Reklama:
100% Whey Protein od Extrifitu v akci 2000 g + 2000 g!
Nejprodávanější v ČR. 4 kila špičkového proteinu za skvělou cenu! Nové příchutě! Více zde.

Štefan Havlík - rozhovor (II.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

V první části rozhovoru jste mohli nahlédnout do celého průběhu Štefanovy dosavadní soutěžní kariéry a do jeho dalších plánů i tvrdých tréninkových metod. V druhé části rozhovoru se dočtete mimo jiné o cestě denzitometrických vyšetření, které přispěly k určení optimální předsoutěžní diety Štefana Havlíka. Naleznete zde dokonce i její konkrétní popis a dále například i okolnosti, které vedly ke Štefanovým dynamickým exhibičním vystoupením v černém plášti s katanou. Na konci rozhovoru Vám nabízíme rovněž i bohatou galerii tréninkových fotografií z posilovny Maximus Gym.

Prozradíš nám upřímně, jakým způsobem se stravuješ v mimosoutěžním období? Zaslechl jsem něco o klobásách…

(smích) Je to pravda. Jím úplně všechno. Já mám rychlý metabolismus, takže vůbec nedávám pozor, kolik má dané jídlo kalorií nebo tuku. Jednoduše si dám chipsy, McDonald´s, KFC, klobásy, slaninu ne, protože mi nechutná, ale to jenom proto, jinak bych si ji dal, nemám s tím vůbec žádný problém. Takže v mimosoutěžním období jím cokoliv, jak ale začne dieta, tak si nedám nic. Umím ta špatná jídla vypnout ze dne na den, přehodím si knoflík v hlavě a zvládám to úplně bez problémů.

Kolik času před plánovanou soutěží nasazuješ předsoutěžní dietu? Držíš se klasického vlnění sacharidů, nebo používáš jiný druh redukční diety?

Těmi roky soutěžení jsem přišel na to, že vlny mi nedělají dobře, protože já jsem z těch dní s nízkým množstvím sacharidů jednoduše hotový. Je mi špatně, točí se mi hlava, nevím, co je vpravo, co je vlevo, nepřemýšlím jako normální člověk. Takže já přijímám sacharidy v konstantním množství kolem 400 až 500 gramů denně. Tak to dělám v kuse celých 13 týdnů před soutěží. A čím se soutěž blíží, tím více sacharidů si dovolím, protože tělo už nemá tuk a nemá z čeho energii již čerpat. Takže abych o ty svaly nepřišel, musím dát sacharidů ještě více.

Jak vypadá kompletně obvyklý den Štefana Havlíka v předsoutěžní přípravě včetně všech jídel, tréninků i povinností? Řekněme měsíc před soutěží.

Den začínám tím, že si ráno dám vločky nebo ovesnou kaši a k tomu protein. Jdu na trénink, před kterým zařadím ještě suplementy: taurin, tyrosin, kofein, někdy acylkofein, také karnitin a různé spalovače, střídám je. Absolvuji trénink a po něm si dám nějaké suplementy k podpoření regenerace, Anabolic Halo od MuscleTechu, přidám do toho klidně i v dietě 30 až 40 gramů glukózy, po tréninku úplně bez problémů. Zastávám názor, že po tréninku je tělo úplně vyčerpané a glykogen je na nule, takže je nutné ho doplnit, aby to nešlo ze svalové hmoty. Čím dříve, tím lépe. Pak jdu na oběd, klasicky rýže a maso nebo tuňák či vařené brambory. Střídám to podle toho, na co mám chuť. Po obědě si pospím, když mám čas. Momentálně moc času nemám, protože mám syna, takže když má manželka nějaké jiné povinnosti, jsem s malým já. Navečer mám pak druhý trénink, takže před tréninkem si dám něco lehkého jako banán nebo protein a opět všechny ty předtréninkové suplementy. Absolvuji silový trénink, po tréninku zase Anabolic Halo, BCAA a všechny ty ostatní doplňky. K večeři pak jím totéž co na oběd, a pokud jsem večer ještě vzhůru, tak před spaním znovu protein.

Rád bych se tě zeptal ještě více na tvoji suplementaci. Jaké užíváš doplňky výživy v mimosoutěžním období a jaké zařazuješ až při přechodu do předsoutěžní přípravy?

V podstatě je to úplně to samé, akorát v předsoutěžním období zařazuji spalovače. Ale BCAA, glutamin, protein, předtréninkové stimulanty a potréninkové doplňky na regeneraci dávám neustále.

Popsal bys nám, jak vypadá tvůj poslední týden před soutěží a zejména jak jej zvládáš po stránce fyzické i psychické?

Jak jsem již říkal, málo sacharidů mi nedělá dobře, takže tu standardní superkompenzaci vůbec nedělám. Sacharidy dávkuji stále stejně a skoro bych řekl, že před soutěží jím ještě méně, protože se mi nechce a protože když člověk nepije, tak toho do sebe moc nedostane. Navíc, když chci mít na soutěži ploché břicho, tak si v den soutěže dám jen úplně lehkou snídani a pak skoro celý den už nic nejím. Někdo jiný do sebe celý den tlačí a pak vypadá, jak kdyby snědl glóbus. Dělám to tedy tak, že v pondělí, úterý a středu ještě normálně solím, sacharidy a bílkoviny jím úplně normálně. Ve čtvrtek a pátek vysadím sůl a ve čtvrtek ještě piji normálně. V pátek okolo oběda omezím tekutiny a v sobotu již nepiji vůbec. Sacharidy konstantně, bílkovin jím od čtvrtka již velmi málo. Abych měl ploché břicho, tak se již moc nepřejídám. Já nejsem vyčerpaný ze začátku týdne jako ostatní tím, že nestahuji sacharidy, takže energie na soutěž mám dost a to mi úplně stačí.

Jak znatelně se v průběhu roku mění tvé tělo, jinými slovy v jakém rozmezí se pohybuje tvá hmotnost od objemové přípravy až po soutěžní pódium a na jakou výšku?

Mám 172 a půl, 173 centimetrů, možná jsem se trochu zmenšil, od třicítky už to jde dolů. Ale nedělám teď těžké dřepy, tak snad to bude ještě dobré. (smích) Ale výška by samozřejmě měla být konstantní, akorát před soutěží, když už nepiji, se mi směje žena, že mám hlavu malou jako ořech. Maximální váhu v objemové fázi jsem měl nějakých 114 kilogramů, byla to večerní hmotnost s břichem jak demižón. Tehdy mi šlo o to vyhnat hmotnost co nejvýše, ale necítil jsem se dobře. Dobře mi bylo při těch 111 až 112 kilogramech, ale to jsem byl o mnoho tučnější než nyní. Momentálně se váha pohybuje okolo 108 kilogramů. Soutěžní váha mi začíná na nějakých 97 kilogramech. V minulém roce jsem na soutěži v Norsku, která byla 6 týdnů před mistrovstvím světa, měl 98,7 kilogramů, což byla moje dosavadní maximální soutěžní váha. Potom na mistrovství světa to mohlo být 95 kilogramů. Takže v kategorii do 100 kilogramů mám ještě velkou rezervu, ale po těch letech tréninku když přibereš půl kilogramu soutěžní váhy, tak jsi rád, že jsi tam něco nalepil. Jde tedy hlavně o kvalitu. Velké svaly tam máme všichni, žádný rozdíl v tom není. Rozhoduje tvrdost, jakou dovede člověk získat, a ta se nedá získat za dva dny, ale musíš cvičit celý život a možná po 20 letech tréninku to půjde. Mám dokonce i pocit, že dieta je pro mě každým rokem lehčí. Mentálně i fyzicky. Nemám v dietě žádné pocity hladu, když hlad dostanu, tak se najím a přesto to jde dolů. Přišel jsem jednoduše na to, že hladovění mi nedělá dobře. V jedné přípravě jsem totiž chodil pravidelně na denzitometrická vyšetření, což je takový scan, který ti vyhodnotí, kolik máš vody, svalů, tuku na desetinu gramu. Chodil jsem danou sezónu na tyto testy každé dva týdny, až se mi sestřičky smály, že musím v noci z tolika rentgenu svítit. Tehdy jsem ale přišel na to, že musím v přípravě víc jíst, protože v té dietě při dodržování sacharidů 300-200-100 jsem ztrácel více svalů než tuku. Do určité fáze to takto šlo dobře, ale pak se ten úbytek tuku zpomalil a začal jsem odcházet ze svalů. Takže jsem posléze přidával sacharidy a našel jsem si ten klíč. To mi dalo strašně hodně.

Udržovat se ve slušné formě i v mimosoutěžním období je jistě důležité i kvůli tvým dynamickým exhibičním vystoupením. Prozradíš nám, jak ses dostal k motivu černého pláště a katany a kdo ti případně pomáhal s celou náročnou choreografií?

Těch exhibičních vystoupení není zase až tolik, v minulém roce jsem měl jen jednu exhibici ve Francii a při mojí objemové váze 110 kilogramů jsem měl tehdy velký problém se do toho obleku dostat. Mám ho šitý na míru a dával jsem si ho šít v době, když jsem měl snad 96 kilogramů. A najednou jsem měl 110, a když jsem se tam začal převlékat, tak jsem přišel na to, že mám problém, obrovský problém. Na pódiu jsem to pak ze sebe pomalu nemohl vysvléct, protože se to na mě nalepilo, byla to sranda. A jak jsem k tomu přišel? Mám velmi dobrého kamaráda Romana Voláka, toho asi všichni čtenáři znají, je to 250násobný mistr světa v bojových sportech. Je to neuvěřitelný člověk a fakt ho moc obdivuji a ne proto, že je můj kamarád, ale neznám jiného člověka, který by měl tolik titulů. Lidé si myslí, že mu to na těch závodech dávají zadarmo, ale to vůbec není pravda, on má naopak velkou konkurenci, ale je tak výjimečně dobrý v tom, co dělá, že jednoduše dokáže stále vyhrávat. No a on mě k tomu přivedl. Bavili jsem se tehdy o vystoupeních a on je v tomto takový velmi kreativní a stále vymýšlí něco nového. A tak se mě zeptal, jestli nedáme něco takového do kupy. Tehdy s katanou právě začínal, takže jsme se učili spolu. Byly to velmi intenzivní dva měsíce, denně jsem s tím šermoval, nejprve s tyčí, potom s mečem, není to takové lehké, jak to vypadá. Je to obrovský rozdíl oproti kulturistické sestavě, protože je to strašně rychlé. Kulturista, když na pódiu předvádí sestavu a náhodou mu vypadne z hlavy póza, tak udělá jinou a lidé si toho nemusí ani všimnout. Ale tam, když se pomýlíš, tak už jsi v háji, to je jednoduše vidět. Takže jsem musel vědět o půlnoci nebo kdykoliv jindy, co mám udělat, musel jsem být jako robot. Ale dost poctivě jsem na tom pracoval a lidem se to líbí, tak jsem rád, že se podařilo něco takového jiného udělat, protože kulturistické sestavy jsou na jedno kopyto. Tam je samý dvojitý biceps a podobně a čím máš větší svaly, tím je to pořád to stejné. Navíc je na exhibici s katanou dobré i to, že nemusíš mít úplně soutěžní formu a je to pro lidi zajímavé. Takže Roman mě všechno naučil, není to jenom o tom se postavit na pódium a šermovat, ale jde i o výraz tváře a nestydět se zakřičet. To patří k tomu, je to jednoduše boj s nějakým fiktivním soupeřem, takže je nutné do toho vložit trochu herectví a tehdy to má ten efekt, který by to mělo mít.

Když se vysloví tvé jméno, každému se hned vybaví „kulturista“, jaké je ale civilní zaměstnání Štefana Havlíka?

Měl jsem to štěstí, že po absolvování základní vojenské služby na Dukle v Trenčíně jsem se s vedením dohodnul, že tam zůstanu jako zaměstnanec, smluvní sportovec, takže se to stalo mým zaměstnáním. Momentálně jsem tedy profesionální voják. Uniforma mi pěkně visí ve skříni, dvakrát do roka si ji dokonce i obleču. Musím říci, že to není moc příjemné oblečení, ale živí mě to a umožňuje mi to se věnovat sportu, který mám rád. Je to pro mě obrovská pomoc. Momentálně jsem na Dukle v Banské Bystrici, kde jsou všichni dobří sportovci. Z kulturistů Igor Kočiš a Janka Purdjaková, kteří jsou civilní zaměstnanci. Já jediný jsem z kulturistů v uniformě. Jsou tam všichni dobří sportovci, které máme, dokonce i olympijští vítězové. Takže jsem rád, že vůbec existuje něco takového, a doufám, že to vydrží co nejdéle, protože takto je nyní mým zaměstnáním trénovat a dělat výsledky. Neříkám, že mám nyní nůž na krku, ale už bych měl nějaký výsledek udělat, jelikož jsem v roce 2008 nezávodil, protože jsme pracovali s manželkou na děťátku, takže jsem sezónu vypustil a v roce 2009 mi nevyšel ten světový šampionát. Takže jsem dva roky neudělal velký výsledek a doufám, že na Evropě se to podaří a oni budou spokojení. Ale to ke sportu samozřejmě patří, že to někdy nevyjde. Dukla má snad kolem 50 smluvních sportovců a tak to nestojí jenom na Havlíkovi, například v minulém roce měla Dukla historicky nejlepší výsledky, takže jednou tahají jedni, podruhé druzí. Jindy se nepodaří udělat výsledek olympionikům, a tak musíme udělat výsledek my. Od toho tam jsme, abychom dělali medaile. Někdy to vyjde a jindy ne. Ale doufám, že letos do sbírky přibude nějaká další medaile.

Pojďme společně se čtenáři lehce nahlédnout i do tvého osobního života. V loňském roce se ti narodil první syn, proto nám pověz, jak se vám s partnerkou daří zvládat Štefana Havlíka juniora?

Štefan Havlík junior nám dělá obrovskou radost, je to něco, po čem jsem vždy toužil. Vždy jsem chtěl mít rodinu a k rodině patří děti, takže zatím je všechno v pořádku, malý je zdravý, dělá obrovské pokroky, plazí se jak partyzán, už se začíná zvedat na čtyři. Na něm vidím, jak ten čas běží, protože každodenní kulturistický chléb je takový monotónní, ale ten malý to velmi zpestřuje tím, že vůbec je. Pro mě je to nejvíc, co se mohlo stát.

Co bys hodnotil jako náročnější? Přípravu na závody, nebo péči o tvého prvního potomka?

To se vůbec nedá srovnat, protože to máme doma dobře rozdělené. (smích) Díky své manželce se mohu plně věnovat kulturistice, protože ona úplně stoprocentně zastává funkci maminky, a pokud ona opravdu nemusí, tak mě s těmito povinnostmi nezatěžuje. Takže i v noci se vyspím, což je dost důležité, abych mohl dále dělat vrcholový sport. Pokud by to nefungovalo, tak bych nemohl dosahovat ani takové formy a výsledků. Manželka to chápe, protože z toho já platím účty, takže si to musíme takto rozdělit. Každý máme své a nikdo to nemá lehké, ale dělba práce musí být.

Na tvé soutěžní plány jsem se tě ptal již na začátku rozhovoru, jaké jsou ale tvé další plány rodinné?

My bychom chtěli určitě ještě jedno děťátko, ale kdy to bude, nevím, netlačíme na pilu. Život přinese.

Stíháš vedle soutěžní kulturistiky, své rodiny, zaměstnání a exhibic sledovat občas dění v našem sportu i prostřednictvím internetových portálů o kulturistice?

Samozřejmě, že stíhám. Vždy, když si zapnu internet, tak projdu Eastlabs.biz i Ronnie.cz a jak tam něco nového nepřibude, tak si řeknu, co to tam ti chlapi dělají. (smích) Určitě to sleduji, dívám se na všechna videa, mám přehled, co se děje.

Mohl bych se tě tedy zeptat také na to, zda se zúčastňuješ i diskusí?

Málokdy se do diskusí zapojuji. A když se zapojím, tak většinou anonymně, protože díky tomu mohu opravdu napsat, co si myslím. Jinak by mě ostatní asi sežrali, co to tam ten Havlík vyskakuje dva metry. Jednoduše internet dává lidem plusy i minusy. Někdy tě potěší, že tam máš fotku, a na druhé straně tam pak nějaký magor začne vypisovat blbiny. Zrovna jednoho takového na našem diskusním fóru nyní máme, pořád tam vypisuje, že kulturistika není sport a takové věci, prostě provokatér obrovského zrna. Bohužel systém, který náš web Eastlabs.biz má, neumožňuje takového člověka zablokovat. Na to se ani nedá reagovat, protože on píše věci, že to je opravdu něco strašného. Takže jak říkám, internet má i plusy, máme kopec informací, víme, co se děje, ale jeden blbec, který tam vypisuje dokola takové věci, docela otráví.

Máš mezi slovenskými či světovými amatérskými i profesionální závodníky nějaký svůj vzor nebo své oblíbené sportovce?

Nemám vzor. Ale líbil se mi Dorian Yates, Flex Wheeler a Ronnie Coleman ve své největší slávě, ten byl neuvěřitelný. To jsou kulturisté, kteří se mi opravdu líbili. Byli obrovští, ale i velmi kvalitně připravení a o tom je kulturistika. To se mi líbí. Všichni byli jiní, Flex Wheeler byl obrovský estét a Dorian Yates byl neuvěřitelně brutální kulturista a já bych nedovedl říci, že jeden se mi líbil více než druhý. Všichni měli něco do sebe. Byli to obrovští šampióni a určitě to nezískali zadarmo. To se mi na tom líbí.

Když dnes v posilovnách sleduješ začínající generaci, v čem vidíš u mladých kluků nejčastější chyby a hlavní rozdíly oproti době, ve které jsi se cvičením sám začínal?

Největší rozdíl je v tom, že oni mají obrovské množství informací. My jsme nevěděli o cvičení nic. Nebyly časopisy, nebyl internet, nevěděli jsme nic. Věděli jsme, co je dřep, shyby na hrazdě a tlak na lavičce, to bylo vše. O tom, co jsou série nebo opakování, jsme neměli ani páru. Takže to je obrovský rozdíl, že oni dnes mohou čerpat takové informace. Tehdy se často i závodníci na vrcholové úrovni s nikým nebavili, nebo jsem alespoň neměl to štěstí, že bych se s takovými setkal, když jsem začínal. Samozřejmě, že když jsem se už dostal do Pro Body, tak tam byl Jaro Horváth a další, kteří byli velmi kamarádští. Oni nám rádi poradili, nikdo si tam nehrál na nějakého nedostupného šampióna. Ale zpět k těm mladým. V první řadě tedy mají přístup k informacím. V druhé řadě ale doba velmi rychle pokročila a oni chtějí vše strašně rychle. My jsme se nikam nehnali a nechtěli jsme hned být mistři světa. Dnes chce být každý mistr světa a myslí si, že je to strašně lehké, že sní nějaké zázračné tabletky a stane se to samo. To je obrovský rozdíl proti nám. Takže bych radil ubrat z plynu a dělat to hlavně proto, že mě to baví, a ne proto, že z toho něco budu mít, jelikož z kulturistiky málokdo něco má.

Komu bys chtěl prostřednictvím rozhovoru poděkovat za pomoc a podporu ve tvém životě sportovním i osobním?

V první řadě bych chtěl poděkovat své manželce za to, že je to takové, jaké to je. Dále mým rodičům, že mě vždy podporovali z osobního hlediska nejvíce, a samozřejmě také mým sponzorům, kteří mi pomáhali i v minulosti, nejen rok zpátky. Dnes je těžká doba, máme finanční krizi a získat peníze je stále těžší a těžší, takže jsem za každou pomoc strašně vděčný. Chtěl bych poděkovat majitelům tohoto fitcentra Maximus gym, že zde mohu trénovat. Chtěl bych poděkovat i lidem, kteří mi pomáhají finančně. Jestli mohu jmenovat, tak je to firma Hilek a spol., potom Štefan Semko, Igor Faltičko, firma Aone nutrition, Alfons Hrnčirik a firma Alchem.

Velice ti děkuji, že sis udělal čas pro náš rozhovor i nafocení tvého tréninku a přeji ti spoustu krásných okamžiků jak na světových a evropských pódiích, tak i v životě osobním a rodinném.

Děkuji.


Fotogalerie z tréninku zad a lýtek


Fotografie v článku:
Igor Kopček, Marián Čambál, Luboš Prager


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

01.04.03:22limo - kopec,zvonec a kdy bude pohadky konec?cim vic ctenaru tim ..
30.03.17:36Lunreal - Celkove na te slecne muzeme najit hodne detailu :)+1
30.03.14:20traktor2 - na te druhe fotce od shora to vypada, ze ma slecna ruce `p..+2
29.03.14:36Boban123 - ty voe ten ma ty ruce fakt vobrovsky *79* *79* +2
29.03.10:35vlkisekk - je to borec*79* hezký rozhovor*22* +1
29.03.10:33Michael Müller - Tak ten metabolismus bych Štefanovi mohl závidět, já to m..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínPartner Cup 2019 - výsledky
PavelV (15:13) • Je to přesně naopak. Díky za Matěje, Vláďu Žižku a další, že na tu pohárovku jdou a uká...
magazínPartner Cup 2019 - výsledky
Hockey1000 (11:29) • Vždyť to je právě naopak super, že jde on i jemu podobní borci na českou pohárovku. Cel...
magazínPartner Cup 2019 - výsledky
Qubevm (08:58) • Valasekjakub123 proč by nemohl Matěj závodit na pohárovce proboha.. Dej si facku, probe...
magazínPartner Cup 2019 - výsledky
ambrosan (22:19) • tak to je komentář, který bych od závodníka nečekal...je to dobře, že jsou lidi co akti...
magazínPartner Cup 2019 - výsledky
Valasekjakub123 (22:01) • Rysavy na poharovce? Zavodnik s takovymi zkusennostmi a jde na poharovku trosku soudnos...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra