Na tréninku s Barborou Černákovou

Barbora Černáková na jarních mistrovských soutěžích získala titul mistryně Čech a poté i mistryně ČR v kategorii bodyfitness juniorek. Na pódiu už na první pohled zaujala symetrickou postavou, velmi dobrou připraveností a také uvolněným a elegantním projevem, a právě proto byla nominována na Mistrovství Evropy, odkud přivezla stříbrnou medaili (fotogalerii ze soutěže i cesty české výpravy jste si mohli prohlédnout v tomto článku).

S Barborou a jejím otcem panem Černákem jsme se sešli v pražském Fit Klubu Ludvík, abychom se podívali, jak Bára trénuje a také abychom je trochu vyzpovídali. Oba se při rozhovoru často vzájemně doplňovali, odpovědi jsou tedy jejich společné myšlenky a je vidět, že sportem žijí skutečně oba. Níže si můžete prohlédnout video a fotogalerii z tréninku a přečíst si o tom, jaká byla cesta Barbory k soutěžnímu bodyfitness.

Trénink Barbory Černákové

Báro, jak začala tvoje sportovní kariéra? Jakým sportům ses věnovala, než ses dostala k bodyfitness, a co tě vlastně na soutěžní prkna přivedlo?

Ke sportu mě vedl táta a těch sportů bylo hodně: nejdříve asi dva roky tenis, pak asi čtyři roky házená, potom atletika, znovu házená a nakonec bodyfitness. V házené jsem získala například ocenění za nejlepší hráčku na mistrovství republiky a k atletice jsem se dostala ve chvíli, kdy jsme dělali fyzické testy a já jsem výkony převyšovala všechny spoluhráčky. Tak jsme si s tátou řekli, že bych mohla zkusit atletiku. Udělala jsem nějaké vstupní testy, trenéři byli nadšení, a tím začaly atletické tréninky v PSK Olymp ve Stromovce. Tam jsem se naučila spoustě věcí o samostatném přístupu ke sportu, výživě, regeneraci, strečinku, posilování… Atletiku všem vřele doporučuji jako základ pro všechny sporty. Věnovala jsem se jí asi dva a půl roku a dělala jsem skoro všechny disciplíny - skok do dálky, do výšky, sprinty, překážky, vrh koulí, kde jsem byla druhá na pražském přeboru. Ale pak jsem se byla podívat za bývalými spoluhráčkami z házené a po tom kolektivním sportu se mi trochu zastesklo, takže jsem absolvovala asi 10 tréninků a pak jsem hned jela na mistrovství republiky.

Ale s atletikou jsi neskončila a plánovala ses jí i nadále věnovat, je to tak?

Ano, chtěla jsem se věnovat oběma sportům, v létě jsem plánovala účast na atletickém i házenkářském soustředění, ale přišel úraz - zlomenina nohy. Takže celé letní prázdniny jsem měla sádru a pak jsem se vrátila už pouze k házené, které jsem se věnovala ještě další dva roky, než mi skončila věková kategorie a musela jsem přestoupit do jiného týmu. Tam ale byly nějaké problémy se smlouvou, takže jsem mohla trénovat, ale ne hrát, což mě nebavilo, a tím jsem kariéru v házené ukončila.

A to už se blížíme k té posilovně…

To bylo na podzim roku 2008, kdy jsem začínala častěji trénovat ve fitku. Tedy, trénovala jsem už dříve, když jsem dělala házenou, ale teď byly tréninky častější a intenzivnější. Z házené mě poslední roky už trochu bolela záda, kolena, objevilo se i nějaké zranění… V posilovně si mě všiml Ludvík Pokorný, který mi řekl, že mám dobrý základ, a zeptal se, jestli bych se nechtěla tréninku věnovat více. Napsal mi tréninkový plán a asi po půl roce, když jsem s házenou definitivně skončila, mi navrhl, jestli bych se nechtěla připravit na závody. Moje reakce byla, že nechci být kulturistka. Trenér mi ale řekl: „Kulturistka být nemusíš, existuje ještě fitness a bodyfitness.“ Dal mi DVD, ať se podívám, jak ty sporty vypadají, a že jestli se mi to zalíbí, připraví mě na závody. Podívala jsem se a byla jsem naprosto unešená a okamžitě jsem souhlasila, že budu závodit. V lednu 2009 tedy začala příprava na první závody - mistrovství Čech v Čelákovicích. Skončila jsem třetí ze tří závodnic, ale nic jsem si z toho nedělala a byla jsem ráda, že jsem si vyzkoušela, co všechno příprava obnáší, a získala spoustu nových zkušeností. Byla jsem opravdu nadšená a měla jsem spoustu motivace připravit se na příští rok.

Příprava na sezónu 2010 už poté probíhala jinak?

O prázdninách jsem spíš odpočívala a věnovala se doplňkovým sportům a od druhé poloviny srpna začala příprava na jaro 2010: 4x týdně posilovna, ale to už byly opravdu kvalitní těžké tréninky. Kardio jsem zařadila až na jaře, nejdříve rotoped a postupně i běh venku a i trénink se už více blížil té rýsovačce.

Jak se v této fázi měnil jídelníček?

Já se stravuji kvalitně celý rok, takže v jídelníčku velké změny nebyly. Jím hlavně kuřecí maso, ryby, těstoviny, mléčné výrobky, tvarohy… V objemovce i v rýsovačce je to podobné, ale před závody postupně omezuji mléčné výrobky. Větší změny byly před závody spíše v tréninku - vyšší intenzita, kratší přestávky mezi sériemi a zařazovaly se tréninky celého těla v jedné tréninkové jednotce. Po půl roce takového kvalitního tréninku už byly na postavě vidět velké změny: Hodně mi narostla záda a táta, který se mnou jezdil na tréninky, už měl co dělat, aby mi stačil. (smích)

Táta ti dělá sparingpartnera?

Hovoří pan Černák:

Báru jsem vždy vedl ke sportu a podporoval ji, vozil ji na tréninky a na její přípravě jsem se podílel už v době, kdy se věnovala házené, protože součástí sportovní přípravy byly i silovo-atletické tréninky, které jsem pro Báru plánoval. Jako bývalý zápasník mám samozřejmě také vztah k posilování, takže když Barča trénovala ve fitku, tak jsem měl také možnost se realizovat, sám jsem si zacvičil a Barče jsem pomohl jako sparingpartner, takže to byla taková symbióza. Byl jsem rád, že ji trénink baví a že se zlepšuje, protože se tomu věnovala opravdu naplno. I proto jsme tenkrát od házené zamířili k individuálnímu sportu, protože Bára vždy trénovala více než ostatní děvčata, která když nemusela (když se trenér nedíval), tak netrénovala. A to Báru nebavilo, ta spíš vždy dělala ještě něco navíc, protože měla chuť a bavilo jí to.

Když se vrátíme k jarním soutěžím, jaký byl závěr přípravy těsně před závody?

Závěrečná sacharidová superkompenzace před mistrovstvím Čech trvala týden a vypadala zhruba následovně: Od pondělí do středy hodně vody, zhruba 5 - 6 litrů denně, sacharidů bylo do středy zhruba 50 g denně, od středy pak 300 g denně a k tomu denně zhruba 200 g kuřecího masa. V sobotu jsem startovala na mistrovství Čech v Hradci Králové, kde jsem zvítězila, a o týden později jsem získala i titul mistryně republiky a zároveň jsem byla nominována na mistrovství Evropy. S tím jsem vůbec nepočítala a nepřipouštěla jsem si, že bych byla tak dobrá, abych se mohla srovnávat s evropskou špičkou. Hodně jsem zvažovala, jestli jet, nebo ne. Na jednu stranu mě to hodně lákalo, byla to pro mě obrovská satisfakce za moje úsilí a velká výzva, ale proti mluvil fakt, že jsem si vše musela platit sama (letenka, ubytování...), takže reprezentační zájezd na Ukrajinu vyšel téměř na 30 tisíc, což je opravdu hodně. Mohla jsem jet jen díky rodičům, kteří jsou mými jedinými sponzory.

Jak potom probíhal evropský šampionát?

Letěla jsem sama s ostatními závodníky z české výpravy, bez rodičů a bez trenéra, takže to pro mě byla další cenná zkušenost. Když jsem pak viděla na místě všechny závodnice, tak jsem sice ještě nevěděla, které jsou moje konkurentky ze stejné kategorie, ale cítila jsem se hrozně a vůbec jsem si nedávala šance na nějaké dobré umístění. Spíš jsem si říkala, že bych se chtěla dostat alespoň do finále. Fyzicky už mi také bylo špatně, měla jsem hrozný hlad a jedla jen racia, v čemž mě podporoval státní trenér Vjačeslav Vinogradov slovy „Sušit, žádnou vodu, jen racia!“ Ráno jsem se těšila alespoň na rýži, ale tu už mi kulturisti všechnu snědli, takže jsem skončila zase u těch racií, hrůza. (smích) Teprve na místě jsem zjistila, že jsme v kategorii pouze čtyři závodnice. To mě trochu povzbudilo, začala jsem pomýšlet i na nějaké lepší umístění a závody jsem si pak opravdu užívala. Druhý den ve finále už jsem věděla, že mám medaili jistou, a nakonec jsem si z mistrovství Evropy odvážela stříbro a byl to nádherný pocit.

Báro, co bys poradila děvčatům, která by třeba lákalo bodyfitness nebo která se třeba zatím teprve chystají získat první zkušenosti s tréninkem ve fitku?

Určitě ať se fitka a činek nebojí. Když holka cvičí, rozhodně to neznamená, že bude mít automaticky velké svaly a že to nebude vypadat hezky, spíše naopak. Holkám bych chtěla vzkázat, ať určitě nějaký sport dělají a v tomhle směru o sebe trochu pečují. A nemusí to být jen fikto, ale i další sporty. I proto jsem si nyní udělala trenérskou školu, abych svoje zkušenosti se sportem mohla předávat dál a trénovat lidi, kteří mají zájem a motivaci na sobě pracovat.

Poslední otázka - jaké jsou soutěžní plány do budoucna?

V roce 2011 bych se ráda zúčastnila mistrovství Čech a mistrovství ČR a poté mistrovství Evropy a mistrovství světa, kde bych chtěla získat co nejlepší umístění.

Děkuji vám oběma za rozhovor a přeji hodně štěstí v další sportovní kariéře!