gumové láhve (termofory), trhal telefonní seznamy a plechové poznávací značky z aut, roloval pánve na smažení pouze holýma rukama. Byl jedním z hrstky mužů, kteří dokázali přemístit a vytlačit takzvanou Thomas Inch jednoručku, což je velká nemotorná 78kg jednoručka s extrémně tlustou osou o průměru 7,5 cm, jejíž pokoření je opravdu obtížné.

Kaz ovšem nedisponoval jen maximální silou, i jeho silová vytrvalost byla enormní. Z jeho výkonů je možné jmenovat bicepsové zdvihy se 143 kg pro 15 opakování, dále 15 opakování bench-pressu s neskutečnou váhou 227 kg, 17 opakování tlaků na ramena s 55kg jednoručkami a rovných deset dřepů s 360 kg!

I ve svých padesáti letech měl vypracovanou postavu s nízkým množstvím tuku, jeho kondice se blížila jeho nejlepší životní formě (pokud nebyla vůbec nejlepší) a jeho téměř 60cm paže ztratily málo ze své velikosti. Nyní se zabývá sportovním komentováním, živí se jako distributor tréninkového vybavení a jako oficiální zástupce některých výrobků. Byl vždy laskavým a čestným šampiónem a za to je ctěn a obdivován již dvě desítky let.

Nezapomenutelná historka: Důkazem Kazmaierovy soutěživé povahy je jeho účast na závodech v polykání zlatých rybek s peněžitou odměnou. Vyhrál s absolutním rekordem 1000 živých rybek a dosáhl tak čtyřikrát vyššího počtu než druhý v pořadí. Jaká byla Kazova strategie? Než aby chytal a polykal rybku po rybce, převrátil do sebe najednou všechny ryby i s vodou, ve které plavaly.

Tom Platz

Tom Platz vynesl profesionalitu v kulturistice na novou úroveň. Přiblížil ji k úrovni, na které se nacházejí špičkoví světoví sportovci například v baseballu nebo tenisu. Působil jako mluvčí a zástupce ostatních sportovců v průběhu bohužel krátkého života federace WBF. Platzův vliv je v kontraktech sportovců stále patrný až do dnešních dnů. Podmínky dnešních kulturistů nebyly totiž v dobách před WBF vůbec běžné.

Ovšem v žádném případě nebyl jen manažerem v obepnutém obleku. Byl v první řadě a především sportovcem tělem i duší. K tomu patřila i schopnost posunout své limity jak v tréninku, tak limity svého těla. Svými stehny předběhl dobu o celá desetiletí - jejich plností a vyrýsováním i na místech, kde ostatní měli sotva nějaké svaly. Separace jeho hamstringů byla enormní, byly plné hlubokých zářezů a pokryté papírově tenkou kůží ještě více zdůrazňující svalový reliéf.

Na druhou stranu Tom Platz musel dohánět svalový rozvoj horní poloviny těla na úroveň nohou. V roce 1981 získal kontroverzní třetí místo na soutěži Mr. Olympia ke všeobecné nelibosti publika, které ho vidělo nejhůře na druhém místě. Svou připraveností a prezentací mohl bez problémů dosáhnout na vítězství.

Platz často zaujatě hovořil o spirituální stránce tréninku, ale spíš než "osvícení" a dosažení vnitřního klidu šlo o posunutí výkonů v tréninku a proměnu těla do brutální velikosti. Místo kadidla a mantry praktikoval Zlatý orel série dřepů o vysokém počtu opakování, což mu pomohlo posunout se dál. Pro jedno opakování dřepu zvládl činku naloženou 390 kg (v plném rozsahu pohybu kulturistickým stylem s vysoko položenou osou). Pro sérii o 8 až 12 opakováních si naložil kolem 280 kg. Běžně dělal extra dlouhé série o 25 až 50 dřepech s váhou 140 až 180 kg (jako své maximum uváděl 30 opakování s 234 kg) nebo desetiminutové dřepovací maratony se 100 kg. Vyzkoušejte si to a uvidíte, co to je spirituální vytržení.

Nezapomenutelná historka: V raných sedmdesátých letech se Tom Platz přistěhoval do Kalifornie se skoro prázdnou kapsou. Usídlil se v malém bytě v Santa Monice s více než deseti dalšími lidmi, ale už tenkrát věděl, že se chce stát kulturistickým šampiónem.

Benny Podda

Příběh Bennyho Podda, "Bestie z východu", je přesnou kopií Rockyho v kulturistice. Byl hrdinou, se skromným fyzickým potenciálem, ale se srdcem celé armády válečníků, které mu pomohlo dosáhnout samých hranic svého potenciálu. V průběhu svého života vyhrál šampionát Spojených států pro rok 1983 v lehko-těžké váze (kategorie do 90 kg) a v řadě dalších šampionátů se umístil v první pětce. Vedle něj stála celá armáda fanoušků, kterou si získal svým hardcore tréninkem a jedinečnou osobností.

Ačkoli Poddovu tělu chyběly líbivé linie a půvabné tvary, vyhrával soutěže extrémní vyrýsovaností, žilnatostí a mimořádnou hustotou svalů. Celá jeho tělesná stavba byla složena ze svalů a šlach a jeho tělo vzhledem připomínalo pouliční hasičský hydrant - pevné a ostře tvarované, i když kratší, co se týče tělesné výšky. Při výšce 167 cm měl na sobě asi 115 kg svalů. Byl navíc znám jako zapálený a někdy až hrůzu nahánějící trenér. Jeho tréninky zahrnovaly dřepy až do 380 kg, mrtvé tahy s jen o pár kilogramy menší váhou a přítahy v předklonu se zátěží kolem 220 kg. Jeho doménou ale nebyly jen nízké počty opakování a maximální síla. Benny dokázal při tréninku o vysokých počtech opakování posunout práh bolesti a prodlužovat kyslíkový dluh, který je s takovým cvičením nutně spjat. Když uslyšel, že Platz příležitostně dělá 50 dřepů se 140 kg, okamžitě se toho chopil a šel ještě o krok dál. Tyto high-reps série praktikoval po pěti každý trénink nohou.

Povídalo se, že Podda v raných dobách své závodnické kariéry bydlel v malém pokoji bez oken, jen s přikrývkou na spaní a stohem knih. Jeho spartánský životní styl měl zajistit vymazání veškerých vlivů, které by mohly brzdit cestu k jeho cíli. Byl dokonce tak oddaný své myšlence, že vstával o půl čtvrté ráno, aby se mohl tři hodiny před svým ranním tréninkem věnovat taoistické meditaci.

Míra zarputilosti, kterou předváděl při pózování, se směle rovnala intenzitě jeho tréninků. Publikum na jeho exhibicích často křičelo: "Chceme vidět krev, Benny!" a Podda to rád splnil. Dokázal se udržet při některých pózách v takovém napětí, až mu zvýšený krevní tlak protrhl cévky v nose a on začal krvácet. Podle posledních nepodložených zpráv žije Benny poustevnickým stylem života v jakési jeskyni v Kalifornii.

Nezapomenutelná historka: Jim Manion, majitel posilovny, kde Podda trénoval (Manion’s Gym v Carnegie), mi odvyprávěl následující příběh: "Po nějakých pochůzkách jsem se vrátil zpátky do posilovny, kde jsem našel recepčního s očima navrch hlavy. Benny totiž chtěl provádět těžké přítahy na spodní kladce, kam si navěšel další tři nebo čtyři dvacetikilové kotouče. Celková váha na kladce byla 210 kilogramů. Po pár opakováních se ale zavěšení utrhlo a vymrštěné lanko praštilo Bennyho do tváře, rozseklo mu nos a v tu ránu byla krev všude. Chlapci na recepci jsem řekl: ´Zatraceně, proč tady ještě je? Okamžitě jsi ho měl odvézt do nemocnice.´ On ale odvětil, že chtěl, jenže Podda odmítl odejít dřív, než dokončí svůj trénink."