Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Jiří Buček: „V ohni jsem
ztratil dva kamarády.“

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

„Technická pomoc, únik nebezpečných plynů, ihned. Druhý vůz EVM 102, žebřík 30 EVM 103, Brno, ulice Hradecká. Opakuji. Technická pomoc…,“ vytrubuje rozhlas nad našimi hlavami do nejhlubších útrob požární stanice v ulici Lidická v Brně. Všichni, jimž je hlášení určeno, se připravují k výjezdu, děti, které přišly na Hasíka (vzdělávací program o požární ochraně), mají oči na vrch hlavy... Jede se do akce! I mě se zvedá tep. To je dobrodružství! Jako bych se najednou octla v napínavé scéně seriálu. Není lepší a autentičtější místo pro rozhovor s hasičem, kterému tady na stanici všichni přezdívají Bubák.

Jste profesionálním hasičem a zároveň speleologickým záchranářem. S čím jste začal dřív?

Dřív jsem byl speleozáchranářem.

Dobře, tak začneme od záchranářství. Jak jste se k tak specifickému druhu záchranářství dostal?

Už od nějakých 15 let jsem se pohyboval jako jeskyňář v Moravském Krasu, kde jsem se také seznámil s kluky, kteří dělali u speleologické záchranné služby. Ti mi nabídli, že bych to s nimi mohl zkusit. Od té doby jsem tedy s nimi cvičil a také zasahoval.

Potřebujete nějaké speciální kurzy nebo zkoušky k tomu, abyste mohl pracovat u speleologické záchranné služby?

Ve světě speciální kurzy existují, ale u nás ještě ne. Tady dělají speleologické záchranáře dobrovolníci, kteří jsou sami jeskyňáři, protože se říká, že jeskyňáři může pomoct opět jen jeskyňář.

Jak je to vlastně s jeskyněmi u nás? Bývají většinou přístupné veřejnosti?

Veřejně přístupných jeskyní je v Čechách velmi málo a jsou přístupné pouze se vstupenkou. V těch ostatních se mohou pohybovat pouze členové České speleologické společnosti, kteří jeskyně prozkoumávají, zpřístupňují, spravují a také mapují.

Dokážu si představit, že jeskyně jsou velkým lákadlem i pro řadu zvědavců bez jakýchkoli speleologických zkušeností. Pokud se jim něco stane, jak je vlastně v tom jeskynním labyrintu dokážete najít?

Oni se naštěstí většinou tak bojí, že nejdou sami. Takže když se jednomu ze skupiny něco stane, ostatní jsou schopni zavolat pomoc. No a protože jsme všichni z moravské speleologické záchranné služby aktivní jeskyňáři a máme většinu jeskyní prolezených, tak když nám někdo řekne, ve které jeskyni se ta nehoda stala, a popíše nám zhruba to místo, dokážeme si představit, kde to asi je. Takže to nebývá takový problém. Horší je, že postižení se většinou snaží řešit situaci nejdříve sami a teprve když se jim to nepovede, vydávají se pro pomoc. Než se tedy rozjede záchranná akce, uteče zpravidla spousta času.

Co záchranářské akce v jeskyních nejvíce komplikuje?

Těch věcí, které komplikují záchranné akce, je strašně moc. Od vlhka, úzkých prostor, vertikál, až po dlouhou dobu, kterou trvá, než se na místo vůbec dostaneme a než si do jeskyně dopravíme potřebný materiál. Stav zraněného navíc může zkomplikovat nepříznivé klima jeskyně, kde bývá až 100% vlhkost a teploty kolem 8 stupňů. Může se tedy snadno stát, že zraněný se špatnou výbavou může v jeskyni zemřít i na zlomenou nohu.

Člověk tedy zemře na podchlazení?

Může se to stát.

V jeskyních ale nedochází jen k podvrtnutým kotníkům a zlomeným nohám, ale také k pádům, takže už si nevystačíte ze základní zdravotní průpravou. Máte k dispozici i speciálně vyškolené lékaře?

Máme pana doktora - jeskyňáře, který se na tyto zásahy specializuje a dobře ví, jaké problémy mohou dole hrozit. Bohužel nejsme schopní do jeskyně dostat lékaře záchranné služby. I když by někteří z nich možná chtěli, jejich systém nedovoluje, aby byli nasazeni v místech, kde by mohli být v ohrožení života.

Zasahujete častěji u jeskyňářů, nebo u lidí, kteří do jeskyně vlezou na černo?

Častěji se jedná o úrazy speleologů, protože ti se tam pohybují nejčastěji, ale tragické události se stávají i černým návštěvníkům. Rozdíl je v tom, že speleologové bývají alespoň dobře vybaveni, zatímco lidé bez zkušeností vybavení často podcení.

Dobře, nakoukli jsme tedy trochu pod pokličku vaší záchranářské činnosti a teď k vašemu povolání hasiče. Co musí člověk splňovat, když se chce stát profesionálním hasičem?

V dnešní době musí mít maturitu, potom prochází zdravotními testy, fyzickými testy, a pohovorem u psychologa.

Pokud člověk splní všechny požadavky, co se děje dál?

Nastoupí do učiliště požární ochrany, kde projde několikaměsíčním kurzem a naučí se základním znalostem hasiče. Poté podepíše smlouvu na dobu určitou, a to na tři roky. Pokud se během té doby osvědčí a splní služební zkoušku, stane se hasičem.

Co všechno patří do kompetence hasičů?

Dnes už většina zásahů nejsou ani tak požáry, ale spíše technická pomoc. Takže děláme vše od pomoci při dopravních nehodách, otvírání bytů, čerpání vody v období povodní až po záchranu dělníků ze střech nebo koček ze stromů.

Jak už bylo řečeno, jezdíte i k dopravním nehodám, kde vídáte lidi s těžkými zraněními, trpící a také mrtvé. Jak se s tím vypořádáváte?

Tak příjemný pohled to určitě není, ale my tam nejsme od toho, abychom se na to koukali, my tam jdeme pomáhat. Naším úkolem je postižené vyprostit a zbavit je bolesti nebo ji alespoň v maximální možné míře zmírnit. Lidé, kteří nesnesou pohled na krev, tuhle práci nemohou dělat.

Tak mě napadá, pracují u profesionálních hasičů i ženy?

Ženy u nás ve výkonu nemáme, i když by to také určitě zvládaly. Za sebe si ale myslím, že by bylo blbé postavit za naše chlapy ženskou. U nás jsme vychovávaní k tomu, abychom ženám otvírali dveře a starali se o ně, takže kdybych měl s sebou při akci ženskou, tak i kdyby byla stejně dobrá, přece jen bych ji stále jedním okem hlídal, jestli se jí náhodou něco nestalo.

Rozumím. Ženy tedy u vás nemáte, ale před chvílí tu zazněl pokyn na výjezd k úniku chemické látky, takže chemické specialisty mezi sebou máte?

Ano. Po všeobecném základním výcviku mají totiž hasiči možnost jít do dalších specializovaných kurzů, kde se mohou zaměřit na oblast, která jim je blízká.

Kromě té technické pomoci, o které jste mluvil, vyjíždíte také k požárům. Jaké máte pro tento zásah ochranné prostředky?

Kromě helmy máme i speciální obleky, které jsou vyráběny speciálně pro hasiče. Jsou několikavrstvé a chrání nás jak před ohněm, tak před vodou.

Jakou teplotu jste schopni v kombinéze vydržet?

Něco kolem 800 stupňů, ale čas pobytu v takové teplotě se pohybuje ve vteřinách.

Při větších požárech asi spolupracujete i s dobrovolnými hasičskými sbory. Jaká je vaše spolupráce a jak se liší schopnosti a dovednosti profesionálů od dobrovolníků?

Tak to není úplně dobrá otázka pro člověka, který nikdy nebyl dobrovolný hasič. Nicméně, někteří dobrovolní hasiči jsou na tom z profesního hlediska dobře, někteří hůře, to se nedá paušalizovat. S dobrovolnými jednotkami ale spolupracujeme a pomáhají hlavně v momentech, kdy my to máme k požáru dál a jejich jednotky mohou být na místě dříve.

Jak se určí, kolik jednotek bude k akci potřeba?

Na to jsou přesně stanovené postupy. Když se jedná například o hořící byt ve dvanáctipatrovém domě, tak tam nejde jen o ten byt, ale také o zakouření chodby a celého domu. K takovému požáru přijede třeba 6 - 7 jednotek, které nejen hasí, ale také pomáhají evakuovat lidi. K velkým požárům se pak sjede třeba až 10 profesionálních jednotek a k tomu ještě dobrovolné sbory.

Pracujete s lidmi, kteří jsou vystaveni stresové situaci. Jak se chovají při evakuaci? Spolupracují?

Většina lidí je poslušná a nesetkáváme se s takovými případy, jako třeba záchranka, že bychom byli napadeni. To je ale samozřejmě dáno i tím, že jsme samí chlapi a je nás hodně. Takže lidé v naprosté většině spolupracují, tedy až na výjimky, kdy někdo nechce opustit byt. Ale i takoví zatvrzelci většinou povolí, když vidí, jak se na ně valí černý dým.

Ke zranění přijde člověk při výkonu tohoto povolání asi celkem snadno, ale zažil jste, že by někdo z vašich kolegů přišel o život?

Bohužel. Dva kamarádi zemřeli při požáru kasina tady v Brně. Šli dovnitř hledat krupiéra, o kterém věděli, že tam je a nakonec ho dokonce našli. Během zásahu ale došlo k celkovému vzplanutí a oba naši kluci včetně krupiéra tam uhořeli.

Jak vás taková věc ovlivní?

S tím se musí každý nějak vyrovnat.

Hasiči za svoji činnost také dostávají různá ocenění. Vy máte medaili za věrnost. Ta se dostává po určitých odpracovaných letech?

Ano, ale s kolegou máme také zlatý záchranářský kříž za záchranu jednoho speleopotápěče v Maďarsku.

OČIMA AUTORKY

„Hlavně to prosím nepište v nějakých superlativech,“ kladl mi Bubák na srdce po našem rozhovoru a na mou otázku o získaném vyznamenání jen zavrtěl hlavou: „Na nějaké vyznamenání já moc nehraju. To co dělám, je normální placená práce. Pekař taky nedostává metál za to, že peče dobré rohlíky.“ No, skromnost Bubáka rozhodně ctí a šlechtí, ale plně souhlasit s ním nemohu. Zatímco pekaři hrozí tak nanejvýš, že spálí rohlíky, on riskuje svou vlastní kůži. A to je sakra rozdíl! Takže ano, je to normální placená práce, ale citlivky, srábotkové a bolestínkové, vy se hasičskému řemeslu raději širokým obloukem vyhněte!

Jak to, že jste zasahovali v Maďarsku?

Povolali nás, protože se vědělo, že náš tým je na špičkové úrovni. Do problému se tam dostal potápěč, který se vynořil někde v jeskyni a nemohl se z ní dostat. Měl ale štěstí, že skrz asi centimetrovou průrvu někdo uslyšel jeho volání a přivolal pomoc. Takže my jsme tam tenkrát přijeli, rozdělili se do tří skupin a rozjeli nonstop práci, při které jsme se po přesně stanovených hodinách střídali. Po 4 dnech nepřetržité práce se nám podařilo prostřílet k tomu potápěči průchod o délce 12 metrů a dostat ho ven.

Co bylo na té technice odstřelování tak speciální, že to nemohl udělat někdo jiný?

Tak dnes už je dost lidí, kteří se touto technikou zabývají, ale tenkrát to bylo ještě v plenkách. No a my jsem měli už dost zkušeností, protože jsme v Krasu stříleli jak při záchraně, tak třeba při rozšiřování úzkých průlezů v jeskyních. Věděli jsme tedy, jak to dělat rychle, efektivně a hlavně bezpečně. Navíc sehranost našeho týmu byla při záchraně toho potápěče skvělá, s takovými lidmi je radost pracovat.

A asi i dobrý pocit z toho, že jste někomu pomohli bude docela fajn, ne?

Tak to je vždy úžasná odměna. Protože když to dopadne dobře, je to pro celý tým vůbec ta největší satisfakce.



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

03.07.11:40Robb - pěkný...doufám že bude víc rozhovorů s lidma, s podobně za..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie