Ačkoliv počasí druhé poloviny února příliš nenahrávalo téměř patnáctisetkilometrovému cestování za závodníky, podařilo se mi pro Vás opět připravit další sérii rozhovorů s osobnostmi tohoto sportu. Na jaké rozhovory se můžete těšit tentokrát a co na sebe jednotliví sportovci prozradili? Vše se dozvíte níže pod fotografiemi, na kterých se navíc můžete podívat ze „zákulisního“ pohledu na to, jak samotné rozhovory i reportáže vznikají.
Mistr Evropy a světa Štefan Havlík, Bratislava:
„Na začátku jsem nikdy ani nedoufal, že budu nějaký kulturista. Bylo to tak, že když kamarád přinesl první časopis, kterých tehdy bylo velmi málo a ve kterém jsem viděl poprvé fotky kulturistů, myslel jsem, že je to všechno nakreslené, protože jsem měl za to, že není možné, aby něco takového bylo ve skutečnosti. Přišel jsem s tím časopisem domů a ukázal jej otci s tím, že takhle bych chtěl jednou vypadat. On mi na to řekl: ty takhle vypadat nikdy nebudeš."
Absolutní vítěz seriálu soutěží v kondiční kulturistice Jan Roško, Krnov:
„Moje první soutěž proběhla již v roce 1992. Později jsem jako junior měl na 173 centimetrů největší objemovou hmotnost 97 kilogramů a obvod paže 45 centimetrů. Dřepy jsem trénoval se 190 kilogramy ve čtyřech sériích po deseti až dvanácti opakováních. V přípravě na první sezónu mezi muži ale přišlo zranění zad…“
Vicemistr Evropy a mistr světa v klasické kulturistice masters František David, Ostrava:
„Tehdy jsme měli posilovnu v podzemí, kterou jsme si udělali místo bývalé kotelny. Když to nepřeženu, tak jednou za dva měsíce byla celá posilovna vytopená až po okna splaškovou vodou s výkaly ze sousední ZOO. Takže když jsme přišli na trénink, museli jsme si nejprve přivézt takzvaný fekální vysavač, vysát tím vodu, lopatami vyházet výkaly, vystříkat hadicí a pak jsme se převlékli a teprve šli trénovat. Kdo by to dnes udělal. Nikdo. Oni si dnes vymýšlejí i v těch krásných posilovnách. A v těchto podmínkách jsem vyhrál své první mistrovství Československa.“
Vicemistr Evropy a mistr světa v klasické kulturistice Jozef Furin, Praha:
„Když jsme přijeli do Madridu na prezentaci, počítal jsem s tím, že nadváha bude tak 2 kilogramy a naráz to po zvážení byly 4 kilogramy. Takže jsem raději ze strachu ani nic neříkal Olegovi, oblíknul se a šel běhat. Hodinu a půl jsem běhal, pak jsem měl horkou vanu, po které jsem se potil v peřinách, to se opakovalo pak ještě dvakrát. Šel jsem do vany ještě potřetí, ale tam jsem už vydržel jen asi 10 minut, protože už to nešlo. Takže jsem měl nějaké 4 hodinky, za které se mi povedlo ty 4 kilogramy opravdu shodit.“
