Reklama:

„Český Bivoj“ PhDr. Emil Müller
- rozhovor (II.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

V prvním díle jste se dozvěděli, jaké byly Emilovy sportovní začátky, jak se dostal do funkce předsedy Svazu kulturistiky ČSSR a mohli jste si přečíst první část jeho skutečných příběhů. Nyní se můžete začíst do pokračování.

Emil Müller na MS v atletice seniorů
Z vašich předchozích e-mailů, ale i z toho, co jsem k vaší osobě našel v zahraničních médiích, je zřejmé, že jste velkou ikonou nejen kulturistiky, ale i kanadské atletiky. Jako vysokoškolský učitel jste na univerzitě připravil hned několik velmi kvalitních kanadských atletů. Na kterého z nich nejvíce vzpomínáte a co vás celkově na trenérské práci v tomto sportu bavilo?

Celý život jsem se snažil být co nejlepším profesorem, ale i propagátorem správného životního stylu a lidského porozumění. Trenérská práce mě baví. Začal jsem trénovat děti na středních školách a rychle jsme se dostali na velmi dobrou úroveň v atletických hodech a ve sportovní gymnastice. Z těchto dětí jsem později vybral pár talentů a vedl je dále. Měl jsem dost atletů, kteří to dotáhli až k medailím na mistrovství Kanady juniorů. Moje dcera Barbara dokonce v roce 1992 vyhrála titul šampióna Kanady v atletickém sedmiboji. Co mě baví na trénování? Nejen úspěchy mých atletů, ale i jejich snaha se co nejvíce naučit. Trénovat se mnou není lehké. Mám vysoké požadavky na disciplínu, dochvilnost, respekt a houževnatost. V posledních 20 letech trénuji 2 - 4 atlety a taky sebe samotného. Občas jsem požádán o tréninkové semináře a motivační proslovy.

Určitě jste aplikoval nějaké znalosti z kulturistiky. V čem přesně byla kulturistika při cvičení užitečná?

Na college (Champlain College v St. Lambert - pozn. redakce) jsem začal učit gymnastiku, atletiku, kanoistiku, sjezd na lyžích a jízdu na běžkách. Díky tomu, že jsem byl fit a hodně jsem jezdil na běžkách, sestavili jsme v roce 1976 čtyřčlennou štafetu pro dvoudenní běžecký maratón, při kterém se každý den jede 75 km. V našem týmu byl tím druhým bláznem Milan Jablonský, třetí byl Gabo Takacz a až čtvrtým členem byl Kanaďan. Startovalo skoro 4 000 závodníků, ale my jsme byli jediné mužstvo, které závod dokončilo, a vyhráli jsme tak zlato v družstvech. Musím se ale přiznat, že jsem si během druhého dne několikrát pohrával s myšlenkou utéct do lesa a tam někde padnout.

Emil Müller v roce 2004 (na čince je 160 kg)
Protože gymnastika ani atletika nejsou masově populární a hlavně - gymnastiku nejde provozovat na rekreační úrovni, za dva roky jsem to přestal učit. Začal jsem se soustředit na kulturistiku - sportovní posilovaní. Přestože jsem měl přísnou disciplínu a vedl opravdu tvrdý trénink, byly tyto kurzy kupodivu nesmírně populární. Bylo to asi tím, že jsem cvičil společně se studenty a byl většinou lepší než oni. Staral jsem se nejen o vlastní studenty, ale i o další sportovce. Nedávno jsem odhadl, že za těch 30 let strávených na college jsem napsal přes pět tisíc tréninkových plánů pro různé účely - pro kulturistiku, fitness či jinou sportovní přípravu. Za rok jsem běžně vyškolil asi 250 studentů.

Otázkami tohoto rozhovoru lze těžko obsáhnout váš velmi pestrý, aktivní a stále zajímavý život. Co sám považujete za klíčové momenty ve svém sportovním, profesním a osobním životě?

Klíčovým bodem v mém osobním životě byl rozvod s manželkou, která byla alkoholička a silná kuřačka, a vstup do nového manželství s Francouzkou Alicí v roce 1969. V Praze se mnou žila sice asi jen půl roku, ale těžko snášela komunistický režim. Pak přišla emigrace. Málokdo si umí představit ten stres, když jsem musel opustit rodinu, kamarády a svou vlast a domov. Představa svobodného života v Kanadě s mou láskou ale překonala vše. Nikdy jsem svého kroku nelitoval. Musím se ale přiznat, že jsem někdy proplakal celé noci.

Co se týče mého profesionálního rozvoje, bylo velkým krokem vpřed mé vyučování na college. Ta platila svým profesorům za každé zvýšení profesní úrovně, a tak jsem si udělal další vysokoškolský diplom na McGill v Montrealu a doktorát na Karlově univerzitě v Praze v roce 1983 (viz příběh v prvním díle rozhovoru). Od roku 1990 jsem rozjel svou další sportovní dráhu, když jsem začal znovu závodit v kategorii atletických veteránů.

Sportovní činnost a úspěchy:
• v ČSSR působil v rámci vojenské základní služby v atletickém oddílu Dukla "B", později soutěžil v 1. atletické lize v hodu kladivem za oddíl Sparta Praha (4 roky), kde byl také vzpěračem
• v Kanadě působil od roku 1990 jako atletický senior - doposud 43krát zlepšil kanadský rekord v hodu kladivem (postupně v různých věkových kategoriích), stal se mistrem Kanady, USA, Panamerických her, jednou byl mistr světa (Brisbaine 2001), třikrát získal stříbro (Buffalo 1995 - dva tituly, Kamloops 2010), dvakrát bronz (Riccione 2007, Linz 2006)

Uznání:
• 1970 - Diploma of Honour od Československé federace kulturistiky
• 1995 - čestný občan kanadského města Brossard
• 1995 - Zlatá medaile IFBB (za 30 let propagace kulturistiky a zdravého životního stylu)
• Uznání za práci v Puerto Rico (za práci s mládeží s problémy s alkoholem a drogami)
• Uznání od sportovní federace atletiky v provincii Quebec (za trenérskou činnost a osobní úspěchy ve sportu)
• v roce 2010 bude při příležitosti atletického mistrovství Kanady v Torontu uveden do Síně slávy kanadské veteránské atletiky (Hall of Fame of Masters Athletics)
• aktuálně je navržen na nejvyšší kanadskou státní cenu Order of Canada
• je po něm pojmenováno vysokoškolské sportovní centrum na Champlain College (Emil Muller Fitness Centre)
• k jeho osobě vyšlo několik článků v českých a slovenských časopisech (Muscle&Fitness, Kulturistika)

V současnosti připravuje kanadská televize dokumentární film o lidech „třetího věku", ve kterém vystupuje Emil Műller jako hlavní postava. V této souvislosti byl testován a natáčen ve Výzkumném ústavu stárnutí při univerzitě Sherbrooke v Quebecu. Výsledky byly pro lékaře velmi překvapující, protože Emil byl skoro ve všech testech vysoko nad normou pro šedesátileté. Největším šokem pro lékaře ale byla jeho síla a hustota jeho kostí.

Koníčky a záliby:
• cestování, příroda (společně s manželkou a dětmi kanoistika a stanování)
• hudba (přes 60 let hraje na kytaru a piano, vstupem do penze - ve věku 67 let - začal studovat hru na violoncello)
• tenis, posilování, lyžování (sjezd i běžky), cyklistika
• četba

Jedním z největších zážitků byla pro Emila návštěva dalekého kanadského severu (Kanquiksualujjuvak), kde vyučovala jeho dcera. Při své druhé návštěvě zde dokonce sestavil posilovnu jako dar od Bena Weidera. Emil byl při svém odjezdu velmi dojatý vřelým chováním místních obyvatel - Inuitů (Eskymáků).

Jako seniorský sportovec nadále pokračujete v aktivní reprezentaci kanadského atletického týmu. Jak byste jednou větou shrnul své největší sportovní úspěchy? Kolik máte medailí, ocenění, titulů a rekordů? Alespoň odhadem.

Začnu seshora. Na mistrovstvích světa veteránů jsem postupně získal 1 zlatou medaili (Brisbane), 3 stříbrné (dvě v Buffalo a jednu v Kamloops) a 2 bronzové (Riccione, Linz) v hodu kladivem, dvě z nich v hodu břemenem. Vyhrál jsem Panamerické hry, 5krát mistrovství USA a asi 30krát mistrovství Kanady (v hale i venku - v hodu kladivem a břemenem). Jen pro informaci - břemeno je těžké a krátké kladivo házené hlavně v hale, jinak je technika stejná. Kanadský rekord v těchto disciplínách jsem vylepšil 43krát. Doma mám pověšeno asi 120 medailí z různých mistrovství a větších závodů. Obdržel jsem mnoho uznání a diplomů - například od ČSTV, města Brossard, kde žiji, nebo od atletické federace v Quebecu. V červenci tohoto roku budu uveden do Síně slávy kanadské veteránské atletiky (Hall of Fame of Masters Athletics). Moje žena to ještě neví - už se těším na její překvapení. V roce 1995 jsem obdržel Zlatou medaili IFBB za zásluhy.

Jste velmi aktivní i ve svém rodinném životě a vím, že jste uskutečnil mnoho extrémních a dobrodružných cest do tvrdé kanadské přírody. Zkuste přiblížit nějaký ze zážitků na těchto výletech.

Po příjezdu do Kanady, země mých snů, jsme si s kamarády z ČSSR, kteří také emigrovali, koupili velký stan a kanoe a jezdili jsme všude možně po Kanadě a USA. Naše děti strávily většinu léta v přírodě pod stanem. Manželka ještě nepracovala, tak to byla paráda. Jednou jsme byli pět týdnů na Prince Edward Island, jindy tři týdny na osamělém ostrůvku (asi 1x 1 km) na obrovském jezeře Toro asi 250 km od Montrealu. Snad nejsilnějším zážitkem pro mne byly cesty na daleký sever. Let tryskáčem trvající přes 2 hodiny a pak ještě hodinový let takovým „prckem“ pro 10 lidí. Moje dcera Barbara tam učila Inuity. (Nemají rádi jméno Eskymák, znamená to masožrout). Brali nás na výlety a rybolov do krajin, kde byl jen sníh a zase jen sníh, jezera, řeky, pár zvířat a my. Po jedné večeři jsme seděli u ohně a sledovali milióny hvězd, když tu se znenadání objevila polární záře, která rostla a rostla, zářila bledě zeleně, modře a purpurově a zněla, jako když hrajete na skleničky. Určitě si umíte představit ty emoce.

Cesta na sever Kanady v roce 2001 s dcerou Barbarou
Jako člověk s mnoha životními zkušenostmi a úspěchy, ale i člověk s velkou prestiží v kanadské společnosti jste určitě osobností, na kterou můžeme být jako Češi opravdu hrdí. Vím, že je po vás pojmenováno sportovní centrum v Montrealu, jste kandidátem na stání kanadskou cenu a že o vás kanadská televize připravuje dokumentární pořad. Co byste chtěl ještě v životě zažít, dokázat nebo se naučit? Kde čerpáte motivaci a životní sílu pro tak aktivní život?

Před mými vrstevníky mám velkou výhodu v tom, že přemýšlím více o budoucnosti než o minulosti. Jsem neuvěřitelný optimista. Mám plány do budoucnosti, které se mým známým zdají jako fantazie: házet kladivo ještě ve 100 letech, pokračovat ve hře na piano a violoncello bůhvíjak dlouho. Chci se dobře starat o svá vnoučata a pravnoučata (zatím jen jedno), také o své dcery a dožívat krásná léta stárnutí s Alicí. Zaslouží si to, je to skvělá žena.

Člověk by neměl žít bez cílů a oddávat se stárnutí!

Vzhledem k vaší dlouhodobé angažovanosti v kulturistických organizacích jak v tehdejším ČSSR, tak v Kanadě jistě vidíte rozdíly v tehdejším a současném bodybuildingu. Co na současném vývoji oceňujete a co byste změnil?

Kulturistiku jsem přestal sledovat někdy v 80. letech, kdy se začaly víc a víc objevovat chemické zrůdy s nafouknutými břichy a žilami téměř před prasknutím - v podstatě s odpuzujícím zjevem. Navíc mě vyloženě uráží, že si dovolují říkat si kulturisté, když v nich žádná kultura není. Vidíte něco kulturního v roztrhaných kraťasech, řetězech a botách používaných ve stavebnictví? Pro mě je to dekadence. Doma v Česku to máte lepší než tady v Kanadě a USA. Když to srovnám, jsou u vás těla kulturistů vypracovaná pořádným tréninkem, a ne jen drahým komplexem „bobulí".

Kanada 1974 - Milan Jablonský, Emil a Juraj Višný
Myslíte si, že má kulturistika v současné podobě šanci na přežití v budoucnosti, která podle aktuálního trendu směřuje k větší dynamičnosti, rychlým změnám a občas i jisté neosobnosti, kdy chybí vize reálných idolů? Pokud ano, v jaké podobě? Co by si určitě měla kulturistika ponechat?

S Benem Weiderem jsme tuto problematiku často rozebírali. Dokonce mi ukázal i tajné dokumenty diskusí s olympijským výborem, jmenovitě s panem Samaranchem, který vysloveně řekl: „S touto formou kulturistiky se nikdy nedostanete na olympijské hry. Možná byste ale uspěli v takzvané „freak show“.

Kulturistika v ČR a SR ztratila v posledních letech pro nové sportovce popularitu a přitažlivost. Jaký vývoj v tomto ohledu vnímáte na americkém kontinentu?

V Česku a Slovensku sice klesá zájem o „hardcore" bodybuilding, podle mých informací ale stoupá zájem o posilování ve stylu původní kulturistiky - pro zdravé tělo.

Kdybyste měl možnost pozdravit touto cestou několik bývalých kamarádů a kolegů z dob vzniku československé kulturistiky, koho byste určitě jmenoval?

Rád bych poslal přátelský pozdrav Vaškovi Pšeničkovi a Karlovi Lambertovi, také Luďkovi Noskovi a panu Zajíčkovi ze Stříbra, Petru Stachovi, Jirkovi Horkému a Pepovi Bartošovi. Všem za jejich práci v začátcích naší kulturistiky. Na závěr i Ing. Jardovi Veselému, který udělal hodně práce jako prezident Československé federace kulturistiky. Zdar vám všem, borci!


Příběhy Emila Müllera (II.)

Vzpomínám si na úsměvný moment z Mistrovství světa IFBB v Columbusu v roce 1979, kde byla i velmi silná a početná československá sestava. V nejtěžší kategorii Josefa Veselého, který byl mimochodem hodně vysoký a kvalitní, se Josef během pózování přiblížil se svou obrovskou postavou těsně k Rayovi Mentzerovi. Když se postavil do pózy „dvojitý biceps" a zvedl ruce, zakryl pravou rukou obličej Raye, který byl asi o 15 cm menší. Rayovi to hodně vadilo a byl dost nervózní. Snažil se nejdříve uhnout, ale velká Josefova ruka stále clonila jeho obličej. Pak už se Ray naštval a začal do Josefa strkat se slovy: „Jdi už s tou rukou do hajzlu." Kdo by si toho v tu chvíli nevšiml?


Jak pojmenovat nový sport a jak v něm závodit byl veliký problém ještě rok před oficiálním uznáním našeho sportu 13. dubna 1964 (přesně na moje 29. narozeniny).

Sekretariát ÚV ČSTV tehdy rozhodl, že nový sport se bude jmenovat kulturistika a že bude přičleněn k československé sekci vzpírání jako komise kulturistiky. Podle vzoru FIHC (Federation International de Halterophilie et Culturisme) byla vytvořena pětičlenná komise kulturistiky pro její organizační, metodické a sportovně technické vedení. Pokud se dobře pamatuji, byli to Višný, Bačinský, Jablonský, Fiala a já. My dva poslední (nyní je nám 76 let) jsme měli několikaletou zkušenost jako funkcionáři ve federaci vzpírání. Vojta jako pracovník pro mezinárodní spolupráci, protože uměl spoustu jazyků, a já jako metodik vzpírání.

ÚV ČSTV se dlouho bránili jménu „kulturistika". Chtěli, jak se říkalo, něco našeho, vlastního. Navrhovali tak například, samozřejmě podle sovětského vzoru (jako vše v té době), aby se nový sport jmenoval „činková gymnastika" (rusky gantelnaja gymnastika). Název „bodybuilding" byl moc americký, „krása a síla" znělo divně. Zvítězila nakonec francouzská verze používaná i mezinárodně - culturisme. Musím přiznat, že to tehdy nebyla maličkost je přesvědčit!

Úctyhodná sbírka medailí a ocenění

Závodění byl další obrovský problém. Soudruzi, „bafuňáři" z ÚV ČSTV říkali: „To přeci nejde - ukazovat jen rozvoj těla, vždyť tam musí být také něco materiálního, třeba jako silové disciplíny." Museli jsme trochu ustoupit, abychom se hnuli dál. Závody tedy začínaly silou bicepsu, tlakem na lavičce a dřepem s činkou za krkem. Teprve potom se předvedlo pár póz na ukázku rozvoje a symetrie těla. Celkové výsledky ze síly a tělesného rozvoje pak rozhodly o tom, kdo bude vítězem.

Všichni jsme to nenáviděli, ale museli jsme to tak dělat. Nevydrželo to však dlouho. Dočasně byla též použita i jedna z variant pro kvalifikaci - poměr obvodu hrudníku k obvodu pasu. Ach jo. Poláci dokonce zkoušeli závodit s jednoručními činkami, poměrně těžkými. Když pak ale jeden borec udělal stojku a činky se mu rozjely a on se pěkně rozplácl, skončilo to taky (to prosím pěkně nekecám, to je historický fakt).

Jak vidíte, začátky nebyly jednoduché, ale soustavným tlakem a diplomacií jsme pak dosáhli, čeho jsme chtěli.



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

26.07.11:14I.N.G. - Výborný rozhovor. (Skoro tak kvalitní jako s Tysonem...*8*) +1
25.07.09:25kulíšek - Super rozhovor! *79* -1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 20 sekundami?
NOVÉ INZERÁTYpráce recepční(obsluha)do fitness-brig...
Olympia Fitness Praha(Opatov,Hostivař) hledá brigádníky do svého týmu - STUDENTKU/STUDENTA na poz...
bazar Sběratel koupí větší sbírku pošt...
Vášnivý sběratel koupí větší sbírku poštovních známek. Solidní jednání a okamžitá platba. 777097...
práce Hledáme instruktory/ky
Nový prémiový fitness klub v nově vznikající čtvrti DOCk na Palmovce hledá spolehlivé instruktory...
seznamka Asiat hledá svalovce na společné posi...
Štíhlý asiat, nepříliš zkušený v posilování, hledá svalovce na společné posilování, který by mi p...
bazar Chodící pás - Walking program
Prodám 11 kusů chodících / běžeckých pásů s 0,5 kg činkami pro Walking program. Vhodné jak pro tr...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2020 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2020 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra