Proměny čtenářů Ronnie.cz
- rozhovor s Víťou

V posledních deníčcích našich svěřenců jsem se zmiňovala o plánovaném rozhovoru s Víťou, své slovo držím, takže se dnes můžete začíst do povídání s tímto velice sympatickým mladým mužem. Víťu znám již z dob, kdy se k nám do redakce dostal na pozici stálého redaktora, je moc hodný a upřímný kluk, takže mi bylo potěšením ho po delší době zase vidět a promluvit si. Odpovídá bez rozmýšlení, plynule a neztrácí se v souvislostech. Rozhovor s ním mě příjemně uvolnil, pobavil, rozesmál... Víťa je teď ale ještě plný elánu, optimismu, energie. Uvidíme, jak se bude jeho psychický stav vyvíjet dále...

K rozhovoru jsme se s Víťou sešli opět v posilovně Mega Fitness, v níž Víťa již delší dobu cvičí a nyní se bude intenzivně snažit až ke svému cíli - soutěžím v kondiční kulturistice.

Víťo, z doby tvého působení na Ronnie.cz už tě mnozí čtenáři jistě znají, dnes se na našich stránkách ale představuješ v pozici adepta na změnu postavy. Mohl bys čtenářům o sobě něco prozradit?

Je mi 30 let a pocházím z Kaplice v Jižních Čechách. V současné době bydlím v Praze, už vlastně 10 let. Momentálně pracuji na ministerstvu školství jako projektový manager.

Jaké to je na ministerstvu?

Jako na houpačce, někdy fajn, někdy by to tam člověk nejradši rozmlátil, podle toho, jak se mění náměstci. Ale máme super paní ředitelku, je to neuvěřitelná dáma, a i když má už kolikrát člověk chuť s tím seknout nebo vybuchnout, tak díky ní se tam všichni držíme. Protože to je opravdu žena s velkým Ž, na správném místě.

To je hezké. Hodně práce? Stresu?

Nárazově. Jsou dny, kdy je práce míň a člověk si může dovolit jít díky klouzavé pracovní době dřív domů, a pak jsou zase dny, kdy je nějaká akce, třeba před konferencí, nějaké řízení, a člověk je tam pak od rána do pozdního večera. Jsou prostě období, kdy je to pohoda, kdy se týden člověk těší na kolegy, kolegyně, je to fakt v pohodě, a pak přijde období, kdy je člověk už předem osypaný z toho, co ho druhý den čeká.

Jak se s tím vyrovnáváš? Jak odpočíváš?

No, minulý rok jsem odpočíval převážně u jídla a na gauči u televize (smích), což se samozřejmě na mé postavě podepsalo. Hodně času jsme loni strávili s přítelkyní Káťou na chalupě u jejích rodičů v Jižních Čechách, v podstatě každý letní víkend od dubna až do října, buď sami s přítelkyní, nebo ještě s kamarády, kolegy z práce jsme jeli ke Kátiným rodičům na chalupu, kde jsme o víkendu grilovali, popíjeli, užívali si a blbli s neteřemi Adélkou a Barčou, prostě to byl super relax. Dost často jsme si šli i večer po práci vyčistit hlavu, sednout někam na zahrádku, nebo si zahrát bowling, fotbálek - stolní, nic běhavého. (smích) Takže relaxu bylo minulý rok hodně - s přítelkyní a kamarády u dobrého jídla a pití.

Co ty a zdraví? Kde se na tvém žebříčku hodnot právě nachází?

No, tak to je také trošku taková vlnovka. Třeba minulý rok bylo někde bůh ví kde. Ale vím, že když jsem dělal u vás v redakci, tak pro mě byl vzhled, nebo vůbec kulturistika, všechno kolem toho hodně vysoko. No a také díky tomu, že práce mi byla tehdy i zábavou, byla s kulturistikou spojená, tak bylo u mě cvičení a zdravá strava vysoko. Po přechodu na pozici na ministerstvu jsem to zastrčil hodně do pozadí a vykašlal se na všechno, jak na cvičení, tak na správnou stravu, a na zdraví jsem moc nedbal, spíš mě pohltila práce.

Jakou školu jsi vlastně vystudoval, že nyní děláš, co děláš?

Mám vystudovanou FTVS UK, obor management sportu, což sice zrovna s tím projektem, na kterém nyní pracuji já, nemá tolik společného, ale jelikož to v podstatě bylo ekonomické vzdělání s marketingem a managementem ve sportu, tak jsem měl i ty obecné základy ekonomie a věcí stran publicity, marketingu, takže se s tím dokáži tak nějak vypořádat.

Nějakou dobu jsi pracoval také jako můj kolega v redakci Ronnie.cz, bavilo tě to? Jak ses k nám dostal?

Bavilo mě to strašně moc a musím přiznat, že jsou občas chvilky, kdy lituji, že jsem odešel a přešel na ministerstvo. Protože to tam prostě bylo fajn, super kolektiv, super práce, kterou bych ani nenazval prací, ale spíš zábavou. A jak jsem se k vám dostal? Tehdy jsem hledal práci, protože jsem byl zaměstnán v nakladatelství Economia, které vydává například Hospodářské noviny, kde byla šéfová, která nešla pro sprosté slovo daleko, takže jsem se asi po měsíci rozhodl změnit práci. A zrovna tenkrát jsem si všimnul na Ronnie.cz inzerátu, že hledají redaktora, tak jsem si řekl, proč ne. Vypadalo to zajímavě, lákavě. Kulturistika a posilování mě vždycky bavily, tak jsem to zkusil a vyšlo to.

Proč ses přihlásil do projektu se společností Promil?

Projekt mě zaujal nejen proto, že bych se zase mohl změnit po roce nicnedělání, konečně začít zase něco dělat, ale i proto, že je to návod a ukázka pro běžné kondiční cvičence, jak se dá tělo nenásilnou cestou za 3 - 4 měsíce přebudovat z vorvaně (smích) na hezky vypadající tělo. Je pro mě určitě i motivací, která mi v uplynulém roce chyběla, když jsem měl plnou pusu řečí, jak se připravím na podzimní kondičáky, pak na jarní soutěže… nakonec jsem se nepřipravil vůbec na nic, prostě mi chyběla motivace, taková ta pevná vůle a odhodlání. Navíc jsou v tomto programu samozřejmě velkým lákadlem i výrobky od firmy Promil a spolupráce s Pavlem Provázkem, s nímž jsem už jednou na své přípravě spolupracoval a mám s ním skvělé zkušenosti. Také díky tomu, že budu pod drobnohledem čtenářů Ronnie.cz, vím, že nemůžu couvnout. Nejen kvůli lidem kolem, ale i kvůli čtenářům, kvůli sobě, kvůli svému okolí, už není cesta zpátky, musím to prostě dokázat. Vím, že to někdy bude těžké, protože jsem to už zažil a znám některé ty nepříjemné stavy, které přicházejí, ale prostě: musím to zvládnout.

Chceš se tedy znovu dopracovat až k soutěžím kondičáků jako loni? Tehdy jsi říkal, že takové útrapy už nechceš absolvovat. Proč ses rozhodl podstoupit to znova?

Přesně tak, chci jít na kondiční soutěže. Člověk má tendence na to špatné vždycky zapomínat a převládá pak to dobré. Když se podívám na fotky ze soutěží nebo před nimi a srovnám to se současným stavem, je to nebe a dudy. Chci shodit kvůli sobě a kvůli přítelkyni. Jsem typem člověka, který potřebuje cíl nebo pevně dané datum soutěže, které mě donutí vše dodržet. Kolikrát jsem ve svém životě zkusil shodit… Kamarádíme se s Milanem Šádkem, špičkovým juniorským závodníkem, a vždycky, když k nám přijel na návštěvu, nebo my dorazili k nim, mě jeho postava inspirovala, okamžitě druhý den jsem nastartoval dietu a plánoval jsem, jak to zas vyrýsuji a budu vypadat skvěle. Ale samozřejmě, že po 3 - 4 dnech jsem to vzdal, protože jsem neměl pevně stanovené datum, neměl jsem cíl. Začalo to tím, že dneska si místo masa s rýží dám sýr s celozrnným pečivem, druhý den už mi nevadila ani nějaká mléčná rýže nebo něco takového a skončilo to tak, že jsem se na to vykašlal. Tady mám prostě datum a vím, že nejde povolit. Pak je na pódiu všechno vidět, což je silná motivace a hnací motor.

Kolik teď vážíš a na co by ses chtěl dostat?

Teď mám obludných 107,5 kg a chtěl bych se dostat někam kolem osmdesáti. Na poslední soutěži Grand Prix Ronnie.cz v Březnici jsem na podzim roku 2008 měl 80 kg, vyrýsovanost přitom ještě nebyla 100procentní, rezervy tam byly, ale vzhledem ke krátkému času, co jsme měli s Pavlem na přípravu, a k tomu, jak jsem na začátku vypadal, tak to byl super výsledek a byl jsem hodně spokojený s výslednou postavou. Každopádně rezervy tam byly, takže ta finální váha, těžko říct… Chci končit tak někde kolem těch 78 kg. Netroufám si přesně odhadnout, ale někde kolem té hranice 80.

Přinášela ti už tahle větší váha nějaké obtíže?

Přinášela velké obtíže, například s oblékáním. (smích)

To jsem chtěla zrovna říct, tedy kromě toho, že jsi neměl nic na sebe. (smích)

Kromě toho, že jsem neměl co na sebe, se samozřejmě člověk víc potí, blbě vypadá, funí jak lokomotiva a vzhledem k tomu, že my sídlíme ve 3. patře, tak si to tam vyšlápnout 3x - 4x za den… nebylo zrovna nic příjemného vytáhnout tu váhu nahoru. Co se týká oblečení, člověk je pak hodně omezený, 90 % věcí si na sebe vzít nemůže, takže je narvaný v něčem, u čeho ještě stejně čeká, že to při předklonu praskne. (smích)

Já si to umím představit.

(smích) Člověk musí dávat pozor a nepředklánět se. Když se chce zapnout do kalhot, tak vydechnout a zatáhnout břicho, zašponovat se. Ale samozřejmě i kvůli přítelkyni a okolí, tlusťoši nejsou zrovna sexy idolové. Ani k vodě jsem nechodil, aby mě Greenpeasáci neodchytávali.

Co na tvoji účast v projektu a rozhodnutí se připravit na soutěž říká tvoje přítelkyně?

Je nadšená, protože se jí líbí vysportované svalnaté postavy, takže se jí hodně líbila forma na soutěžích a v přípravě. Samozřejmě, že z toho, jak vypadám teď, moc nadšená není, což plně chápu, já také nejásám. Je mi velkou oporou, stejně jako mě podporovala v minulé přípravě, za což jsem jí moc vděčný.

Chceš si sníženou váhu pak udržet dlouhodobě?

(smích) No, to jsem říkal už minule, že už se nikdy takhle nesprasím, bohužel, nepovedlo se. Tentokrát bych chtěl…

To si řekneme za rok.

Podepíšu nějaký slib. (úsměv)

Vím, že je příprava hodně náročná. Minulý rok jsem měla možnost tě vidět přímo v redakci, kdy ses neskutečně měnil před očima, ke konci už ses nesmál, byl unavený, najednou se ti do telefonu ani nechtělo se zákazníky mluvit, usínal jsi vsedě nad klávesnicí… Jak tohle snáší tvoje přítelkyně, přece jenom se to musí promítat i do osobního života.

Únava se určitě promítá i do běžného života, ale vzhledem k tomu, že je fanynkou kulturistiky, hodně se jí líbila moje tehdejší pěkná postava, tak počítá s tím, co s sebou samotná příprava přináší. Věděla už od našeho společného známého Milana Šádka, že je složitá, těžká a že některé věci, jako společenský život, jdou stranou, protože na ně člověk nemá ani čas, ani náladu a energii, takže se radši zdržuje doma (pokud není ve fitku nebo v práci). Všeho si byla vědomá a šla do toho se mnou, hodně mě podporovala a vím, že mě bude podporovat i teď. A paradoxně, jak všichni říkají, že jsou nervózní… já jsem byl unavený, ale nervózní jsem ani tolik nebyl. Alespoň tedy doma jsem byl kupodivu úplně v klidu a i přítelkyně říkala, že se bála nějakých mých výbuchů, nebo toho, jak budu nervózní, ale že jsem byl na ni spíš hodnější a milejší než normálně. Tak to bylo fajn.

Jak to půjde při tvé nynější práci?

Těžko říct, jestli bude skloubení obojího nyní náročnější. Jak jsem už říkal, někdy je tam pohoda, v náročnějších dnech to bude horší, ale mám teď od nového roku posilu na projektu - kolegyni Marušku, která se mnou sedí přímo v kanceláři a která mi se vším pomáhá, což jsem v minulém roce neměl, a pomáhá mi s tím hodně, čímž bych ji chtěl pozdravovat a poděkovat jí za to, protože věřím, že až se vyskytnou stavy, kdy nebudu moct, tak ona mi pomůže. Také máme skvělou finanční managerku Marcelu, která mi fandí, a vím, že až bude potřeba, tak některé věci klidně udělá i za mě a stejně tak i druhý finanční manager Kuba. Takže věřím, že kolegové, kteří vědí, že do toho jdu, mě podporují a budou moje slabší chvilky chápat.

Kondičáci… do jaké kategorie se vejdeš? Jak je to v nich řazené?

Jestli se bude opakovat stejný vzor jako v uplynulých dvou letech, tehdy byly soutěže děleny věkově. Letos už budu v kategorii nad 30 let, a jestli v ní budou nějaké váhové kategorie, uvidíme. Zatím těžko říct, ale i kdyby byly, myslím si, že do 80 kg se vejdu.

Jaké to je stát na pódiu, popíšeš čtenářům atmosféru na závodech?

Před prvním nástupem určitě vnímáš nervozitu, protože člověk stojí v takových mini plavečkách před sálem plným lidí. Na druhou stranu jsou světla tak ostrá, že člověk lidem v publiku do obličeje ani nevidí. Možná první dvě řady, zbytek jenom takový les hlav. Takže to tak nevnímá, soustředí se hodně na sebe, aby správně pózoval. Já měl výhodu, že jsem pracoval v redakci a na jaře 2008 jsme s Martinem a tebou objížděli všechny soutěže a točili, tak jsem viděl, jak to funguje v zákulisí, nešel jsem úplně do neznáma. Asi největší tréma přichází před volnou sestavou, kdy je člověk na pódiu sám a bojí se, aby ji nezkazil, nezapomněl a pak tam nedělal nějaké šílené pózy, které vůbec nemá nacvičené. Ale je to fajn a každý, kdo o závodění uvažuje, by si ho měl vyzkoušet, právě proto je tu ta skvělá příležitost kondičních soutěží.

Jak ses tehdy umístil na soutěžích? Jak se ti povedla příprava? Byla těžká?

Těžká byla, protože jsem šel na soutěže poprvé v životě, ale už ze začátku jsem věděl, že to prostě zvládnu. Chtěl jsem, měl jsem tu vůli a i kvůli lidem okolo, kvůli přítelkyni, kvůli vám v redakci, kteří jste mě podporovali. Martin mi dával doplňky výživy a chtěl jsem hodně, hodně i kvůli Pavlovi Provázkovi, který mi věnoval svůj čas a energii jako v podstatě neznámému člověku, takže jsem už ze začátku věděl, že to dotáhnu do cíle. Příprava byla náročná, ale jsem rád, že jsem ji absolvoval, byla to určitě cenná zkušenost. V Krnově jsem obsadil 4. místo, v Brně na Erasport Cupu 3. místo a na GP Ronnie.cz 5. místo.

Jak bys chtěl být na soutěžích úspěšný letos?

Pro mě bude stejně jako minule cílem na pódium vystoupit. Minule jsem si nedával za metu žádné umístění, ale chtěl jsem vydržet přípravu až do konce a stoupnout si na pódium v dobré formě a s pocitem, že jsem pro to udělal maximum, že víc udělat nešlo. Každý by chtěl vyhrát, ale těžko se můžu asi rovnat s kluky, kteří cvičí pravidelně. Nejsem naivní, jsem realista a vím, že loňský roční výpadek mi bude chybět. Teď budu začínat v podstatě od nuly. Nějaký svalový základ tam je, ale klukům, kteří cvičí opravdu pravidelně, se rovnat nemůžu. Říkám, vyhrát bych chtěl, ale pro mě bude vítězství už to, že se na pódium po dvou letech postavím.

Jak vypadá teď tvůj jídelníček? Dodržuješ správnou výživu?

(smích) Určitě ne, jak si mohli čtenáři přečíst takový ukázkový jídelníček z loňského a v podstatě i začátku letošního roku. Teď ale přijde změna a já se už těším, protože cítím, že mé tělo potřebuje odlehčit a celkově najet na zdravou stravu. Dosavadní jídelníček byla jedna velká katastrofa a rozhodně nikomu nedoporučuji ho praktikovat. Prostě spousta sladkostí, tučných a mastných věcí, sladkého pití nebo piva, nepravidelnost, kdy jsem třeba celý den nejedl, protože jsem měl hodně práce, a pak večer jsem se přežral, vyluxoval jsem ledničku. Prostě takový typický příklad, jak by se to dělat nemělo.

Když se na tebe podívám, na ministerstvu asi dobře vaří.

Jak kdy. V jídelně máme zvýhodněnou cenu (je jedním ze zaměstnaneckých benefitů) a nechci je hanit, ale dost často tam produkují fakt hnusy. Ale jsou zase jídla, která umí, jako omáčky, guláš nebo znojemskou. Díky tomu, že tam máme kamaráda kuchaře, máme trochu protekční porce, takže mi vždycky naloží nějaké hezčí maso, 10 knedlíků… Je tam výborná paní, která dělá úplně luxusní zákusky, takže jsme se z jídelny často sotva odvalili. Také jsme dost chodili na obědy ven, na menu v okolních restauracích, pizzu, která se samozřejmě pak spláchne pivem. Bez toho by to nešlo.

Jak budeš řešit stravu, až se vám upraví? Vaří ti přítelkyně, nebo si vaříš sám?

Myslím, že to budeme kombinovat, někdy si budu vařit sám, někdy, když toho času bude míň nebo nebude nálada, tak bude vařit přítelkyně. Pomáhala mi tak i v minulé přípravě, spoustu jídel mi připravovala ona, za což jsem byl vděčný, protože když jsem si je připravil já, byla taková trochu nepoživatelná, zatímco když je připravila ona, byla jídla lahůdkou, že jsem se olizoval. Je prostě skvělá kuchařka a umí to skvěle ochutit, což mně moc nešlo.

A ona bude jíst s tebou totéž, nebo si bude vařit pro sebe něco jiného?

Já si myslím, že občas si dá se mnou, ale jinak se takhle dramaticky omezovat nebude, bude jíst svoje jídlo. Jí celkem zdravě, má ráda zeleninu, mléčné výrobky, takže občas uzobne, ale jinak zůstane na své stravě.

Vím, že jsi do puntíku dodržoval, co ti bylo doporučeno, takovou vůli tedy obdivuji. Jak bys charakterizoval sám sebe?

(bez rozmýšlení) Extrémista. Já jdu z extrému do extrému. Nedokážu být na nějakém průměru. Buď všechno, nebo nic. Buď jdu do toho naplno, že držím stravu do puntíku, cvičím, že bych ve fitku nechal duši, nebo pak do fitka opravdu vůbec nejdu a jím ty největší prasárny. Nedokážu být někde v průměru, abych i v mezidobí cvičil nějak pravidelně a také k tomu jedl odpovídající jídlo. Mě nic nepřinutí si dát kuře s rýží, když se zrovna na něco nepřipravuji. To musí být alespoň přelité nějakou smetanovou omáčkou. (smích)

Co rád děláš, jaké máš koníčky?

Nejradši trávím čas s neteřemi, synovcem, přítelkyní a přáteli, chodíme občas na bowling, oblíbili jsme si stolní fotbálek, badminton, posezení někde u dobrého jídla a pití… Minulý rok jsme v létě pravidelně jezdili na chalupu a tam grilovali.

A co nějaký jiný sport kromě kulturistiky v minulosti?

Odmala jsem hrál závodně tenis, v rozmezí od 5 do 20 let, teď si zahraji občas rekreačně. Rok jsem hrál fotbal, rok basketbal a z ostatních běžných sportů jsem zkoušel snad všechno. Hodně mě baví ping-pong se synovcem Davidem a v podstatě žádnému sportu se nevyhýbám.

Jaké bylo první natáčení pro čtenáře na kameru?

Musím říct, že ne zrovna příjemné, ne, že bych z něj byl vyloženě špatný, ale přece jenom je to nezvyk, tolik očí, kamera, věděl jsem, že spousta lidí se na to bude dívat. Se současnou formou se radši nikde moc nevystavuji. (smích) Přiznám se, byl jsem nervózní, nebyl jsem úplně ve své kůži. Nebylo to tak přirozené, jako když si teď spolu povídáme, zvlášť když se známe.

Na FTVS ses slušně zapotil, přišlo mi to docela náročné, co tobě?

Určitě. Já měl nevýhodu, že jsem šel až po Katce… sama říkala, že nevěděla, do čeho jde, takže se tolik nebála. Já už věděl, co mě čeká a nemine, do čeho jdu, takže jsem měl z toho strach, musím říct, že opravdu strach, jestli to vydržím. Protože vím, že běhání mi nikdy nešlo, ani když jsem měl o x kilo míň. Teď funím i při výstupu do schodů, zapotím se při jakékoli činnosti a navíc mi ten pás přišel hodně úzký. Když jsem někde ve fitku zkoušel pás, většinou byly široké, cítil jsem se na nich bezpečně, ale tenhle mi přišel strašně úzký a zvlášť v té velké rychlosti. Navíc mi ještě při tom maximálním zatížení klouzal kolíček z nosu a musel jsem ho měnit, náhubek v puse… no, bylo to náročné, musím přiznat. Ale jsem rád, že jsem si to zkusil, že vím, jak jsem na tom špatně, což jsem předpokládal. Ale určitě tam byl spíš takový respekt, strach, nešel jsem do toho s nějakým nadšením „rychle, už abych na tom byl, už se nemůžu dočkat“. Spíš „už abych to měl za sebou“. Když jsem viděl Katku, jak tam zápasí, a viděl jsem, co mě čeká, dobře mi nebylo.

Těšíš se, až shodíš? V čem ti to ulehčí?

Těším se strašně moc, ulehčí mi to samozřejmě při každodenní běžné činnosti, budu si moct vzít zase věci, které si teď vzít na sebe nemůžu. Lépe se mi bude pohybovat, i ty pohledy ostatních budou jiné, okolí tě vnímá jinak… tak se těším zase na ty, jestli to můžu říct, obdivné pohledy. (smích)

V projektu je s tebou Káťa, myslíš, že vše zvládne a vyhraje nad váhou?

Myslím, že ano. Jak jsem ji za těch pár společných setkání poznal, mám z ní dobrý pocit, působí na mě sympaticky, odhodlaně a jsem přesvědčený, že to dotáhne do vítězného konce, že na to má. Když to bude v mých silách, samozřejmě ji podpořím.

Myslíš si, že projekt, který jsme v současné době na stránky zařadili, splní svůj cíl, aby ukázal čtenářům, jak má vypadat přístup správného trenéra, jídelníček, trénink, že i oni mohou zvládnout totéž s vámi?

Myslím si, že ano, protože je příkladem dvou obyčejných lidí, jak pro ženskou populaci, tak pro mužskou, s tím, že když se chce, když je odhodlání, vůle, sebekázeň, tak se postava dá změnit. U Katky do formy do plavek nebo nějakých šatů, u mě ve dvou fázích: nejdřív taková plážová forma, pak až na soutěž v kulturistice. Projekt by mohl být návodem pro zájemce, kteří by to chtěli zkusit taky, ale zatím se neodhodlali, nebo nevěděli jak na to. Dodáme jim přesné popisy, jak postupovat, může jim to pomoct dostat se jak do té plážové formy, tak mladým začínajícím klukům, nebo už i nějaký ten čas cvičícím, kteří třeba neví, jak postupovat v závěrečné fázi přípravy.

Pro běžné čtenáře je důležitá ukázka, jak k nim má správný trenér přistupovat, jak to má vypadat, když přijdete k němu do fitka. Pavel Provázek, majitel trenérské školy Ronnie.cz, je neskutečnou kapacitou a odborníkem na slovo vzatým a je nejlepší ukázkou, co by měl trenér dělat pro lidi, jak případně při volbě osobního trenéra postupovat. Trenérů bohužel přibývá, je jich strašně moc, fitka jsou přeplněná a lidé většinou nevědí, jak si vybrat dobrého, když nemají samozřejmě nějaké reference. Spousta trenérů s Vámi cvičí, aniž by provedli nějakou diagnostiku nebo vstupní vyšetření, vůbec nevědí, jaké máte zdravotní omezení nebo cíle, co si s vámi mohou dovolit, co ne, vrhnou se na vás a cvičí ženská, chlap to samé, trénink, který není pro toho konkrétního člověka tím pravým, naopak mu někdy mohou i ublížit, výsledky se nedostavují… U Pavla je to přesně naopak, bez vstupní diagnostiky do toho nejde, je první věcí, kterou s vámi udělá. Kompletně vyšetří, popovídáte si o možnostech, o zdravotních omezeních, o všech rizicích… Teprve pak se jde do fitka. A trenér má být u vás, ne, že je jen počítadlo a ještě si u toho smskuje.

Chceš něco na závěr vzkázat čtenářům Ronnie.cz?

Chtěl bych jim vzkázat, aby se nedopracovali k takové postavě, jako jsem se dopracoval já. (smích) To znamená, aby cvičili pořád, dodržovali správnou stravu, protože pak je návrat zpátky těžký. Aby je cvičení bavilo, aby ho nebrali jako nutné zlo, ale jako součást svého života, stejně jako správnou výživu. A ať jim slouží pevné zdraví, protože to je hodně důležité, no a ať nám drží s Katkou palce.

Partneři projektu: