Reklama:
1000 g proteinu Extrifit ZDARMA!
Extrémní akce na High Whey 80, ke každému 2270g balení dostanete druhé 1000g zdarma! Více zde.

ShiroiKuma: „Sumó,
to je cesta válečníka.“

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní


Jméno: ShiroiKuma, obč. jménem Jaroslav Poříz
Datum narození: 12. 7. 1973
Znamení: rak
Bydliště: Praha
Sport: sumó
Úspěchy: mistr světa org. COS
několikanásobný vicemistr světa org. IFS
několikanásobný medailista ME org. ESU
medailista světových her org. IWGA
12násobný mistr ČR
mistr Polska a Maďarska
medailista mnoha regionálních šampionátů

Pokud bychom chtěli vystopovat počátky sumó, museli bychom se ponořit do historie starší více než 1000 let. K prvopočátkům této velmi staré tradiční formy zápasu se váže legenda, podle které se v boji o nadvládu nad japonským souostrovím utkali v sumó zápase dva bohové - Takemikazuchi a Takeminakata. Díky vítězství druhého z nich se mohli na území Japonska usadit předci jeho dnešních obyvatel a Takeminakata sám pak založil císařskou rodinu, ke které se hlásí i současný japonský císař jako ke svým předkům.

I přes nástup moderních dějin a nových sportů je sumó v Japonsku stále respektováno jako posvátný národní sport, turnaje sumó se těší velké oblibě a úspěšní zápasníci patří k uctívaným a váženým osobnostem. Nejvyšší hodností, které může bojovník sumó ve své kariéře dosáhnout, je titul jokozuny. Ten se ale získává velmi obtížně, obdržet jej může pouze opravdu výjimečná osobnost, která ztělesňuje tradice a ducha sumó. K takto vyvoleným patří i jeden z českých zápasníků sumó, který má zároveň jako jediný z amatérských závodníků právo nosit japonské válečnické jméno. Je jím ShiroiKuma (Bílý Medvěd), civilním jménem Jaroslav Poříz.

Klasická otázka na začátek: Co vás přivedlo k sumó?

Na vysoké škole jsem dělal silový trojboj a měl jsem spolužáka z Japonska, který mě celé 4 roky přemlouval, abych s ním odjel a začal dělat sumó. To jsem sice neudělal, ale začal jsem sumó víc sledovat a objevil jeho kouzlo. Nezajímala mě ani tak ta sportovní stránka, jako spíš jeho filosofie. Sumó učí, jak by měl skutečný válečník žít, jaké ideály by měl vyznávat a jak by měl bojovat. Když jsem se vrátil ze studií v Americe, zjistil jsem, že sumó v Čechách není, a tak jsem se spojil s evropským svazem pro tento sport a ve spolupráci s ním založil svaz u nás.

Jak jste mohl založit svaz, když jste tehdy ještě neměl žádné zkušenosti jako zápasník?

Zkušenosti jsem sice neměl, měl jsem ale nadšení, a tak jsem našel Japonce, který tu žil a který dříve dělal sumó dvacet let. Pod jeho vedením tehdy začal trénovat první český tým. Už při naší první účasti na ME jsem skončil pátý, čímž jsem se nominoval na MS, a tím to všechno vlastně začalo.

Když jste měli japonského učitele, předával vám své umění se vším všudy, tedy i s filosofií sumó?

Ano. Ale většina amatérských borců dělá sumó čistě jen jako jakýkoliv jiný bojový sport a nic jiného v tom nehledá. Mě se ale poštěstilo trénovat v japonských stájích, kde se na sumó nahlíží trochu jinak.

Jak jste se do Japonska a do stáje sumó dostal?

Na svém prvním MS jsem se seznámil s několika legendárními zápasníky sumó a jelikož jsem je zaujal svým mladickým nadšením, vzali mě do svojí stáje, abych tam s nimi nějakou dobu pobyl.

Jak to v takové stáji v Japonsku funguje?

V podstatě se jedná o záměrnou, velmi drsnou formu šikany a bojové přípravy, čímž se oddělí zrno od plev. Devadesát devět procent kluků, kteří ve 14 - 15 letech začínají, nevydrží. Tréninky probíhají hlavně formou neustálých zápasů a kdo někdy dostal opravdovou nakládačku, ví, jak se potom cítí. A tady takovou nakládačku dostáváte každý den, znova a znova, do té doby, než postoupíte výš, nebo odpadnete. Vydrží jen ti nejsilnější. Nejsilnější fyzicky i psychicky.

Jak tam vypadá běžný denní režim?

Sumó si stále zachovalo staré feudální tradice, takže vše funguje na základě přísné hierarchie. To znamená, že ti nejhorší vstávají nejdřív a končí nejpozději. Nováčci vstávají v pět, začínají trénovat a postupně přicházejí další a další. Mistři přijdou kolem 8 - 9 hodiny. Trénink trvá asi do 12 hodin, pak má část lidí službu v kuchyni a část omývá mistry při koupeli. Začátečníci zůstávají špinaví, pokrytí pískem a prachem. Ve dvě hodiny mají mistři oběd, po kterém si jdou lehnout, nováčci zatím dojedí zbytky a pustí se do odpoledního úklidu.

Ze zbytků ale nováčci asi nemohou nabrat moc hmoty...

Musí se snažit. Oni ale dostávají relativně dost vysoké kapesné, takže když odpoledne uklidí stáj, uvaří večeři, dojedí zbytky a zase uklidí, vyrážejí ještě většinou mimo stáj nakoupit si nějaké jídlo.

Jí japonští zápasníci sumó nějakou speciální stravu, aby byli schopni přibírat i při tak náročném tréninku?

Přibrat váhu je nesmírně těžké a pro mě to byl po celou dobu mé kariéry největší problém. Každý, kdo někdy trénoval v náročném dvoufázovém tréninku, poznal, jak těžké je si hmotu udržet. Navíc, jejich strava tomu není moc uzpůsobená. Tradičním pokrmem v sumó stájích je tzv. čankonabe, což je v podstatě zeleninový vývar s rybami a vším, co dům dal, a k tomu rýže. Nováčci jsou tedy podporovaní v tom, aby snědli co nejvíce rýže. Čím jsou ale bojovníci sumó na vyšší úrovni, tím profesionálněji se připravují, berou potravinové doplňky a mají normální západní metody.

Co vám dal pobyt v Japonsku oproti tomu, kdybyste trénoval pouze u nás?

Většina lidí, kteří jezdí na amatérské turnaje, bere sumó jen jako sport, ale pro mě to znamenalo cestu - cestu válečníka. Sumó ze mě vytvořilo člověka, jakým dnes jsem, změnilo mě od základu.

Co je tedy filosofií sumó - nástavbou jeho ryze sportovního pojetí v Evropě?

Sumó je cesta válečníka, což znamená, že muž válečník má povinnost usilovat o svou výjimečnost. Jak říkají Japonci, posláním muže je stát se co nejvyšší horou bez ohledu na to, jak vysoké hory jsou kolem něj. Dále filosofie sumó říká, že vítězství je samozřejmost. Takže když člověk zvítězí, není to důvod k oslavě nebo plesání, protože on jen splnil svou povinnost. Pokud člověk neuspěl, tak v podstatě nesplnil svou povinnost a musí se snažit na sobě pracovat, aby překonal své nedostatky a posunul se výš. Ideálem sumó navíc je, že člověk by měl bojovat ze všech sil, aby prokázal svou sílu. A tu neprokáže tehdy, když vyhraje nad slabším soupeřem nebo vítězství získá, protože protivník zakopnul a spadnul. Takže na rozdíl třeba od fotbalistů, kde si každý přeje toho nejslabšího soupeře, si válečník sumó naopak přeje toho nejsilnějšího. Protože člověk může prokázat svou sílu, jen pokud bude mít toho nejsilnějšího soupeře - jen tehdy může ukázat, co v něm skutečně je. A to je ideál sumó.

Takového silného soupeře jste měl. Byl jím Alan Karejev a byl téměř dvojnásobný. Vy jste s ním při zápase na MS ale přesto vyhrál. Jak se vám to podařilo?

Tak to je ta síla ducha, i když samozřejmě podstatnou roli hraje i co nejvyšší váha ve smyslu aktivní hmotnosti. To znamená, že čím je člověk těžší a dokáže současně tu sílu přenést a aktivně s ní pohybovat, tím je silnější. Ale i váha sama o sobě má svoje limity. Čím je člověk těžší, tím je zase pomalejší a těžkopádnější. Taková ta aktivní síla a agresivita se nachází jen na určité váze a tu hranici má každý trochu jinde.

Jak člověk přesvědčí sám sebe, že vítězství je samozřejmost?

Musíte tomu z hloubi duše uvěřit. Proto mají Japonci tak tvrdou přípravu, všechno to bití a ponižování, protože nejpodstatnější je síla ducha. A když touto cestou jdete, tak jednou, nepozorovaně, se člověk skutečně stane válečníkem. V sumó se bojuje tak, že se člověk musí co nejvíce snížit a ohromným nárazem protivníka sešlehnout. Jenže když do soupeře vrazíte hlavou, tak ono to bolí. A tak většina lidí uhne, nebo začne spekulovat nad nějakou taktikou. Jenže takové spekulování, to už je cesta k porážce. Vybavuje se mi jeden fenomenální zápas s borcem, který byl v té době mistrem Japonska. On byl svého času fakt špička, vážil asi 250 kg, byl neuvěřitelně dynamický a taky takový, že za žádnou cenu neuhnul. No a my tehdy měli 3 falešné starty, protože on vystartoval dřív. Střetli jsme se a mě se při té zteči rozsekla kůže na hlavě. Ze mě krve jako z vola, ale šli jsme na další start. Zase falešný a druhá rána, pak třetí… Nakonec jsem prohrál, ale Evropané, co tam byli, z toho byli úplně hotoví. Mistr Evropy se mě tam ptal: „Proč to děláš, proč ty vždycky jdeš tou hlavou, proč někdy neuskočíš?“ A já na to: „Protože mým cílem není vyhrát, mým cílem je vyhrát tak, jak bych měl, tj. udělat absolutně nejlepší sumó.“

Říkal jste, že vás sumó změnilo od základu. V jakém smyslu?

Sumó mi přineslo absolutní víru v sebe sama. Nebojím se nikoho a ničeho na světě. A není to o tom, že bych byl naivně přesvědčený, že nad každým zvítězím, ale beru to tak, že porážka, stejně jako vítězství, je samozřejmost, že jednou člověk stejně prohraje a tak se tím nemá smysl zabývat a soupeřem také ne. Takže já vím, že jsem schopen se postavit komukoliv a že ať proti mně postaví kohokoliv, já se ho nezaleknu, ale on se naopak zalekne mě, protože tu moji sílu ucítí.

Bolesti se ale každý člověk bojí přirozeně. Jak jste v sobě dokázal tenhle strach potlačit?

Ono to není tak těžké. Většina lidí se bolesti bojí, ale co je to bolest? No tak se praštíte do hlavy, ono to za chvíli zase přejde. Není v podstatě těžké se od toho osvobodit a jakmile se vám to jednou podaří, už nemáte čeho byste se báli.

Teď od filosofie k věcem čistě fyzickým. V době, kdy se vám nejvíce dařilo, jste vážil asi 180 kg. Neměl jste při takové váze zdravotní problémy?

Měl jsem velké zdravotní problémy, protože jsem nikdy nebyl na takovou váhu stavěný. Když jsem se sumó začínal, vážil jsem 105 kg a cílevědomě jsem se snažil přibrat na co nejvyšší hmotnost. A jak jsem už říkal, pro každého je ta hranice trochu jinde; pro mě byla na 140 kg. Jakmile jsem byl za ní, bylo to fakt už neuvěřitelné utrpení.

Co jste jedl?

To si nedokážete představit. Lil jsem do sebe mléčné koktejly, drtil desítky hamburgerů, prostě konstantní přežírání. Laik si řekne: „Co je na tom, akorát musel žrát, to je lehký." Ale tak to není. Trénoval jsem dvoufázově, pořád jsem byl v posilovně, takže ty výdaje energie byly ohromné a udržet si při tom váhu bylo velmi obtížné. Navíc při tom permanentním přežírání má člověk už k jídlu hroznou nechuť.

Říkáte, že jste měl dvoufázový trénink. Jak vypadal?

Japonci většinou silový trénink nemají a trénují opravdu spíš tím zápasem, ale já, protože jsem trávil většinu času tady a neměl jsem tu soupeře, jsem se věnoval silovému tréninku ve dvou formách. Vymyslel jsem si takový oválný stroj, který se dal zatěžovat, a klouzal po zemi. Do něj jsem narážel hlavou a rukama a tlačil ho před sebou. Poté následovala každodenní silová příprava v posilovně, kde jsem prováděl těžké základní cviky, ale přizpůsobené sumó - dřepy s širokým rozkročením a podobně.

Pamatujete si nějaké své nejvyšší silové výkony z posilovny?

Když jsem končil, měl jsem nejsilnější hacksquat 45 stupňů, tam jsem udělal 460 kg. Na bench jsem dělal asi 250 kg, dřep kolem 400 kg. Měl jsem velkou fyzickou sílu.

Jaký zápas považujete za ten nej ve své kariéře?

Asi ten poslední s Alanem Karejevem na MS. To byl vlastně můj předposlední, protože s Alanem jsme se utkali v semifinále, kde jsme nešťastně spadli a on mi zlomil chodidlo. Pak jsem ještě nastoupil do finále, ale tam jsem toho se zlomenou nohou už moc nevybojoval a jakmile jsme skončili, ztratil jsem vědomí a odvezli mě do nemocnice. Ale s Alanem to byl fenomenální zápas.

Četla jsem, že se na tento váš zápas přišla podívat i vaše rodina.

Já jsem chtěl, protože jsem věděl, že to bude můj poslední turnaj, a taky jsem chtěl, aby u toho byla má dcera. Já vím, že si to nejspíš nebude pamatovat, protože jí bylo teprve pět, ale říkal jsem si, že to bude poslední chvíle, kdy mě bude moci vidět jako válečnického boha.

Proč jste se po MS rozhodl ukončit kariéru?

Tak za prvé jsem vystoupal na absolutní vrchol, byl jsem, ne-li nejlepší, tak jeden z nejlepších na světě a vnitřně jsem dosáhl toho, co jsem chtěl. Vybudoval jsem ze sebe válečníka. Za další, po třicítce u mě přišel fyzický zlom a co do té doby byla sranda, bylo po třicítce každý rok těžší a těžší. Přicházely i úrazy, pak už to bylo v podstatě co turnaj, to úraz. Posledních pět let se vršil jeden úraz na druhým.

OČIMA AUTORKY

Dva metry výšky, dobře padnoucí oblek, švihácká růžová kravata a nepřístupné zrcadlovky na očích. To byly mé první vjemy při setkání s Jaroslavem Pořízem. Musím říct, že takhle jsem si zápasníka sumó nepředstavovala. Ale co jsem si myslela? Že přifrčí na naši schůzku do legendární cukrárny u Myšáka jen v bederním pásu mawashi a pozdraví mě japonsky? Ano, spíš než jako válečník vypadá pan Poříz jako úspěšný manager, ale úspěšné bitvy se vlastně nemusí svádět jen na polích válečných, ale třeba i právě na poli obchodním. Ať tak či tak, ani na jednom z nich bych nechtěla být ShiroiKumovi protivníkem.

K tomu všemu jsem si ještě vybudoval těžký únavový syndrom, který mi přetrvává doteď. Byl jsem tehdy schopný se ještě tak vydat v tréninku, nebo na turnaji, ale když jsem přišel domů, bylo mi zatěžko i hrát si se svojí malou dcerou. Toužil jsem jen sedět a zírat do blba. Nechtělo se mi nic, ani přemýšlet. Tak jsem si řekl, že to za to nestojí, že celou přípravu poslední rok podřídím MS a skončím. A to jsem udělal.

Také už jste shodil váhu a jste teď o 70 kg lehčí. Jak se cítíte?

Jako pták. (smích)

A kam budou dál směřovat vaše kroky?

Teď pracuji, ale mám alternativní plán. Zjistil jsem, že i když jsem shodil, mám pořád velkou fyzickou sílu, a tak jsem se začal dávat do formy, dělám hodně cardio, běhám a říkám si, že když bude čas, zkusil bych ještě 2 - 3 roky ultimátní zápas.

Takže nová sportovní kariéra?

To se uvidí.


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

26.07.18:29Míra Pavlíček - ..se o tom na tomto serveru,o informacich z nej a jejich v..
26.07.17:55cz.petab - Že jsou i amatérští yokozunové, na to jste přišel kde, pan..
26.07.15:45Míra Pavlíček - amaterske sumo,jsou i amatersti yokozunove.Jar.Poriz byl a..+2
26.07.13:14Lucie - Díky za tvůj názor, trochu nakouknout pod pokličku tohohle..+3
26.07.13:01Lucie - chybu v textu jsme opravili. Jinak jako autor se nepasuji ..+1
25.07.20:46tatar969 - ZAJÍMAVÉ JE, ŽE VŽDY TU NEJVÍCE ŠPÍNY TAHAJÍ NÝMANDI, CO N..+1
25.07.16:16Č174 - pan Cizopasník jakožto zdejší redaktor se snaží ohánět odb..-4
25.07.15:10noap - Opravdu zajímavý rozhovor, sumo mě teda nikdy nezajímalo -..+1
25.07.12:40Míra Pavlíček - ale pripoustim,ze tva reakce nema chybu.-1
25.07.12:35torturer - *24* tady už to asi jiný nebude co? Ale jo, já si pročtu v..
25.07.12:20ygg - ale no tak...obecně ty tvé názory už nekomentuji, ale tady..+1
25.07.10:33Míra Pavlíček - dodrzovat,to by mel mit zapotrebi kazdy,kdo chce byt nazyv..
25.07.10:16CIZOPASNIK - Nezlob se na me, ale tvuj projev v diskusich zacina pripom..+3
24.07.23:18ygg - To NATURALmanKE ... tedy, pokud je podle tebe primitiv kaž..+3
24.07.23:15ygg - Já bych zase v tohle případě nebyl tak rychlej s těmi soud..+4
24.07.23:08daymoon - ...proč tohle děláš? Dělá ti to nějakým způsobem dobře? Js..+3
24.07.22:56Míra Pavlíček - Skoda,ze se autorka nezminila o dopingove afere,ktera zpus..-4
24.07.22:43NATURALmanKE - Hlavný podiel mojej stravy už tvorí zelenina, bio hovädzie..-1
24.07.22:29NATURALmanKE - ***-7
24.07.20:35daymoon - Naturalmana není vůbec potřeba komentovat. Mě se zdá, že m..+5
24.07.19:52aptor - Před pár lety jsem sledovával sumo na eurosportu, kde to ..+3
24.07.19:33CIZOPASNIK - Podivej, vis jak se to rika, `nazor je jako dira do p*dele..+8
24.07.19:18CIZOPASNIK - Jedja a co se stalo toho osudneho dne? Umrely ti rybicky? ..+4
24.07.18:54Míra Pavlíček - ...13.10.2008.-4
24.07.18:41daymoon - O panu Pořízovi jsem slyšel poprvé možná před 5 nebo 8 rok..+3
24.07.14:14ygg - YokozuMa nebo yokozuNa*22*? A jak by se Poříz, při vší úct..+1
24.07.13:53NATURALmanKE - ***-11
24.07.12:53Fugin - každopádně zajímavý sport =)*1* +3
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra