Váš příběh: Přestat chodit
do posilovny by bylo těžké

Je mi 24 let a už se nějakou tu dobu věnuji fitness. Po nějaké pauze ve cvičení jsem se k tomu teď opět vrátila a baví mě to ještě více než předtím. Snažím se dosáhnout svých vytoužených cílů, i když už mi po práci i cvičení nezbývá dost času.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov "váš příběh" do našeho vyhledávače.

Minulý rok se v našem městě pořádal Natural Cup a já byla jednou z pořadatelek této prestižní soutěže. No, pořadatelka... spíše jsem jen vypomáhala, kde bylo potřeba. Nikdy předtím jsem na podobné soutěži nebyla a jen jsem si představovala, jaké to asi bude. Už při nástupu první skupiny mi udivením spadla pusa. Taková krása! Ty bicepsy, záda a vlastně celé tělo! V duchu jsem je jen obdivovala a dávala jim palec nahoru. Celý den se mi před očima promenádovali namakaní borci, ale také ženy ze skupiny fitness, figure atd. V duchu jsem jim záviděla krásné postavy a u toho si představila sebe u zrcadla, jak si prohlížím moje oblé břicho. A tato představa mě teda děsila. :D

Na soutěži byli lidé z celé České republiky a Slovenska, Karlovými Vary počínaje a Košicemi konče. Nevím, podle čeho se takové viditelné úsilí hodnotí, komu dají porotci hlas a komu naopak ne. Připadalo mi, že je to stále to samé dokola. Soutěžící se dali rozeznat pouze podle obličeje, plavek a věkového rozdílu. Jak tak o tom přemýšlím, tak se to hodnotilo asi podle těch plavek a krásného úsměvu mladých holek. :D

Vždy jsem si myslela, že takoví lidé, kteří jsou kus před námi a mají už vybudovanou určitou publicitu, budou nafoukaní, namyšlení s nosem směrem nahoru. Ale tuto domněnku mi vyvrátil soutěžní večer, kdy byla hromadná večeře. U stolu jsem seděla sama, když v tom se ozval hlas, zda je tam volno. Byla to skupina 3 mladých Slovenek, které byly opravdu přátelské a sympatické. Nikdy jsem netušila, že zrovna takový sportovec s velkým S by se dokázal bavit s člověkem z úplně jiné skupiny, než z které pochází. Já to považuji za zcela normální, ale ne všichni to tak berou a chovají se podle toho.

Kdybych měla zhodnotit, zda to byl zážitek na celý život, musela bych říci NE. Ptáte se proč? Mně tito lidé připadali zcela normální a podobní těm z mého okolí. S výjimkou těch vymakaných bicepsů atd. Nevím, proč jsem si myslela, že lidé s publicitou budou zcela odlišní od ostatních. Vždyť jsou to jen lidé, ale odlišují je od nás jejich postavy a možná také obrovské úsilí něco dokázat.

Možná i proto jsem začala já sama navštěvovat posilovnu. Chtěla jsem něco dokázat a zbavit se mého dlouhodobého komplexu - a to již zmíněného množství tuku na břiše. Po 5 měsících jsem udělala velké pokroky, jak co se týče zvýšení hmotnosti závaží - tedy i síly, tak i zredukování mé váhy. Ale co to je, že jsem shodila nějaké to kilo, když to na mně ani není vidět. Tak jsem vzdala hubnutí a tvarování postavy. Ale do posilovny chodím stále, protože mě to ohromně baví a konečně jsem se v něčem našla. Od dětství jsem zkusila už několik druhů sportů. 5 let závodně basketbal, atletika a mnohé další. Ale po čase mě to přestalo bavit. Doufám, že fitness se jen tak nevzdám. To mě na rozdíl od všech ostatních sportů bavilo hned od začátku a doposud jsem nepřemýšlela o tom, že bych s tím snad měla skončit.

Co by to bylo za příběh bez nějakého KDYŽ... Když jsem tak před 2 týdny v posilovně končila s tréninkem, setkala jsem se s jednou paní, která teprve do posilovny začala chodit a dala se se mnou do řeči. Hrozně obdivovala mou postavu a ptala se, jestli se tomu věnuji profesionálně. Celkem mě to pobavilo, ale zároveň vnuklo myšlenku. No, spíše mi to dodalo chuť a odhodlání jít do toho znovu a nanovo. Zase jsem měla vizi krásné soutěžící, která se předvádí před davem lidí a všichni jí jen tiše závidí. Na žádnou soutěž se nechystám a ani bych nechtěla, ale je to pro mě zase velká motivace - ta postava! Občas se život změní pouhým jedním okamžikem, kdy vám hlavou proběhne vize a vy si usmyslíte, že si za ní půjdete, ať to stojí, co to stojí. A to pouze ve chvílích, kdy to nejméně očekáváte. Ale nezapomínejte, že nestačí jen udělat několik sérií na bicepsy či na břicho, ale hlavní je strava a co víc - odhodlanost a úsilí něco dokázat. Nepřestávejte chodit cvičit jen proto, že to vyžaduje čas a úsilí. Zkuste se na to podívat trochu z jiného úhlu pohledu - děláte něco pro sebe a rozhodně vám to nemůže uškodit, ba právě naopak.

Já osobně to beru jako potěšení a radost. Vždy s napětím vstupuji do posilovny, kde je slyšet ten chladný kovový zvuk činek, který se mísí s hudbou a emocionálními projevy sportovců. Už jsem si na to prostředí zvykla natolik, že by pro mě bylo opravdu těžké přestat sem chodit.