Reklama:
Hydro od Smartlabsu 2000 g + 908 g ZDARMA
Nejrychleji stravitelný legendární protein nyní v extrémní akci! Více zde.

Vojáci 2. výsadkové roty: "Jsme zvyklí, že se na nás střílí."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní


Vojákem se může stát každý občan ČR, který splňuje zákonné podmínky pro povolání do služebního poměru, zejména:
- je starší 18 let
- je zdravotně způsobilý
- je trestně bezúhonný
- splňuje kvalifikační předpoklady (min. vyučení)
- složil vojenskou přísahu
- není členem politické strany či hnutí a odborové organizace
Podrobnější info naleznete na www.novakariera.cz

Výsadkáři. Mají svoji hymnu, hrdou historii i hrdou přítomnost. Ti současní nosí s pýchou červené barety i výsadkářský rukávový znak, ti, co si už své odsloužili, paragánští veteráni, s dojetím a pýchou vzpomínají. Meče armády hrot - ano, i tak bývají jejich jednotky označovány.

Již od svého vzniku v roce 1947 měly být výsadkové jednotky elitní složkou a chloubou československé armády. Jejich členové byli vybraní vojáci dobrovolníci, kteří museli splňovat náročná kritéria týkající se zdravotního stavu, tělesné zdatnosti i inteligence. Ti, co prošli, museli v minulosti, stejně jako dnes, projít vzdušným výcvikem v seskoku padákem a také tvrdým tréninkem s četnými přípravami pro všechny formy pozemního boje.

Kdo by dnes zatoužil po uniformě a červeném baretu, dostane se k 43. výsadkovému praporu do Chrudimi. K chrudimským výsadkářům patří i členové 2. výsadkové roty - kpt. Ivo Zelinka, nrtm. Martin Šmerda a rtm. Michal Černý, kteří si udělali čas, aby mi povyprávěli o povolání profesionálního vojáka i tom, jak to chodí na zahraničních misích.

Tak si střihněte o to, kdo mi řekne pár základních informací o praporu, u kterého sloužíte?

Kpt. Zelinka: My patříme k 43. výsadkovému praporu, což je jediný výsadkový prapor v republice. Základem praporu jsou 4 bojové roty - tři výsadkové, jednou z nich je i ta naše, a rota zbraní s těžkými zbraněmi. K praporu patří i další nebojové roty, jako například rota logistiky, velitelská rota a malý štáb.

Kolik lidí taková rota čítá a jak se dále dělí?

Kpt. Zelinka: Rota má řádově kolem stovky lidí a dále se dělí na menší segmenty - čety.

Vy jste s sebou přivedl dva vojáky z vaší čety, můžete nám je představit?

Kpt. Zelinka: Oba jsou příslušníky výsadkové čety, výborní sportovci. Jedním je nadrotmistr Martin Šmerda, starší specialista, jehož zbraní je odstřelovačka. Druhým je rotmistr Michal Černý, kulometník.

Dobře, takže otázka pro ně - proč jste si vybrali právě toto povolání?

Martin: Mě ovlivnil bratr, který v Chrudimi nastoupil 10 měsíců přede mnou. Mluvil tak zajímavě o práci u výsadkářů, že jsem se to rozhodl také zkusit.

Michal: Já jsem tu byl na základní vojenské službě před 12 lety a nějak mě to táhlo zpět.

Co vás na té práci nejvíce lákalo?

Martin: Mě asi nejvíce lákala možnost odjet na misi do zahraničí.

Michal: U mě to bylo stejné, mise a dobrodružství.

Uvědomovali jste si, když jste přišli, že se tady nejedná o žádnou hru na vojáčky?

Martin: Někteří nováčci možná přesně nevědí, do čeho jdou, ale já si už po těch 8 letech, co tu jsem, velmi dobře uvědomuji, že se nejedná o hru.

Michal: My oba už také máme za sebou mise, takže jsem dost přesně v obraze.

Dobře, vrátím se ale k vašim začátkům. Pamatujete si ještě, co všechno jste museli splňovat, když jste se chtěli stát profesionálními vojáky?

Martin: Dnes už je to zase trošku jinak, ale důraz se rozhodně klade na fyzičku. Člověk musí projít fyzickými testy, při kterých se například dělá i zátěžový test na rotopedu s měřením laktátu. Druhou složkou jsou psychologické testy, které se dělají nejen při výběrovém řízení, ale také před a po každé misi.

Co vzdělání?

Michal: Pokud nechcete být velitelem družstva a výš, tak prozatím není maturita podmínkou, stačí výuční list.

Když projdete sítem přijímacího řízení, co následuje?

Kpt. Zelinka: Následuje tříměsíční výcvik ve Vyškově, který zahrnuje základy vševojskové přípravy. Specializovaná příprava pak začíná až na domovských útvarech.

Jak vypadá běžný pracovní den profesionálního vojáka ve vaší rotě?

Kpt. Zelinka: Tak to je hodně různorodé. Naše rota - 2. výsadková - je primárně specializovaná na boj ve městě, sekundárně se zabývá bojovým patrolováním a doplňkově ještě vedením průzkumu pro prapor. S ohledem na tyto specializace je pak veden výcvik. Příprav máme mnoho druhů, zaměřujeme se ale především na střelbu, taktiku, tělesnou přípravu a zdravotní přípravu. Třeba právě dnes máme střelby.

Jak takové střelby vypadají a jak často je absolvujete?

Michal: Na cvičení máme střelby téměř denně, na útvaru tak dvakrát do měsíce. A vypadá to tak, že se nafasují zbraně, odjede se na střelnici, kde se nafasují náboje a tam se střílí.

Nemáte i nějaké bojovější hry, při kterých nejen střílíte, ale musíte také taktizovat?

Kpt. Zelinka: Máme bojové střelby, při kterých se na cvičišti objevují neočekávaně a v různých místech terče, na které střílíme. Střílí se ostrými, takže si kluci při střelbě za manévru musí dát pozor na vzájemnou bezpečnost. Cvičení je dobrým nácvikem pro reálné akce, kdy také situace nebývá vždy přehledná.

Jste výsadkáři, takže musíte projít i parašutistickým výcvikem? Co ten všechno obnáší?

Kpt. Zelinka: Každý rok musí všichni projít tělesným přezkoušením a skákat pak může jen ten, kdo získá nejhůře známku dva. Ti, kteří dopadnou hůř, skákat nesmí a jsou nevýsadkoví. Tím jim automaticky padá osobní ohodnocení na nulu. Pokud fyzickými testy neprojdou dva roky za sebou, musí odejít.

A pokud člověk fyzickou prověrku splnil a je tedy výsadkový?

Michal: Pak se může účastnit parašutistických výcviků. Na ty máme výsadkové instruktory, proškolované mimo jiné také v Americe.

Vy jste si vybrali speciálně výsadkovou jednotku, tak vás asi seskoky s padákem lákaly. Ale nebáli jste se zároveň? Nestává se občas, že musíte někomu z toho vrtulníku tak trochu pomoct?

Martin: Občas se přihodí, že se někomu moc nechce, ale to se stává opravdu minimálně.

Kpt. Zelinka: Každý má samozřejmě před seskokem trochu obavy, ale mnohem větší strach má z toho, že kdyby neskočil, tak by se mu kluci smáli. (smích)

Trénujete také sebeobranu?

Kpt. Zelinka: Ano, používáme musado, tedy jeho upravenou verzi pro armádu. Ale upřímně, zas tak velikou pozornost mu nevěnujeme, jelikož při výcviku musíme zvládat další důležitější věci. Ale co si budeme nalhávat, šance, že bychom na misi likvidovali Tálibán bojem muž proti muži, je asi dost malá.

Takže jsme se opět dostali k misím. Jak se vlastně lidé, kteří odjedou na misi, vybírají?

Kpt. Zelinka: Uvedu třeba příklad z naší poslední mise v Afghánistánu, kde jsme tvořili průzkumný odřad, který byl složený většinou z vojáků naší roty. A výběr lidí probíhal tak, že já, jako velitel, jsem si vybral své podřízené velitele a ti si zase vybrali své kluky.

Takže lidé se vybírají na základě osobních rozhodnutí?

Kpt. Zelinka: Určitě. Já jsem si podle svého nejlepšího svědomí vybral ty nejlepší velitele družstev a oni si zase podle svého nejlepšího svědomí vybrali také nejlepší lidi, protože i oni se chtějí vrátit. Nikdo nebude riskovat, aby vyjel s někým, kdo ohrozí ostatní.

Martin: Pro vojáka je to také ta největší odměna, když může na misi odjet. Teda aspoň pro nás to tak platí.

Jak vypadá život na misi?

Kpt. Zelinka: Střídají se tam dny intenzivní aktivity, kdy se chystáme na akci, jsme v terénu, nebo se po akci věnujeme údržbě zbraní, s volnějšími dny, během kterých se většina kluků věnuje fyzické stránce přípravy. Hodně se běhá, a to buď uvnitř základny kolem plotu, nebo na běžeckých trenažerech.

Co bylo vaším úkolem třeba právě na té poslední misi?

Martin: Naším úkolem bylo patrolování, tj. průzkum oblastní, zjišťování situace a potřeb lidí.

Kpt. Zelinka: Třeba teď v Logaru to vypadalo tak, že nás někde vysadil vrtulník a my jsme se všemi věcmi, jídlem a vodou procházeli určenou oblastí a zjišťovali informace. Pak nás zase vrtulník vyzvednul, většinou v noci, abychom se vyhnuli jeho ostřelování nepřáteli. Tyto akce byly fyzicky docela náročné, protože jsme na zádech nesli třeba i 55 kg.

To je hodně. Co všechno jste sebou měli?

Martin: Nejvíc váhy určitě zabrala voda a munice.

Kpt. Zelinka : Také balistika dost váží. Jeden neprůstřelný plát má kolem 3 kg a vy potřebujete dva. To je rázem 6 kg. Ono to strašně rychle naskakuje.

Takže fyzička je na misi asi hodně důležitá…

Kpt. Zelinka: Určitě, Kdyby kluci už na začátku neměli v pořádku posturální svalstvo, tak jim určitě bude hodně trpět páteř.

Martin: Ale je to hodně i o té hlavě. Člověk může být fyzicky připravený jak chce, ale když jde za hranice svých možností, tak musí nastoupit hlava.

A takové momenty v misi nastávají? Musíte někdy jít za hranice svých možnosti?

Kpt. Zelinka: Tak třeba jsme měli jednu patrolu, která byla sice jen jednodenní, ale v podstatě se jednalo o 20 hodin činnosti. Byli jsme vysazeni v půl čtvrté a teprve před půlnocí nás vrtulník zase vyzvednul. Celý den jsem šli těžkým terénem přes horský průsmyk, zároveň jsme přecházeli několik minových polí, to vše ještě s pořádně těžkou zátěží na zádech. Takže fyzicky i psychicky vyčerpávající… posledních 10 km se šlo jednoznačně na hlavu. Kdyby tam někdo zůstal, musíme zůstat všichni, protože se vždy jede podle nejslabšího článku. Jenže nikdo se nechce shodit a být tím nejslabším článkem. A to platí u výsadkářů dvojnásob.

Michal: A tuhle patrolu šel i kluk s vyvrtnutým kotníkem.

Kpt. Zelinka: To je pravda. Jeden kluk si nešťastně zvrtnul kotník už v první třetině cesty, takže jsme mu sice vzali baťoh, ale jinak musel jít a přes ten horský průsmyk se dostat. Takže klobouk dolů.

Zažili jste na misi situaci, kdy jste měli opravdu strach?

Michal: Zažili jsme samozřejmě napadení a raketové útoky na základnu, ale tam ne, že by měl člověk strach, to se jde prostě schovat. Ale i já jsem měl momenty, kdy jsem se necítil nejlíp. Vzpomínám si například na situaci, kdy jsme jeli v koloně jako první a dostali jsme za úkol prozkoumat úsek silnice pomocí minohledaček kvůli možným nástrahám.

Kpt. Zelinka: My už jsme dost zkušení, takže pro nás není nic nového, když na nás někdo střílí. To větší strach jsem měl z nástrah, protože jak se chcete bránit proti mině, když nevíte, kde je? Nemohu mluvit za ostatní, ale myslím, že většina kluků má větší strach z toho, že se vrátí domů bez nohy, než že se nevrátí vůbec.

Vezmu to teď z druhé strany. Vy jste vojáci, vycvičení k boji. Jste připraveni zabíjet?

Michal: To k tomu samozřejmě patří.

Kpt. Zelinka: To záleží na okolnostech. Jsem přesvědčen, že zabít je schopen úplně každý, jenom si to ne každý připouští. Jsem si naprosto jistý, že kdybyste se dostala do situace, kdy na vás budou střílet, tak budete ta první, která to tam začne smažit tím správným směrem.

Takže už se vám to stalo? Stříleli jste už na člověka a zabili ho, zranili?

Kpt. Zelinka: To se těžko odhaduje. Ono ne vždy, když střílíte na nepřítele, tam pak také fyzicky jdete. Ale ta pravděpodobnost, že jste někoho dostali, je dost vysoká. Jenže všechny kontakty s nepřítelem jsou na větší vzdálenosti, a pokud jste někoho zastřelili na 300 metrů a přitom ani neviděli jeho tvář, tak se ta situace příliš neliší od situace na střelnici. Samozřejmě, že by bylo úplně něco jiného, kdybyste někoho zabili nožem po pětiminutovém souboji.

A utržil někdo z vás nějaké zranění?

Kpt. Zelinka: Z nás nikdo, měli jsme štěstí. Ale co vím, tak při plnění úkolů bylo za dobu naší mise zabito 8 Američanů ze základny.

Jak moc se vás taková situace dotkne?

Kpt. Zelinka: To záleží na tom, jestli jsme někoho z nich znali osobně. Ale i pokud ano, musíme se s tím srovnat, nic jiného nám nezbývá. Daleko horší by bylo, kdyby se něco stalo někomu z jednotky. Ale i s tím jsme se museli v roce 2007 poprat. Výsadkáři z jiné roty se vraceli ze čtyřdenní patroly a zastihla je velmi těžká bouře, při které došlo k sesuvu půdy a jedno auto se svezlo do řeky. Když se pak kluci snažili zachránit maximum věcí z auta, přišla další lavina bahna a kamení a jeden z nich tam zůstal.

Máte pocit, že na vás účast na misích nechává nějaké stopy?

Michal: Tak já jsem spíš po misi takový klidnější a tolik si nestěžuji. (smích)

Martin: To je pravda. Když se pak člověk vrátí domů, tak se diví, na co si tu lidi vlastně stěžují, když se tu žije jako v ráji.

Kpt. Zelinka: Podmínky, ve kterých tam lidé žijí, jsou opravdu úplně jiné. Kromě Kábulu je to tam ryzí středověk. Tedy jen s tím rozdílem, že tam jezdí auta. Jinak lidé bydlí v domech uplácaných z bláta, topí si trusem, vodu pijí z řeky. To je pro nás nepředstavitelné.

Jak člověk po návratu z mise zase najíždí zpět do normálního života tady?

Michal: Když člověk přijede z mise, musí projít zdravotními kontrolami, jestli si nedovezl nějakou exotickou nemoc, také absolvuje psychotesty, jestli ani psychicky nepřišel k újmě. A pak to většinou bývá tak, že si člověk vezme na měsíc volno, aby si pořádně odpočinul a užil si rodiny.

Ještě k vašemu povolání profesionálních vojáků. Zlí jazykové tvrdí, že jste v podstatě jen žoldáci. Co vy na to?

Kpt. Zelinka: Žoldák je člověk, který se nechá za peníze najmout cizí armádou, jeho motivace je čistě finanční. Vybere si úkol, který chce podstoupit, dostane za něj zaplaceno, konec. Kdežto my jsme podepsali kontrakt na nějakou dobu a dál si už vybírat nemůžeme. Myslím, že tyhle diskuze podněcují lidé, kteří se nevyrovnali s tím, že skončila základní vojenská služba. Nicméně měli by si uvědomit, že pokud by základní vojenská služba i nadále trvala, mohli by to být právě oni, kdo by musel odjet na misi. Tak to mají třeba finští nebo švédští záklaďáci. Třeba u Finů je to běžné. Kluk má 19 let a šup s ním na misi, protože je právě na základní vojenské službě.

Mezi vojáky, kteří tam musí být a těmi, kteří si to vybrali dobrovolně, musí být asi dost velký rozdíl.

Kpt. Zelinka: Tak určitě. Pokud jednotku tvoří vojáci, kteří tam být nechtějí, tak se asi nedají čekat velké zázraky a také styl řízení musí být jiný. Já osobně bych takové jednotce asi nedokázal velet. Ale když máte s sebou zkušené kluky, kteří tam chtěli být, tak je všechno strašně jednoduché. Jinak ale princip dobrovolnosti je právě pro výsadkáře specifický. Již za komunismu se hlásili vojáci základní vojenské služby k výsadkářům dobrovolně a z toho důvodu byla vždy úroveň výsadkových jednotek vyšší, než úroveň zbytku armády.

Takže jste hrdí na to, že jste výsadkáři?

Kpt. Zelinka: V armádě platí taková neformální hierarchie. Nejvýš jsou speciální jednotky, kam patří 601. speciální skupina z Prostějova - to je první liga a hned za nimi jsme my. Takže já jsem hrdý na to, že sloužím v Armádě ČR, ale především jsem hrdý na to, že sloužím u výsadkového praporu.


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

28.09.21:08Matěj601 - Čau lidi,chci se zeptat,ja se v tomhle moc nevyznam,mozna ..
24.06.19:36h1x - Dekuji za opravdu zajimavy rozhovor. Preji Vam vsem hodne ..+1
22.06.06:34wojceek - jsou to blázni.ale někdo to dělat musí!smekám před nimi
21.06.16:51Peter Ustinov - autorovi bych rad slozil poklonu, nicmene co se tyce nazor..-3
21.06.15:49Lucie - Koukám, že ti hodně záleželo na tom, abys mohl přidat svou..+2
21.06.15:30devilmirek - PEKNE SE TO CTE!!! JEN KDYBY TO BYLA TAK PRAVDA!!! -3
21.06.11:12Lucie - já ti rozumím. Trénink by byl určitě zajímavý, ale právě t..+1
21.06.11:04Robb - Tim sem nechtěl říct, že rozhovor byl nudný, právě naopak*..+1
21.06.11:02Lucie - tak příště oslovím nějakou speciální jednotku a za měřím s..+2
21.06.10:48Robb - Tak nějakej nástin tréninku, jak trénujou fyzičku by nás u..+1
21.06.10:31Lucie - myslím, že je fajn občas sem nahodit i trochu jiné téma. J..+1
21.06.09:57katushka - prvně jsem si říkala, proč je na ronnie článek o armádě, a..+2
20.06.23:50eagle - vynikající rozhovor *79* +2
20.06.22:34Vysadkar - Klobouk dolů před redaktorkou, která uskutečnění článku vě..+4
20.06.16:09n.o.x - Více takových rozhovorů *79* +4
19.06.17:33Robb - pěkný*79* +2
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
Zodiak411 (13:16) • Hodně vše ovlivňuje sentiment. Jsem si jistý, že za dvacet let, když se budu nostalgick...
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
Noremorsedan (12:45) • Naprosto s Tebou souhlasím. To byly zlaté časy bodybuildingu. Coleman, Wheeler, Ruhl, L...
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
pemac (12:39) • To byla osobnost, vedle osobnosti... Pěkné závody...
magazínJana Jeřábková - trénink před Arnold...
Noremorsedan (12:36) • Jeee! Moje milovaná Janička! No konečně jste tu dali taky něco s ní! Janička je prostě...
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
th.0th (12:14) • Asi ze mě mluví sentiment, ale podle mě tehdy měli vyšší úroveň...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra