Reklama:

František David:
„Kulturistika život prodlužuje."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

V dnešním rozhovoru si představíme velezkušeného veteránského reprezentanta Františka Davida, kterého jsem navštívil v Ostravě při své jarní cestě za rozhovory. Mluvili jsme jak o jeho velmi bohaté závodnické minulosti, tak o jeho velice zajímavých zkušenostech a příhodách okolo posilování a došlo také na přínosné informace týkající se metodiky tréninku a správné výživy.

Dobrý den, hned na úvod našeho rozhovoru bych Vás nejprve poprosil, abyste se našim čtenářům krátce představil několika základními informacemi: Odkud pocházíte, kolik je Vám let a v jakých kategoriích jste v posledních letech své soutěžní kariéry startoval?

Zdravím Vás, kulturistiku dělám od roku 1976. Pocházím z malé vesničky Hostašovice u Nového Jičína, ale v dnešní době se již považuji za Ostraváka, protože v Ostravě jsem od 15 let, kdy jsem přišel na střední telekomunikační školu, a již jsem zde zůstal. A v jakých kategoriích jsem soutěžil? To je zajímavé, protože jsem závodil ještě v kategorii do 169 cm, pak v kategorii do 65 kg, do 70 kg, do 75 kg, do 80 kg a v klasické kulturistice. Další věřím zajímavá věc je, že v každé z těchto kategorií jsem mistrem republiky. Titulů mistra České republiky mám asi 8, poprvé jsem ho získal již v roce 1983 - ještě ve výškové kategorii. A nyní jsem mistrem světa v klasické kulturistice, což je vlastně návrat do výškové kategorie.

Vzpomenete si dnes ještě, co Vás poprvé přivedlo do posilovny a kolik Vám tehdy bylo let?

Já mám všechny vzpomínky neustále na paměti, takže mi to vše přijde, jako by to bylo minulý měsíc. (smích) Vrátil bych se až do svých dětských let, kdy mi v 5 letech lékaři zjistili Perthesovu chorobu, což je degenerativní onemocnění kyčelního kloubu. Odvezli mě do nemocnice v Ostravě, ale tehdy ještě lékaři pořádně nevěděli, co s tím, léčilo se to zkrátka klidem a dobrou stravou. Pak jsem byl na dětské ortopedické klinice v Chrudimi, kde jsem strávil upoutaný na lůžku dva roky: žádná chůze, vše vleže - strava, škola, učení. V osmi letech jsem se pak znovu učil chodit. Nakonec mě vyléčil tamější skvělý primář. Na tu dobu to byl takový úspěch, že jsem se tehdy dokonce ocitnul i na obálce časopisu. Samozřejmě jsem měl tehdy veškeré sporty, tělocvik i zátěž zakázané. Ale samozřejmě jsem potají cvičil a ve škole sportoval díky tomu, že jsem falšoval podpisy. Hrál jsem fotbal, hokej, ve škole jsem vyhrával všechny závody v běhu, skoku do výšky i do dálky, a to jsem byl jeden z nejmenších. A jak to bylo s činkami? Asi v 10 letech jsem se dostal k nějakému časopisu o kulturistice a hned mě to šíleně chytlo. Šel jsem na půdu a do garáže a posbíral jsem, kde co bylo. Nikdy jsem do té doby žádné cviky neviděl, ale přišel jsem na to, že s klikovou hřídelí mohu cvičit biceps a triceps a tak dále. Končilo to tím, že jsem vytáhl tyč z plotu, vzal dvě pneumatiky, které jsem zalil na obou koncích tyče do betonu a dal jsem si na zahradu fošnu, že budu cvičit bench-press. Jenže jsem zjistil, že když to spustím, tak mi pneumatiky dosednou na zem. Takže jsem vzal rýč, vykopal pod každou pneumatikou díry a vida, mohl jsem cvičit bench-press až na hrudník. Pak mě napadlo hodit si tyč na záda, a tak jsem začal cvičit dřepy. Dřepy jsou jeden z nejpřirozenějších cviků, a dnešními rádoby trenéry jsou neprávem zatracovány. Mimochodem, opravdu zkušených trenérů je jedno procento. Na Moravě bych jmenoval například Miloše Pavlů v Brně nebo Romana Vrábela v Olomouci, to jsou zkrátka lidé, kteří umí, mají praxi, vším si prošli. Takoví lidé by měli být osobními trenéry. Ostatní trénují podle knížek a internetu, což je špatně. Na internátě jsem trénoval s natahovacími péry a věnoval se i tancování. Dotáhl jsem to až na mistra republiky v latinskoamerických tancích, což asi málokdo ví. (smích) Později jsem musel opět zfalšovat podpis, abych byl přijat do ČSTV a mohl tak vstoupit do svého prvního kulturistického oddílu - Colbert klubu v Ostravě. (Později to byla Tělovýchovná jednota Rudý říjen Ostrava Heřmanice). Najednou byly všude činky, byl jsem nažhavený a hned poprvé jsem trénoval celý trénink s Jardou Čiklem i s jeho váhami, ačkoliv on tam již chodil půl roku. Jak to asi mohlo dopadnout? Přišla obrovská svalová horečka. To byla zkušenost, kterou v té době měl asi každý. Pak jsem odešel na vojnu...

Přivezl jste si z tréninku na vojně také nějakou zajímavou příhodu?

Narukoval jsem do Jaroměře, ale odeslali mě do Popradu a díky škole jsem byl specialista na tankové rádiové stanice. Ale abych to zkrátil, seznámil jsem se tam s Emilem Bolárem, což byl jediný kulturista, kterého jsem tam potkal. Chodili jsme cvičit do takové nafukovací haly, která byla v zimě vyhřívaná. Jednou ale byly silné mrazy a vítr, ta hala se roztrhla a zůstala z ní jen taková malá vzduchová předsíň, ve které byla konstrukce. A co jsme my nadšenci udělali? V těch mrazech jsem vlezli pod plachtu a všechny činky jsme natahali do té předsíně, ve které bylo kolem 18 až 20 stupňů mrazu. Museli jsme si obléknout všechno, co jsme měli - všechny svetry, beranici, rukavice - a tak jsme tam trénovali skoro celý půlrok. Takoví jsme byli nadšenci. Poslední den před návratem do Jaroměře jsem si tu předsíň celou prošel a všechny činky jsem pohladil. Nevím, jestli to dnes někdo z mladých pochopí.

Jaká soutěž odstartovala Vaši bohatou soutěžní kariéru a jaké dojmy jste měl z prvního vystoupení na soutěžním pódiu?

Když jsem se vrátil z vojny na Rudý říjen, dělal tam trenéra Alexander Winkler a věnoval se tam svým talentům. Já jsem chtěl strašně závodit, tak jsem se jednou odhodlal, šel za ním a řekl mu to. Vidím to jako dneska. Řekl mi, ať se svléknu, podíval se na mě a řekl mi: „Franto, upřímně, na tu kulturistiku se nehodíš.“ To pro mě bylo něco! Ale asi to bylo to, co jsem potřeboval slyšet, protože jsem si řekl: „Nehodím? Tak to ne!“ A šel jsem tedy do závodění sám, bez pomoci jakýchkoliv trenérů. Paradox je, že z těch jeho kluků to nikdo nikam nedotáhl, maximálně na nějaký krajský přebor; já jsem to dotáhl z oddílu ze všech nejdál. Ale ještě bych rád dnešním mladým řekl, co jsme byli ochotní pro to cvičení tehdy vůbec udělat. Tehdy jsme tu posilovnu měli v podzemí - v bývalé kotelně. Když to nepřeženu, tak jednou za dva měsíce to tam bylo až po okna vytopené splaškovou vodou s výkaly ze sousední ZOO. Takže když jsme přišli na trénink, museli jsme si přivézt takzvaný fekální vysavač, vysát tím vodu, lopatami vyházet výkaly, vystříkat to tam hadicí a pak teprve jsme se převlékli a šli trénovat. Kdo by to dnes dělal? Nikdo. Oni si dnes vymýšlejí i v těch krásných posilovnách. A za těchto podmínek jsem vyhrál své první mistrovství Československa. Nevím, jestli jsem na první soutěži startoval v roce 1980 nebo 1981, ale vím přesně, že to bylo v Opavě a že se mnou v kategorii startoval dokonce Stanislav Pešát. Skončil jsem tuším na šestém místě a to mě nakoplo. V roce 1983 jsem již vyhrál všechno od krajského přeboru po mistrovství ČSSR. Tehdy mi již pomáhal i můj první trenér Jiří Prudil. Na něho nikdy nesmím zapomenout v žádném rozhovoru, protože to byl člověk, který mě nejvíce ovlivnil. Ochotně přijížděl na každý můj trénink, pomáhal mi a jezdil se mnou na všechny soutěže.

Dokázal byste říci, kdy jste na soutěžním pódiu zažil nejkrásnější pocity a jakého z Vašich vítězství si sám považujete nejvíce?

Těch byla spousta, protože dokud není člověk mistr světa, tak ho každý úspěch potěší. Hrozné je čtvrté místo, měl jsem jich několik. Ještě horší je druhé místo - tím, jak už člověk dopředu myslí vysoko. Nejkrásnější zážitek ze soutěže ale vím přesně. Byl to rok 1986 na závodech v Katovicích na Poháru Slezských zemí. Byla to tedy mezinárodní soutěž, která měla skvělou atmosféru - takovou jsem už nikdy potom nezažil. Když jsem pózoval při volné sestavě na hlasitou muziku, neslyšel jsem ji. Tak obrovsky ti diváci bouřili. Takže jsem pózoval na potlesk a dokonce jsem šel i mezi diváky, což rozhodčí ocenili tím, že jsem byl později vyhlášený i absolutním vítězem.

Na jaké poslední soutěži jste startoval před Vaším letošním návratem po pětileté přestávce a proč jste měl tehdy v úmyslu se soutěžní kulturistikou skončit?

Řeknu to přesně tak, jak to cítím. V roce 2002 bylo mistrovství ČR v Orlové, kde jsem jednoznačně vyhrál. V tu dobu ale začala ta špatná finanční situace svazu, kdy už nebyly peníze na cestu závodníků na mistrovství Evropy. Takže nám bylo řečeno, že jsme pěkně připravení a že můžeme startovat, ale za vlastní peníze, což mě velice mrzelo. Myslím si, že jsem měl na té Evropě na medaili. O rok později jsem pak naposledy soutěžil na mistrovství ČR v Ostravě, kde jsem úplně s přehledem vyhrál, za mnou skončil David Plachý, ale na tu Evropu pak jel snad někdo ze čtvrtého místa. Já do těch vztahů neviděl, ale nechápal jsem je, nechápal to nikdo. Prostě mistr ČR, který by měl šanci, na tu Evropu opět nejede. Dnes asi vím, proč to tak bylo, ale nebudu o tom mluvit. Odradilo mě to a řekl jsem si, že se závody končím. Samozřejmě ne se cvičením, protože to už mám na celý život.

Prozradíte nyní našim čtenářům, jaké okolnosti Vás tedy přiměly k loňskému návratu na soutěžní pódium?

Byl to můj čtyřletý syn, který se probíral mými starými fotkami, diplomy, poháry a medailemi, které jsem postupně vyhazoval - nejdříve ty bronzové a stříbrné z krajských přeborů, pak všechny medaile z krajských přeborů, potom všechny z Moravy, dokonce i bronzové a stříbrné z mistrovství republiky. Nechal jsem si zkrátka jenom to zlato, ale i tak toho mám doma spoustu. No a tohle kluk viděl a nějak k tomu došlo, že jsem si řekl, že by mě měl vidět na pódiu, aby viděl, kdo je jeho tatínek. Ne, že se dozvěděl z doslechu ve školce, že jsem nějaký bývalý závodník nebo bývalý mistr republiky. Tak jsem si řekl, že do toho půjdu a připravím se na mistrovství ČR, aby měl syn viděl na pódiu. To byl můj cíl, nic jiného. Republiku jsem vyhrál a už tu byla nominace na Evropu...

Jak byste nyní celou soutěžní sezónu 2009 zhodnotil? Napadlo Vás v začátku loňské přípravy, že při svém návratu dosáhnete takových výsledků?

Přiznám se, že v podvědomí jsem s tou Evropou počítal. Forma na republice sice nebyla úplně optimální, ale cítil jsem, že bych to mohl s rezervou vyhrát a na Evropu to dotáhnout. Bohužel se mi moc nedařilo, protože jsem dostal těsně před Evropou těžkou angínu. Ale nechtěl jsem to vzdát za žádnou cenu, takže jsem při té angíně a na antibiotikech trénoval naplno, což není dobré, vím to. Udělalo se mi sice dočasně lépe, ale samozřejmě se mi to hned po týdnu vrátilo, takže jsem užíval antibiotika i na Evropě. Bylo to špatné a odrazilo se to i na formě, protože ty svaly byly všechny mnohem měkčí. Každopádně vždycky beru, pokud vyhraje někdo lepší. Ale neberu, pokud je to nespravedlivě. Dost mě totiž mrzelo, když jsem se později dozvěděl, že mi to stříbro na Evropě dali jen proto, že Rumuni chtěli zachránit pohár národů. To možná málokdo ví. Naše kategorie šla totiž až jako poslední, takže se vědělo, kolik bodů mají Rumuni a my jsme byli druzí. Kdybych vyhrál já, jsme v poháru národů první. Já si myslím, že vzhledem k tomu, že to mistrovství bylo v Rumunsku, tak těm Rumunům o to asi docela šlo, a tak to dali raději tomu Srbovi.

Máte nyní v kulturistice vůbec ještě nějaký nesplněný cíl, kterého byste rád dosáhl?

No, těžko hledat motivaci, v podstatě jsem všechno vyhrál, protože jsem mistr světa. Zamýšlím se nad tím velice často. Pohárové soutěže, které jsem uznával a jsou pro mě zajímavé, byly GP Bohemia a GP PEPA, a ty jsem také vyhrál. Hledal jsem motivaci a našel jsem. Bude to těžší váhová kategorie a to do 80 kg. Bude to samozřejmě podzimní mistrovství světa, protože nikam jinam už nepůjdu. Chtěl bych ten titul obhájit a potřebuji motivaci, jinak bych se asi nedokázal připravit. Já prostě musím ten cíl mít před sebou a asi by mě nebavilo obhajovat titul v tom samém.

Prozradíte nám, co je v soutěžní kulturistice Vaší hlavní motivací, která Vás pohání, abyste takovým tempem podstupoval všechny útrapy předsoutěžních příprav již třetí desetiletí?

Zajímavá otázka. V první řadě je to určitě tím, že mě to baví. Je to můj životní styl, vždycky mě to bavilo a bavit mě to bude. Dokud budu moci, budu trénovat, ať při tom budu závodit nebo ne. Řeknu jednu zajímavou věc, nevím, kdo to pochopí, snad pár lidí. Mě nebaví cvičit, mě baví ta dřina. Ta dřina, bolest, předsoutěžní příprava. Takže když jsem nyní měl pauzu 5 let, musím říci, že jsem se doslova trápil. Samozřejmě jsem celou dobu dřel, jako bych se chystal na soutěž, ale člověk tomu podvědomě nedá tolik, jako kdyby to bylo doopravdy. Tehdy Vás totiž žene vidina cíle a já jsem prostě vždy vyhrávat chtěl. Vidím to zlato a ostatní mě nezajímá. Jak říkáme s nadsázkou v posilovně, stříbro házím do koše a bronz do kontejneru, ale to je samozřejmě s nadsázkou. (smích) Každá medaile je samozřejmě cenná, ale chci zdůraznit, že se na každou soutěž připravuji tak, abych vyhrál a nezajímá mě nic jiného než vítězství.

Rád bych Vás požádal o menší srovnání. Dokázal byste shrnout, jak se liší podmínky i přístup k předsoutěžní kulturistické přípravě na začátku 80. let a nyní?

To bude zajímavé pro mladé. Já můžu přesně říci, co jsme tehdy na tu přípravu měli. Když jsem poprvé vyhrál mistrovství ČSSR, skládal se můj každodenní jídelníček ze dvou kilogramů tvarohu, který jsem míchal ve vodě a pil s odstupem nějakých 3 hodin. Mezi to se přes den vešlo tak jedno kuře. Vitamíny, které jsme měli, také vyjmenuji přesně: Byl celaskon, B-komplex a lipovitan, nic jiného nebylo. Na tomtéž jsem se připravoval i na ty závody v Katovicích a tam jsem porazil všechny zahraniční borce, kteří již tenkrát měli aminokyseliny a proteiny.

Jaká je Vaše obecná tréninková filosofie a jak se přístup k tréninkové metodice v průběhu třiceti let Vaší kariéry měnil?

Změnil se určitě, ale vždycky jsem měl tvrdý přístup. Jsou to roky zkušeností i omylů. V 80. letech probíhala příprava na závody tím způsobem, že nejprve byla objemová fáze, ve které člověk nabíral zbytečně hodně, zkrátka za každou cenu. Tehdy existovalo sušené mléko, které se jmenovalo Eligo a já jsem snědl třeba dvě krabice denně. Z toho byl člověk akorát nafouknutý. Dneska vidím opravdu jako obrovskou chybu, že se tehdy příprava stupňovala a nejprve byla objemová příprava a po ní rýsovací fáze, což bylo úplně špatně, protože takto se tělu vždy vezme vše najednou. To je to samé, co dělá ta doktorka v televizi v pořadu Jste to, co jíte. Jenže každé tělo se musí postupně přizpůsobovat a když je člověk zvyklý na určité jídlo, tak mu ho nemůžete ze dne na den vysypat do koše a naordinovat mu něco úplně jiného. To prostě nejde, protože to tělo to psychicky a fyzicky nemůže zvládnout. Na to se musí jít pozvolna a nejdříve z jídelníčku odstranit živočišné tuky, až si tělo zvykne, tak odstranit rychlé cukry a zkrátka vše postupně. Takže to bylo tehdy špatně - z přejídání se začalo ze dne na den rýsovat. Jak to končilo? Svaly šly pryč s tukem. Síla šla pryč, s každým tréninkem jsem byl slabší a slabší, protože jsem jedl jenom maso na vodě. Tehdy se v dietě nepřijímaly žádné sacharidy a to byla ta největší chyba. Dnes již vím, že tuky se pálí v sacharidovém pekle, přičemž množství samozřejmě záleží na somatotypu. Dnes už dělám vše pozvolna a přípravu jako takovou již na žádné fáze nedělím. Pomaličku postupně ubírám sacharidy, vyřazuji živočišné tuky a nechávám v jídelníčku jen esenciální mastné kyseliny. Také se zásadně připravuji jen na červeném mase, tedy na hovězím, z toho mám sílu. Nejím žádná kuřecí prsa, z těch nemám sílu, ty pro mě nejsou.

Ačkoliv většina kulturistů nemá následující otázku v oblibě, přesto ji na Vás zkusím: Znáte své maximální silové výkony? Pokud ne, jaké váhy používáte v sériích při tréninku základních cviků?

Ty časy, kdy jsem se o maximální váhy snažil, jsou pryč, ale pamatuji si, že jsem dosáhl neoficiálního vyrovnání světového rekordu v bench-pressu. To jsem byl ještě v Baníku. Nevím přesně ten rok, ale bylo to kolem roku 1990, kdy jsem se připravoval v kategorii do 70 kg. Při váze 67,5 kg jsem zvedal 165 kg na bench-press. Dřepy jsem nikdy nevynechal, zvedal jsem 220 kg v sériích po 8 opakováních, ale zásadně plný dřep až dolů. Jsem zastáncem úplně perfektní techniky, takže čistý dřep znamená hluboký, až dolů, žádné do sedu a podobné, to jsou podle mě nesmysly. Každý cvik musí být vykonaný v celém rozsahu pohybu. Je to důležité a pro mladé to zdůrazním: čím větší rozsah pohybu, tím více svalových vláken zapojím a tím pádem mám lepší výsledek. Čím menší rozsah, tím menší procento svalů zapojím a tím menší bude výsledek. Je to jednoduchá filosofie.

Jasnou dominantou na Vaší postavě jsou Vaše fantastické paže. Prozradíte našim čtenářům Váš obvyklý trénink této partie?

Čtenáři budou zklamaní, protože tak jim to asi nepůjde. Řeknu to jinak: Při váze 75 kg mívám ruku kolem těch 50 cm. Na závodech si ze mě vždy dělají legraci, abych se při dvojitém bicepsu zepředu nepřevážil a nespadl z pódia. Já ty paže spíše brzdím. Je to moje silná zbraň a vždycky byla. Už když jsem závodil v kategorii do 65 kg, měl jsem tak velký triceps, že mi vždy říkali, že nejdříve jde triceps a pak teprve Franta David. (smích) Samozřejmě jsem vždy v přípravě usiloval o souměrnost a vyrovnaný svalový rozvoj, ale na druhou stranu z pohledu rozhodčího vždy upoutáte nějakou předností. Ať to byl třeba Roman Vrábel s prsními svaly nebo já s pažemi, nějakou přednost zkrátka musíte mít, jinak splýváte s ostatními a rozhodčí Vás kolikrát přehlídnou a zastaví se u někoho, kdo je něčím zaujme. A co na paže v tréninku používám? Bicepsový zdvih na kladce pro 4 série. Zdůrazňuji, že každá série musí být odcvičena do selhání, jinak je o ničem. 99 % lidí to dělá špatně, protože se šetří až na poslední sérii. Už ta první série musí být do selhání, protože tím se dává impuls svalovému růstu. U každé série je zároveň nejdůležitější poslední opakování, kdy je impuls pro svaly největší. Provádím tedy 12 opakování jak se říká „do mrtva“, následuje krátká přestávka a pak znovu s maximem, které je okolo 100 kg. V každé následující sérii snižuji počet opakování - vychází mi to na 12, 10, 8 a 6 opakování v poslední sérii, ale je to brutální. A to je vše, pouze 4 série. Triceps pak byla vždy moje nejsilnější zbraň - při váze 70 kg jsem francouzský tlak na čelo cvičil v sériích se 120 kg, přitom tlaky za hlavou pro ramena jsem trénoval pouze se 110 kg, takže ten triceps byl opravdu o hodně lepší a větší než ramena. Já mám triceps pruhovaný, i když necvičím, proto nemohu čtenářům říci, že když budou trénovat jako já, že ho budou mít stejný.

Jak nyní vypadá Vaše předsoutěžní dieta?

Jak už jsem říkal, dříve jsem se trápil s těmi kuřecími prsy na vodě a bez sacharidů a den ode dne mi odcházela síla i svaly. Dnes to dělám všechno po svém a i v nejtvrdší dietě si zachovám tréninkové váhy z objemu. Do posledního tréninku před podzimním mistrovstvím světa jsem cvičil s maximálními váhami. Dnes je k dispozici vysokoproteinová strava a spousta doplňků. Letos jsem tomu dal opravdu hodně. Měl jsem všechny doplňky, které jsem uznal za vhodné, že potřebuji na regeneraci a udržení svalů. Hlavně tam ale musí být ta těžká dřina a vůle. Já nikdy nepouštím činku dříve, než udělám daný počet opakování. Nikomu to nepůjde a formy nedosáhne, pokud se nenaučí cvičit za hranici bolesti. To 99 % lidí nedokáže a vzdají to dříve - když je to začne bolet, tak činku položí.

Jaké konkrétní doplňky výživy se Vám tedy osvědčily v objemové přípravě a posléze v předsoutěžní dietě?

Bude to znít jako reklama a ona to i reklama je, ale já uznávám pouze doplňky od Aminostaru. Není to tím, že mě částečně sponzorují. Za těch 33 let, co trénuji, jsem vyzkoušel již vše a podle mě nejsou americké výrobky kvalitní, ale nejlepší je Aminostar. A mám to vyzkoušené opravdu na sobě. V objemu používám samozřejmě kvalitní protein. Lidé dělají chybu, že se dívají na cenu. Já vím, že je to těžké. Ale já jsem chtěl být mistr světa, takže jsem si říkal, že pokud chci být nejlepší, musím být nejkvalitnější a pokud chci být nejkvalitnější, musím mít nejkvalitnější protein. Člověk také musí myslet na své orgány, aby to trávení bylo co nejlehčí, protože když žaludek tráví něco těžkého, tak vezme z těla spoustu energie. Bezkonkurenčně nejlepší protein je CFM, žaludek s ním nemá téměř žádnou práci, protože je to skoro stejné jako aminokyseliny. Tentokrát jsem ale opravdu v přípravě neponechal nic náhodě. Ten titul mistra světa jsem opravdu chtěl, takže jsem bral asi 5 druhů aminokyselin. Říkal jsem si, že přece nemohu užívat jen aminokyseliny ze syrovátky, protože každá má jiné aminokyselinové spektrum. Takže jsem užíval 6 tablet syrovátkových aminokyselin, 6 tablet hovězích, dalších 6 tablet vaječných a dalších 6 z kaseinu a 6 z laktalbuminu, to vše vždy třikrát denně - byla toho spousta. Spousta aminokyselin, spousta peněz, ale opravdu jsem to cítil, regenerace byla opravdu kvalitní. Z kreatinů jsem vyzkoušel obyčejný práškový, tabletový, Kre-Alkalyn, ethyl ester a přišel jsem na to, že jak vezmu Kre-Alkalyn, tak se zkrátka začnu celý nafukovat do svalů. Proto si myslím, že by lidé měli ty preparáty sami zkoušet, ne že od někoho slyšeli, co je nejlepší. Každému funguje nejlépe něco jiného. Tentokrát jsem užíval i spalovače, což jsem nikdy předtím nedělal, protože mám rychlý metabolismus, ale tentokrát jsem poprvé v životě pil L-karnitin a užíval Fat Burner s kofeinem a dalšími látkami, které v těle zvýší termogenezi. Dále jsem samozřejmě užíval i BCAA a spousty vitamínů.

Prozradíte nám, čím se živíte?

Je to samozřejmě hlavně kulturistika, ale nejen ta. Vedle vrcholových sportovců se věnuji jako osobní trenér i obyčejným lidem.

V čem jako dlouholetý osobní trenér a závodník vidíte, že začátečníci nejčastěji chybují, co se týká tréninku a životosprávy? Co byste jim případně prostřednictvím tohoto rozhovoru vzkázal? Na co by si podle Vás měli dát největší pozor?

Největší chyba, které se dopouštějí, je jasná. Řeknu to ze své zkušenosti. Když jsem sám začínal, neměl jsem nikoho, za kým bych zašel, aby mi se cvičením poradil. Chtěl jsem nějak vypadat a kdybych tehdy měl nějakého zkušeného trenéra, zaplatil bych ho zlatem. Takže vůbec největší chyba, které se začínající kulturisté mohou dopustit, je ta, že přijdou poprvé do posilovny a začnou cvičit sami. Protože výsledek je špatný, zdůrazním, že totálně špatný. Nejde se naučit techniku cviků z obrázku z časopisu nebo z internetu, to Vám musí vysvětlit zkušený trenér. Moji klienti tak mají zkrátka tu výhodu, že mají za pár hodin to, na co já jsem čekal 10 let, než jsem si na správné provedení všech cviků přišel sám - mě to nikdo neporadil. Výsledkem neřízeného cvičení začátečníků je deformace a svalová dysbalance, problémy se zády a zranění. 99 % lidí si stěžuje na bolesti ramenního kloubu, ale to je opět ze špatného cvičení. Já těm mladým vždycky říkám: „Podívej se na sebe, vždyť je ti 20 let, já mám 50 a nic mě nebolí, čím to asi bude?“ K deformaci postavy dochází také tím, že se v zrcadle vidí jenom zepředu, takže úplně zapomínají na zadní delty, cvičí samé tlaky a rozpažování a ví o tom akorát to, že cvičí ramena. Ten přední deltový sval pak samozřejmě převládá, rozvine se dysbalance a později vzniká dysfunkce. Musí se respektovat antagonistické partie. Dalším příkladem jsou břicho a vzpřimovače. Oni ty vzpřimovače nevidí, cvičí jen břišní svaly, ale ty když budou silnější než jejich antagonista, budou bolet záda. Rozvoj musí být vyrovnaný.

Pokud našim čtenářům dovolíte nahlédnout i do Vašeho soukromí, rád bych se Vás zeptal, jak vnímají Váš způsob života Vaši nejbližší.

Já myslím, že si už zvykli. (smích) Je to prostě celý můj život, takže to berou. Samozřejmě byly i doby zatracování, kdy říkali, proč to dělám, když z toho nic nemám. Ale musím říci, že mám štěstí. Bývalá manželka i současná přítelkyně mě vždycky podporovaly. Nikdy mi neřekly, abych se na to vykašlal. Ony mě s tím braly, chápaly, že je to můj život, že bez toho stejně nebudu a že chci něco dokázat. Naopak můj otec mi v tomto nikdy moc nefandil. Dnes už tady bohužel není a velmi mě mrzí, že se toho titulu mistra světa nedožil. Vždycky se mi divil, proč nedělám jiný sport, kde by to bylo více o penězích a já jsem mu nedokázal vysvětlit, že to pro peníze nedělám. Kdybych to chtěl dělat pro peníze, budu dělat něco jiného. Já jsem věděl, že z toho nikdy nebudu nic mít, ale je to můj životní styl. Cvičením jsem si vždycky chtěl udržet mládí a dnes se ve svých 50 letech cítím, jako kdyby mi bylo pětadvacet. Mě mohou v posilovně dvacetiletí kluci závidět, oni se stydí se vedle mě svléknout. I ten můj duch je mladý. Já se nedokážu bavit se svými vrstevníky, to prostě nejde. Jsem zvyklý být s mladými lidmi, mám přítelkyni, které je 34 let, mám malého syna a jsem pořád mladý, vůbec nestárnu. Kulturistika ten život opravdu prodlužuje. To Vám potvrdí i Franta Zálešák nebo Ivan Horáček. Toho když vidíte, máte husí kůži, já ji mám hned. Jemu ani nemusíte zakrývat tvář, ale když mu ji zakryjete, tak to je prostě tělo třicetiletého chlapa. A má 62 let, to je prostě neskutečné.

Stíháte vedle svého sportovního, pracovního a rodinného života sledovat dění v kulturistice i prostřednictvím internetových portálů?

Ano, samozřejmě. Jak jsem již říkal, kulturistika je moje celoživotní záliba a přestože mám spoustu práce a spoustu koníčků, dění stále sleduji. Do diskusí na internetu přímo nepřispívám, ale dělám to prostřednictvím přítelkyně, která se počítačem živí. Takže kolikrát ji vždycky poprosím, aby to tam napsala za mě, samozřejmě jí řeknu co, ale ona to umí mnohem rychleji. Na to, abych sám seděl a psal, už moc času nemám.

Komu byste chtěl prostřednictvím tohoto rozhovoru poděkovat za podporu a pomoc ve Vašem soutěžení?

Určitě bych chtěl poděkovat své rodině, protože právě podpora z rodiny je nejdůležitější. Oni s Vámi tráví ten čas, když je člověk nervózní a někdy doslova protivný, ale pokud chcete docílit nejlepšího výsledku, tak na kulturistiku musíte myslet každou minutu. Nejde to oddělit. I doplňkové sporty musíte dělat s rezervou a musíte si hlídat zranění. Pak bych chtěl poděkovat hlavně Lukáši Cholevovi, který byl jediným člověkem, který mi pomohl v přípravě na mistrovství světa. Pomáhal mi formou doplňků výživy a opravdu mu tímto moc děkuji.

Velice Vám děkuji, že jste si udělal čas na náš rozhovor a za všechny čtenáře našich stránek Vám přeji pevné zdraví, spokojený rodinný život a mnoho dalších krásných okamžiků na domácích i světových soutěžních pódiích.

Já Vám také moc děkuji, byl to velice příjemný rozhovor. Na závěr bych ještě vzkázal těm začínajícím i těm, co jsou již na vrcholu, že to zkrátka nesmějí vzdát. Je to o té dřině. A pokud můžete, nikdy se nekoukejte na ceny, protože dnes už je to i známé, že nekvalitní výrobek je levný. Opravdu se dívejte na kvalitu, čtěte pozorně složení. A pokud se budete chtít naučit dobře cvičit, zajděte za opravdu zkušeným trenérem, bez něho nezačínejte, to si raději jděte zahrát kuželky nebo bowling.

Foto:
Michal Krusberský


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

09.07.15:54LUC - Chodíval jsem na Frantu a další velký borce,už jako starší..
04.07.08:44Míra Pavlíček - ...jde i v tom,ze nezapomina na to ,kdo mu nejvic pomohl a..+1
03.07.14:10dunnoWayne - ..rozhodně vypadá dobře to určitě ale biceps se 100 kg, f...+3
03.07.09:35ramiro001 - borec!!!*79* -1
03.07.07:32ivca - Takové články jsem rád četl už jako kluk, člověk si mohl p..-1
02.07.14:34Johncreasy - Hluboké dřepy 8x220kg, Francouzské tlaky se 120kg....při v..+6
02.07.14:01dunnoWayne - ..jak chceš definovat -špatné cvičení- je toho spousta co ..+1
02.07.13:39AxelX1 - No konečně mi došlo proč mě už nebolí rameno jako kdysi. M..-1
02.07.13:36Matin11 - nevíte teda kolik mu je let ?-1
02.07.13:04dkoudela - Tohoto páná potkávám asi 5 měsíců ve fitku... vždycky je z..+3
02.07.12:45Matej J. - Opravdu pěkné počtení natož motivace :) .... *1*
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 12 sekundami?



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2020 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2020 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra